Životní boj hvězd

15. února 2016 v 12:32 | Mniška |  Truhla
Už odjakživa mě zajímal svět a mnoho věcí na něm. Velký zájem ve mně však probouzejí i úkazy "za světem". Zvědavě pokukuji po hvězdách na nočním nebi a zkouším sama sebe, jestli v nich dokáži přečíst jejich životní příběh. Snažím se také rozlišovat samotné hvězdy od planet. Záhady vesmíru mne zkrátka přitahují jako mlsouna dorty (ty mě mimochodem lákají rovněž). Proto jsem byla velice potěšena, když mne můj přítel vzal ve středu do teplického planetária, kde jsme se dozvěděli velice zajímavé informace o hvězdách.


Už ze zkušenosti vím, že dveře planetária v Teplicích se doslova netrhnou a že je tam vždy "přeplněno" takovým způsobem, že si nikdy nemohu vybrat, na jakou ze všech těch volných sedaček se posadím. Ano, přišli jsme s Jiřím toho večera úplně sami. Ale i přesto se kvůli nám obtěžoval - tuším, že to byl astronom - pustit nám program, jehož náklady na provoz jistě převyšovaly naše ubohé zaplacené vstupné (dohromady jen 40 Kč). Na "drahý" vstup se tedy nikdo vymlouvat nemůže, lidé patrně asi nemají o astronomii velký zájem, přitom nejsou Teplice malé město.

Nicméně v tu středu jsme se měli dozvědět něco o aktuálních souhvězdích na únorové noční obloze. Všechna rušivá světla pohasla a nad námi se na vnitřní straně kupole rozprostřelo moře bílých světýlek, které bychom mohli ze Země klidně spatřit, pokud by neexistovalo světelné znečištění. Jasné zimní souhvězdí, které rozeznám už dávno bez nápovědy, je Orion. V jeho blízkosti lze spatřit Plejády, Zajíce, Býka, Blížence, a dokonce velmi slabě zářícího Jednorožce (srdce zaplesalo). Můžeme ale pozorovat také planetu Mars, Saturn s jeho prstenci a blíže k ránu Jupiter a Venuši (Jitřenku).

Tím naše putování únorovou noční oblohou skončilo. Nevím, zda to bylo kvůli zdejšímu "přelidnění", anebo zkrátka tím, že programy o nočních aktuálních souhvězdích se dávají pravidelně a už o tom jaksi není moc co nového říct. Avšak asi po čtvrt hodinové procházce noční oblohou nám byl puštěn vcelku zajímavý zhruba půl hodinový dokument o hvězdách. Mnohé informace mě tam zaujaly, takže se chci o některé z nich podělit s Vámi.

Vesmír je nepředstavitelně obrovský prostor, kde Bůh hraje s neuvěřitelně velkými tělesy bowling. Zkrátka je tam všechno tak veliké, že si to nedovedeme představit. Dokonce i do naší nejbližší hvězdy, Slunce, by se naše Země vešla asi 8 milionkrát. Slunce je vůbec kvůli své poměrně dostupné vzdálenosti modelová hvězda, na níž se učíme poznávat další hvězdy a vesmírná tělesa.

Porodnicí hvězd jsou nádherně zbarvené mlhoviny (jsou tak zbarvené jen díky fotoaparátům s dlouhou expozicí, jinak bychom je tak barevné vlastním okem nemohli spatřit), kde se hromadí všechny suroviny pro porod až milión hvězd - jsou jimi vodík, gravitace a čas. Atomy vodíku se ale navzájem odpuzují, takže aby se mohly slučovat a něco vytvářet, je zapotřebí neuvěřitelná rychlost, aby do sebe atomy vodíku prostě musely narazit a nestihly se odklonit a utéct. Vznikají o něco složitější atomy hélia. Pak už to chce čas a působení gravitace a navzájem se ovlivňující atomy vodíku.

Hvězda tím získává na hmotě a tím pádem i na gravitaci. Roste a zároveň s vyšší vnitřní aktivitou se vytváří více a více energie. Hvězdy tedy nejsou v pevném skupenství jako například planety, ale existují v plynné formě. Celý jejich život se to v nich mele. Všechny částečky a atomy roztržitě cestují uvnitř hvězdy a všechen horký plyn, který může na povrchu dosahovat až přibližně 6 000 stupňů Celsia (Slunce), je neustále aktivní. Uvnitř hvězdy ale působí gravitace, proti níž působí zase vnější síly, a proto hvězdy prostě nevybouchnou. Tyto dvě síly na sebe působí bez ustání, existuje tu ohromné napětí během procesu vyrovnávání a usměrňování obou sil, takže hvězda tím takto každým okamžikem usilovně zápasí o svůj život.

To, co způsobuje, že hvězdy září vlastním světlem, jsou fotony, které vznikají v jádru. Každému jednotlivému fotonovému jedinci může trvat až milión let, než se vůbec dostane na povrch Slunce, protože každý foton zažívá strastiplnou a neuvěřitelnou cestu, během níž naráží do různých atomů, protonů, neutronů (atd.), které pokaždé změní směr fotonu. Proto mu trvá tak dlouho, než se dostane ven. Od povrchu Slunce k nám na Zem už mu to ale paradoxně trvá přibližně jen pouhých osm minut.

Avšak všechno umírá a ani hvězdy tomuto osudu nemohou uniknout. Naše Slunce jednou zcela vyčerpá vodík (přeměněný na helium), čímž se bude ztrácet hmota a s klesajícím množství hmoty bude slábnout i gravitace, takže už nic nebrání vnější síle, aby mocně působila. Vnější vrstva se začne nafukovat a Slunce bude vzrůstat a vzrůstat až pohltí svoje nejbližší planety, které mělo vždy předtím do té doby na starosti. Země bude rovněž pohlcena a spálena. Nezbude z ní vůbec nic. Ze slunce se stane červený obr. Nakonec hvězda vybuchne a odhodí svou vnější vrstvu, z níž vznikne planetární mlhovina. V ní se nacházejí těžší prvky, tedy materiál, z něhož vesmír žije a existuje. Ze Slunce a jemu podobných hvězd nakonec zbude pouze o mnoho menší bílý trpaslík. Jeho další osudy jsou různé. Může zcela vyhasnout, protože teploty tam budou klesat, či opět vybuchne jako nova. Jádrem bílých trpaslíků je nadpozemsky veliký diamant. Jejich hustota je tak obrovská, že je tento pozůstatek hvězdy neuvěřitelně těžký. Názorný příklad z dokumentu - jen kousek z bílého trpaslíka v podobě kostky cukru by se svou vahou propadl až k jádru Země.

Pak je ještě druhý a o dost drastičtější typ smrti mnohonásobně větších hvězd než je Slunce. Taková hvězda vyčerpá podstatnou zásobu paliva pro fúzi a zvítězí síla gravitace, která zapůsobí takovým způsobem, že hvězda se začne vtahovat a hroutit do sebe. Přitom vznikají stále těžší prvky než vodík, ale u železa to všechno skončí, neboť je tento prvek pro hvězdu přímo smrtící. Jakmile se vytvoří železo, za pár sekund hvězda vybuchne mohutným výbuchem jako supernova a odhodí všechny ty vytvořené prvky kolem sebe, včetně zlata, stříbra, platiny, uhlíku aj., které se tímto způsobem dostaly i k nám na Zemi. Tak vznikají mezihvězdné hmoty a prvky, které dávají zrod novým hvězdám. Smrt za život.

Dlouho se mělo za to, že z takto zničené hvězdy nic nezůstane. Opak je ale pravdou, zůstává "mrtvolka" neutronová hvězda, která má také obrovskou hustotu a je neuvěřitelně těžká. Pro názornou představu, sebraný materiál z neutronové hvězdy ve velikosti kostky cukru by byl těžký zhruba jako všechna na sebe poskládaná auta Severní Ameriky.

Existuje několik teorií o zániku vesmíru. Jednou z nich je i ta, že se vyčerpají látky pro spalování a hvězdy začnou chladnout a pohasínat. Nejprve ty nejstarší až po ty nejmladší. Vesmír pak bude prázdným prostorem, kde zůstane už jen chlad a tma.

Byť je to pouze teorie, přesto mi nahání husí kůži. Stejně jako představa, že Slunce jednou může pohltit Zemi. Prý by to mělo nastat až za 7 miliard let, takže je podle mě dost pravděpodobné, že už na Zemi nebude žádného človíčka. Přesto je pro mě ta představa velice smutná. Myšlenka, že naše krásná "modrá planeta" jednou skončí v náručí své hvězdy, na které je závislá. Životodárné sluníčko bude pro Zemi zároveň její Smrtkou. Samozřejmě pokud ji dříve nezničí někdo, nebo něco jiného.

Závěrem bych jen chtěla upozornit, že vlastními slovy laika interpretuji populárně-vědní dokument, takže kdyby se tu objevil náhodou nějaký astronom a shledal v mém vysvětlení nepřesnosti, nechť mě s laskavostí opraví. Nicméně s ohledem na délku článku jsem ani nemohla vysvětlovat úplně všechno, takže děkuji za pochopení.

Ilustrační fotografie jsou samozřejmě stažené z internetu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 15. února 2016 v 12:51 | Reagovat

Já se přiznám, že astrologii vůbec ale vůbec nerozumím a proto raději věřím v Pána Boha. Ale zajímavé to je, určitě. A co dodat? Bydlím od Teplic pár km, ale nikdy jsem v tamějším planetáriu nebyla a asi nikdy nepůjdu. Manžel by se mnou určitě nešel. Tak díky za tento zajímavý článek.

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 15. února 2016 v 18:37 | Reagovat

Tyjo, tvými slovy mám pocit, že jsem to snad konečně trochu pochopila, než když se nám to pokoušeli vykládat ve škole.. :D
Musím se přiznat, že se ve hvězdách nevyznám, i kdy mě fascinují. Prostě žádné souhvězdí nepoznám, někdo by vedle mě musel stát a nějak mi to namalovat a pak ukázat, abych to viděla. :-)
Nicméně velikost vesmíru a všechny ty procesy a divy v něm mě fascinují. :-)

3 Helena Helena | E-mail | Web | 15. února 2016 v 19:47 | Reagovat

Mniško, jestli to jsou tvá slova, tak se před tebou skláním. No vidíš, my jsme u toho planetária byli 2x, a pokaždé bylo zavřeno. Pak už jsme to nezkoušeli, až budeme v Teplicích, prubnem to. :-)
Je to neustálý pohyb, vznik a zánik, i planety jsou živé subjekty a podléhají zániku. Co mě překvapilo, je ta váha neutronové hvězdy velikosti kostky cukru, to je až neuvěřitelné, odkud mají takové výpočty?????

4 Luné Luné | Web | 15. února 2016 v 22:49 | Reagovat

Je to kouzelná věda, ač k ní necítím zrovna velkou náklonnost. Nedokážu si odpustit svůj dětinský přístup, že planety jsou duše bytostí doposud neznámých, nočních elfů větších než naše planeta, mocnějších než síla Země. Ale tvá slova mě okouzlila. To ano.

5 Bev Bev | E-mail | Web | 16. února 2016 v 14:46 | Reagovat

To máš opravdu krásný zájem, ráda koukám na hvězdy, ale tím to pro mě končí. Se zájmem jsem si přečetla tvůj zajímavý vědecký článek a ráda jsem se aspoň trošku poučila. I mně je poněkud úzko z představy, že naše krásná Země by jednou měla zcela zaniknout, stejně jako slunce.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. února 2016 v 23:39 | Reagovat

Vypadá to, že do diamantů se nevyplatí žádné opravdu dlouhodobé investice, protože jich v naší sluneční soustavě bude dost :-). Ale tvé zjednodušené vysvětlení je velmi dobré a srozumitelné, to se musí uznat!

7 Beatricia Beatricia | Web | 20. února 2016 v 11:04 | Reagovat

Tvůj článek je perfektní a má duši. Já vesmír obdivuji a fascinuje mě od mých dětských let, kdy jsem jezdila "prstíčkem po nebíčku a hledala svou hvězdičku".
Jinak je pro mne vesmír velká neznámá, ke které jen s údivem vzhlížím a pokouším se poznat Velký a Malý vůz. :-)

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 20. února 2016 v 11:56 | Reagovat

Tak z tohoto jsem trochu mimo,na hvězdy už nějaký rok ráda nekoukám.
Ale tvůj článek se mi moc líbil, precizní, srozumitelný i s osobním přístupem (to závěrečné zamyšlení je trochu smutné, i když, opravdu, co jsme proti vesmíru? A co je vesmír sám proti sobě?)
Ale zatím tu je, tisíce sluncí a tisíce hvězd. A hlavně to naše sluníčko pořád hřeje a svítí, tak jak má.
Bezvadný článek, ty by ses hodila do té fejsové skupiny o astronautice a kosmologii a astrofyzice. :-)

9 pavel pavel | Web | 20. února 2016 v 12:34 | Reagovat

Krásně napsáno a jen bych asi dodal, že si tu naši Zemi dokážeme zničit dřív než to udělá Slunce. ;-)

10 Berry Berry | Web | 28. února 2016 v 9:32 | Reagovat

Příjemné čtení. A věřím ti všechno, i když by mí spolužáci astrofyzici možná připomínky měli. Ale já tomu nerozumím, tak nemám ;-)

11 Mniška Mniška | E-mail | Web | 7. března 2016 v 21:31 | Reagovat

[1]: Já také věřím v Pána Boha, ale myslím, že mi to nikterak nebrání zajímat se o to, co se děje mimo Zeměkouli, když to nemohl stvořit nikdo jiný než Bůh :)
Věřím tomu, že máte asi s manželem jiné záliby, ale i tak si myslím, že jít do planetária je příjemný tip pro volný čas.

[2]: Jestli chceš a jestli bude někdy vůbec možnost sejít se za tmy, můžu vzít své dvě hvězdné mapy a můžeme pomocí nich zkusit číst hvězdné příběhy :)

12 Mniška Mniška | E-mail | Web | 7. března 2016 v 21:37 | Reagovat

[3]: Děkuji :)
Prosím Tě, oni mají v teplickém planetáriu program večer ve středu nebo v neděli, jindy tam snad nejsou. Nevím, jak je to s hvězdárnou, tam se teprve chystám, musím vyčkat na příhodné počasí :)
S těmi výpočty, to se musíš zeptat samotných astronomů, oni na to mají nějaké složité vzorečky a ty už mi nejsou známy, ale doufejme, že si to z prstu nevycucali, aby byli zajímaví :)

[4]:Tvoje představa hvězd je milá. Já sama ještě ve své mysli uchovávám taky pár dětinských představ, jakože plyšové hračky jsou živé, toho se prostě nedovedu vzdát, i když vím, že v nich není nic, co by jim mohlo ten život dát. Hvězdy ovšem beru jako hvězdy. Nemyslím si, že by to byly něčí duše a hlavně si nemyslím, že by měly vliv na náš život, takže denním, měsíčním a jakým ještě horoskopům nevěřím. Ale taky mi to nedá, abych si nepřála, aby byly hvězdy životné.

13 Mniška Mniška | E-mail | Web | 7. března 2016 v 21:41 | Reagovat

[8]: Díky, Vendy. Svého času jsem byla na FB přihlášená k odběru pořadu Dobývání vesmíru, taky jsme tam vyhrála docela vtipné tričko :D což mi připomíná, že už je to dlouho, co jsem se na ten pořad nepodívala, nějak jsem na něj v záplavě povinností zapomněla.
Je to ale fascinující, viď? Co jsme proti vesmíru. Člověk se diví některým mrakodrapům, velkým letadlům, obrovským horám a v nás to vyvolává pocit, že je to veliké. Ale tam za naší oblohou, za tím vším je svět více jak milionkrát větší, je to naprosto nepředstavitelné. Naše představy a myšlenky jsou na planetě Zemi značně omezené. Moc ráda bych si představila nekonečno, ale na to je můj rozum taky moc krátký :)

14 Mniška Mniška | E-mail | Web | 7. března 2016 v 21:42 | Reagovat

Jinak děkuji Vám všem za Vaše milé komentáře (přečetla jsem je samozřejmě všechny) a jsem ráda, že se Vám chvilkový vědecký koutek ráčil líbiti a že jste si vůbec přečetli tento článek
:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama