Časová smetánka

20. dubna 2016 v 22:29 | Mniška |  Památníček
Píšu, píšu a zase píšu. A člověk by si mohl říct, že je to přece fajn, protože už jako malá jsem si přála být spisovatelkou a chtěla hodně psát. Snila jsem o úžasných obálkách knih mých fantasy románů a o tom, jak budou mé příběhy jednoho krásného dne zfilmovány. A teď realita: přání "hodně psát" mi splnila škodolibá sudička, díky které trávím dny psaním oficiálních e-mailů, psaním domácích úkolů z němčiny a filozofických prací do školy. A znovu životu adresuji jeden ze svých nacvičených ironických úšklebků...


Ne, nejsem nijak nespokojená, ale už bych také někdy ráda řekla té tlusté dámě se jménem "Povinnost", aby ze mě konečně sesedla a když už se mě musí držet, tak aby se aspoň posadila vedle. Nemusím jí totiž věčně koukat až do výstřihu, stačí, že vidím obsah její kabelky, kterou mě občas vezme po hlavě, když se jí zdá, že moc prokrastinuji. Na pohled se zdá, že ta vínově červená kabelčička je pěkně titěrná, ale uvnitř je nekonečně velká (jistě se inspirovala Hermioniným zvětšovacím kouzlem) a ukládá do ní mé úkoly. Tak ta "roztomilá" paní často vytahuje papíry, jež představují mou filozofickou práci o čase na základě tezí svatého Augustina. Také mne mučí fotkami některých mých studentů a připomíná mi, že mám připravit trestné domácí úkoly a také testy. Ona prostě ví, jak mě naštvat...

Dobře, už můžete schovat kapesníčky a přestat mě litovat. Nutno přiznat, že když je třeba, ten volný čas si dokáži udělat, zvláště pokud jde o výjimečné momenty (a je docela zvláštní, že ten čas se najednou prostě nějak najde, když do té doby nebyl). Proto bych nyní ráda krátce zavzpomínala na překvapivá i očekávaná setkání s lidmi, které možná znáte i vy čtenáři.

Prvně se vrátím v čase trochu zpět, tedy až k 24. únoru, kdy jsem se se svým přítelem mihla na plese Karlovy univerzity filozofické a pedagogické fakulty. Tady odbočím a dodám jeden svůj poznatek. V březnu jsme se také zúčastnili jednoho menšího plesu ve městě Litoměřice (Ples jara) a když ho porovnám s proslulým plesem, kde se prezentuje naše nejvěhlasnější univerzita, musím říct, že byl daleko zábavnější. Možná je to tím, že už se fakultní ples, plný studentů (profesorů jsem tam moc nepotkala) na oko tvářil, že je "na výši", že má mít úroveň, a taková byla i atmosféra. Kdyžto litoměřického plesu jara se zúčastnila škála lidí různé věkové kategorie, i když pravda, těch starších tam bylo o poznání víc, přesto byla atmosféra uvolněnější a přátelštější. Právě starší lidé dělali "dobrej bordel", zkrátka si to důstojně užili a mně se to líbilo. No jo, už taky stárnu... Takže kdybych se fakultního plesu nezúčastnila, ani by mě to nemuselo mrzet. Vlastně jen z jednoho důvodu a tím bylo setkání s Annikou a jejím přítelem, které jsem tam viděla moc ráda. Nechali jsme se zvěčnit na fotografiích, které se podle mého velice povedly. Na dvou z nich jsme se tvářili, že umíme být "krásní", ale třetí měla být kreativní. Když jsme postřehli, jaké vlaječky si můžeme k focení vypůjčit, neodolali jsme a vrátili se tak trochu do doby druhé světové války. Já jakožto klečící a porobené Česko a ostatní státy OSy (Japonsko = Annika, Itálie = její přítel, Německo = můj přítel), útočící na nebohé české územíčko. Myslím, že zástupci pro OSu byli vybráni nanejvíš pečlivě, jejich výrazy jsou naprosto odpovídající.

S Annikou jsem se letos ostatně viděla už po druhé. Zhruba týden před plesem, se totiž Annika se svým přítelem spontánně rozhodli pro výlet do Litoměřic, v jejichž blízkosti bydlím, a oni vyrazili také za mnou. Tož, to jsem zas dostala spontánní nápad vyrazit v té zimě na náš proslulý kopec Lovoš, takže jsme se společně všichni i zapotili.

V poslední době docela dost cestuji, takže mě napadlo, že bych se mohla někdy v budoucnu podívat i do Brna a pozdravit tam některé mé blogové kamarády. Zatím jsem ale zůstala jen ve fázi "nápad", což je oblíbená konečná mentální štace. Nicméně jsem tím nejspíše vyslala nějaké telepatické signály, které doletěly až k Berry. Ta se mi nedlouho na to ozvala, že v rámci Dne mládeže vyrazí brzy do Prahy a navrhla setkání. Samozřejmě jsem nadšeně souhlasila, vždyť Berry jsem do té doby viděla pouze na blogových fotkách! Jedinou vadou na kráse bylo pro mě to, že jsme se viděly jen necelé tři hodiny, ale rozhodně jsem brala aspoň něco. Berry je skutečně stejně veselá a příjemná osůbka, jak ji znám z blogu. Měly jsme navíc štěstí na nádherné počasí, které jsme využily vskutku poeticky - k funerálním procházkám po Olšanských hřbitovech. Z hřbitovní pevnosti jsem odcházela s úsměvem a s "all exclusive" vlastnoručně upleteným copánkem od Berry na hlavě.

V půlce března si na mě nečekaně vzpomněl ještě někdo. Tím Někdo je nejen blogově známá Temnářka, která se začíná drát na výsluní (snad to můžu říct o Temnářce) mezi úspěšné fantasy spisovatele. Pozvala mě na Literární dílny, které už nějakou dobu pořádá především v Brně, nyní také v Praze, takže jsem od ní dostala příležitost. Tyto Literární dílny mají podnítit začínající spisovatele k tomu, aby v sobě nejen nalezli nápady pro svá díla, ale aby je to nakoplo k napsání a nakonec vydání vlastních děl. Sice mám teď spíš nakročeno na vědeckou stezku, ale jak už jsem mnohokrát přiznala, ráda bych vydala i nějakou beletrii. V dohledné době se k tomu nechystám, protože mám ve škole práce až nad hlavu a přiznám se, že efektivně využít čas je mou slabou stránkou, takže i když mám pár románů rozepsaných, nevypadá to na jejich brzké dokončení. Bohužel. I přesto jsem se jedné z Literárních dílen už zúčastnila a vypustila na veřejnost svou "super" infantilní povídku. Nejen, že jsem se pobavila (na účet jiných i vlastní), ale seznámila se s Temnářkou osobně. Poznala jsem tak další milou a zajímavou osůbku (také historičku) v jednom neotřelém "balení".

Další Literární dílny se chystají a rozhodně si je nechci nechat ujít. Mimochodem noví zájemci jsou, tusím, také stále vítáni.

S Temnářkou jsem se uviděla za týden znovu. Dostala jsem od ní rovněž pozvánku na křest její nové knihy Děti vánice, kterou už dnes mohu hrdě zařadit do své knihovničky. Na křtu knihy se objevili i další mně známí lidé. Tak jsem byla překvapena i příchodem (a jejím účinkováním) slečny, s níž jsem se seznámila na Pragoffestu, coby s Ciri. Radost jsem měla i ze setkání s Monicou Otmili, na kterou už jsem delší dobu nenatrefila. A bylo to šťastné shledání! Hlavně jsem byla ráda, že znovu uplatnila svůj svébytný humor, na který jsem si pamatovala. Zato já koktala jako kdybych to měla patologické. Křest Temnářčiny knihy jsem si užila i z jiných důvodů. Nejen, že jsem se tam seznámila s dalšími příjemnými lidmi, a dokonce s blogerkami, ale také jsem si podala ruku s Františkou Vrbenskou, malou, ale velmi úžasnou paní, známou autorkou fantasy románů a oblíbenou vypravěčkou na Pragoffestech a Festivalech fantazie. Vzpomínám si, jak jsem se před mnoha lety chystala na jednu z jejích přednášek o ženách bojovnicích nejen ve fantasy. Dostala jsem od své kamarádky malou předpřednášku právě o Františce. Byla jsem ujišťována o tom, že se mi bude líbit. A kamarádka se rozhodně nemýlila. Od té doby je u mě Františka zapsaná jako paní Vypravěčka s velkým "V" a chovám k ní respekt. Když jsem tedy nyní Františce podávala ruku se slovy: "Vy si mě asi nemůžete pamatovat, protože..." překvapila mě přerušením, že si mě pamatuje. Nechápala jsem. Přitom jsem byla jen jednou z mnoha jejích posluchaček na pár přednáškách, kterých jsem se zúčastnila. Samozřejmě mě to velice potěšilo.

Praha se mi dlouho nezamlouvala. Tohle město je moc velká jungle a v mých stereotypních představách bylo vždy sídlem veškeré nekalosti, ožralosti, nemravnosti a kdo ví čeho ještě. Město plné nafrněných lidí, kteří přitom dokážou otrávit už jen svými pohledy. Asi už bych si ale měla doopravdy připustit, že to tam není zas tak špatné. Alespoň od doby, co tam chodím na univerzitu, jsem se stala ještě více "sociální", častěji se stýkám s lidmi. Předtím jsem si většinou soukromničila doma a kůzlátku se nechtělo otevírat vrátka. Vystačilo si svými vlastními zájmy. Ale to jednoduše nebylo ono. Ach, Praho, ty jedna potutelná potvůrko! Lžeš i říkáš pravdu, máš mnoho tváří a není snadné nalézt tu pravou. Ale ať si každý vybere tu, která se mu líbí nejvíce!
Tak ještě, aby se mi přestaly smát ty sudičky a vyčarovaly mi taky víc času na to pravé "hodně psaní".

Tip: Pro zvětšení fotografie zmáčkněte na každé z nich pravé myšítko a otevřít obrázek na nové kartě.

P.S. Byť jsme se naživo (zatím) ještě nepotkaly, přesto jsem byla potěšena milými blogovými dárečky. Ty jsem dostala od milé Beatricie, která na můj návrh zhotovila pár paleografických textů v podobě svitků, které si můžete prohlédnout nejen v mém menu, ale také u ní na blogu :) Děkuji, Beo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2016 v 7:36 | Reagovat

Taky jsem měl teď díky fotovýstavě možnost se s několika blogery setkat a bylo to vždy velmi milé setkání, ať už jsme se viděli poprvé nebo poněkolikáté. No a inscenované fotky jsou moc dobré, je vidět, že jste se dobře bavili :-).

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 20:41 | Reagovat

Ty vlaječkové fotky se mi strašně moc líbí! :-D :D

3 Mniška Mniška | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 11:42 | Reagovat

[1]: Takže proběhlo nějaké to organizované provázení? Sice jsem se k tomu také přihlašovala, ale delší dobu jsem nebyla na blogu a nesledovala články, pokud mi někdo vyloženě nenapsal zprávu. Zas kapánek nestíhám, jak jsem ostatně v článku naznačila. Takže mě moc mrzí, že jsem patrně něco prošvihla, ale moc doufám, že bude ještě příležitost jiná v budoucnu.

4 Mniška Mniška | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 11:46 | Reagovat

[2]: To mě moc těší, i když jsem myslela, že už jsi je někde viděla :)
Mimochodem, půjčila jsem si plesové šaty od maminky. Můj přítel prohlásil, že jsme mu v nich připomínala rybenku, on ví, jak mě potěšit :D

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 11:50 | Reagovat

Jeden termín byl na začátku dubna, tam se sešlo šest lidí, z toho dva blogeři (dalších pár blogerů přišlo extra). Druhý a poslední termín jsem vyhlásil tuto sobotu od 14:00, ale zatím se mi nikdo výslovně nepřihlásil, tak uvidíme :-).

6 Vlasta Vlasta | 26. dubna 2016 v 17:25 | Reagovat

[4]: Mně se strašně líbí, jak jste se sešli takhle hezky "oborově" - tedy, Annika určitě, tobě myslím česká vlajka taky není cizí, tvůj přítel nejspíš taky šprechtí a Anničina sice neznám, ale určitě s tím něco společného má. :D
A ty šaty ti vážně moc sluší :D

7 Beatricia Beatricia | Web | 27. dubna 2016 v 12:21 | Reagovat

Krásný a bohatý článek, jak obsahem, tak výpravou. Na fotkách to všem moc sluší a nepostrádají smysl pro humor. Jsem nesmírně potěšena, že se ti mé dárečky líbí. Jsou zhmotněním tvých myšlenek, které jsi mi propůjčila. To já děkuji tobě. :-)

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 30. dubna 2016 v 11:40 | Reagovat

[5]:Poslední termín, ju? Toho tedy upřímně lituji, protože se mi moc nehodí, vlastně vůbec, jelikož jedem s našima do Teplic a ještě se dnes připojujeme k našim maloměšťanským čarodějnickým slavnostem, takže, i když jsem včera ještě v Praze byla, tak jsem ji večer opustila. A že přijdou blogeři extra, tak to znamená, že se tam byli podívat a Ty ses o tom dozvěděl zpětně, anebo jste se viděli?

9 Mniška Mniška | E-mail | Web | 30. dubna 2016 v 11:46 | Reagovat

[6]: A tos zase odhadla velmi správně s těmi zájmy a zaměřením, tak se to dobře sešlo :) A děkuji. Raději ale přeci mám ty svoje šatky s velkou sukní, v těchto si připadám jak moje mamka :D

[7]: To já děkuji, Ty mně neděkuj, na ten nápad si nečiním patent, to mohlo napadnout kohokoliv :)

10 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 30. dubna 2016 v 22:09 | Reagovat

Fotografie z plesu už jsme měla možnost vidět na Aniččině Facebooku, moc Vám to tam oběma sluší! :-)

Ráda jsem Tě po dlouhé době potkala, mimochodem na nějaké koktání si vůbec nevzpomínám. :D jsem ráda, že sis také Temnářčin křest užila. A s názorem na Prahu se musím připojit. Byť v ní bydlím přes desetiletí, je na mě moc hektická i po těch letech. Navíc, jak se vůbec lze cítit Pražákem, když jakmile doma zaklapnou dveře, slyším už jen moravské nářečí? :D

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. května 2016 v 13:32 | Reagovat

[8]: Tak malá změna: Výstava se prodlužuje o dva týdny! Mimochodem, včera nedorazili blogeři, ale "fejsbukáři", a měl jsem milé cestovatelské odpoledne, protože mi společnost dělala jedna paní, která se v cestovce specializuje na Japonsko, a kamarád, který má za sebou rok a půl dlouhou cestu kolem světa :-).

Ano, někteří blogeři mi nechají jen zápis v návštěvní knize, ale nepotkali jsme se.

12 Annika Annika | 4. května 2016 v 11:32 | Reagovat

[6]: Můj chlapec nemá s Itálií společného naprosto, ale naprosto vůbec nic :-D

13 Berry Berry | Web | 5. května 2016 v 16:17 | Reagovat

Teda, to je tak krásný článek, až jsem se lekla, co tam dělá mé jméno! každopádně mi to oživilo velmi krásnou vzpomínku na to odpoledne, povídání, výhledy, tvé popletení hlavy a vůbec... :-)
Krásná setkání, ještě zábavnější fotky a prostě. Je dobře, že se ti dobře žije ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama