Doktorská "práce"

1. října 2016 v 13:17 | Mniška |  Nový vítr
Než začne velká část lidstva slavit Nový rok 2017, potrvá to ještě tři dlouhé měsíce. Moje skromná existence však začala slavit konec se začátkem už teď - ideální doba než si s námi slunce začne hrát na schovávanou a my ho budeme hledat i v koši na špinavé prádlo.
Ne, nebojte se, neřídím se jiným kalendářem, i když je fakt, že se občas cítím jako bych se na Zem dostala na krunýři létající želvy z jiné planety... řídím se ale trochu jiným harmonogramem. Konec akademického roku je tady a přichází nový!


Očima dnešní mládeže jsem prostě blázen. Odjakživa jsem se totiž těšila na nový školní rok po prázdninách. Už pár dní dopředu jsem si připravovala své školní náčiní s pečlivostí lesní včelky. Školní brašna, nové pastelky, nové sešity, nové cvičky, nová energie a nová nepopsaná žákajda. Člověk začal s čistým štítem zase pěkně od začátku. Jak já miluji nové začátky! A jak jsem měla vždycky všechno pěkně načančané... asi do dvou školních měsíců, kdy se mi rozházely všechny fixy v penále, zmuchlané papíry od písemek a týden stará svačina v baťohu...

Už sedm let se podobně připravuji i na vysokou školu, i když až o měsíc později než ostatní školáci. Nové pastelky a fixy v penále, nový úkolníček, nově připravený a popsaný index. Všechno při starém, jen ty cvičky a nová energie mi tak trochu chybí.

Můj první rok na doktorském studiu byl poněkud vysilující, takže na začátku nového akademického roku se spíš tvářím jako někdo, kdo se usilovně snaží zasmát komicky trapnému vtipu. Kyselý citrónek! Možná proto jsem se naučila nenechávat žádný citron ve skleničce v jakékoli restauraci...

Co jsem si odnesla z tohoto roku plného zázraků? Nenechte se mýlit "zázraky" jsou v tomto případě míněny situace, při kterých si jen v duchu říkám: "U všech dračích pysků, co je to zase za inovejšn? Nebo spíš studentský invenšn?" V překladu z čechoengličtiny - "Co je to za blbost?" A právě tady děkuji svým vysokoškolským znalostem, které se mi dozajista hodí i do mého praktického života - budu požadovat na blog.cz, aby mi umožnili psát poznámky pod čarou.

Odnesla jsem si neopakovatelnou zkušenost býti učitelkou budoucnosti lidstva. Co k tomu dodat, už chápu, proč už se profesorky vzdávají tak těžkého břímě a rády vypouštějí na pustý oceán své milované doktorandy. Je to projev čisté lásky a sympatií. A my svým profesorkám přece rádi pomáháme, takže nereptáme a bereme, co se naskytne. Nádech, výdech a šup do třídy! Učení je sranda do té doby, než si vás studenti takzvaně oťukají a zjistí, jestli jim dovolíte nějakou srandu. A sranda je to i pro učitele, dokud si takzvaně neoťuká své studenty a nezjistí, kam až ta sranda může zajít. Takže poučení číslo jedna - být tvrdý jako Rambo hned od začátku. Povolovat rambo šátek na hlavě můžeme později vždycky. Naopak to není možné, protože by Rambo nakonec nevěděl, jestli má zastřelit ty lidi v lavicích, anebo (obětavě) sám sebe.

Nicméně hodnotím celou tu výše zmíněnou akci vcelku kladně. Až na pár výjimek jsem byla s osazenstvem mé třídy poměrně spokojená. Člověk se snažil vyhnout takovým těm typickým učitelkovským klišé (kupříkladu - "leze to z tebe jak z chlupaté deky") a snažil se být trochu moderní (=vtipný). Ale přeci jen to vypadá, že už jsem z trochu jiné generace, protože mým vtipům se celá třída rozhodně nesmála. Proto chtěli studenti převzít iniciativu, čemuž jsem se zase nesmála já. A to už jsem musela postupně měnit strategii a začít si ty své miláčky pěkně rovnat do latě, protože občas hrozilo nebezpečí "hezkého" faux pas. Jen dva studenty jsem nakonec musela kárně trestat, přičemž z jednoho z nich se nakonec vyklubal můj oblíbenec a jeden z nejlepších studentů.

O těch padouších v lavicích mám chuť napsat celý článek - už chápu, proč bývají učitelky tak ubrebentěné, mají si toho tolik co vyprávět! Avšak učitelkování nebylo jedinou povinností mého doktorského studia.

Zúčastnila jsem se své první vědecké konference se svým vlastním příspěvkem "Heraldické památky erbovních a nobilitovaných měšťanů v Litoměřicích." Článek by měl snad už brzy vyjít ve sborníku z této konference. Nicméně i na tomto shromáždění hlav pomazaných jsem si potvrdila svou domněnku, která se mi nevinně začala rodit v hlavě. Profesoři a jim podobní jsou většinou vychytralé bestie. Student z nich má zaražený hurikán a když před někým takovým stojí, má neustále nutkavý pocit salutovat, přikyvovat a zmenšovat se. Ano, co se týče znalostí a zkušeností, jsme přeci jen ve srovnání s nimi jen mrzkými smrtelníky. Ale za maskou všeználkovství jsou i díry jako na asfaltové silnici.

No a aby se doktorand neflákal, musí složit i nějaké ty zkoušky. A tady může adept uplatnit svou svobodu projevu a vybrat si, kdy bude své zkoušky skládat. S nejslastnějším výrazem ve tváři přiznávám svůj atest z filozofie. Můj filozofický spis o čase a jeho aspektech podle sv. Augustina mi zbaštili filozofové hned napoprvé, takže si přikyvuji hlavou jako největší borec pod sluncem. Do tance "Dávivák" je mi i v případě zkoušky z německého jazyka. Ovšem na zkoušku z pomocných věd historických a dějin státní správy jsem asi poslala jedno ze svých nejhorších já. Říkám si, že ty autogramy do indexu jsem dostala spíš za to, že jsem své profesorky dost dobře pobavila. Do místnosti hrůzy jsem vstoupila připravená, protože kdyby tomu mělo být jinak, vyhlásila bych armagedon na celou Zemi. Nervozita ale otevřela v mém mozku okno, kde se začalo pořádně větrat. Otázky, které mi byly ušity prakticky na míru, mi připadaly dokonce lehké, ale odpovědi na ně jsem ze sebe mačkala jako poslední zbytky zubní pasty z těméř prázdné tuby. Chvílemi jsem prohodila i takovou větu jako "já tu odpověď znám, jen to potřebuji dobře zformulovat." A jak jsem formulovala, začalo mi to všechno najednou připadat směšné. Tak jsem se tou atmosférou nechala pohltit, že jsem nějak zapomněla odpovídat. Nakonec jsem ze sebe přeci jen něco vysoukala a když se profesorky sháněly po mém indexu, nevěřícně jsem se jich zeptala, jestli by mi náhodou nechtěly položit ještě aspoň jednu otázku, protože být jimi, tak já bych si to teda nedala. To už šly profesorky do kolen. Udělala jsem jim tam z toho pěknou frašku.

Nezaujatý pozorovatel by si řekl, že všechno dopadlo happy endem. Častou uklidňovací větou, která je pro mě jako rudá na býka, je "nikdo se tě nikdy nebude ptát na to, jak jsi to udělala. Raduj se, máš to!" Ano, umím se radovat i bez cizího připomenutí. Ale asi ještě dva týdny poté jsem měla chuť chodit kanálama. Zavrtat se do matrace mé postele tak hluboko, že s ní splynu, přikrýt se složenou peřinou tak, aby ze mě nevyčuhoval ani kousek a zůstat navěky ložním prádlem. To bylo moje přání pro džina z láhve. Ale naštěstí se neukázal. To přání pro něj už by teď nebylo aktuální a radši bych si přála něco jiného. Třeba krabičku čokoládových pralinek od Lindt...

Přežila jsem tedy jeden rok na Karlově univerzitě jako doktorandka. Upřímně si gratuluji, protože jsem před tím jedním rokem nevěřila, že obstojím. Pořád jsem se uklidňovala, že když budu cítit, že je vše nad mé síly, nikdo už mě pro mé rozhodnutí odejít nebude chtít zabít. Konkrétně moje máma, která nikdy nechtěla, abych studovala historii a občas mi mé rozhodnutí vyčítá dodnes. Avšak výmluvných argumentů, které člověk použije jak proti profesorům, tak proti studentům, jsem se naučila tolik, že už se máminčiného vražedného výrazu nebojím. Aspoň ne tolik...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. října 2016 v 8:00 | Reagovat

Však happy end to může být, i když to člověku samotnému tak nepřipadne. Tím spíš, když jsme na sebe tak přísní jako ty :-). Každopádně moc gratuluju, nejen k úspěšnému završení roku, ale hlavně k té energii, která z tvého článku jenom tryská!

2 Berry Berry | Web | 2. října 2016 v 8:30 | Reagovat

Áááá, Mniši, toto mi dostatečně vynahradilo proluku tvých článků, smála jsem se nahlas a prskala smíchy :) Piš častěji, prosím prosím!
Jinak mám staršlivou radost, že to dobře dopadlo, že máš hotovo a jdeš vstříc do dalšího roku - ať je tak požehnaný, jako ten předchozí!

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. října 2016 v 18:08 | Reagovat

Víš co je sympatické? Že přes své postupné prozření a proklubávání z klubíčka snů jsi pořád stejná Mniška - se smyslem pro humor, s fantazijními nápady, jen s tím rozdílem, že jsi ochutnala doušek nelítostné reality a poznala, že některé věci jsou zákonité a dobrá vůle nestačí. (Jako příklad bych mohla uvést právě to učitelování, kde je opravdu lepší začít přísněji a tvrději a postupně povolovat, než naopak, protože v opačném případě by se už těžko utahovalo.)
Gratuluji též ke zvládnutí profese učitelské, myslím že vlohy na to máš, stejně jako znalosti, preciznost, i odhodlání. A nakonec jsi to zvládla i po stránce psychologické, to je dost těžký kumšt, který se nedá natrénovat.
Gratuluji též ke zkouškám, které jsi zvládla, jak jinak, než se ctí. ;-)  :-)
A i když ti to hodně bude pít krev, tak přidávám pověstné - nezáleží na tom, jaké výsledky máš, hlavně když to máš v kapse! :D :D
(I když chápu, že výsledky jsou pro tebe důležité z toho hlediska, kolik jsi práci věnovala péče a úsilí) :-)

4 Silwiniel Silwiniel | Web | 3. října 2016 v 19:59 | Reagovat

Já bych nemohla učit ani ve školce, viděla jsem, že bych si nedokázala udržet kázeň :D Můj muž je pracuje na vš jako "odporný" asistent, tak vidím, jak je to náročné. Já zanechala studium na vš ve druháku a pořád jsme se kvůli tomu trápila, ale teď už jsem se s tím nějak vyrovnala.

5 bev bev | E-mail | Web | 5. října 2016 v 20:00 | Reagovat

Gratuluji velice, jsi úžasná. A určitě ti z ramen spadlo přetěžké břímě, protože tvůj článek doslova hýří vtipem a optimismem. :D

6 Ježurka Ježurka | Web | 8. října 2016 v 16:38 | Reagovat

Jsi moc šikovná. O doktorandském studiu něco vím od vnučky, která dopisuje disertační práci. Publikuje a taky se zúčastnila několika konferencí se svými příspěvky v angličtině. Je taky dobrá. Tak ti přeji, abys všechno úspěšně dotáhla do konce! :-D

7 Baryn Baryn | Web | 9. října 2016 v 11:49 | Reagovat

Takovéhle nadšení jsem měla taky :) ovšem jen na základce a gymplu. S přechodem na VŠ si přijdu jen vynervovaná a ztracená v systému. No vážně, mám dojem, že se nám tu snaží tím svým složitým systémem jenom házet klacky pod nohy. :/ Třeba teď mi přišel e-mail, že jsem prošvihla zápis do dalšího studiu či co :D a že se mám dostavit na náhradní termín. Nějak nechápu, proč se musím někam zapisovat, však všechny podmínky jsem splnila, nemám postoupit automaticky? :D  ... Ani nenapíšou, co to obnáší, co mám dělat a co si vzít s sebou! Nemluvě o tom, že upozornění na první termín prostě nepřišlo. :D
No, a to jsem zatím jen na bakaláři ... bude hůř. Obdivuji, že to stále zvládáš s přehledem (jistého druhu :D ) i na doktorandském. Ty tvé zkoušky mi připomněly mojí cytogenetiku ... dostala jsem ji stejným podivným způsobem, takže ještě dlouho mě každej kanál na ulici vábil svým "No tak, vlez do mě, ty víš, že sem patříš" :D

Když teď odpovím na tvůj komentář, co se Amy týče ... tak ano, ten vkus se jí trochu změnil a ráda by se věnovala něčemu jinému ... Ovšem podle všeho si změnu užila dostatečně, když začala jako relativně čerstvá maminka zpívat pro děti, nedávno vydala docela milé a příjemné album s písničkami pro děti ... a teď by se měla postupně zase vrátit k Evanescence. Po dlouhé době vyráží zase na tour, ale jen po Americe, a nejspíš - podle náznaků z různých rozhovorů - se ještě neplánujou rozpadnout, naopak přemýšlí nad novým albem. Ale to s tím albem jisté není. Fakt, že však předělávají své staré písničky, naznačuje, že je chuť nahrávat úplně neopustila. :D Tak doufám, že se ještě něčeho dočkáme. :)

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 13. října 2016 v 21:53 | Reagovat

[1]: Snažím se vylepšit pár svých osobností, aby si to všechno tak nebraly, ale práce na všech najednou není úplně snadná :)
Děkuji za přání!

[2]: Děkuji i za Tvá přání, Berry! A děkuji i za pochvalu. Jsem moc ráda, že ses bavila. Věř mi, že se chci snažit častěji blogovat... ale stejně tak chci stihnout dalších dvacet věcí, potřebovalo by to ještě někde vyloudit pár hodin k dobru ke každému dni :)

9 Mniška Mniška | E-mail | Web | 13. října 2016 v 22:05 | Reagovat

[3]: Díky Vendy opět za povzbuzující komentář a taky za pověstné ujištění, že to mám v kapse bez ohledu na výsledky :D Už je ten čas, kdy to přijímám bez svého "pověstného" úšklebku a už se jenom směju. Beru to jako osobní trapas, ale nevím, jestli bych s tím měla úspěch, kdybych to poslala do časopisu typu "Bravíčko" :D
Jinak děkuju, děkuju. To víš, dala jsem si předsevzetí, že mě Praha nezničí - zatracený Pražáci! (a teď se nechci nikoho dotknout, berte to jako srandu), takže to mám jako výzvu. Vycházet s Prahou s úsměvem na rtech... Pravda, lhala bych kdybych řekla, že se mi to vždycky daří. Zvlášť "tlačenky" v metru a při cestě do školy, kam spěchám a nestíhám, mě nejvíc baví :D (v takových případech se zásadně nedívám na svůj odraz ve výlohách, určitě bych vyděsila i sama sebe). Cíl je přežít :)
Nevím, jak je to s tlačenkami v Brně, možná to Brňáci taky znají...(?)

10 Mniška Mniška | E-mail | Web | 13. října 2016 v 22:18 | Reagovat

[4]: "Odporný" asistent :-D to je moc pěkný. Tak to jistě nemáš o zajímavé historky nouze. Akademická sféra je vhodné podhoubí různých drbů, schovaných pod kloboučky :)
A z toho, že jsi zanechala studium si nic nedělej. Zas o tolik jsi nepřišla. Asi si pod sebou řežu větev, ale VŠ není záruka inteligence jedince, který ji absolvoval. Znám lidi, kteří na VŠ nikdy nestudovali a jsou fajn a nemyslím si, že by ji ke svému štěstí potřebovali. Někdy je život bez VŠ opravdu šťastnější...

[5]: Díky moc a jsem ráda, že jsem rozhoupala Tvou bránici :)

[6]: Jsi moc hodná Ježurko, děkuji Ti za přání.
Ta Tvá vnučka doktorandka bude asi Lada, že? Z fotek a z Tvého povídání mi přijde velmi sympatická a určitě moc šikovná. A jestli dopisuje disertaci, tak kor, protože úspěchem pro mnoha doktorandů je vůbec napsat nadpis a je vymalováno :D

11 Mniška Mniška | E-mail | Web | 13. října 2016 v 22:31 | Reagovat

[7]:Oni ty systémy jsou opravdu dost matoucí a nejsi první ani poslední, kdo si na to stěžuje :) Ať už je to systém z univerzity v Ústí, v Plzni nebo na UK, všechny stojí za pytel blech. Nikdo neví, co s tim, tak se na to aspoň dělaj vtipy :)
Cytogenetika, jo? Takže děláš buď biologii nebo medicínu?
Občas jsou ty kanály docela vábivé, že? :D ale neboj, měly by tam žít želvy ninja a ty jsou hodné...
No, přeji Ti mnoho úspěchů v boji proti systému a s tím, aby se vyřešily organizační záležitosti! Ony jsou navíc některé i zpoplatněné, že?
Jinak děkuju za odpověď na mou otázku. Sice jsem četla - pro mě zvláštní - článek o jiných zájmech Amy, ale stejně mě překvapuje, že se jedná zrovna o dětské písničky... což jí nezazlívám, jestli jí to naplňovalo a odpočinula si u toho, tak proč ne. Ale ona má (podle mého názoru) "metalový" hlas, sytou barvu hlasu a taky o má hodně silný, takže je pro mě trochu těžké představit si od ní vydané dětské cédéčko.
Ale potěšila jsi mě zprávou, že o ní ještě uslyšíme a že to nevzdala s Evanescence. Díky!

12 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 6. listopadu 2016 v 17:32 | Reagovat

Přeji ;-)

13 Amelie Amelie | Web | 11. listopadu 2016 v 21:45 | Reagovat

JSi dobrá. Obdivuju tě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama