Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych se Vám dnes představila trochu jiným a možná neobvyklým způsobem. Nebudu mluvit o sobě, nebudu přikládat ani žádné své fotografie. Dnes uslyšíte můj hlas 
Kdo četl mou reportáž z Pragoffestu z února 2016 (Baví mě žít s FF), už ví, že jsem se nadšeně přihlásila na amatérské dabování, a zahrála si tak chvíli na dabérku. Ve svém předchozím článku jsem Vám slíbila, že pokud někdo projeví zájem, ono video Vám sem hodím, abyste se mohli pobavit na můj účet.
Dabovala jsem jen krátký úsek ze známého jůtuberského seriálu Otravný pomeranč, alias já jako Zubní pasta. Docela jsem si to užila, prostě jen proto, že jsem si to užít chtěla (ale lhala bych, kdybych řekla, že jsem neměla trochu trému). Co si tak pamatuji, i tamní posluchači ze mě měli docela radost. Dokonce se mě rejža zeptal, jestli jsem profesionálka. Můj osobní dojem je ten, že by se na mé interpretaci zubní pasty dalo ještě hodně pracovat, takže by to mohlo být lepší, na druhou stranu si myslím, že by to mohlo být i horší. Prostě sama sebe hodnotím opatrně, ani na výbornou, ale ani na uhelný dáreček. Ale teď už k videu, ať to taky můžete posoudit sami. Hlavně se nebojte se mi zasmát, koneckonců proto jsem to taky dělala
Usedla jsem k práci. V rámci přípravy na čtvrteční výuku jsem si vzala k ruce text s kurentem, který přepisuji do naší známé latinky - to abych se samolibostí nenechávala studenty v hodině číst těžké texty, zatímco já bych je škodolibě opravovala za pomoci už připraveného textu, který je normálně pro vyučující k dispozici. Pustím si k tomu nějakou hudbu. Venku je krásně slunečno a za mým oknem zobají hrdličky semínka, která jsem jim nasypala do mističky k boudičce (báj můj přítel). Úplně najednou mě zachvátí pocit nadměrné spokojenosti, při němž se cítím jako by mě někdo s láskou objímal. Bože, život je někdy opravdu skvělý!
