Radost ze života

9. března 2016 v 12:41 | Mniška |  Soukromá komnata
Usedla jsem k práci. V rámci přípravy na čtvrteční výuku jsem si vzala k ruce text s kurentem, který přepisuji do naší známé latinky - to abych se samolibostí nenechávala studenty v hodině číst těžké texty, zatímco já bych je škodolibě opravovala za pomoci už připraveného textu, který je normálně pro vyučující k dispozici. Pustím si k tomu nějakou hudbu. Venku je krásně slunečno a za mým oknem zobají hrdličky semínka, která jsem jim nasypala do mističky k boudičce (báj můj přítel). Úplně najednou mě zachvátí pocit nadměrné spokojenosti, při němž se cítím jako by mě někdo s láskou objímal. Bože, život je někdy opravdu skvělý!


Máte také občas ten pocit, že život je prostě fajn? Se všemi svými jednoduchosmi, složitostmi, všemi svými skutečnostmi, se vším, co se na Zemi děje a co existuje? Prostě okamžiky, kdy si uvědomíte, že Vás baví žít?

Ten pocit přichází naprosto nečekaně, přesto vítaně, protože svou podstatou naplňuje. Jak ho ale uchopit, jak ho chytit, aby nebyl tak prchavý jako sekundy, které kolem nás procházejí a sypou se do minulosti jako písek do spodní části přesýpacích hodin?

Momentálně dělám něco, co musím, co je mou povinností, ale to nevadí, jsem spokojená tak jako málokdy. Najednou mi hlavou proběhnou představy a důvody toho, proč je ten svět tak úžasný. Sedím si tady na tom nepříliš pohodlném křesle. Nevadí, že se mi na něm špatně sedí, jsem ráda, že mám vůbec na čem. Mohu pracovat na svém vlastním pracovním stole. Je krásný, protože je můj a protože je na něm všechno, co na něm mít chci. Ocitám se v malém pokojíčku malého bytu, ale přitom nevadí, že není velký, protože mě chrání před venkovní zimou. Je mi teplo. Pracuji a to je skvělé, protože mám co dělat. Čtu ty úžasné texty plné kudrlinek, ladných smyček a jsem šťastná, že jsem vzdělaná, umím nejen psát, ale i číst. Najednou si začnu vážit toho, co všechno mě naučili ve škole a jsem ráda za to, co všechno vím a znám. Že umím pojmenovat strom s listy ve tvaru srdce, že rozpoznám ptáčka za mým oknem, který se na mě bázlivě dívá ze střechy budky. Těší mě, že rozumím těm pár německým frázím, a dokonce jsem ráda, že se je smím vůbec učit. Že jsem v životě dostala tu příležitost se něco naučit. A vůbec jsem šťastná za to, kolik příležitostí a možností mi život dává. Můžu jít studovat, co chci. Můžu zpívat a chci zpívat. A když budu chtít můžu svým zpěvem rozradostnit ostatní lidi. Můžu chodit a nohy mě ponesou kamkoliv. Můžu se dívat na všechny barvy světa a slyšet úžasné melodie vzniklých písní.

To a ještě více mne nesmírně těší a připomíná mi, že žiju. Že prostě existuji, vnímám sama sebe, otáčím hlavou a hýbu prsty, aniž bych musela předem dlouze držet myšlenku, že něco takového chci vůbec udělat. Sotva si pořádně uvědomím, jak se vlastně chci hýbat, už to mé tělo zařizuje jakoby samo od sebe.

Miluji květiny, miluji zvířata, která s námi sdílejí planetu Zemi. Miluji hvězdy na nočním nebi a jejich měsíčního pastýře, který je pro mne symbolem naděje. Miluji tajemství této Země, která ještě neznáme, protože probouzejí zvědavost, jež tak zvláštně naplňuje. Miluji laskavé věřící lidi, kteří upřímně plní své okolí nadějí a láskou a miluji sečtělé vědce, kteří svůj čas vkládají do rozklíčování všech neznámých v našem životě. Miluji slova, která líbají všechny stránky knih a zasahují srdce skrze písničky a básně. Miluji čas, který omezeně trvá a proměňuje přítomnost v minulost.

Mám chuť do všeho. Nejraději bych si na sebe vzala něco pestrého a vyrazila do nějaké koncertní haly, kde bych rozezpívala a roztančila své posluchače. Anebo bych šla bosá do lesa a svými doteky probouzela stromy z jejich zimní dřímoty. Chtěla bych jet do útulku a potěšit opuštěné pejsky nějakým dobrým pamlskem. Chci se začíst do svých heraldických příruček a znovu odhalovat neznámé erby. Přála bych si vzít všechny své přátele a uspořádat pro ně nějakou oslavu. A chci rozdávat lidem, kteří nic nemají. Vysadit do svého srdce odvahu a jít na draky...

Možná je to někomu k smíchu, někdo si řekne, že jsou to jen prázdné hloupé řeči (ač mluvím o pocitu tak skutečném jako je třeba židle) a někomu to stačí k odsouzení. Copak jsi zapomněla? Copak jsi nepoznala smutek, hořkost a zklamání? Opuštění a strach? Víš, co se děje teď v Evropě i mimo ni? Víš, co se děje mezi lidmi? Víš, proč lidé nemohou najít práci? Víš, kdo stojí za všemi velkými podvody a proč se to vůbec děje?

Vím. A o to více si vážím toho, co mám. Jsem ráda, že bydlím, i když mi občas chybí soukromí v tom malém bytečku. Jsem vděčná za svou rodinu, i když se občas hádáme a dost často se na něčem neshodneme. Ale i když si někdy přijdu ukřivděná, moji rodiče se o mně starají, a to královsky. Maminka vaří perfektně a já nemám pocit hladu. Povídají si se mnou, zajímají se o mně. Nejsem týraná, nejsou mi upírány mé životní hodnoty. Ani nevíte, jak si vážím toho, že nám doma teče teplá voda, že si můžu rozsvítit, abych za noci viděla do svých knih. Nejsou to samozřejmé věci. A i člověk v našem státě o ně může snadno přijít. Vím to.

Vážím si ale i smutku, který může být naplňující. V mém případě bývají zármutky kreativní. Když mě bolí srdce, nejlépe se mi píší básně a příběhy. Člověk si musí vážit i toho, co se nepovede, co ho tíží, co ho sráží na kolena. Nejen, že je to dobrá škola života, ale bez toho všeho bychom ani nerozpoznali radost. A nemohli bychom si toho dobrého ani vážit, protože by byl blahobyt permanentní. A to k ničemu nevede. Jen k abstinenčním příznakům, kvůli nimž bychom ztráceli zájem o to, co máme, co by tu bylo vždycky. Žádali bychom víc a víc. Nikdy bychom neuhasili žízeň po tom, co by nám scházelo. Tím pádem bychom nepoznali radost. A proto jsem tak ráda, že s rodinou žijeme standardně, nestrádáme, ale nejsme při penězích. Nestojím o bohatství.

Právě teď, a vlastně už od doby, kdy se slova přelila do druhé poloviny článku, už necítím ten náhlý příval spokojenosti, protože onen pocit odešel tak rychle, jako záhadně přišel. Mávám mu ale kapesníčkem na rozloučenou a už teď na něj ráda vzpomínám a snažím se si ho vybavit. Marně. Kopie myšlenky na pravý pocit už není tak silná. Ale přeci jen něco zůstalo. A za to, Bože, děkuji. Za to, že jsem a že mám to, co mám.

Marie Brožová - Jak vzniká duha
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 9. března 2016 v 18:39 | Reagovat

Ty jo, tenhle článek je takový pěkně optimistický, ale vlastně ne tak docela, spíše... jak to říct - přímo vybízí k tomu, abych i já přemýšlela, co mě na životě baví, co mám ráda a čeho si vážím. :-) Mám ráda, že už je teď ráno, když vstávám a jdu do školy, světlo. Mám ráda, že už tolik nekulhám a dneska se mi podařilo jít po schodech docela normálně, byť pořád ještě pomalu. Mám ráda, když se mé okolí směje a když jsem já ten bavič, je to taky fajn pocit, i když to chce trochu nadhledu. Mám ráda, když něco překonám, třeba strach nebo sebe samu. (No, třeba teď už bych konečně mohla přestat komentovat články a překonat svou lenost a prokrastinaci a jít se učit proslov na češtinu. :-D)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. března 2016 v 23:40 | Reagovat

Mám moc rád, když se někdo nestydí být spokojený a nenechá se zblbnout těmi, kteří na všem kolem sebe vidí jen to špatné. Takže mně se to četlo moc příjemně :-).

3 Elis Elis | Web | 10. března 2016 v 20:49 | Reagovat

Máš správný přístup k životu, nemá cenu se zabývat se špatnými událostmi, ony by nás stále negativně ovlivňovaly, je lépe se věnovat příjemným věcem, které nás naplňují a činí šťastnými... :-)

4 dadainka dadainka | Web | 11. března 2016 v 1:36 | Reagovat

Skvěle napsané, jako vždy.

5 Beatricia Beatricia | Web | 11. března 2016 v 16:08 | Reagovat

Je to nádherný, optimistický článek, který nám připomíná, že se máme radovat z maličkostí a být za ně Osudu vděčni. A to rozhodně nikomu k smíchu není.
A teď tu vážnost trošku odlehčím: Já bych studenty rozhodně nechala, ať čtou texty v originálním kurentu. Když to umíme my, tak ať se to také naučí. Bum! :-D

6 Van Vendy Van Vendy | Web | 12. března 2016 v 13:40 | Reagovat

Máš očividně svůj dobrý den. To je den, kdy se vzbudíš a nic tě nebolí. Dokonce se cítíš příjemně. V žilách cítíš příval energie a máš chuť něco dělat. A opravdu ten den něco uděláš, i kdybys měla jen vysát a utřít prach - tentokrát vysáváš a utíráš prach s pocitem ne-marnosti. A pak jsi ve svém čistém pokoji, obklopena věcmi, které máš ráda, zasedáš za stolek a píšeš, co tě baví a hlavou ti proudí tisíce myšlenek...
A pak napíšeš tenhle článek.
Moc pěkný a opravdu optimistický a přitom ne jalový. Tu opravdovost tam cítím.
Že je svět nespravedlivý, plný bolestí a dějí se v něm křivdy? Že náš život může být změněn od základů? To všechno je skutečné a možné. Ale ani tohle negativní neznamená, že bychom si nemohli vychutnat den.
Naopak, tyto nepříliš optimistické věcy umožňují, vychutnat si skutečnou chvíli klidu. :-)

7 wWoll wWoll | 13. března 2016 v 20:54 | Reagovat

Moc krásně napsané. :-)))

8 pavel pavel | Web | 15. března 2016 v 22:27 | Reagovat

Líp bych to nenapsal i když mám podobné pocity. Nenechat si optimismus zahořklými lidmi kazit. :-)

9 Bev Bev | E-mail | Web | 16. března 2016 v 10:19 | Reagovat

Lépe bych to neřekla, znám ten pocit velmi dobře a přichází opravdu naprosto nečekaně a není k němu ani potřeba dosažení nějakých úžasných úspěchů, spíš naopak, je to radost z maličkostí, které se někdy zdají samozřejmé, ale nejsou, přesně jak říkáš. Někdy mi stačí film, písnička, obraz, myšlenka v knize, nebo článek jako je tvůj a pak mívám úplně stejný pocit štěstí a vděčnosti, za to, že vnímám, myslím, cítím. Že mám tu možnost, se vůbec takovými věcmi zabývat. Není to popírání nebo zavírání očí před ošklivým a zlým. Jen si člověk těch šťastných chvilek o to víc váží.
Překrásně jsi to napsala. :-)

10 Ježurka Ježurka | Web | 19. března 2016 v 13:33 | Reagovat

Správně, pozitivní přístup k životu je moc důležitý. Také jsem ráda za každý den a vždy se dá najít na něm něco krásného, třeba maličkost a pak se zase těšit na zítřek! Jen tak dál. :-)

11 Helena Helena | E-mail | Web | 20. března 2016 v 12:15 | Reagovat

Mniško, tohle je překrásné přitakání životu. Cením si tě proto, jak krásně popisuješ to, co vůbec není samozřejmostí pro mnohé lidi na tomto širém světě. Sídlí v tobě moudrá duše a nenechává se zviklat děním, které naladˇuje mnohé z nás do né příliš optimistické úrovně bytí. :-) I když tohle všechno není samozřejmost, přesto přeze všechno ses mmusela sama přičinit o to, co dnes považuješ za tvůj standard, svou pílí, odvahou, čistotou myšlení a vírou v Boha. :-)

12 Mniška Mniška | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:13 | Reagovat

[1]: Tak to máme společné, taky jsem ráda za baviče. Problém je, že můj humor je někdy těžko pochopitelný, anebo já nevím... prostě nedávno mi bylo třeba vyčteno, že to, co říkám nikoho nezajímá a že shazuju jen sama sebe. A pak jsem si z toho vyvodila, že mám asi dost divný humor. Takže noha už je lepší, to ráda čtu, už na to chodíš normálně? :)
Překonávání se mni taky dělá dobře. A vidíš, třeba na Pragoffestu se dobře překonává tréma :)

13 Mniška Mniška | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:18 | Reagovat

[2]: [3]: Děkuji vám, ale myslím, že vy jste taky zrovna lidé, kteří mi dobře rozumí a že zrovna vám neříkám nic nového a umíte si život dobře užít bez toho, abyste se někým nechali zviklat :)

14 Mniška Mniška | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:19 | Reagovat

[5]: Beo, Ty mě překvapuješ, neříkej, že jsi taky studovala, nebo studuješ historii a paleografii :) Z Tebe padají zajímavé věci

15 Mniška Mniška | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:23 | Reagovat

[6]: [9]:[10]:[11]: Ach, lidi, vy mi taky tak dobře rozumíte, umíte se do toho vcítit a ještě doplnit to, co k tomu patří, co by v tom článku ještě mohlo být psáno. To je fajn, když člověk ví, že je takových lidí na stejné vlně víc a nenechají se taky svést negativními vlivy světa :)

16 Mniška Mniška | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:25 | Reagovat

Všem moc děkuji za krásné komentáře a jsem ráda, že jste zavítali, abyste se mnou sdíleli to dobré ;-)
Přeji Vám všem pěkné jarní dny!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama