Festival Fantazie 2017 - Potter výzvy

31. července 2017 v 16:38 | Mniška (Acalanthi) |  Památníček
Už několikrát za svůj život jsem dostala otázku, co bych dělala se strojem času a kam (resp. kdy) do minulosti bych se s ním chtěla vrátit. Málokdy odpovídám stejně, protože moje záliby jsou pokaždé jiné, ale zvědavostí planu jako pro nedostatkovou bílou čokoládu s oříšky. Dneska vám ale odpovím s naprostou jistotou. Chci se vrátit do dnů 3.7. - 6.7., neboť právě tehdy jsem znovu nechala přemístit svého člověka na Festival fantazie!


Festival fantazie je velkolepá akce, kterou, myslím, už nemusím nijak zvlášť představovat, protože jestli něčím spamuji svůj vlastní blog, pak je to právě FF. Festival fantazie je svět tisíců světů a jeden velký kotlík s tisíci přísad fantazie. Každá mudlovská čarodějka, ateista Zeměplochy, hobit větších rozměrů nebo Jedi bez baterek ve světelném meči si zde přijde na své. Ale dost už bylo rozmazávání té velké skvrny od mnoholičného lektvaru a přejděme rovnou k věci.

S kamarádem jsme to letos pojali trochu sportovně, takže jsme přespávali v Hotelu Hrůzy (pro neznalce: jde o Hotel Fantazie. Ale jak lze takto označit místo, kde aspoň tři z osmi lidí na pokoji chrápou tak nelidsky, že si pokaždé vybavím řev sekačky na trávník pod mými panelákovými okny v šest ráno!) v kouzelném městě Chotěboř. Pěšky se tento hotel nachází asi deset minut chůze od hlavního místa dění, takže ten sport tam, ehm, taky trochu byl...

Každopádně ačkoli si snad už každý rok slibuji, že se zachovám jako kulturní návštěvník, dostojím své úlohy historičky a navštívím chotěbořský zámeček a mrknu na kostel, prostě to nikdy nevyjde. Přednášky, workshopy, hraní nejrůznějších her, plnění zákeřných Thomasových úkolů, plnění úkolů a zase plnění úkolů mě natolik zaměstnávaly, že Chotěboř bude muset ještě zapracovat na propagaci svých historických krás, aby mě od toho ostatního odlákala. Pojďme se konečně mrknout na to nejlepší a nejšílenější, co mě mohlo uprostřed nejúžasnějšího Mordoru fantazie potkat.

Jestli se jednou ve stáří budu probouzet s nočními můrami z mládí, tak to bude díky Smrtijedské (pekelné) výzvě, které jsem se rozhodně nechtěla zúčastnit. Najednou mám pocit, že jsem si název této soutěže nepřeložila ve své hlavě naprosto dostatečně, protože si jinak nedovedu vysvětlit své prvotní nadšení se do ní přihlásit. Vždyť se smrtijedy není radno si ve světě Harryho Pottera zahrávat! Aspoň se tak Harry vždycky tváří. Přípravy proběhly skoro jako v díle s Ohnivým pohárem. Mělo být vybráno pouze šest soutěžících. Ale těch hlásících se nadšenců bylo podstatně víc (podle mě jim to s tím názvem taky nedošlo). Až když jsme se všichni upsali na papírky smrti a odevzdali je Thomasovi (vedoucímu linie Potterfan), který nám pak bez obalu sdělil, že jsme udělali velkou chybu našeho života, nám to začalo postupně docházet. Od té doby jsem rozhodně nechtěla být vybrána. Jenže na Zemi existuje jedna velká magie. A ten, kdo ji ovládá, královsky se u toho baví. Když si něco fakt přejete - třeba vyhrát cenu v tombole -, tak to nevyjde, i kdybyste měli náhodou jeden palec navíc a drželi ho spolu s ostatními. Ale když se rozhodnete, že něco fakt nechcete, tak to - do dračího pysku - prostě dostanete! Takže ano, můj lísteček "štěstí" byl vylosován.

Na pódiu se tak ocitla tři děvčata a tři chlapci (docela symetrická "náhoda", nemyslíte?). Všichni jsme čekali na rozsudek smrti. Ale místo toho přišlo šest pekelných kol, přičemž v každém z nich vypadl jeden šťastlivec. Pokaždé jsme měli odpovídat na otázky ze světa Harryho Pottera a Fantastických zvířat. Za každou správnou odpověď jsme se měli ještě odměnit individuálním sebetrýzněním. (Tak si tak říkám, že můžeme příští rok rovnou hrát Hladové hry a sranda u toho bude taky). Za tyto dva úkony jeden bodík. A na konci každého kola měl nejslabší padáka.

Do prvního kola jsme byli všichni vybaveni gumičkou do vlasů, kterou jsme si měli přetáhnout přes hlavu a umístit přímo pod nos. Kdo znal správnou odpověď na položenou otázku, přihlásil se natáhnutím a puštěním gumičky. A ano, hodnotila se i kvalita provedeného úkonu, takže pár z nás bylo nuceno jej opakovat pro údajné lajdáctví. Jedna z kolegyněk byla ve svém mrzačení dokonce tak poctivá, že se jí druhý den objevila modřina pod okem. Ale tohle byl jen začátek. Do druhého kola jsme totiž dostali vajíčka. Kdo znal správnou odpověď, přihlásil se, odpověděl a jako odměnu za správný odhad si měl vajíčko rozklepnout na hlavu. Ovšem stalo se mi, že jsem se přihlásila a odpověděla špatně;
Publikum: "Vajíčko! Vajíčko!"
Thomas: "Rozklepnout!"
Já: "A dostanu bod?"
Thomas: "Uvidíme."
Klep.
Thomas: "Ne."
Publikum bylo vůbec zákeřné obecenstvo, to musel být samý zmijozel, protože si neustále vyžadovalo rozklepávání vajíček, i když jsme odpovědi na otázky často vůbec neznali. Ale Thomas z mrzimoru své diváky rád uspokojoval, takže nás nechal koupat se ve vlastních vajíčkách a sebeironických myšlenkách, jak by tam dole pod pódiem bylo krásně...

Do třetího kola byly dodány misky s hladkou moukou, do níž byly schovány kousky jablek. Jako odpověď na danou otázku jsme měli pusou vylovit kousíčky toho nebohého jablíčka z misky a následně odpovědět slovy. Pokud možno. A jistě si dokážete představit, jak jsme vypadali po vajíčkovém kole. Tady to měl náhodou někdo moc dobře vymyšlené, jen ta strouhanka tam chyběla. Ovšem onehdy pro mě nastal zádrhel, protože miska, kterou mi přidělili, byla hluboká a její průměr tak malý, že jsem do ní svou hlavu nenacpala, i když jsem byla zuřivě odhodlaná ji třeba i zničit. Ale to skončilo fiaskem, takže jsem v tomto kole nesebrala snad ani jeden bod, i když bych v něm znala nejvíce odpovědí. Ovšem ani na můj hlasitý protest nebyl brán zřetel, takže jsem byla poražena. Cestou z pódia jsem ale od Thomase zaslechla cosi jako: "Buď ráda, máš štěstí!" A vzápětí jsem pochopila, jak to vážně myslel. To, co se dělo dosud, nebylo vůbec nic ve srovnání s tím, co mělo následovat. Tři zbývající mimové dostali mističky s červíky. S živými, dlouhými, kroutícími se a podvyživenými červíky. I prohra někdy chutná dobře...

Asi jste si už domysleli, jak se s těmi červy naložilo. Otázka -> červík pěkně do pusinky -> odpověď -> nejistý bod. V té době mezi sebou soupeřila Nika, Cass a Anemonys, který, byť věřím tomu, že by znal odpovědi na většinu otázek a byl by jinak zdatným soupeřem, naprosto bojkotoval celé toto kolo. Zdálo se, že červy zrovna nejsou jeho oblíbenou pochoutkou, kdyžto děvčata se postupně rozmlsala. Vsadím se, že se brzy dočkáme i nové české kuchařky, kde budou hrát červy hlavní roli. A to nejlíp bez vaření. A s vajíčky.

Statečné červojedkyně Cass s Nikou se tedy dostaly do finále. Snad všichni jsme se ale shodly na tom, že už v semifinále prokázaly své smrtijedské kvality a zaslouží si odměnu. Ale to by pak byli diváci ochuzeni o další škodolibou zábavu. Tentokrát děvčata vyfasovala roztahováky do pusy se slovy "kýp smajlink". Trefně pojmenované finále! Ale "naštěstí" pro soutěžící byly připraveny ještě piškoty, které, co tak vím, dobře sají, takže se aspoň tolik neslintalo. "FUJ! PIŠKOTY!" vykřikla Cass znechuceně. Jak příhodné po kole s červy! Snad proto se tahle hláška roznesla až za sedmero židličkami a za sedmero bufety a stala se citátem dne. Tentokrát už se nejelo na otázky a správné odpovědi na ně, ale na dokončování Potterovských frází a kouzel. A zkuste si něco vyslovit s otevřenou pusou, plnou piškotových pochoutek! Tady zas smrtijedští pořadatelé za oponou prokázali hodně důvtipu. Aspoň, že jeden z nich byl natolik solidární a vyzkoušel si to na vlastní pusu. Na druhou stranu mu to nezabránilo v tom, aby obě děvčata trápil popichováním, aby dobře artikulovala. Bomba smíchu vybuchla tehdy, když si správně odpovídající soutěžící musela vložit další piškot do pusy, takže schopnost mluvit se značně ztěžovala. Nakonec to ale byla Cass, kdo se prokousal piškoty až k výhře. Její cenou byla desková hra Labyrint (musíme jen věřit tomu, že tuhle cenu opravdu chtěla vyhrát, když podstoupila tolik příkoří).

Smrtijedná (pekelná) výzva je trauma snad na celý život. Takže se účastí na ní chlubím kdekoliv to jde... Ale letošní FF nebylo jen o S(P)V, ale i o dalších výzvách. A jelikož tenhle díl věnuji hlavně aktivitám, které jsem podnikala na Potterfan linii, budeme pokračovat po stopách ve tvaru blesku. I letos jsem se totiž zúčastnila celoliniové hry. Vyfasovala jsem tedy průkazku čarodějky a do ní sbírala samolepky za každý splněný úkol, kterých bylo celkem 7. Připadá mi, že rok od roku se náročnost hry zvyšuje, takže už teď se bojím toho, co se chystá na příští rok.

Prvním úkolem bylo vyluštit obrázkovou hádanku. Máloslovná indicie 1 řádek = 1 písmeno a vybarvi - vyřaď mě a mého kamaráda spíše mátla, než aby pomohla. Přesto jsme začali dost slibně. Vzali jsme tři barvičky a s nimi označili obrázky, o kterých jsme věděli, v jaké barvě bychom je vymáchali. Červená, modrá a zlatá. A nikam to nevedlo. Ale později jsme od jednoho neznámého klučiny dostali tip, že nám stačí jenom dvě barvičky, a to modrá a červená, s nimiž máme ještě pracovat. A tak jsme díky němu přišli na to, že jde o morseovku, protože červená znamenala čárku a modrá tečku. Výsledkem bylo neexistující "magické" slovo, které nebylo možné si nikde ověřit. KALAZAM.

O co zábavnější byl druhý úkol, který spočíval v celodenní efektivní ochraně okamiího vejce v podobě balónku. Ne, nemávejte nad tím rukou, protože třetím questem bylo zneškodnit takové vejce někomu jinému. Své vajíčko, které ani nevím, kdy jsem stačila snést (asi kukačka), jsem proto zabalila do mikiny - pro jistotu do dvou (kamarád byl až příliš a naivně ochotný vzdát se té své, ač choval své vejce také) a nosila ho celý den s sebou. Kdykoli jsem se posadila na nějakém programu, ochranářsky jsem si ho tiskla k tělu a paranoicky se rozhlížela po případných vetřelcích. Vejce s nápisem "Bude to bolet" jsem nakonec uchránila a kupodivu to ani moc nebolelo. Jen ta okamie se mi z toho nakonec nevylíhla...

Nicméně než jsem se dozvěděla, že všechna okamií vejce mají pouze stříbrnou barvu a žádnou jinou, vyvedla jsem jedno excelentní faux pais.
"Podívej, támhleten kluk si hraje s balónkem. A má na něm diodu, to by mohl být ten balónek, co máš prásknout," ukazoval kamarád na kluka sedícího u stolu a s namalovanými kočičími fousky. Zaváhala jsem. Tenhle úkol se mi zdál až příliš škodolibý, takže napoprvé jsem to prostě vzdala a my se s kamarádem radši vydali lovit večeři. Když jsme se ale vrátili na místo činu, onen klučina s dalším kolegou právě jedli, a jeho bezmocný a úplně nevinný balónek se tak ocitl u jeho nohou. Sám a samotinký. Zhluboka jsem se nadechla, připravila naostřenou tužku a rychle přistoupila k oběti: "Ahoj, nevadí?" Ještě než se kluk zmohl na jakoukoli odpověď, balónek už přestal existovat. Vytřeštěné výrazy obou kluků, kteří právě zvedli hlavy od svých sladkých palačinek, byly v tu chvíli k nezaplacení. Dlouho bylo ticho. Nikdo nic neříkal.
"Eh, byl to ten balónek, co mám prásknout, že jo?"
Nic.
"...v rámci potterovské celoliniové hry, myslím."
"Ne."
"Aha. No tak to se moc omlouvám!"
Byla jsem ráda, že kluci svou ztrátu nesli nad očekávání dobře, takže jsme se fatálnímu incidentu srdečně zasmáli. Proto to nakonec odnesl balónek mého kamaráda, který, jak mohlo být celkem očividné, s touto možností zřejmě počítal. Ačkoli, když jsme se oba ocitli na jednom vyráběcím workshopu a najednou se ozvala hlasitá rána, která vyděsila všechny přítomné, ani on nevěřil vlastním očím. Prostě jsem měla chuť posadit se na něco měkkého...UPS!

Další úkoly byly následující: Vyfotit se s Mlokem Scamanderem a uvěřejnit svůj nejapný xichtík na sociální síť (komentář kamaráda: "A Mlokovi utíká z kufru další zvířátko!"), zúčastnit se tří potterovských workshopů, dvou večerníčků a jednoho turnaje a v neposlední řadě to bylo trápení mozkových buněk u potterovského testu, který jsme mohli absolvovat pouze při ranních potterovských snídaních. Minulý rok jsem na tomto úkolu absolutně ztroskotala, protože test je mimořádně těžký. Dokonce víc než moje nedávná doktorská zkouška ze státní správy. A to už je něco!

No a perličku si samozřejmě nechávám na konec. Už budeme končit, vydržte to se mnou ještě!

Pořádala se sbírka podpisů deseti vedoucích různých linií na festivalu. Tož, tenhle draze ceněný autogram nebyl pochopitelně zadarmo. Pokud jsem se zrovna nezúčastnila nějaké přednášky, nebo workshopu, lítala jsem na svých křídlových opáncích po celém areálu festivalu a plnila úkoly. Poprvé jsem skládala dračí báseň. Nebyla k přečtení, takže jsem ji rovnou přednesla. To se tak líbilo, že jsem dostala rovnou tři podpisy od každé vedoucí linie History a Fantasy. Od lídra OrientConu jsem dostala otázku, co je Yokai a jaké druhy znám (ať žijí želvy ninja! Jeden z dílů seriálu mě zachránil!). Od ředitele FF to byl úkol uklidit odpadky v určeném prostoru (dětský sen o popelářce se splnil!). Od Veverky z MoveConu jsem byla zase pověřena strhat prošlé plakáty po celém areálu akce. Bossovi z FutureConu jsem naopak pomáhala vylepovat program. Vedoucí linie deskových her mě zase přiměl postavit co největší věž z dřevěných bloků Jenga. No a nakonec Führer kinolinie. Když jsem za ním šla, hořce jsem tušila, že to bude stát za to, protože mě svým úkolem ztrapnil už minulý rok. A přesto jsem se za ním vydala dobrovolně. Ať je aspoň legrace, říkala jsem si. A nezklamal. Ve dvanáct hodin středoevropského času jsem si měla lehnout na silnici před registrační budovu (tam, kde je nejvíc lidí pochopitelně), udělat andělíčka a křičet: "Je dvanáct hodin!" Kamarádka, která se tam zrovna (čistě náhodou) nacházela a viděla mě, si začala klepat na čelo: "A jinak jsi v pořádku?!" No, sama si kladu tuhle otázku už několik let...

Přes všechna možná úskalí i trapasy, jsem svou průkazku poctivě naplnila všemi samolepkami, takže se má přezdívka, kterou Thomas vždy odmítal vyslovit celou, dostala konečně do dějin legendárního slosování o ceny. První cenou byla desková hra Výbušné lektvary, po které od minulého roku, kdy jsem si ji zkusila zahrát na zdejším turnaji, velmi toužím. Tady zase zafungovala ta posměvačská pozemská magie, protože mě od této výhry dělila pouze dvě nanicovatá místa! A mohlo to být v kapse! Na druhou stranu si ani přesto nechci stěžovat, protože mou výhrou byla nová kniha HP a Kámen mudrců s ilustracemi, která mi bude v knihovně dělat velkou parádu. Minulý rok jsem si ostatně taky přivezla výherní knihu z festivalu, takže pokud tenhle trend bude nadále pokračovat, tak držím chlebárnu a i v příštím roce se nechám mile ráda ztrapňovat na veřejnosti dál ;)



Nox
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mniška Mniška | E-mail | Web | 31. července 2017 v 16:42 | Reagovat

Lidičky, jako vždy zopakuji ten (ne)známý tip. Kdo pořádně nevidí na fotky, nezoufejte, dají se zvětšit kliknutím na pravé myšítko a zvolením "Zobrazit obrázek". A budete ho vidět v celé jeho kráse/ošklivosti ;-)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 10:42 | Reagovat

Páni, to musel být skvělý zážitek! :-) Nevím, jestli bych byla tak odvážná jako ty, pouštět se do některých aktivit a ještě před publikem, ale na druhou stranu, proč ne, vždyť je to legrace a o to jde především. :-)

PS: Vzpomněla jsem si na tebe, když jsem v Drážďanech byla v knihkupectví. Hned dvakrát. Jednou, když jsem koukala na speciální edici HP k 20. výročí od vydání. Strašně se mi líbila mrzimorská, ale já jsem holt asi spíš Havraspár. Nejsem tak veselá a pracovitá a poctivá, řekla bych. :D A podruhé jsem si na tebe vzpomněla u pokladny, viděla jsem tam takové ty malé taštičky na jednu knížku, jak jsi měla na jednom z našich podzimních srazů! :-) :-D

PPS: Budeme muset něco domluvit, až se nám vrátí Annika. Co říkáš? :D :-) 8-)

3 Mniška Mniška | Úterý v 20:06 | Reagovat

[2]: Právě, člověk se nesmí brát moc vážně a pak mu nevadí dělat věci, při kterých se může i ztrapnit. Jde o to, abychom se zasmáli všichni :)

K PS: Jsem poctěna Tvou vzpomínkou a koupila sis něco? Mimochodem si myslím, že na Tebe by se ten Havraspár náramně hodil, jsi bystrá holka a těm Havraspár sluší ;-)

K PSS: Počítám s tím, napíšem si na Skype a dohodneme to, už se na to těším! Kdy že nám to Annika přijíždí? :)

4 Marie Marie | Web | Středa v 15:02 | Reagovat

Nádherně propracovaný článek!
To tedy musel být zážitek :D , to jsi měla štěstí, že jsi skončila v tom nejlepším, já bych třeba ty červíky nedala ani náhodou :D

5 Vendy Vendy | Web | Pátek v 17:48 | Reagovat

Už pár dnů se chystám přečíst i napsat, protože vím, že jsi tam byla a taky vím, že to bylo úžasné, ostatně fotky, co jsem viděla, tomu svědčily. A stejně jako jsem ti několikrát říkala, znovu tvrdím, že máš fantastický elán a moc se mi líbí, jak jsi pro každou srandu. Nakonec, proč ne - jednou to budou jedinečné vzpomínky. I když jste to chytli pořádně, ta soutěž musela být opravdu vyčerpávající :-D
Jsem ráda, že se ti tam líbilo, přednáška o želvičkách musela být skvělá a počítám, že příští rok se tam objevíš znovu a kdoví, třeba si dáš souboj ve stylu Hvězdných válek a vyřídíš samotného Darth Wadera! :-D
P.S. máš vážně báječné trofeje! ;-)  :-)  :-)

6 Mniška Mniška | E-mail | Web | Sobota v 21:08 | Reagovat

[4]: Děkuju moc za Tvůj milý komentář :)
Věř mi, jsem ráda, myslím si, že ten, kdo řídí můj, osud mě má rád :D ale přemýšlela jsme, jestli bych se nakonec nechala vyhecovat. Možná, že i jo. Ale to se mi to mluví, když se sama sebe ptám mimo nebezpečí :D

[5]: Zdravím Tě, milá Vendy! Děkuji za Tvé ohlasy. Já si myslím, že bys byla schopná se na FF taky tak dobře bavit, škoda, že to tam nemáš blíž, aby sis to mohla vyzkoušet na vlastní kůži. Myslím, že ta atmosféra by Tě stejně tak nadchla k tomu dělat bláznivé věci. Ostatně být blázen tam je docela vítané :D
A jak jsi sama napsala. Člověk na to má skvělé vzpomínky. A až se ohlédne zpět v tom maratonu života, řekne si, že se snažil žít, jak se dalo. A je spokojený :)
Jinak k trofejím, jsou tam některé věci vyrobené, nebo získané i na předchozích Pragoffestech nebo festivalech, třeba Trpaslenka, Hulák, Pobertův plánek. A hůlka - do dračího pysku! -, tu jsem letos zapomněla doma. To příště nesmím, jinak toho Darth Vadera nepřemůžu :D

7 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | Včera v 10:19 | Reagovat

[3]: Já popravdě vůbec nevím, kdy se Annika vrací. Někdy v září. :D Ale můžeme to domluvit už dřív. 8-)

A ano, koupila jsem si to HP vydání v havraspárské. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama