BAF

3. července 2014 v 11:42 | Mniška |  Nový vítr
Drazí přátelé a čtenáři, především Ti, kteří už mě nějaký ten pátek znají, po zhruba tři čtvrtě ročním odmlčení, píšu znovu řádky ve svém blogovém domově. Rozhlížím se po vnitřním nastavení, správě a připadám si, jako bych tu byla poprvé, dokonce jsem zapomněla pár vychytávek, které jsem znala dříve a používala je zcela automaticky a nyní na ně dopadl prach času (např. odsazení textu od obrázku). Čas je ale neúprosný, jak se říká, mnohé vezme napořád, něco vrátí zpět a něco nového přidá.


Cesta životem je trnitá a nikdo nikdy neřekl, že bude snadný, ani s Bohem. Ne, nechci vás hodit do deprese, ale tak nějak by mohl začít úvod k mému povídání o tom, jak začal domnělý konec tohoto blogu. Přesto je pro mě čas shrnout minulost. Je čas se s ní smířit, přijmout ji a jít dál s hlavou vzpřímenou. Protože život nás nepřestane zkoušet. Učit se musíme pořád.

Byl podzim a dny se krátily. A najednou zhasla světla. Neutěšená situace v rodinném kruhu vyeskalovala. Jak nerada vzpomínám na tu tmu, myšlenky o beznaději, nesplněné sliby o krásnu a snech, které měly ale pouhými sny zůstat. Až dodnes. Ale snažila jsem se být minimálně bdělá, když už ne probuzená úplně. Únava z na pohled bezvýchodné situace stravovala naše vědomí jako nebezpečný jed. Trvalo to až moc dlouho. Jenže Vánoce se blížily a na smutek nemohlo být v našem srdci místo. Přiměla jsem rodiče, abychom nečekali na sny, ale abychom se přestěhovali. To byl můj úspěch.

Vánoce sice proběhly v jiném duchu než jindy, ale měli jsme stromek, svíce, večeři, jeden druhého a to stačilo. Zdálo se, že jsme unikli nejhoršímu. Jenže moje milované morče začalo být nemocné. Operace však nepomohla, protože ztučnělá játra se nedala nahradit živými. Na Silvestra tedy umřelo mé zvířátko, ke kterému jsem chovala velkou lásku. Nejhorší na tom bylo vědomí, že to byla naše vina. Nepohodu a špatnou atmosféru v našem starém bytě jsme se viditelně deprimovanému morčátku snažili nahradit potravou. Byla to chyba.

Zima probíhala ve znamení budování; budování nového domova, budování sama sebe. Sbírání ztracených střípků a smiřování se sama se sebou. Mohla jsem být jenom ráda, že zkoušek ve škole nebylo mnoho, ale místo toho jsem si stěžovala, že byly pro magistry až příliš jednoduché. Aspoň jsem měla čas. Vždyť se přeci říká, že hojí rány.

Mnohokrát jsem zavrhla myšlenku se na blog vrátit. Odvykla jsem si. A často mě napadala malicherná myšlenka, jestli budou má pomíjivá internetová slova vůbec někomu chybět.

Nejde začít život úplně od začátku. Nejde pošlapat minulost, která se stala a která má vliv na budoucnost. A proto jsem nechtěla lhát sama sobě a zakládat si blog nový.

Je však možné rozhodnout se žít jinak. Uspořádat nové priority. A získat nové vzpomínky. I proto jsem odjela studovat do Německa na půl roku. Odjezdu tedy předcházely komplikace, protože jsem se vážně zranila. Opět jsem vzala do rukou své staré berle, které jsem měla schované pro případ, že si znovu vyhodím kolenní jablíčko. A stalo se. Jako na potvoru v době, kdy jsem to nejméně čekala a potřebovala. Ale měla jsem štěstí na přátele, kteří mi pomáhali a vozili mě autem do školy. Kdykoli to jen bylo možné, utrhli se z kolotočů svých povinností a dorazili pro mě, takže jsem byla ušetřena namáhavých cest vlakem a trolejbusem.

A tak ve vzduchu visela otázka, zda skutečně odjedu na studijní pobyt do Freiburgu. Celou svou vůlí jsem se snažila bojovat, abych se uzdravila. A zdraví mi bylo zase darováno. I když ne úplně, protože doktoři na mě neustále naléhají, abych si koleno nechala operovat, jinak nebude sto procentně zdravé. Musím se tedy ve svém pohybu krotit a netancovat tak divoce, jako to ráda dělám, protože se mi to stalo už po čtvrté právě při tanci.

Avšak nakonec jsem 10. 4. skutečně odjela do Německa. A teď jsem tady pomalu už tři měsíce.

Proč jsem se dnes rozhodla napsat na blog? Schází mi. Chuť psát mě neopustila za tu dobu, co jsem tu nebyla. Navzdory tomu nebezpečí, že na sobě prozrazuji hodně, i když se snažím rozhostit kolem sebe horskou mlhu. Na blogu se ale člověk nedokáže pořádně schovat. Každé jeho slovo ho prozrazuje. Ale s tím už člověk musí prostě počítat. Samozřejmě mi schází i mí blogoví přátelé, které tu snad ještě naleznu jako své čtenáře.

Ještě před svým odjezdem do Německa jsem si založila profil na mnou nenáviděném Facebooku. To proto, že jsem měla chuť se seznamovat, bavit se o věcech, které mne zajímají, ale diskusní místnosti na různých sociálních sítích zejí prázdnotou, až na těch na FB. S obrovským sebezapřením jsem tedy tento krok nakonec učinila. Má to tu výhodu, že se smím bavit s lidmi z Čech a sdílet se s nimi o svých zážitcích. Zkoušela jsem psát články o svém pobytu tam, ale nijak mne to nenaplňuje. A snad i proto jsem se rozhodla opět přesídlit do vod mně lépe známých. Tedy sem na blog.

Co se týče layoutu, o tom budu mluvit ještě zvláště, neboť si zaslouží většího prostoru než jeden malý odstavec. Každopádně nikomu z vás jistě neuniklo, že se mi dostalo zvláštní výsady od blogově známé umělkyně Dincie.

Minulosti člověk neuteče a zvláště pokud není ještě uzavřená a ta moje rozhodně není. Že jsem v Německu, neznamená, že veškeré starosti mohu hodit za hlavu. Ale nyní řeším úplně jiné, takové, které si mohu řídit sama. Tento pobyt mě hodně změní. Další tři měsíce si ještě mohu užívat tento německý sen, než se zase vrátím do drsné reality. Možná to zní trochu paradoxně, vzhledem k tomu, co se o Němcích říká. Ale tentokrát, tentokrát všechno vezmu do svých rukou.

Závěrem chci poděkovat svým přátelům, kteří mě nenechali na holičkách v mých těžkých chvílích a kteří mi pomáhají nadále. Zvláštní dík patří také záhadnému Kubovi, který mi poslal z tohoto místa zprávu a prosil mne, abych s blogem pokračovala dál. Snad i to mne přimělo napsat právě teď a ne třeba až za půl roku.

To jsme si teď odbyli tu melancholičtější část. Teď hleďme vstříc osudu. A já vám budu vyprávět o svých zážitcích. Tak se hezky usaďte a prosím poslouchejte!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. července 2014 v 7:49 | Reagovat

Hurááá, vítej! Je moc fajn, že jsi zpátky. Jasně že to není nikdy úplně jednoduché, ale vypadá to, že jsi na dobré cestě. Tak tedy zdravím do Německa, držím palce a těším se, co zajímavého se na tomhle blogu zase dozvím :-).

2 Helena Helena | Web | 4. července 2014 v 10:44 | Reagovat

Ahoj Mniško, je krásné, že sis vzpomněla, a začneš znovu psát. Alespoň tedˇ víš, jak mi je. :-) A máš to tady krásné. Zdravím do Freiburgu. :-)

3 V. V. | E-mail | Web | 4. července 2014 v 14:17 | Reagovat

Jsem moc rada, ze jsi zpatky. Potrebovala bych mit podobne uvazovani jako ty. Uz jen proto, ze svou minulost (mozna tak trochu i pritomnost) nemam rada.
Jsem moc rada, ze jsi blog nezavrhla, i kdyz jsi treba mela to nutkani. Ver mi, vzdycky budes mit sve verne ctenare, kterym udelaji tva slova radost. I kdyz sama o sobe nejsou moc radostna.

Mam te rada, uzij si to ve Freiburgu! :-)

4 Vendy Vendy | Web | 5. července 2014 v 19:53 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi znovu začala. V tvém článku cítím smutek, ale i naději, a hlavně, rozumnou myšlenku - minulost nejde zahodit, pošlapat, a zničit, ale dá se začít znova, pokračovat jinak. Jde to! Myslím že ten půlroční pobyt v Německu ti pomůže překlenout se přes nejhorší, až se vrátíš, ten začátek bude snažší. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a myslím, že i po návratu tu změnu pocítíš. A bude to lepší, uvidíš.
A ještě jednou, vítej zpátky na blogu! :-)

5 Beatricia Beatricia | Web | 6. července 2014 v 20:07 | Reagovat

http://beatricia.blog.cz/1210/text-odsazeny-od-obrazku
Vítám tě a spěchám na pomoc s odsazením textu od obrázku. Tak krásný blog musí být perfektní. Doufám že už s námi zůstaneš. :-)

6 Mniška Mniška | E-mail | Web | 7. července 2014 v 22:31 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]:[5]: Drazí autoři milých komentářů :)
Jste mezi prvními, kdo zavítal zpět na můj blog. Srdečně vás vítám! Strašně mne těší, že máte i po tak dlouhé době chuť vrátit se zpátky a taky, že jste se ke mně vrátili. Jsem skutečně hrozně ráda a za vaše komentáře vám mockrát děkuji.
Prosím také, abyste ještě omluvili mou přítomnost v jakési "potrhané" formě. Jednak čekám na počítač, ze kterého budu moci lépe úřadovat, druhak jsem teď chytla hroznou paniku, protože první test se blíží a já už se na něj učím. Mám trochu nervy v kýbli, přiznávám :) takže na to bych ještě chtěla upozornit.
A Beo, hrozně moc děkuji za ten návod! Jsem Ti vděčná, hned mi to po tom Tvém článku došlo!
Jakmile si utrhnu ještě kousek času, opravím to. Děkuji!

7 Beatricia Beatricia | Web | 9. července 2014 v 12:46 | Reagovat

To nevadí, že tvá přítomnost bude v nějakém přerušovaném sledu. Hlavně, že to nebude celý rok vcelku. Blahopřeji k novému počítači. :-)

8 Erička Erička | Web | 17. července 2014 v 17:55 | Reagovat

Tak tě vítám, je dobře, že jsi zase zpátky, ať se daří :)

9 Lofn Lofn | Web | 30. července 2014 v 18:19 | Reagovat

Vítej zpátky,bylo by fajn,kdyby jsi tu pobývala častěji.Školní povinnosti všichni známe a chápeme ;-)

10 Dincie Dincie | E-mail | Web | 3. září 2014 v 21:34 | Reagovat

:-) Ahoj, úspěšný hadači! :-D Gratuluju, podařilo se ti rozluštit 23. hádejte copak to je..., a tak získáváš diplomek s klikačkou. ;-) Ceny si můžeš vyzvednout zde : http://dincie.blog.cz/1408/diplomy-za-hadani-23

Měj se krásně, ahoj! ;-)

11 Berry Berry | Web | 4. září 2014 v 10:46 | Reagovat

Mnišííí, hip hip hurááá!!!
Doufám, že bude jen lépe a lépe. Vystihlas to správně, život je těžký i s Bohem, ale snáší se to lépe...
Jsme tu pro tebe a s radostí s tebou budeme všichni určitě doskutovat a sdílet se :-)

12 Elisis Elisis | 10. října 2014 v 21:11 | Reagovat

Moc ráda čtu Tvůj článek s vědomím, že na blog a na nás stále myslíš, i když se nese v tom melancholickém duchu. V téhle je době je už asi Tvůj pobyt v Německu u konce, takže pevně doufám, že se Ti tam líbilo, splnilo se Ti to, co sis předsevzala a sice vzít vše do svých rukou :) A doufám, že už je vše na dobré a lepší cestě v Tvém životě a ve Vaší rodině...:)
V takových chvílích, jakých sis prožila, se poznají opravdoví přátelé, kteří pomohou a jsou tu pro Tebe... stejně jako my, Mniško :) Těšíme se na Tvé zážitky a dobrodružství :)
Měj se krásně a opatruj se :)

13 pavel pavel | Web | 25. října 2014 v 17:09 | Reagovat

Doufám, ze tu bude casteji... taky jsem nejak k tobe ztratil nit. :-)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 18. prosince 2014 v 7:19 | Reagovat

Ještě jednou Huráá! :D
Máš pravdu, minulosti neutečeme, můžeme ji jenom přijmnout se vším všudy, co přináší a jít dál. Mám velkou radost, že se podařilo překonat těžké období a těším se na další zážitky z Německa. Hodně stěstí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama