Je to konec anebo nový začátek?

4. července 2015 v 16:45 | Mniška |  Nový vítr
Přemýšlím nad prvními slovy do - opět po delší době - nového příspěvku. V duchu si říkám, jak moc ráda bych dohnala ten svůj slíbený restík, že Vám napíši o svém pobytu ve Freiburgu, ale zároveň cítím nutkání vyslovit se ještě k tomu, jak jsem nakonec dopadla ve škole, o to víc, když se mě na to někteří z Vás přímo zeptali v komentářích. Asi to nevydržím a odpovím rovnou tady a teď, ale budu si muset slíbit, že se sem zas rychle příště vrátím, ať už konečně mohu začít plnit své sliby... za které se platí, jak se ostatně říká.


Skončila jsem své dramatické vyprávění u té "nešťastné" chvíle, kdy jsem odevzdala projekt své budoucí disertační práce na Karlovu univerzitu. Nešťastnější chvíle měly však teprve přijít, ale ať nepředbíhám, všechno hezky popořádku...

Odevzdání projektu disertačky předcházelo ještě odevzdání teprve práce diplomové a to se stihlo - jak by řekl klasik - o prsa asijské běžkyně. Ale přece. 26. května následovala nakonec obhajoba této práce, ale z toho jsem žádný strach neměla, protože se na tom nedá zase tolik zkazit. Hlavní je napsaná a předložená práce a buď se prostě líbí, anebo ne, obhajoba už je zkrátka jen představení té oné práce a zodpovězení všetečných otázek okolo.

Přijela jsem na devátou hodinu ranní v naději, že půjdu hned na řadu. Nějaký analfabet však sestavil tabulku pořadí podle chaosového pořádku, takže seřazení jmen se abecedy ani nedotklo, a jaká jiná kritéria tomu celému vládla, jsem jaksi dosud nepochopila. Jediné, co se na tom dalo pochopit, byla ta tragická skutečnost, že jsem šla z deseti lidí na řadu jako poslední. To vědět, tak doma v posteli ještě objímám plyšáky a pochrupávám.

No nic, takže nervózní přešlapování až do dvou hodin odpoledne. Po poledni mě ovšem tak trochu zachránila paní docentka (ve škole se jí tradičně přezdívá Teta Lída), která mi vedla obě mé závěrečné práce (přišla samozřejmě na mou obhajobu) a měla jsem tu čest, že mě dokonce pozvala na dortíka a čajík. Když si vzpomenu na tu úžasnu příhodu, kdy jsme se obě před pár lety strašně štěkly a já od ní dostala vyhubováno jako malý školáček, tak dnešní stav, kdy jsem od ní zvána na kafíčko, se mi velmi zamlouvá... pochopitelně. Ale teď bez legrace - moc si toho vážím a ještě teď je to pro mě velká událost.

No, nebudu to dále natahovat, obhajoba dopadla samozřejmě dobře, všichni přítomní byli nejspíše už tolik vyčerpaní ze všech těch předchozích obhajob, že měl málokdo vůbec sílu se mě na něco zeptat, takže se porotci zmohli jen na rozvláčné úsměvy. Na návrh mé vedoucí práce i oponenta jsem získala "hezkou jedničku", což pro mě znamenalo, že jsem absolvovala své studium s vyznamenáním, tedy s červeným diplomem.

Jenže pak měly přijít na řadu přijímačky; první na Karlovku a poté znovu také na univerzitu, kde jsem doteď studovala (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem). Zatímco na Karlovu univerzitu jsem to zkoušela 15. června (to jsem v ten den potkala náhodou i ctěnou Anniku, která se zatoulala na univerzitu ze své zahrady bílých růží) a do Ústí jsem mazala hned druhý den. Ovšem ani jedny zkoušky nedopadly podle mých představ. Na Karlovce se mnou samozřejmě zametli koberec, to jsem ostatně čekala... Čelila jsem třem ostříleným dámám, které se sice usmívaly (tedy dvě ze tří, ta jedna se tvářila jako ďáblova nevěsta už od začátku mého sezení), ale jinak byly ostré jako břitva. Když se mne ptaly na vizi mé budoucí disertační práce, snažila jsem se jim to celé vysvětlit tím způsobem, že jsem jim to prakticky vůbec nevysvětlila a místo toho jsem kolem sebe vytvořila mlhu neprostupnou jako v Karpatech. Ale jsou to bystré dámy, to se jim musí nechat, protože i z mého slovního haraburdí pochopily, co chci vlastně říct. Plusem pro mě bylo, že číst prameny v němčině pro mě není problém a přitom jsem se profesorkám patrně jevila jako velké nedochůdče z vesnické univerzity, protože je to evidentně překvapilo. Jenže pak přišla jedna extra banální otázka. Jak já nesnáším ty banality... vždycky na nich shořím jako papír! A tedy zlatým hřebem dopoledne byl dotaz na archiv nejvyšší z nejvyšších. A já tam jen tak seděla a věděla, že to v tom mozku někde mám zašité, že jsem to určitě už někdy slyšela, ale ani jsem se moc nenamáhala tu informaci vykopat z hlubin svého mozku a to "paní ďáblici" patrně dost rozčílilo, protože v tom archivu - jak jinak - pracuje. No nevypadlo to ze mě a já jen přikyvovala, že jsem to samozřejmě věděla... Ten den jsem se cítila tak trapně jako málokdy ve svém životě, ale ještě večer jsem měla touhu dojít si pro lopatu, že si někde najdu nějaké vhodné místečko vedle silnice a zakopu se tam, aby mě už nikdo nikdy neviděl...

Druhý den už jsem ani nebyla vystresovaná, protože nic horšího než být ponížena na Karlovce, už se mi prostě nemohlo stát. Když jsem obhajovala svou vizi budoucí disertační práce před komisí, byla jsem překvapena. Nejen sama sebou, protože jsem se konečně vyjadřovala trochu na úrovni a dokázala jsem si stát za svým, když na mne jedna z profesorek (která mne nikdy neučila a já ji neznala - tak jsem si v duchu jen říkala, co si na mě vyskakuje) vyjela. Dovolila jsem si totiž mít vysoké nároky a říci, že vzhledem k žalostnému stavu heraldické terminologie v Čechách, bych ráda přispěla počinem, který by to změnil. Tož, v sále to jen zašumělo, vyvolala jsem rozruch. Pak jsem byla osočena z toho, že si chci vymýšlet nějakou novou terminologii nebo jako co. Přestože jsem v duchu měla pocit, že bych oné profesorce nejradši dala na budku, protože bylo jasné, co si o mně myslí - že jsem jen mlíčňák, co má teprve dostudováno a už chce dělat velké věci -, usmála jsem se na ni a vysvětlila jí, že ta správná terminologie už dávno existuje, jen se jí lidé nenaučili používat. Po své obhajobě jsem byla překvapivě do sálu pozvána ještě jednou a bylo mi narovinu sděleno, že zdejší profesorstvo se nějakým záhadným způsobem dopídilo, že jsem si podala přihlášku také na Karlovku. Dostala jsem tedy na výběr - jelikož se do Ústí hlásilo více studentů, než bylo možné jich přijmout. Buď trochu pozměním svou disertaci a budu přijata, anebo ne a v tom případě by pro mne bylo daleko lepší studovat na Karlovce, protože pomocné vědy historické, o nichž by byla i má práce, v Ústí nelze studovat na tak dobré úrovni. To mi vyrazilo dech, protože jsem samozřejmě počítala s tím, že na UJEP se dostanu beze všeho. A měla jsem se rozhodnout, co nejdříve, nejlépe v ten okamžik, ale to jsem nedokázala. Vzala jsem si tedy lhůtu na rozmyšlenou.

V té době jsem nevěděla, jestli budu na Karlovku přijata, ale bodů jsem získala dost a navíc se tam hlásilo jen málo lidí, proto jsem předpokládala, že bych mohla být přijata i přes tu ostudu, co jsem si tam udělala. Přítel má ale jisté známosti na Karlovce, kde sám studoval, takže jsem se přes něj dověděla, že jsem byla skutečně přijata. Mohlo by se zdát, že je to tedy úplně jasné, Karlovka je nejlepší volba! Jenže na druhou stranu, studovat v Ústí, kde už mám jisté renomé, kde jsem tak dobře zapsaná, že už se o mně přihlásili i dva profesoři, by pro mne bylo snazší. Nejen, že bych nemusela daleko dojíždět a vydávat za to menší peníze, ale také bych mohla mít i více času na to se sama více realizovat na univerzitě a ucházet se o nějaké významné funkce, měla bych i více času, kterého se mi už takhle nedostává. Ale na Karlovce budou galeje. Tam mě dlouho budou brát jako studentku maloměstské VŠ. A co to prostředí? Byla jsem vždy zvyklá na přívětivou, rodinnou atmosféru v Ústí, kde jsem měla se všemi profesory dobré a přátelské styky.

Jak si myslíte, že jsem se nakonec rozhodla? Zatím Vás nechám jen hádat a napínat.

Avšak vše nakonec dopadlo happy endem. Studentkou stále zůstávám a v pondělí 29. června jsem oslavila předání svého magisterského titulu slavnostními promocemi. Byl to skvělý den! Sešla se rodinka, promoval se mnou i jeden z mých nejlepších přátel Péťa (my jsme Péťa a Péťa alias Péťové), pořádně jsme si dali do břicha, dostala jsem skvělý dort, ze kterého jsem měla pomalu největší radost a taky mnoho krásných dárků.

Á propos, pro ty z vás, kdo o tom ještě nevíte, od června jsem začala se svou novou funkcí. Dělám totiž průvodkyni na zámku Kynžvart, poblíž Mariánských lázní. Provázím v češtině a němčině. Od 21. července do 9. srpna provázím opět na zámku, takže když si budete chtít udělat výlet, strašně ráda vás tam uvidím!

P.S. Pár foteček z promocí :)


Ti nejvyšší z nejvyšších (i když jsou mezi nimi i osoby menšího vzrůstu) - Honorábilés, spectábilés et profesórés, rektor univerzity a děkan fakulty filozofické


Tady jsem měla učinit zase nějaký slib a evidentně jsem tak i učinila... ale co to bylo za slib se už úplně nepamatuji :D


Kvíz: kde je Mniška?


Péťové s jejich oblíbenou profesorkou na dějiny novověku, docentkou Englovou


A tu s pánem přítelem :)


A na závěr promoční dort :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. července 2015 v 0:29 | Reagovat

Moc gratuluju! A s tím Kynžvartem si nedělej legraci. Sednu o víkendu v Dobřichovicích na vlak a za chvíli jsem tam :-).

2 Van Vendy Van Vendy | Web | 5. července 2015 v 18:41 | Reagovat

Gratuluji a ještě jednou gratuluji!
Já věděla, že to dokážeš, ale stejně mám za tebe radost... tipuji, že sis vybrala Karlovu. (I když, vize domáctějšího prostředí by mi také víc imponovala). Mělas to pořádně krušný, ale zvládla jsi to...
A ještě stačila vše vtipně sepsat. Dobré postřehy! :-D
K brigádě průvodce po zámku gratuluji napodruhé, určitě vysněná práce.
A ještě k tomu poznáš Čerfa. :-D

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 5. července 2015 v 21:37 | Reagovat

Samozřejmě ti gratuluji k přijetí na obě školy a úspěšnému zakončení magisterského studia... :-) Sama nevím, jestli bych volila prestiž nebo pohodu, ale ty ses určitě rozhodla správně ;-)
(S)měj se! :-)

4 Elis Elis | Web | 9. července 2015 v 8:50 | Reagovat

Přidávám se ke gratulacím, pokud tě studium baví je to fajn, ale nezapomeň na život, ať ti neujede vlak a užívej si co se dá... ;-)

5 Mniška Mniška | E-mail | Web | 12. července 2015 v 15:54 | Reagovat

[1]: Hele, nedělám si šprýmy, jestli Tě lákají Kynžvartské zámecké "pastviny" s jejich ovečkami, tak se můžeš přijet podívat :D

[2]: Děkuji, milá Vendy :) Ano, máš pravdu, Tvá odpověď je správná, takhle jsem si to zvolila, tak jen doufám, že to zvládnu. Vesnická holka v Pragoměstě, to dostanu určitě sežrat :D
Jako brigáda na zámku je fajn, někdy je to vážně radost, když se s těmi lidmi pobavíš, dovídáš se neustále nové a nové věci, ale zůstaňme pouze u brigády. Tři týdny budou asi dost náročné, doufám, že mě hned po tom neoblečou do kazajky :D

[3]: Díky moc! Taky doufám, že jsem se rozhodla správně, v tom rozhodování nějak silně tápu :)

[4]: Dobrý postřeh a děkuji za to malé varování, myslím, že bych si to měla určitě vzít více k srdci, děkuji :)

6 Beatricia Beatricia | Web | 12. července 2015 v 19:07 | Reagovat

Už jsem ti blahopřála v minulém článku, ale k tak důležité životní události blahopřeji ještě jednou.
Jinak, já nehádám, ale já tvrdím, že sis vybrala naši Alma Mater, Universitu Karlovu. Přeji ti hodně úspěchů na té nesnadné studijní dráze. Ale ty to zvládneš na eminenc. :-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. července 2015 v 20:47 | Reagovat

[5]: OK, takže mám k dispozici dva víkendy. Uvidíme, jestli se to podaří, dal bych vědět, Kynžart mě zajímá.

8 Helena Helena | E-mail | Web | 13. července 2015 v 21:50 | Reagovat

Mnišenko, velká gratulace a hodně krásných studijních chvil na Karlově univerzitě. Doufám, že sem tam poreferuješ. :-) Prošla jsi tranzitem pohovorů a tedˇ se ti otevřel nový obzor. :-) Nikdy jsem o tobě nepochybovala, jsi otevřený, pilný, srdečný a kamarádský člověk. A takoví by měli jít do prvních řad. :-D Taky jsem zvědavá na reportáž z Freiburgu. :-) Krásný večer. :-)

9 Šárka Šárka | Web | 14. července 2015 v 15:18 | Reagovat

Gratuluju, gratuluju a ještě jednou gratuluju! ^^ Věřím, že tu nejtěžší část studia máš už za sebou! Jsi šikulka a happy end si prostě zasloužíš! Mimochodem na fotkách ti to strašně moc sluší :) Tak se těším na nějaké další články a zprávy od Tebe, budeš-li mít čas :)

10 Ježurka Ježurka | Web | 16. července 2015 v 18:04 | Reagovat

No jo, teď je mi jasný, kam jsi se ztratila! Moc ti gratuluji! Štěstím celá záříš! Jen se omlouvám, že jsem nemohla přečíst celý článek, já totiž na to téměř nevidím, je to na mne moc tmavé! Světlejší podklad by nešel? :-)

11 pavel pavel | Web | 17. července 2015 v 10:00 | Reagovat

Gratuluji. V Kynžvartu jsem jeden čas byl... na vojně jako vedoucí závodní kuchyně, když tam někdo udělal manko. :-D Ten zámek je zajímavý. :-)

12 Bev Bev | E-mail | Web | 17. července 2015 v 17:58 | Reagovat

Gratuluji velice velmi. Zvládla jsi to naprosto úžasně, velký obdiv. A taky ti to ohromně sluší. :-)
Kynžvart je pro nás přece jenom poněkud z ruky, ale kouknu, jestli najdu nějaké fotky. Ráda se poučím a pokochám. My jsme byli včera na zámku v Lysicích a Kunštátě a bylo to moc krásné. :-)

13 Beatricia Beatricia | Web | 17. července 2015 v 22:00 | Reagovat

P.S. Děkuji ti za krásný a povzbudivý komentář. Velice jsi mě potěšila. Přeji ti krásné letní dny. :-)

14 Amelie Amelie | Web | 20. července 2015 v 15:19 | Reagovat

Gratuluji! Jsi úžasná. A jsem ráda, že jsi zpět!

15 Mniška Mniška | E-mail | Web | 29. července 2015 v 9:26 | Reagovat

[6]: Milá Beuš, děkuji mnohokrát za Tvé přání. Tys snad na UK také studovala, nebo studuješ, když říkáš "naši"? :) Ale jinak je Tvé hádání správné. Rozhodla jsem se to zkusit, takže uvidíme, do jaké míry to byla dobrá volba.

[7]: Dobře, tak pokud budeš ten zájem mít, doporučuji mi to ještě napsat, abych to mohla oznámit příslušným lidem :) pokud přijedeš, budu se těšit, i když se Ti po prohlídce budu moci věnovat jen chvíli, dokud mne zase nevyšlou na další :)

[8]: Mockrát děkuji, milá Helenko, takovou chválu si opravdu nezasloužím. Hned jak bude chvíle (teď jsem na zámku, takže připojení k netu je tu dost omezené, tak už konečně napíši něco o tom Freiburgu, už se mi z toho stal slib slibů měsíce :)

Jinak vám všem hrozně moc děkuji za Vaše strašně milé komentáře, které mi udělaly velkou radost. Je hezké, že mne takto podporujete i na dálku, jste skvělí! :) 8-)

16 Berry Berry | Web | 8. října 2015 v 14:46 | Reagovat

Praha určitě dobře dopadne ;) Seš holka šikovná a ve velkém světě se neztratíš. Povídání o diplomce mi málem tajilo dech. Ale jsem moc ráda, že i ty přijímačky dopadly a určitě to bude, jak má být ;) Moc ti to sluší a ten promoční dort, fantastický!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama