Huš, huš, studenti!

9. ledna 2016 v 18:39 | Mniška |  Nový vítr
Začal nový rok 2016 a mně se opět bortí kamenná podlaha mého blogového království pod nohama. Už se mi ani nechce psát to omílané "přemýšlím, jak po takové dlouhé době zase začít." Když se ohlédnu za svými posledními čtyřmi články, vidím fráze podobného významu dvakrát. Plácnu se do čela. A to jsem si slibovala, že se budu víc snažit a hlavně víc chtít. Ovšem, když toho chce člověk zároveň moc, musí něco zákonitě vypustit, aby se z toho nezbláznil. To je holt nyní i můj případ. Vždycky ráda a nadšeně začínám, ale málokdy se mi něco podaří dotáhnout do konce. Tak se pojďte se mnou podívat na to, co je u mě zase nového...


Pokaždé, když stojím na křižovatce svého života a rozmýšlím se, jakou cestou se vydat, vyberu si tu těžší a strmější variantu. Někdy záměrně a někdy prostě z blbosti. Jako kdybych si jednou přála být označena za mučednici. V duši mám prostě vyryto, že co nic nestojí, za nic nestojí. Takže se dobrovolně prodírám trnovým houštím, abych zjistila, že jsem došla k hradu, v němž spí Šípková Růženka, kterou ale rozhodně nechci za ženu. A jelikož už své pomyslné království vlastním, nestojím ani o to její. Co vlastně hledám?

Doufám, že to jednoho dne zjistím a nebudu se pořád deptat nadějí, že můj cíl je cesta. Každopádně jsem zatím na cestě za cílem, který mi není tak úplně jasný. Co chci jednou v životě dělat? Všechno a zároveň nic. Takový je můj neperspektivní sen. Být renesančním člověkem. Škoda, že ještě nikoho nenapadlo uvést renesanční člověčenství jako povolání.

Myslela jsem si, že už dávno nejsem naivní, ale oblafla jsem sama sebe - vidíte, jak jsem dobrá herečka! Měla jsem za to, že když budu mít, co nejvyšší titul, budu si moct vybírat, co budu chtít dělat a že když mě omrzí věda, mohla bych si na chvíli odskočit třeba na toaletní umění. Budu zpívat, vystupovat na pódiu, budu psát romány, budu vytvářet nové věci... a ne, že budu učit... U dračích pysků, co je to za sprosté slovo! Nikdy jsem nechtěla být učitelka! To přece může dělat každej!

A tak stojím za katedrou a dívám se na rozpačité tváře studentů prvního ročníku oboru historie Karlovy univerzity. Ani oni nevědí, jestli to neopeřené kuře, které je bude od dnešního dne poučovat, není jen nějaký žert, ne-li přímo spáchaný atentát na jejich nebohé individuality. Mají samozřejmě pocit, že by si mohli za katedru stoupnout taky, ba od nynějšího dne, že je to jejich právo.

Jsem ještě (dle svých měřítek) mladá a (už jsem se o tom zmínila?) bohužel taky naivní. Mnohokrát jsem slyšela poučku, že si ze studentů nesmím dělat přátele, protože se to pokaždé vymstí. Tím jsem se snažila také řídit, ale na druhou stranu, přece ještě nejsem svraštělá baba, abych si z nich dělala také nepřátele a byla na ně zbytečně zlá. Beze všeho jsem se tedy snažila alespoň uvolňovat atmosféru tím, že jsem sama sebe nechala občas vtipkovat (opravdu?), čímž se samozřejmě neuvolnila jen atmosféra, ale i vážené studentstvo. Moji bastardi (to je pracovní název pro studenty, které učím číst středověkou bastardu - čili bastardu bastardům) začali mít pocit, že by mohli začít uplatňovat středoškolské praktiky. Řešila jsem tedy už také incident "opačné schizofrenie", kdy se snažily být dvě osoby jednou.

Abych to upřesnila, vedu seminář paleografie, která se zabývá starými písmy. Jelikož je to náročná disciplína, musí být také vyhraněná a zároveň praktická, takže se zaměřujeme na čtení středověkých a novověkých textů. Aby toho nebylo na má miminka příliš, mám zakázáno, podávat jim texty z jiného, než z českého prostředí (no, promiňte, ale na ústecké univerzitě jsem se učila z německých textů!). Nicméně, aby mí studenti získali z mého semináře zápočet, stačí jim k tomu prachobyčejná povinnost chodit do hodiny. Z celkem 11 hodin za necelé tři měsíce si mohli dovolit 3x chybět. Takže ten předmět - uznejte - dostanou studenti skoro zadarmo. Není potom divu, když mne rozčílila skutečnost, že někdo nechodí do hodiny, ale nechává některého ze svých kolegů podepsat se za něj. Rozjela jsem tedy vyšetřování ztráty studenta velmi nelítostně a jakmile jsem si rafinovaně potvrdila své podezření, vyloučila jsem podvodníka z hodiny.

Vím, že se může někomu zdát mé počínání tvrdé, ale byť se jednalo o malý podvod, byl to stále podvod, který je třeba trestat. Nechat jej bez povšimnutí by znamenalo malou úctu ke spravedlnosti a podporovat nemorální chování společnosti, kterého se samozřejmě chceme všichni vyvarovat. A jestliže opravdu chceme, aby lidé zase nalézali správné hodnoty a nepodváděli, pak je tomu musíme učit trestem. Dovolit malý podvod znamená dávat prostor k větším podvodům. Nemluvě o tom, že jsme na Karlově univerzitě, kde by měly o to více platit správné hodnoty, jinak by její úroveň mohla rychle klesnout.

Ale to už tady opět skoro mlátím vzteky do klávesnice. Já věděla, proč jsem nikdy nechtěla být učitelka. Skončím prvně v blázinci, nebo ve vězení? Přesto jsem se jí stala. Sice je to dočasná situace, ale z mého okolí se ozývají hlasy, že se na to až ukruťácky příserně hodím. Mí známí moc dobře vědí, jak mě naštvat... Vždycky jsem měla mnohem poetičtější plány a sny, byť jsem nikdy nebyla úplně rozhodnutá, jestli budu radši zpívat, anebo psát. Co jsem věděla úplně s jistotou, bylo to, že nikdy nebudu učitelkou. Věřte, že i Bůh má smysl pro humor. Často se vyřeší věci tak, jak jste to vůbec nezamýšleli...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 10. ledna 2016 v 15:15 | Reagovat

No, o tomhle jsi nám už vyprávěla a já jen doufám, že se ti příští přátelskost tolik nevymstí, protože kdybys přeci jen měla skončit jako učitelka, byla by škoda, kdybys byla nějak zapšklá nebo tak. :D
A co se týče povolání renesanční člověčenství, taky bych to brala. Strašně ráda bych žila v době, kde má život nějaký smysl - předat geny dál, užít si a uživit se. Dneska není problém koupit si jídlo, udělat si děti a zaplatit si za radost, ale už nic z toho nemá takový smysl jako kdysi. Ale to jsou zase moje naivní polemiky. :-)

Měj se pěkně v tomhle roce. ;-)

(Jinak, možná by tě zajímalo v rámci našich diskuzí, že jsem si na lyžáku podvrtla své zdravé koleno. 8-O  8-))

2 Beatricia Beatricia | Web | 10. ledna 2016 v 19:10 | Reagovat

Jsem hrozně ráda, že ses objevila, už jsem tě oplakala... Tak ty jsi paní profesorka (doufám, že tě tak ta studentská havěť oslovuje a má patřičný respekt). Přeji ti do nového roku štěstí, úspěch, pevné nervíčky a železné zdraví. :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. ledna 2016 v 22:03 | Reagovat

"Chcete-li rozesmát Boha, vyprávějte mu o svých plánech do budoucna!" (Woody Allen)

Taky bych si přál být renesanční osobností, ale když jdu kolem zrcadla, zatím vypadám spíš na osobnost barokní :-)

4 Ailin Ailin | Web | 12. ledna 2016 v 16:00 | Reagovat

Vždycky ráda a nadšeně začínám, ale málokdy se mi něco podaří dotáhnout do konce - jasný znak střelců! :-D

Jinak - ještě že nechodím k Tobě do třídy! :-D Tady - jestliže opravdu chceme, aby lidé zase nalézali správné hodnoty a nepodváděli, pak je tomu musíme učit trestem - zníš jak Dolores Umbridgeová! :-D

Neboj, dělám si srandu. Když mohou studentíci 3x chybět z 11, to je dobrý. U nás máme předměty, na který nesmíme chybět ani jednou, což je strašné. Takže kdybych měla zápal plic, musím do školy! -> za to bych ty učitele pověsila (jak se říká) za koule do průvanu. Mají nám dát možnost alespoň jedné absence.

A přesně tyhle předměty, kde mám zápočet za docházku, mám nejraději :-D.

Jen tak dál, napiš nějaké další pikantnosti z postu učitelky :-D A přeji pevné nervy! :-)

5 Bev Bev | E-mail | Web | 14. ledna 2016 v 7:18 | Reagovat

To je podle mě správný postup, však nejde o děti ze základky, ale dospělé lidi na Karlově univerzitě, což je nějaký pojem a navíc si svůj obor vybrali dobrovolně, tak snad by se mu měli věnovat.
Čtu si to po sobě a vidím, že je mně sice o pár let víc, ale jsem úplně stejný idealista a naiva. [:tired:]  :D
Blahopřeji k postu paní profesorky a přeji Ti pevné nervy, nepolevující nadšení a samé zaujaté studenty, flákačů jen maličko, jen tak pro zpestření, aby bylo o čem psát. :-D  ;-)

6 Berry Berry | Web | 17. ledna 2016 v 10:07 | Reagovat

A to mě na životě baví... :-)
Tak můžeš být učitelka zabývající se uměním, to se pořád nevylučuje ;-) Ne, nejsi učitelka, je to součást tvého studia, praxe, tak si to užívej a buď otevřená ;-)

7 Ježurka Ježurka | Web | 18. ledna 2016 v 13:01 | Reagovat

Tak jsem ráda, že jsem si zase hezky početla. Ale mrzí mne, že tě ta tvoje práce tolik nebaví. Věřím, že se to ještě zlepší a moc bych ti to přála. Moje dcera učí na gymnáziu, snacha na základce, ale ty "pomalejší", má navíc vystudovanou ještě speciální pedagogiku a jde to. Vnučka chodí na ČVUT - tedy studuje na fakultě jaderky, ale tam to nemají vůůůbec jednoduché! Záleží na škole a na tom, jak si to zavedeš. Držím palečky. :-D

8 Helena Helena | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 14:36 | Reagovat

Mniško, jak krásně se to čte. To, čemu nejvíc klademe odpor, si nejvíc užijeme, abychom nakonec zjistili, že to bylo to pravé ořechové. :D  :-) Přísnost musí být a důslednost taky. Doufám, že taková zůstaneš. Karlova univerzita je uznávaná ve světě, hodně záleží na učitelích, jsou budˇ povoláninebo to mají jen jako povolání. Myslím, že mi rozumíš, a já věřím, že jsi to první, protože tím opravdu žiješ. :-)  :-) Aplaus pro Mnišku.♥♥♥

9 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 22:47 | Reagovat

[1]: Jestli budu někdy z něčeho zapšklá, tak to bude ze sebe samé, protože někdy až moc přemýšlím :) hlavně o sobě. Co dělám dobře, co dělám špatně, furt se tak nesnesitelně kontroluju, že mám pocit, že se sama ze sebe prostě zblázním. Z těch děcek je mi upřímně spíš smutno...
A o těch polemikách takhle nemluv. Nejsou naivní... anebo jsme naivní obě. Ale to je prostě přesně problém téhle společnosti. Ztratily jsme hodnoty, ztratily jsme smysl a nedovedeme si často vážit toho, co máme.
S tím kolenem jsi mě překvapila, myslela jsem, že se Ti to nepodaří a že sama sebe jen strašíš, ale tak aspoň držím palce, ať se Ti to brzo spraví, i když s kolenem to bývá na delší lokte :-?

10 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 22:50 | Reagovat

[2]: Ani za mák nemá! :-D  Prosím Tě, jsou (ne)nápadný, to víš, že vím, že si o mně ultra tajně povídají a vysmívají se mi. Jedna to dokonce dělá ustavičně během hodiny a hloupě se u toho směje :D ale aspoň měla dobře polovinu testu, když už nic... Další kudrnáč se na mě zas tak koketně kouká a nestydatě mi tyká... škoda, že ten týpek má 4 absence, takže asi neprojde :)
Ale jinak díky, ráda Tě tu zas vidím!

11 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 22:53 | Reagovat

[3]: :-D jo čoveče, nejsi v tom sám. To víš, že si přilepšuju, ale jeden kamarád mi taky předhazuje, že jsem barokní typ. Řekl mi to, když mě viděl, jak si něco vybírám z ledničky :D Udělejme barokní klub a postavme si Rudolfa II.!

12 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 22:59 | Reagovat

[4]: Doufám, že Dolores Umbridgeová taky nebyla ve znamení střelce :-D v jejím podání získala růžová nový rozměr. Přitom mi nikdy nevadila - myslím ta růžová :D
Tak vy máte i předměty bez absence. Týjo, to kdybych předložila mým bastardům, tak by byla padesáti procentní úmrtnost. Přece nejsem tak naivní, já vím, že zaspat může každej...
Ne, teď vážně, hodinu bez absence jsem ještě nezažila, zvládáš to? Navíc v zimě je bacílková epidemie, to mi neříkej, že vás tam nechaj všechny chrchlat? :-|
Jinak moc děkuju, já zas přeji mnoho štěstí u zkoušek! Taková sečtělá holka, ta určitě nemá problém ani se známkama, ani s absencí :-D

13 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 23:01 | Reagovat

[5]: Hele, občas mám pocit, že to nastane. Takové to, že někdo zvedne ruku a zeptá se mě, proč se to vlastně učíme a k čemu to vlastně jako je :D připravuji se na to, že jednoho krásného dne budu muset odpovědět...
Jinak díky moc za přání, já si přijdu občas postěžovat :D

14 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 23:07 | Reagovat

[6]: Ale jo, něco s tím snad provedu, moje naivita se ve mně usadila jako prach na nábytku :) však mám někoho, kdo mi to pomůže zvládnout ;-)

15 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 23:11 | Reagovat

[7]: A tak neříkám, že mě práce nebaví. Na jednu stranu si z toho umím vytěžit to dobré, jen si člověk musí zvyknout na ztrátu iluzí a na to, že musí občas být přísnější, než by sám chtěl, to je pro mě asi to nejhorší. Ale nezahazuji to. Neříkám, že práce učitele je špatná, koneckonců mají prázdniny :-D
Tak, že zdravím Tvoji učitelskou rodinu a že s nimi soucítím :D
Jinak vnučka je šikovná. Mám kamaráda na jaderce a od něj vím, že to není snadné. Je dobrá, že se na to dala. Tak jí přeji také hodně úspěchů! Děkuju :)

16 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 23:16 | Reagovat

[8]: Děkuji, děkuji a klaním se :) jo, tou první větou jsi to celé shrnula a vystihla. A člověk nad tím jen kroutí hlavou. Jsem zvědavá, jestli mě opravdu někdy korunují na ryzí profesorku, anebo jestli dostanu tu vysněnou korunku muzikálovou :-D ale mám pocit, že někdo si o tom myslí své...

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 21. ledna 2016 v 1:02 | Reagovat

Jsem ráda, že ses tu objevila, fakt jsi nám nějak chyběla!
Zajímavá myšlenka, že co nic nestojí, za nic nestojí. Ale zase nabírat si zbytečně moc, jen abychom si dokázali, že to dokážeme, může být dost vysilující - a taky trochu marnnotratné. Osobně jsem pro zlaté střední cesty. :-)
Toaletní umění, to mě podrž :-P
Ale čtu dál a humor mě trochu přechází. K učitelství gratuluji, je to pořád lepší než stát někde za pásem dvanáct hodin. Ale zase je to nevděčná práce, zvlášť v dnešní době.
Bohužel, fakt, že nemůžeš být současně učitelka a kamarádka, sis potvrdila a každý si to asi musí odžít na vlastní kůži, protože jde o zkušenost nepřenosnou.
Myslím že jsi udělala dobře, přestože to bylo rozhodnutí nepopulární. Ale nechat ho projít by mohlo znamenat, že příště to zkusí dva nebo tři nebo rovnou všichni.
Učit je docela nevděčné a ne každý pro to má schopnosti. Ale určitě se získáním praxe získáš víc jistoty a možná i odpovědi na otázky, kterých se obáváš (jako na příklad, proč se vlastně vůbec učit.)
V jednání se studenty budeš muset přitvrdit, ale zase ne do extrému. Ale to zvládneš, nedovolíš sama sobě, do toho extrému přijít.
A učení není vůbec špatné, navíc bych řekla, že s dospělými lidmi je to lehčí než se školáčky, i když tady vidno, že lempli a zašívači se najdou všude.
Tak se jen drž a znovu - neudělala jsi chybu. Tohle byl vyložený podvod. V práci by takového člověka vylili než by řekl tetřev - teda v případě, pokud by nebyl politik.

18 pavel pavel | Web | 21. ledna 2016 v 8:44 | Reagovat

Velká gratulace... takhle mladá a profesorka. :-)
Nech je nastoupit před hodinou jako na vojně a vyvolávej jména a každý ať zahlásí "zde!" :-D

19 Ailin Ailin | Web | 23. ledna 2016 v 15:32 | Reagovat

[12]: Zatím to jde, už mi chybí jen jedna zkouška - za to ale ta nejhorší (ekonomika). Co se týče absence - takových předmětů jsme měli už víc, kde člověk nesmí chybět ani jednu hodinu. Naštěstí jsem ani jednou nechyběla, takže zatím bez problémů :-).

20 Amelie Amelie | Web | 23. ledna 2016 v 21:26 | Reagovat

Taky si vybírám vždy tu strmější a těžší variantu, ale asi to tak má být...

21 Dincie Dincie | E-mail | Web | 25. ledna 2016 v 23:24 | Reagovat

:-) Studenti. Kapitola asi sama pro sebe, ačkoliv já na to mám pouze pohled z jedné strany. :-D :-D :-) Nicméně jsem si vždycky tak nějak naivně zakládala na tom, že to, co říkám u zkoušek a píšu do testů pochází jen a pouze z mé hlavy, ne z žádných záchranných elementů okolního prostředí. Lenost - a nic jiného to není - nechodit ani na předmět, který dostanou jenom za docházku (= zadarmo, bože, co by mohlo být jednoduššího?! :-D ) mě znechucuje úplně stejně a moc bych si přála, aby byla tato lenost a neochota v následujících letech a semestrech vymýcena, ačkoliv se obávám, že je to asi stejně pravděpodobné, jako že se dočkáme mezilidské rovnosti...V naší "třídě" o 14 lidech si neumím představit, že by k tomu někdo takhle přistupoval. Ale troufám si odhadovat, že je to i proto, že nás to studium baví, že jsme musely projít hodně drobným sítem, abychom vůbec MOHLY studovat..., asi je to hodně i o tomhle, jak si toho kdo váží a jak k tomu přistupuje. :-) Někteří z mých bývalých středoškolských spolužáků to teď taky flákají, jak se dá...a mě je z toho smutno. Proč tam chodili, když je to nebaví? :-( Špatná volba asi, nebo ta neskutečná lehkost a snadnost něco "vybulit" a prostě nepřijít...Už jsem hodněkrát slyšela větu :
"To je jenom přednáška, ta přece není povinná, tak proč tam chodíš?"
"Protože mě to baví."
"Aha..."

Mrzí mě, že máš hned ze startu takhle záporné zkušenosti. :-(  Když jsme se spojovali na širší předměty s jinými obory, taky jsem tohle připisování docházky viděla, pobavil mě tvůj slovní obrat "opačná schizofrenie", většinou to byli právě ti, kteří do školy vlastně chodit ani nechtěli... :-(

Začátek s Růženkou jsi napsala strašně krásně, něžně a teskně. Odráželo to i část mých vlastních pocitů a bylo mi z toho smutno. Je mi líto, že jsi se v současné době musela oddálit od svých snů, ale věřím a jsem si jistá, že se k nim stejně jednoho dne, třebas oklikou přes UK, znovu vrátíš a naplníš je tak, abys byla šťastná. Moc bych ti to přála. Dalo by se říct, že věřím v určitou předurčenost - v to, že se všechno děje z nějakého smyslu a důvodu, který pochopíme až později, ale žádný odklad v tobě přece nemůže uhasit to, co skutečně miluješ a čemu se chceš jednou naplno věnovat. :-) ;-) :-)

Překvapilo mě, že jako takhle mladá už učíš na UK, zrovna UK, máš můj naprostý obdiv a věřím, že i s těmi nezdárnými studenty si nakonec poradíš, protože ty jsi tělem i duší kreativec a tak nehrozí, že bys nevymyslela nějakou cestu. ;-) :-) :-)

22 Berry Berry | Web | 27. ledna 2016 v 22:30 | Reagovat

[14]: To je móc dobře :-)

23 Mniška Mniška | E-mail | Web | 6. února 2016 v 23:05 | Reagovat

[17]: Díky za vyjádření, že jsem chyběla :-D  ne, cítím se obměkčena, tak.
K tomu heslu, co za nic nestojí..., neznamená, že bych si právě kvůli tomu marnotratně vybírala strmější cesty, abych něco dokázala sama sobě nebo jiným. Vnímám to jinak, mám pocit, že když si vyberu jednoduchou variantu, nebude to sice bolet, ale taky to nebude za nic moc stát. Ale nemysli si, že na té křižovatce nestojím minimálně hodinu a nepřemýšlím. Jako přemýšlení je pro mě ta nejhorší činnost, protože se mi často přehřeje procesor a pak mám v těch myšlenkách takový maglajz, že dojdu k tomu, že prostě "nevím".
Ale jo, být učitelka není zrovna vděčná práce. Dneska aby se taková navíc bála, když se množí zprávy ohledně pokusů o zabití neoblíbené učitelky :-D  to je fakt motivace v dnešní době... Paranoidně nikde nenechávám volně ležet žádné své jídlo a ani pití :D
Jinak díky za fandění. Ono to potrestání mělo své ovoce. Z něčeho negativního může vyplynout i něco pozitivního :)

[18]: To už skoro dělám, mně stačí nasadit ještě maskáčovou helmu (kalhoty mám) a zahrát k tomu marsch :-D

[19]: To Ti fandím, hlavně, abys neonemocněla, teďka je na to "ideální" počasí. A taky držím palce ohledně té ekonomie!

24 Mniška Mniška | E-mail | Web | 6. února 2016 v 23:07 | Reagovat

[20]: To ne, neřekla bych, že to tak "má být". Vybíráme si to sami.
Prosím Tě, když už píšeš, jak se mohu dostat na Tvou stránku? Už jsem zjistila někdy dřív, že se tam nemůžu dostat.

25 Mniška Mniška | E-mail | Web | 6. února 2016 v 23:18 | Reagovat

[21]: Já s tebou souhlasím, pokavaď si ten student nemá snahu domluvit nějakou indiviuální výuku nebo náhradu ta promeškané hodiny, jelikož někde musí místo toho pracovat nebo tak, pak je to lenost. Ale ona je hrozná smůla, že dneska studovat vysokou školu už není ani tak moc o tom, že něco fakt chceš dělat, jdeš si za tím, protože Tě to baví, ale začíná se tak nějak normalizovat to, že má někdo vysokou školu. Už to skoro ani neznamená, že jsi dosáhla nějaké hodně vysoké mety, ale to už má dneska hodně lidí. Protože nikdo nechce dělat náročnou práci a všichni mají za to, že když dostanou titul, tak budou moct být líní  i v práci. Vysoké školství jim to navíc umožňuje, protože i kvalita zkoušek se na některých univerzitách zhoršují a přizpůsobují se studentům. A proč? Protože univerzitám jde zase o peníze, takže je pro ně lepší mít co nejvíce studentů. Zase jsme přišli na to, že se všechno točí kolem peněz. A před nimi ustupuje morálka a správné životní hodnoty, což je to smutné. Ale samozřejmě neházejme všechny do jednoho pytle, jsou tací, kteří právě projdou tím sítem a věřím, že ti, co to myslí opravdu upřímně, se nakonec dostanou nejdál a že ta spravedlnost, byť je z jiného světa, tak pořád existuje. I v tom hraje určitou roli ta předurčenost, o které mluvíš a na kterou vlastně věřím také. Jsou věci, které stále nechápu, ale hodně věcí z minulosti jsem pochopila a i když byly negativní, dokázala jsem je ocenit, protože mě toho nejvíc naučily. A právě proto říkám, že se pro dobro musí trestat, protože sama moc dobře vím a na vlastní kůži jsem to poznala, že je to účinné.
Děkuji za Tvé milé a povzbuzující řádky, za které jsem moc vděčná! Doufám, že i Ty budeš dělat/anebo děláš to, co Tě v životě bude bavit a zároveň naplňovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama