Prosinec 2014

Vánoční přání

24. prosince 2014 v 14:42 | Mniška |  Nový vítr
Vážení a milí čtenáři. Nadešel den, na který se těší miliony dětí i dospělých na celém světě. Po dlouhé době jsem se rozhodla se opět vrátit na blog a sdílet tak radost z těchto svátků s vámi.

Chci vám tedy srdečně všem popřát, abyste prožili tyto svátky v klidu, míru a pohodě. Abyste se nehonili, nemuseli se ničím stresovat a měli otevřené srdce. Dnes už toto poselství slyšíte možná až příliš často, přesto si jej neodpustím ani já, a to, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale také o duchovních hodnotách. Mnozí z lidí dnes slaví Ježíškovy narozeniny, pro jiné jsou Vánoce příležitostí druhé obdarovat, obšťastnit a rozesmát. Vánoce jsou krásné svátky, pokud si je takové umíte udělat, ale myslím, že bychom neměli zapomenout na to, že nejen o Vánocích můžeme být otevření, milí a laskaví k druhým lidem. Protože kdybychom se takto proměnili jenom na Vánoce, mohlo by se zdát, že jde jen o předstíranou komedii, po které opět zavládne emocionální potopa. Vánoce však mohou být i krásnou příležitostí pro to si to uvědomit. Ne jen jeden den v roce si můžeme udělat krásným.

Takže jezte, smějte se, dívejte se na pohádky, zpívejte si, zvěte lidi k sobě na návštěvu, přeneste se v srdci nad věcmi, které by vás jindy urazili a - což jistě není tak snadné, jak se řekne - zkuste odpouštět. Veselé Vánoce!





Za příliš nepovedené letošní přáníčko se omlouvám, ale přiznávám, že mi letos nějak došly nápady, fotila jsem narychlo a lepší myšlenku už jsem ve své mysli nenašla. Ovšem to, že vám všem přeji pohádkově kouzelné Vánoce určitě platí :)

Krůčky do neznáma, část první

9. prosince 2014 v 22:47 | Mniška |  Památníček
Od mého posledního slibu vrátit se na blog již uplynulo zase pár měsíců. A na co se "vymluvit" dnes? Snad na to, že můj život už není takový, jaký býval dřív, ať už z negativního ale i pozitivního pohledu... Dlužím vám vyprávění o mé cestě do Německa, které jsem slíbila v předchozím článku - a tady se musím podruhé přiznat. Vy už to moje první přiznání nemůžete vidět, protože jsem to původní momentálně přepsala na přiznání toto: ve svém psaní jsem se trochu rozvášnila i přes svou počáteční nechuť vracet se do minulosti, která už pro mě není tak aktuální. Nakonec jsem nechala fascinovat sama sebe a neplánovaně se vrátila ještě trochu více nazpět do minulosti. Vyprávění jsem se proto rozhodla rozdělit na několik dílů.
Tak s chutí do toho, půl je hotovo!