Baví mne žít s FF

5. února 2016 v 21:59 | Mniška |  Památníček
Uplynulo už pět dní. Snažím se soustředit. Soustředit na realitu. Na povinnosti do školy. Musím vymyslet filozofickou esej. Do prčic zkoušky z němčiny! A ještě dopsat ten článek do sborníku... Je to beznadějné. Jsem ztracena! Ztracena v myšlenkách. Ztracena ve vzpomínkách na...


...na Pragoffest. Ten totiž před pěti dny zrovna skončil. A odtamtud mne skoro vyhodili, protože jsem nechtěla odejít. A to mám se zelenými aktivisty vlastně téměř stejné. Jsem schopná se někam přivázat, i když cíl je poněkud jiný. Modrou školu asi nikdo kácet nebude, ale kdo zachrání mě?

Každopádně, kdo čte mé zážitkové články delší dobu, je mu jasné, o čem právě hovořím. Pragoffest je takový malý festival fantazie, který se odehrává téměř 4 dny (od čtvrtečního večera do brzkého nedělního odpoledne). Na své si přijdou fandové fantasy, anime, orientu, tance, historie, knih - čtení a psaní obecně, seriálů, deskových i počítačových her, ale i vědy. Zkrátka každý si zde najde to své a hodně se přitom namlsá. Přednášky, soutěže, besedy, hraní v praxi, blbnutí, vyrábění, workshopy, tady neexsituje slovo nudit se.

Kdo mě v předchozích dnech naštval, budiž mu rychle odpuštěno, protože zážitky z Pragoffestu zatáhly za šňůrku na toaletách a hněv se spláchnul. Moje osoba se vyblbla a je nadmíru spokojená... Ale to neznamená, že teď budou čtenáři zkoušet mou trpělivost a budou se snažit mě vytočit! Pozor na to!

Už ale k věci. Pragoffestu jsem se svým přítelem zúčastnila od pátka do neděle. Původně jsme se registrovali pouze na dva dny, ale už v předregistrační době jsem moc dobře věděla, že budu svého přítele přemlouvat, aby se mnou šel ještě v neděli. Sice se neustále vymlouval na moře práce do školy, ale už ho nějaký ten pátek znám a vím, že toho napovídá dost jako předseda komunistické strany. Když ráno v neděli nedobrovolně vstával, protože jsem trvala na tom, že půjdu aspoň já, byl sice nadmíru nevrlý, ale nakonec neodolal ani on a šel se mnou bez mučení.

O páteční dopoledne jsme začali vědou, kdy se přednášející snažil vědecky vysvětlit existenci duchů. I když to bylo celé vcelku pěkně vědecky obhájeno pomocí hmotových zrcadel a allohmoty, byli jsme z toho trochu rozpačití. Náladu nám ale zvedl následující program, kde jsme hráli velmi jednoduchou hru Kdo/co jsem? Znáte to všichni, jeden si vymyslí postavu a další pokládají otázky, na něž se odpovídá ano/ne. A tak jsme hádali fantasy, mýtické, náboženské a bájné postavy a taky věci. Hraní mě baví a jsem velmi soutěživá. Udělala jsem tedy něco pro své zdraví a za své hádání vyhrála mandarinku :)

Vzápětí jsme se měli ale pobavit ještě víc. V bufetu mě zaujala reklama na amatérský dabing, který se zde v určitou dobu konal. Jsem pro každou špatnost, tudíž mě to zaujalo a šlo se tam podívat. Jedna slečna, co to zrovna zkoušela přede mnou, byla opravdu dobrá - to se ví, že jsem se dost lekla. Ale zábava musí být, takže jsem se přihlásila a zkusila to taky. Celé to měli pod palcem Fénix ProDabing, možná je znáte, dabují například Otravný pomeranč na YouTube. Jeden z dílů jsem si zahrála taky, s čímž jsem nepočítala, protože slečna přede mnou dabovala nějaký pěkný animák s nymfou. Pak na mě vytáhli ten pomeranč a že si zahraju zubní pastu. Já myslím, že mi to celkem šlo, ostatně možná to uvidíte sami. Měla bych svůj part dostat na e-mail a pravděpodobně by se to mohlo objevit i na netu.

Hodně zajímavé věci jsme se dověděli na přednášce Mýty a fakta medicíny, na které vystoupila Anna Burantová. Celkem sympatická studentka medicíny UK, na které je vidět její zapálení pro věc, což jí - přiznám se - dost závidím. Medicína je totiž, zdá se věc, která ji baví, pro kterou se rozhodla a která bude naplňovat její život. Prostě ví, kam směřuje. Hodně nám pověděla o kuřáctví, o rozdílu mezi cigaretami a vodní dýmkou, co všechno je na tom doopravdy škodlivého. Probrali jsme i něco z psychologie a dověděli se, že schizofrenie rozhodně není nemoc o rozdvojené osobnosti. Schválně si o tom něco přečtěte a zjistíte, že pod tímto slovem se toho nachází hodně, jen ne to, co si myslíte.

V pátek večer přijel na Pragoffest také Filip Ženíšek. Říká Vám to jméno něco? Je to herec, nicméně - a co je pro fanoušky zaklínače nejdůležitější - překladatel počítačových her o zaklínačovi (a nejen o něm). Ve velkém sále - mekce hráčů všeho druhu, probíhala debata s tímto sympatickým mladým mužem, který nám pověděl o své překladatelské práci. Je zajímavé, že všechny dialogy překládá ještě před existencí samotné hry, takže často ani neví, v jakém kontextu je vše myšleno. Jestli vše dobře pochopil, se ukáže až poté, co se české dialogy vloží do hry. Samozřejmě je pak ještě čas na opravy. Mniška se však i v této době trochu exhibovala a rozhodně nemínila sedět v koutě jako Baby. Totiž mezi řečí se sem tam moderátor zeptal na nějakou otázku z debaty. Kdo věděl, zvedl ruku a musel odpovědět na dvě otázky - a nebylo to opravdu nic ze základky. Když dotyčný vše uhodl, vyhrál cenu. Rozdávaly se PC hry, figurky a trička. A jedno takové tričko vzal moderátor do ruky a řekl, že se mu zdá menší, že bude spíš pro nějakou holku.
"A kdo o to tričko teda stojí?" Moje ruka vystřelila jako ruka Hermiony Grangerové na hodině lektvarů. Ale nebylo to tak jednoduché, nebyla jsem totiž sama.
"Á, takže holčičí souboj, vida, dámy, tak pojďte sem na pódium."
Myslím, že to ani jedna z nás nečekala, protože jsme najednou obě zkoprněly a poslušně se odšouraly na pódium. Dostaly jsme obě mikrofón, měly jsme říct svá jména a něco o našem vztahu k zaklínačským hrám. To pro mě nebyl problém. Doma mám všechny díly a jeden dokonce jako sběratelskou edici. Ten poslední mám taky doma. I když jen v překrásné krabici a jen se na něj dívám. Můj počítač ho totiž nerozdejchá.
Slečna vedle se ale taky vyznala, jak se zdálo. Princip hry byl jednoduchý. Moderátor se zeptal a která z nás se přihlásila dřív a spravně odpověděla na dvě otázky, vyhrála. Většinou jsem byla pomalejší, zato jsem byla o dost otravnější, protože slečna se sice přihlásila, ale někdy neodpověděla tak, jak se to po ní chtělo. A to už jsem tam zase mávala s rukou nad hlavou jak ta Hermiona, zatímco slečna přemýšlela a snažila se soustředit (mimochodem jsem se na Pragoffestu potloukala s Hermioninou kouzelnou hůlkou, co jsem dostala k Vánocům. Sestra věděla, proč mi dává zrovna tuhle). Za slečnu jsem sem tam odpověděla, protože neznala vždy obě odpovědy na otázky za sebou, takže jsme si nakonec o tričko střihly. Poprvé jsem to zkazila a ukázala své "nůžky" dřív, než se řeklo "teď". Tím jsem slečnu zmátla, protože si zřejmě myslela, že ty nůžky už podruhé nedám... jenže dala. Tričko bylo doma! Za tu pódiovou ostudu to stálo...

To bylo to nejzajímavější z pátečního dne. Sobota začala ranním budíčkem a naříkáním, že chceme ještě spát, protože jsme usínali až někdy v půl druhé ráno. Z postele jsme se tak doslova vykopali. Nešlo toho ale litovat. Už po ránu jsme se pobavili s polskou parodií na LOTRa. Jednalo se o amatérský film s názvem Do Roklinky a nikdy zpátky. Film byl opatřen českými titulky, takže původní polské dialogy byly zachovány. A i to mělo svoje kouzlo a vtip. Hobiti byli hlavně vykresleni jako věčně hladová a nenasytná banda otesánků a elfové jako diagnostikovaní flegmatici.

Pobavili jsme se i na následující přednášce o bláznivých vynálezech a vynálezcích. Přednášku vedla úřednice z českého patentového úřadu, která nám vysvětlovala, co patent je a co všechno jsou lidé schopni na patentový úřad přihlásit jako unikátní a jedinečný vynález. V českém prostředí je to sice slabota oproti americké produkci zmrzačených nápadů, ale myšlenka, že klasické balení punčoch a ponožek obohatíme ještě o jeden kus punčoch a ponožek, protože přece známe pračky, které vždycky něco sežerou a my pak chodíme s jednou ponožkou na noze, je bezpochyby naprosto geniální a stojí za to to patentovat.

Že vysokoškolská retardace se zhoršuje s větším počtem dosažených titulů a souměrně s protahující se délkou vysokoškolského studia, je mi už známo. Plně se to projevilo na workshopu, kdy jsme skládali origami. Sympatická slečna, oblečená do indického sárí se omlouvala, že neumí vždycky všechno perfektně vysvětlit, načež jsem se jí snažila uklidnit a prohlásila, že vysokoškoláci zatím všechno chápou, takže dobrý. Jenže stačily další dva kroky v sestavování jeřába, aby mi pár mozkových buněk prozradilo, že to nějak nepobírají. Jakmile to přítel postřehl, jal se opravovat mé rodící se jeřábátko, čímž ale samozřejmě ztratil nit a už nevěděl, jak má pokračovat dál. Takže dva vysokoškoláci hloupě civěli na "paní vedoucí", kterou pak požádali o individuální konzultaci. Když jsme sestavovali motýla, stalo se to potom přesně naopak. Jiří nepobíral, snažila jsem se mu pomoct, takže další kroky už mi nebyly jasné. Paní vedoucí už nám nabídla konzultace sama od sebe...

Hned poté jsme se přesunuli do sekce Harryho Pottera. Začala totiž hra Chcete být galeonářem? Mnohým už začíná být jistě jasné, o co šlo. Byla to hra na způsob Chcete být milionářem? jenže v kouzelnickém světě, kde se platí galeony. Soutěž byla vymakaná, prezentace vypadala přesně jako v televizi, nechyběl ani známý zvukový doprovod s potleskem. Původně jsem myslela, že se prostě jen podíváme a pobavíme se na účet soutěžících. Jenže když se sháněli ještě dva soutěžící a nikdo se nehlásil, řekla jsem si: "Tak já jdu do toho, vy žabaři, když se všichni tak stydíte." I když jsem věděla, že nic nevím, protože je to hodně dlouhá doba, co jsem knihy četla. Ale sranda musí být, aspoň se pobavíme všichni. Poslední soutěžící se taky hledala horko těžko. V podstatě byla vystrčena vpřed svými přejícími přáteli. Byli jsme rozděleni na tři týmy po třech lidech. Cílem hry bylo, aby se u otázek vystřídalo co nejméně členů týmu a samozřejmě, aby se dosáhlo až na těch milion galeonů. Já se měla dát dohromady s onou "vystrčenou" a ještě s jednou sebevědomě vypadající slečnou. Losovalo se, kdo začne. A já přesně věděla, kdo to bude. Náš tým. A já. Bingo!. Dostala jsem se ale jen k pěti tisícům, protože jsem vyhořela na jednom chytáku. Co vyráběla firma Grunnings? Možnosti byly a) sekerky, b) vrtačky, c) žebříky, d) máslový ležák. Schválně si tipněte bez gůglování správnou odpověď. Já už si ji budu pamatovat snad celý život. Po mně šla ona "vystrčená" a překvapivě se dostala celkem daleko. Vše za nás ale dokončila "sebevědomá" a dovedla nás až k tomu melounu. A otázky byly opravdu zákeřné, například, kdo napsal učebnici kouzelných formulí. Moderátor Thomas byl velmi vtipný, uměl soutěžící dokonale znejistit a snažil se, aby se vypotřebovalo co nejvíce nápověd. Nejoblíbenější byla nápověda po telefonu, respektive někoho ze sálu, po kterém byla hozená vlnová koule. Další týmy měly také dobré složení, ale nikdo z nich se nedostal na "meloun", takže holčičí tým to překvapivě vyhrál. Každá jsme si tedy rozebrala přívěsky a šperky. Mně se do rukou dostaly květované náušnice na způsob těch, které měla mít Hermiona na plese.

Na Potterovské sekci jsme zůstali, protože probíhala přednáška o Skotsku nejen po stopách Harryho Pottera. Tu vedla skvělá přednášející Tess, takže místnost byla plná. Tess nám předváděla vlastní fotografie skotské přírody, hor a jezer a přemýšlela, kde asi mohl ležet hrad Bradavice. Povídání prokládala vtipnými historkami z cesty. Její fotografie mě nicméně okouzlily natolik, že se stalo mým přáním navštívit skotskou přírodu také.

Večer jsme se zúčastnili workshopu, kde jsme se učili správně masírovat záda. Lektorování se opět ujala Anna Burantová, takže kvalita zaručena. Hodně jsme se toho naučili a taky se při tom dost pobavili - nejen při Annině zjištění, že můj přítel je vlkodlak nejen za úplňku. Po workshopu jsme si ještě skočili na Potterovský večírek, kde jsme si zatancovali a seznamovali se s lidmi a sobotu jsme uzavřeli účastí na přednášce o paleopatologii (zase Anna).

Nedělní dopoledne už vezmu velmi stručně. Ráno jsme se probouzeli opět s amatérským filmem Lov na Gluma, jehož autoři by se nemuseli stydět uvést své dílo přímo do kin. Na následující přednášce jsme zae vyslechli něco o projektu Život v Bradavicích, který se týká počítačové online hry, do které se může přihlásit každý a nakonec jsme si vyrobili papírového Huláka.

Samozřejmě chvíle, kdy jsme si nevybrali žádnou z četných přednášek nebo workshopů, jsme vyplňovali řáděním v herně, zkoušeli nové deskové hry, které byly volně k zapůjčení, a také jsme se učili hrát hry na Play Stationu 4. Letos jsme moc netancovali, protože Wii bylo věčně obsazené, zvláště jeden malý kluk tam snad musel tancovat od rána do večera a nevypadal, že by měl odpadnout - asi mu dali nějaký lektvar na Potterovské linii (nebo snad v čajofně?). Na chodbách jsem navíc potkávala známé lidi - spolužačku z gymplu, mou nově objevenou kolegyni z doktorandského studia, takže se s nimi pak chodilo do čajovny klábosit.

Pět dnů už se ztratilo po naší poslední návštěvě v Modré škole a já sedím nad povinnou četbou, když se přistihnu, že zase vzpomínám a myslím na něco úplně jiného. Petr Ábelard se svou knihou Sic et non to projíždí na plné čáře, jakkoli je jeho úvodní biografie zajímavá. Zase přemítám nad tím, jak se příštího festivalu zúčastním, jestli už konečně někde splaším kostým, anebo jestli přispěchám s nějakou vlastní přednáškou. Ale to je ještě daleko, mám čas, který se však každou sekundou propadá do prázdna. Brzy zjistím, že už je festival za dveřmi a že budu zase plná zážitků. I bez toho kostýmu.

P.S. Letos jsme pro zážitky nějak zapomněli fotit, takže fotografií máme minimálně (tohle vážně musíme napravit). Nicméně se na PF fotilo obecně hodně a pokud by měl někdo zájem, najdete zde seznam serverů, kde jsou publikovány fotografie hlavně lidí v kostýmech. Rozhodně se na to podívejte, hodně lidí si totiž dalo strašně záležet a stojí za to to vidět.

Foto: 1) S Assasíny, 2) Hobit, trpaslík, elfové (trpaslík se s elfy vůbec nechtěl fotit), 3) S Ciri č.1, 4) Nápis na dveřích toalet "Opilost a debilita není invalidita!", 5) Vstupenky a "Hermioniny náušnice" 6) S Ciri č.2, 7) Vyrobený Hulák
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 andromaus andromaus | Web | 5. února 2016 v 23:35 | Reagovat

Vypadáte jako super banda :-)

2 Van Vendy Van Vendy | Web | 7. února 2016 v 20:59 | Reagovat

Tyhle akce jsou pro tebe jak životodárná studna. Je vidět, že jsi byla ve svém živlu, stejně jako loni. Je fajn, že se nevyhýbáš ani různým pokusům, soutěžím, sama se zapojuješ - díky takovým lidem jako jsi ty, to na podobných festivalech totiž žije. Já jsem spíš pozorovatel, než akční činitel, a nevím jestli bych si troufla do něčeho takového. Ale podle všeho to muselo být fakt super! :D (Zaujala mě ta galeonovská soutěž, jestlipak jste si mohli za vyhrané galeony něco koupit? třeba kafe nebo oběd nebo památkové tričko... :-P)

3 Beatricia Beatricia | Web | 8. února 2016 v 21:38 | Reagovat

Úžasně zajímavý počin Pragoffest, neslyšela jsem o něm, tak jsem se poučila. Obdivuji tvou aktivitu, já bych si netroufala.
Jinak by mě zajímalo, kdo je pořadatel a kdo celou akci financuje a jestli návštěvníci platí nějaký vklad. :-)

4 Helena Helena | E-mail | Web | 9. února 2016 v 12:30 | Reagovat

Mniško, já nad tebou žasnu. Jsi takové živé stříbro, jak se říká. :D  :-D Vidíš, i ty náušnice se nakonec k Hermioně hodily. :D Velký aplaus, jsi žena činu, odvaha ti nechybí. Měj se moc krásně. :-)

5 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 9. února 2016 v 19:32 | Reagovat

Otravný pomeranč tak úplně nesleduji, ale zbožňuju Pommiho Pottera :D (A Lorda Plesnimorta :-D) tak pak určitě sdílej! :-)

6 pavel pavel | Web | 10. února 2016 v 13:50 | Reagovat

Krásně jste se všichni pobavili a o tom to taky je. :-)

7 Mniška Mniška | E-mail | Web | 13. února 2016 v 21:36 | Reagovat

[2]:[4]: Jééé, děkuju za ta milá slova :) ale věřte, že i k té odvaze musí nějak člověk dojít. Musí totiž tak trochu změnit pohled sám na sebe, umět a připustit si sama ze sebe dělat trochu srandu. Do všeho jsem šla vlastně jen proto, abychom se pobavili. Od toho ty akce přeci jsou. A navíc na FF festivalech se de facto nemůže stát, že byste tam byly za podivínku, protože tam se podivnost cení. A Když budu jen sedět a koukat se - jo pobavím se taky, ale takhle jsou ty zážitky silnější. To víte, že vím, že nic nevím, ale risk je zisk a ukázalo se, že i když jsem věděla, že jsem nic nevěděla, tak jsem měla víc štěstí než rozumu, jako v té soutěži Chcete být galeonářem? Byla jsem přesvědčená, že nic nevyhraju, šla jsem jen kvůli tomu, abychom se všichni pobavili. A nakonec z toho byly ty náušnice :)
Až teď si uvědomuji, že ty náušnice byla vlastně malá útěch,a měly jsme těch milión galeonů po pořadatelích vymáhat! Vždyť jsme je vyhrály, že? :) no, to je čurbes, musím jim zavolat do pořadu.

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 13. února 2016 v 21:43 | Reagovat

[3]: Děkuji ;-)
Inu FF festivaly - čili Pragoffest a Festival fantazie, o kterém jsem psala - je to jen pár článků dozadu, pořádají jedni a ti samí lidé. Přiznám se, že přesně nevím, jak je to s vedením, protože existuje ředitel, existuje vedení, ale vše ostatní je od fanoušků pro fanoušky. To znamená, že všechny přednášky, workshopy provozují dobrovolníci, kdokoli se přihlásí, stejně tak organizační práce a pomocné síly, to jsou taky všechno dobrovolníci. FF festivaly mají hodně sponzorů, hlavně od dodavatelů deskových a počítačových her nebo i knižních vydavatelů, ale tuším, že hlavní příjem a následně investice jdou z návštěvnosti. Proto se tam hrozně podporuje, aby se jídlo nakupovalo tam a nechodilo se s "cizím" na festival. Nikdo to tam sice nekontroluje, takže když si vezmeš nějaký koláček z domova, tak Tě nikdo nezastaví s tím, že máš odejít, ale peníze, které tam utratíš za jídlo, se zas otočí a vrazí se do dalších festivalů. A samozřejmě se platí vstupné na každý den zvlášť, takže i ze vstupného jsou peníze na život festivalů.

9 Bev Bev | E-mail | Web | 16. února 2016 v 14:59 | Reagovat

Vzpomínám si na Tvůj článek o minulém FF, už tenkrát mě to nadchlo. Zá se, že to bylo i tentokrát pět dnů nabitých zážitky a akcí. Velmi mě zaujala ta lichní ponožka navíc, dobrý nápad, velmi praktický. :-D A ani maličko se nedivím, že se Tvé myšlenky stále ještě toulají těmi pěti dny. Realita je zkrátka někdy až příliš reálná. ;-) :D

10 Berry Berry | Web | 28. února 2016 v 9:40 | Reagovat

Teda, to sis užila.
O složitosti schizofrenie vím, věnovali jsme tomu dvě přednášky na neurologii. Ale lekci masírování bych si nechala líbit.
Je vidět, že jste si to užili.
A já si užila čtení a tvé potterovské příměry mě baví!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama