Na cestu do mého blogového zámku padá už první podzimní listí. Nebudu ho uklízet. Ať leží, zdobí, reprezentuje podzimní dny a nakonec ať zetleje. Abychom poznali, že uběhl opět nějaký čas a ten čas mění. Nás všechny.Ach ta nostalgie! Ta mrška se opět vkradla do mých slov. Buďme ale velkorysí a darujme jí v tomto článku trochu více prostoru. Nevnímejme však její mrazivé doteky, které někdy cítíme při vzpomínání. Dnes je to dáma, oděná v šatech z barevného podzimního listí, které vydává libou vůni jako z herbáře. A její pohled vás hřeje v duši. Než začne vyprávět příběhy, které sami dobře znáte, chce se vám usednout do měkkého křesla před hořícím krbem a popíjet teplý grog.
Proč zvu paní Nostalgii k našemu malému posezení? Protože se tento můj oblibený pocit týká i vás, mých oblíbených blogerů. Těžko říct, jestli budete sami nadšeni, anebo dostanete dřív nebo později chuť zjistit si mou celou adresu, na níž byste mne mohli zastihnout zcela nepřipravenou k poslednímu úderu pěstí. Proto se snažím navodit příjemnou atmosféru v křesle u krbu...
Než začne velká část lidstva slavit Nový rok 2017, potrvá to ještě tři dlouhé měsíce. Moje skromná existence však začala slavit konec se začátkem už teď - ideální doba než si s námi slunce začne hrát na schovávanou a my ho budeme hledat i v koši na špinavé prádlo.
