Festival Fantazie 2017 - Taneční nejen s Geraltem

20. září 2017 v 13:52 | Mniška (Acalanthi) |  Památníček
Už v minulém dílu jsem prozradila, jak moc ráda plním blog svými zážitky z Festivalu fantazie. Jsem jako ta zaseknutá hrací skříňka, která vám pravděpodobně brzy začne lézt na nervy. Přesto si neodpustím ještě jednou natáhnout klíček a spustit další svou skladbu. Slibuji, že se přitom vynasnažím nehrát příliš falešně.


Z předchozího dílu Festival Fantazie 2017- Potter výzvy se mohli radovat především mudlové, kteří se nějakým způsobem dozvěděli, že za neviditelnou záclonkou našeho světa se ukrývá ještě jiný a rozhodli se přitom stát se jeho součástí. Třebaže nepatřím mezi nejbystřejší soutěžící vědomostních Potterovských turnajů, čtenáři Potterovské výzvy jistě odtušili, že se přesto ráda cpu mezi ně. Straším tak mladší ročníky výhružkou, jak asi jednoho dne budou vypadat, až jim bude tolik, jako mně... Omyl! Ještě se nepovažuji za šlachovitou stařenu se třemi bradavicemi na nose, ale něco mi říká, že mí studenti z Karlovky už tak jistě kreslí mou postavičku na dveřích školních záchodků.

Dnes ale rozhodně nechci vzpomínat na veřejné studentské zpovědnice. Mnohem raději bych se opět přenesla na místo činu v Chotěboři, kde jsem netrávila chvíle pouze na tamních toaletách. O tom bych teď ráda poskytla důkaz, takže se pojďme podívat na to nejlepší, co mě mohlo na FF potkat.

Mí pravidelní čtenáři už dávno vědí, že s pozdvihnutou číší ráda holduji Geraltovi z Rivie. Nejen mně samotné se může zdát můj zájem o Zaklínače paradoxní. Často se totiž chovám jako kazatelka bez kazatelny; s vysoko zdviženým ukazováčkem a přísně sevřenými rty poučuji své rodiče i přátele o vysoké morálce (jeden z nich se mnou dokonce přestal mluvit o svých častých a vedlejších známostech. Raději se o tom svěří mamince). Nevím, kde jsem udělala chybu ve své samo výchově, každopádně s houpajícím se medailonem vlka na krku musím suše konstatovat, že tomu tak je.

A tak pro mě bylo samozřejmostí, ne-li nutností, se k této skutečnosti přihlásit na zaklínačském programu, konkrétně na přednášce s názvem Odkazy na popkulturu v Zaklínači (rozuměj v PC hře). Když už pak člověk chytí slinu, těžko sám sebe uhlídá. Co takhle zkusit Zaklínače kapku reálněji? Vzít meč do ruky a postavit se krvelačným potvorám v podobě bezbranných pokusných králíků? Jo? No tak pojďme na to! Umožnil mi to workshop Zaklínač - škola medvěda, který vedl vynikající Robert Waschka - v reálu vedoucí lektor v Domu rytířských ctností. Věřte nevěřte, i taková dřeva jako já a většina dalších začátečníků dostala meč (nebyl ze dřeva) do ruky. A věřte nevěřte, nikoho jsme nevykastrovali, nezranili a zdraví jsme zůstali všichni.

Zeměplocha a svět Terryho Pratchetta je také moje dobře známá dimenze. Do doby než jsem navštívila přednášku Bohové Zeměplochy, bych bývala nevěděla, v co všechno my lidé vlastně nevědomky věříme. Určitě jste někdy prokleli Dotčenu, bohyni vzpříčených věcí v šuplíku, která navíc pojídá vývrtky... A co bůh Evoluce, přežívající jen v případě, že nemá žádné věřící? Nebo Topaxi, bůh nápadů, které se zapomenou napsat? Ten poslední se mnou laškuje docela často, potvora...

Zeměplocha ale dostala ještě více uvěřitelnou podobu, když se na scéně objevil Jan Kantůrek, který Pratchettovy příběhy reálně obléká do českých slov. Jen dostal příležitost k tomu, aby promluvil a už mi bylo jasné, že před námi sedí pravá kopie Terryho Pratchetta samého. Jako by mu z mozku vypadl! Jen ten klobouk na hlavě mu chyběl. Po besedě následovala autogramiáda. Mimochodem znám jednoho blázna, který si kvůli tomu běžel fofrem koupit jednu Pratchettovku do knihkupectví, aby si ji nechal Kantůrkem podepsat... ;)

Letos jsem nezaváhala ani já a rozhodla se přidat na stranu mocností přednášejících. Měla jsem, co světu povědět, a to velmi naléhavě. Vždyť kult želvích ninjů se v České republice rozkládá jako hnijící mrtvola a ta samozřejmě zapáchá. Takovou zdechlinu tady nemůžeme potřebovat, proto jsem se rozhodla pro osvětovou činnost s nadějí, že najdu nějaké ovečky, se kterými oživíme zelenou legendu. Želvy ninja totiž dodnes žijí v Manhattanských stokách v Americe, kde si užívají své slávy. Od osmdesátých let minulého století tam téměř nepřetržitě běží nové a nové série. Aktuální je pátá série generace animovaných želv (zatím poslední díl byl odvysílaný 13.8., další bude následovat 8.11.), po jejímž skončení se bude pracovat na dalším kresleném seriálu. No není to super? Je mi jasné, že se mnou souhlasíte...

Doteď jsem poutala hlavně milovníky fantasy světů, nicméně FF vítá s otevřenou náručí také ty, kteří si potrpí spíše na skutečnou historii, literaturu obecně anebo pohyb v tom nejširším slova smyslu. Těm by nejspíš udělala radost moje kamarádka, která vystoupila s přednáškou o delikventních dětech ve školních lavicích v 19. století. Jakožto archivářka má mimořádný přehled o starých školních kronikách, dětských provinilcích a jejich hříších. Mohla nás tak všechny přesvědčit o tom, že dokonce i děcka z doby romantismu měla jen málo společného se slušným chováním... Zdá se, že v tomhle čas nic nezmění.

V mém repertoáru navštívených programů nikdy nesmí chybět taneční a bojové lekce z MoveConu. Kromě už zmíněného zaklínačského šermu jsem se opět, jako každý rok, vyhecovala k účasti na orientálních tancích. Vždycky si totiž říkám, že už jsem pár takových workshopů absolvovala, a proto pro mě musí být další pokusy jenom snazší. Tohle je každoroční Mniščin mýtus, který se pokaždé ukáže být lichý. Rok od roku si u tohoto typu tančení připadám víc jako tučňák. S myšlenkou "a přece se kroutí" mě ovšem nic neodradí od účasti orientálních tanců ani v dalším ročníku FF. Vždyť už konečně musí dojít k evoluci od tučňáka k nějakému aspoň trochu létavému opeřenci! Co ovšem povzbudilo nejen mě, ale i stejně neumětelské taneční kolegyně, byla klučičí posila. Pohled na mého kamaráda a další kluky, jak se marně snaží přijít na sexy pohyb v bocích, byl prostě k nezaplacení...

Masáže, masáže. Tak na tenhle workshop vzpomínám se slastným úsměvem na rtech. Jakpak by ne... po jeho několikanásobném absolvování za ty roky Anču konečně napadlo, že mi udělí výsostné privilegium stát se její figurantkou. To neobnášelo nic jiného, než si prostě lehnout a nechat se masírovat profesionálními ručičkami. Jak prosté, jak fantastické! Tato královská pocta mne nadchnula takovým způsobem, že ihned po veřejné diskusi o tom, jestli preferujeme masáže zad, nebo nohou, jsem si svlékla tričko, třebaže se všichni shodli na masážích nohou. Zraky přítomných se upřely na mě. Vůbec mi to nedocházelo. Až rozpačitý Ančin pohled a vysvětlení, že není nutné se svlékat, mi zaťukal na bednu. Mám takový dojem, že nálepku "exhibicionistka" už nesvléknu tak dobře jako to tričko...

Na závěr se přeci jen ještě vrátíme k Harry Potterovi, i když z trochu jiného úhlu pohledu. Na Festivalu fantazie je PotterFan linie vždy zakončena plesem se vším všudy, a to dokonce s tombolou a předtančením. Na ono předtančení jsem pokaždé zírala s otevřenou pusou a se zrychleným tepem. Nadšená a ohromená po všech stránkách, hlavně však s vědomím, že tanečníci nacvičovali své číslo jen pár hodin a pár dní před plesem, jsem skoro ani nedýchala. Bylo rozhodnuto. Tohoto sebevražedního počinu chci být součástí! Letos mne v tom podpořil i můj přítomný kamarád, kterého jsem se neptala. On prostě kývnul předem, aniž by tušil, na co. A tak jsme dva dny před plesem, celkem 4 hodiny nacvičovali choreografii, kterou jsme museli ještě téhož plesového dne o půlnoci pořádně dopilovat. Výsledek ale rozhodně stál za to. Tancovalo se na píseň "Ukradl jsi můj kotlík, ale mé srdce nezískáš", a bude-li někdo zvědavý, jak to celé dopadlo, má možnost na to hodit očkem na facebookové stránce PotterFanu, kde se můžete podívat na video.

Ještě dlouho bych vám mohla vyprávět o tom, co všechno jsem zažívala na letošním parádním Festivalu fantazie 2017. Už teď je ale dost pravděpodobné, že si tyto řádky píši spíš sama pro sebe. Nakonec mi to ani příliš nevadí, hezky jsem si přitom zavzpomínala...




Tip: Pro zobrazení fotografií v jejich původní velikosti klikni pravým myšítkem a zvol "Zobrazit obrázek" anebo "Otevřít obrázek na nové kartě".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 11:10 | Reagovat

Lepší mistr mezi tučňáky než netečná poletucha! :-) Sice se v tomhle tématu ani trošilínku neorientuji, ale z fotek sálá nadšení a dobrá nálada, a tak to mám rád.

2 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 19. října 2017 v 23:27 | Reagovat

No ano, letos jsem bohužel Festival Fantazie vůbec nezavítala. Škoda. Snad příští rok vyjde lépe. :) Každopádně děkuji za toto milé přiblížení alespoň skrze článek!

P.S. Zeměplocha žije!

3 Vendy Vendy | Web | 12. listopadu 2017 v 21:36 | Reagovat

Vtipné povídání, některé fotky už jsem viděla a pořád jsou skvělé, jsi fotogenická, máš smysl pro recesi, pro srandu,a jsi holt exhibicionistka, s tím už se budeš muset vyrovnat :-D  :-D Naštěstí taková ta pozitivní exhibicionistka, která dodává každému takovému fesťáku šmrnc a glanc a nezapomenutelnou vzpomínku :-D
Ty šatičky ti fakt sluší!
A potěšila jsi mě připomínkou Zaklínače, svou největší éru už sice minul,ale přesto je jedinečný.
Stejně jako Terryho Pratchetta světy, a jak jsi psala o Honzovi Kantůrkovi, tak jsem si znovu uvědomila, jak moc udělají službu knize dobré překlady.V Kantůrkově případě skvělé překlady. Ale stejně skvělé překlady musím pochválit i právě v Zaklínači, to byla vyloženě lahůdka.
Moc príma festival s krásnými fotkami! Nebo krásnýma fotkama? Jak je to správně, po gramatické stránce, já už si nejsem jistá... ;-)

4 Lofn Lofn | Web | 24. prosince 2017 v 22:12 | Reagovat

Přeji krásné Vánoce a štastný nový rok. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama