Tam, kde bydlí opuštění pejskové

13. října 2013 v 20:35 | Mniška |  Truhla
Nejméně po čtyřech týdnech jsme se konečně mohli ujmout velké příležitosti předání darů pro opuštěná zvířata. Nakonec však od nás nebyl obdarován psí útulek ve Světci u Bíliny, kam jsme se prvně s Pavlem vydali, ale zájmový záchranný chov Hněvice u Štětí, kde bude zejména finanční dar, jak věříme, co nejlépe využit.


V prvé řadě bych znovu ráda poděkovala našim štědrým přispěvatelkám Bee a Heleně, jejichž ochoty si nesmírně vážím a když mi od nich přišly penízky, měla jsem velkou radost z toho, že existují lidé, kterým nejsou zvířata lhostejná, zvláště pak ta opuštěná. Těžko lze tuto vděčnost a obdiv vyjádřit. Děkuji za to, že jste odpověděly na mou výzvu a že jste takové, jaké jste!

Finanční příspěvky přišly také z mého blízkého okolí, tímto bych chtěla dále poděkovat Pavle Linkové (sbormistryni pěveckého sboru IN FLAGRANTI, kam docházím), mojí sestřičce Terce a také Pavlovi, který se zasadil dokonce o to, že si zahrál i na mého osobního šoféra :) Samozřejmě, jak jsem psala, i já jsem přispěla penězy a věcnými dárky, ale veřejně děkovat sama sobě je pochopitelně nesmysl, takže se toho zdržím :)

Nicméně částka, kterou jsme vybrali, byla tak obrovská, že skutečně vyrazila dech nejen mně. Nikdy bych si netroufla odhadnout, kolik peněz můžeme společnými silami pro pejsky vybrat. Nejfantastičtější na tom bylo, že 90,8% z této částky jsem převzala od jedné jediné osoby, jejíž zásluha je tak na celém tomto počinu tou nejmarkantnější, nejúžasnější a na níž jsme pak mohli stavět vše ostatní a díky níž může útulek pomýšlet dokonce i na stavební či rekonstrukční projekty. Takovou lásku vůči opuštěným psům projevila jedna dobrá dušička, do které bychom to ovšem i řekli, protože je známá svou laskavostí, nápaditostí a tvořivostí. Finanční příspěvek lze vyhledat na transparentním účtu zájmového záchranného chovu Hněvice a také na jejich facebookových stránkách, kde je veřejné poděkování. Mohu vás však ujistit, že celá tato částka padla na určené místo a tedy tam, kde je velmi potřebná. Nic nezůstalo v mých rukou, ani poslední dvaceti koruna :) Kromě jiného jsme s Pavlem nakoupili několik psích Pedigree pamlsků a konzerv, odblešovací přípravky, podařilo se mi někde uzmout alespoň jednu fleecovou deku specielně pro pejsky a z domova jsem přispěla několika lahvemi desinfekčních přípravků, kterých mám mnoho nazbyt. Takže si myslím, že i věcných dárečků bylo dost.

Jak všichni víte, původní cíl byl útulek Světec u Bíliny. Jednak se jednalo o nedaleký útulek, druhak jsem usoudila, že by tam byly nějaké peníze potřeba. Útulky v Ústí, Děčíně, Řepnici i jinde v našem okolí se mi zdály být nejvíce zajištěné (ovšem neberte mě úplně za slovo, usuzuji pouze z fotek a popisu útulku, mohu se mýlit). Následovaly 4 telefonické domluvy s provozovatelkou útulku ve Světci, z čehož dvě jsme proměnili v návštěvu. Nevyšla však ani jediná. Poprvé paní Karvánková onemocněla, přičemž za sebe nesehnala náhradu, jak slíbila, že se pokusí, po druhé byl na vinně můj kamarád, jelikož byl povolán na výcvik (již jsem se zmínila, že pracuje jako policista), potřetí se znovu omluvila paní Karvánková, že musí jít naléhavě k veterináři. A po čtvrté nás zkrátka za záhadných okolností ignorovala. Ačkoli jsme byli domluveni na návštěvě, o níž nás ještě jednou ujišťovala zvláštní SMS, neotevřela nám a ani nezvedala telefon, dokonce se ani neobtěžovala zavolat zpět. Jako by jsme se s dárečky pro pejsky přímo vnucovali, tak jsme si připadali. Začala jsem mít pocit, že paní Karvánkové nejsou dárky souzeny; vždyť byly 4 pokusy neúspěšné, z čehož ten poslední bylo velké fiasko!

Sedla jsem tedy znovu k počítači a hledala dál. S Pavlem jsme sice předběžně rozhodli o tom, že se nyní vydáme do Děčína, ale jak už jsem psala, chtěla jsem mít pocit, že ty peníze potřebuje ještě někdo jiný a více. Moje sestra, která byla "náhodou" na návštěvě prostě vyslovila Štětí a už to bylo; Hněvice jsou sice nejdále od mého bydliště, narozdíl od již zmíněných útulků, ale měla jsem zkrátka pocit, že zde se peníze nejlépe využijí.

Hned jsem tam tedy zavolala, abych oznámila náš "majestátní" příchod. Z telefonátu jsem měla dobrý pocit, pan Mrhal byl velmi příjemný a už od poslechu mi byl více sympatičtější, než paní Karvánková. Chytla mě nová vlna nadšení.

V pátek (11.10.) jsme tedy konečně vyrazili a nakonec i dorazili do areálu ve Hněvicích. Hned jsme odevzdali dárky příjemné slečně/mladé paní (nevím) Marešové, která na nás působila velmi vlídně. Okamžitě jsme od ní vyfasovali dva psy na venčení: křížence bratříčky (do kterých bych to neřekla) Gordiho a Bruce. Pavel si vzal na starost Bruce, mě si zase vzal do parády Gordi - a to doslova, protože i když mám s venčením psů nějaké zkušenosti, tenhle pes vyvenčil spíš mě. Byl velmi silný a energický, takže jsem za ním povlávala jako hadrová panenka ve vzduchu. Byla jsem tedy terčem Pavlových posměchů a mně nezbylo nic jiného, než se na něj otráveně šklebit - když mi dal Gordi vůbec příležitost se otočit za sebe.

Venčili jsme v okolí útulku v moc pěkném lese, kde se stromy už nádherně halily do podzimních barev. Počasí bylo konec konců taky ryze podzimní - zataženo a liják. Pavel si za nějakou dobu dokázal Bruce aspoň trochu ochočit. Černý pes sice sem tam zaprotestoval štěkotem, ale za chvíli slyšel na povel "pomalu" a "k noze". Zatímco "můj", kterému jsem dala přezdívku Rebel, slyšel jen na své jméno a občas když se mu chtělo, tak na "čekej". Párkrát na mě po tomto povelu skočil, tak jsem si nebyla jistá, jestli zásadně protestuje či co. Každopádně se probrodil skoro každou louží, kterou v lese uviděl a táhnul, táhnul a táhnul, že mi Pavel s Brucem nestačili. Označkoval snad každý lísteček, chroští, kmínek... cokoliv. Bývala bych vytáhla foťák, kdybych však neměla plné ruce práce s Gordim.

V té chvíli jsem si pořád víc uvědomovala, jak jsou vlastně všichni ti psi v útulcích chudáci. Ne, že bych si to neuvědomovala už předtím, ale ta myšlenka na mě dolehla mnohem silněji až nyní. Ano, velmi oceňuji práci lidí, kteří v útulcích pomáhají a pracují a ti psi jistě mohou být rádi i za toto ubytování, i když si to možná plně neuvědomují, ale jistě musejí v útulcích procházet hodně stresy z tolika psů, někdy i cizích lidí, kteří přijdou, to, že tráví nějaký čas v zavřených kotcích a hlavně to, že nemají páníčka, který by věnoval veškeré své úsilí, aby se věnoval tomu svému jedinému. A že je takovýchto psů opravdu dost. A ne všechny útulky mohou pojmout tolik opuštěných psů.

Navzdory mým představám, jak musejí být psi v útulcích velice nervózní, mě překvapilo, že Gordi i Bruce nás při zpáteční cestě zavedli k nim domů, takže vztah k tomu místu a také k lidem, kteří o ně pečují, jistě mají. To dokázalo i radostné uvítání psích bratrů se slečnou/mladou paní Marešovou, na kterou radostně skákali a vrtěli ocasy, které výřily vzduch jako vějíře. Poté jsme se seznámili i s majitelem zájmového záchranného chovu v Hněvicích, panem Mrhalem a my byli s Pavlem ještě trochu provedeni kolem kotců, takže jsme se mohli obeznámit s každým zdejším pejskem zvlášť, včetně jejich osudů.

Dozvěděli jsme se plno zajímavých, i když smutných věcí jako například, že útulek se plní opuštěnými psy daleko více, než se vyprazdňuje. Zpravidla jsou dříve pryč mladší psi, čili štěnata, ti starší a větší mají také větší smůlu na nové páníčky. Stává se, že pes, který najde nový "domov" se zase zanedlouho vrátí zpět do útulku. Lidé nechtěné psy prostě někde uvážou a zmizí. O ztýrané chudáčky také není "nouze", někteří majitelé nechávají své čtyřnožce žít v úplně nesnesitelných podmínkách - místo boudy převrácená stará lednička nebo skříň a silně znečištěné prostředí, ve kterém musejí žít. Do hněvického útulku přijali také štěne, které bylo surově bito kabelem a kopalo se do něj - někdy je vážně skoro těžko uvěřitelné, čeho jsou lidé schopní, ale je tomu tak.

Musím říct, že návštěva útulku v Hněvicích mi dala úplně nový pohled na problematiku opuštěných psů a také útulků všeobecně. Do té doby jsem měla skoro pocit, že pracovat v útulků musí být skvělé, protože člověk dělá pěknou věc a stará se o zvířata, která si vytrpěla své. Ale není to až taková idyla, jak jsem si myslela. Člověk se musí vcítit do každého psa zvlášť, protože každý měl za sebou jiný, i když stejně smutný příběh. Každý z nich tedy potřebuje něco jiného, různou péči. Někteří psi mají za sebou tak zlou minulost, že se lidí velice bojí a dávají to najevo rozličnými způsoby, třeba i agresivitou. Vyvenčit a věnovat se tolika psům jistě také není jednoduchý úkol. Někteří z nich jsou velmi divocí, takže je potřeba být opatrný, ale mít zároveň na paměti, že ten pes za to svým způsobem nemůže, protože má něco za sebou a podle toho se chová. Je třeba s ním mít trpělivost, opravdu silnou trpělivost, aby se pes naučil mít k lidem zase důvěru a naučil se nějakému vychování.

Tak vidím ty nádherné psí oči v chladných kotcích za mřížemi. Někteří jsou klidní, jiní nervózně přešlapují sem a tam, další zběsile štěkají, protože neví, co mají od nově příchozích čekat. Jiní prostě sedí, smutně se na vás dívají a svým pohledem říkají: "Chci domů. Chci mít domov! A chci páníčka, se kterým se budu kamarádit a budeme pořád spolu!"

Nebydlet doma v paneláku a s morčátkem, už bych měla alespoň jednoho u sebe doma a snažila se mu dát další šanci na krásný život. Nestalo by se mi, že bych psa vrátila do útulku anebo ho vyhodila jen tak na ulici, protože i pejsci mají duši, cítí, milují a mají svá přání. Jako my. Se psem se prostě nemůže zacházet jako s věcí, pes je přece něco jiného!

A tak jsem moc ráda, že jsme mohli pomoci alespoň tímto způsobem, i když mám pocit, že jsme toho stále neudělali moc. Nejvíc je dát pejskům domov. Snad k tomu někdy budu mít příležitost.

Ono se to může zdát jako něco dočista obyčejného; útulků existuje hrozně moc, stejně jako opuštěných psů, tak proč jim pomáhat, když tenhle fakt prostě nezměníme? Nějací psi... my lidé máme sami spoustu různých starostí, kdo by dneska taky nepotřeboval peníze, tak proč se starat o nějaké němé tváře "bez citů". Kdyby se takto na věc díval každý, mělo by to nedozírné následky. Rozhodně bychom se na to neměli dívat tak jednoduše, protože ti psi jsou v útulcích kvůli nám lidem. Kvůli sobectví, nezájmu, lhostejnosti, hlouposti a mohla bych pokračovat. Pes není věc a ačkoli jsou lidé, kteří to odmítají připustit, je dokázáno, že má city, které bychom mohli přirovnat k těm lidským.

Závěrem chci tedy znovu říci, že návštěva útulku mi dala nové poznatky, i když ty trochu rozplynuly některé mé naivní iluze. Ale i když existuje zlo, v našem případě v podobě týrání a zbavování se zvířat krutým způsobem, je také dobro, které vypadá jako pomoc. Můžeme útulkům poslat nějakou tu korunu, můžeme jim přivézt nějaké užitečné věci, je tu také možnost pomáhat útulkům s venčením psů - čehož bych znovu ráda využila dříve nebo později - nebo pokud je k tomu příležitost, můžeme vypomoci i s jinými věcmi, jako je například manuální práce (odkaz). Pokud máte prostě chuť udělat něco hezkého, najděte si třeba jeden nebo více blízkých útulků a zajímejte se, sdílejte informace o útulcích a o zde umístěných psech, které můžete adoptovat třeba i na dálku a finančně je podporovat. A když budete postrádat věrného kamaráda, není nic lepšího a krásnějšího, než když dáte šanci pejskovi z útulku.

Děkuji lidem ze záchranného chovu v Hněvicích za to, že se starají o tamní zvířata (kromě psů mají též ovce, kozy, kočky - k adopci, poníka), že nás vlídně přijali a že se nebáli nám svěřit dva psy do rukou :)
Zde je odkaz na jejich stránky, kde si můžete mimo jiné prohlédnout, jací psí ale i kočičí sympaťáci čekají na svou příležitost.

Legenda k obrázkům: 1. Předání potravin, desinfekčních prostředků aj. slečně/mladé paní Marešové s pejskem, z něhož asi modelka nevyroste, místo toho, aby ho zaujal hledáček fotoaparátu, čmuchal po dalším pejskovi :)
2. Předání obálky s peněžní hotovostí (povšimněte si, v pozadí vykukuje zvědavé kůzlátko)
3. Několik kotců se psy
4. Pes Felix, kterému útulek Hněvice poskytl operaci velkého nádoru na krku. Nyní je v pořádku
5. Jestli se nepletu, je to Ferda, velice vystrašený pejsek, ze začátku se dokonce bál se nechat pohladit. Teď dělá pokroky, ale ještě pořád je hodně bojácný.
6. Tuším, že je to Angie, která si příliš nepotrpí na muže


Mimochodem od Lofn jsem získala za nápad přispět opuštěným zvířatům tento roztomilý diplomek a ikonku, kterou můžete vidět v perexu, hned na začátku. Tímto velice moc děkuji Lofn za pěkný dáreček! Ovšem největší dík patří přispěvatelům, konkrétně Beatricie, která přispěla obrovskou částkou, jak už bylo výše řečeno. Vděk je jisté na místě i vůči ochotnému Pavlovi, který se snažil, navzdory svým pracovním i studentským povinnostem, udělat si čas na to, abychom spolu realizovali tento úžasný plán! A že jsme mu věnovali mnoho času! Další dík patří pracujícím v Zájmovém záchranném chovu v Hněvicích, kteří stanici provozují a pracují tam zadarmo, skládáme jim obdiv! Zvláště děkuji panu Mrhalovi a slečně/paní Marešové!

Ještě malý bonbónek na konec. Jelikož je spoustu míst, spoustu nadací či organizací, útulků, kde je potřeba pomáhat, rozhodla jsem se ještě přispět z vybraných peněz na dva konkrétní pejsky s ochrnutými zadními končetinami. Tuto pomoc zprostředkovává nadační fond Psí naděje. Peníze jsem poslala Matýskovi a Tarince, která své zadní nožičky courá po zemi a nosívá pleny. Pokud byste chtěli rovněž přispět, pak nezapomeňte také na Bouráčka, který je na tom podobně jako Tarinka. Účet nadačního fondu je rovněž veřejný, takže je dostupný k nahlédnutí.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 13. října 2013 v 20:55 | Reagovat

Ty jsi anděl na zemi, že jsi zorganizovala tak potřebnou misi. Věnovala jsi tomu účelu svůj čas, prostředky na dopravu atd. Dobrá věc se podařila a já jsem šťastná, se několik hafánků bude mít o něco lépe díky tvé laskavosti.
Ten diplomek od Lofn je moc hezký, plně si ho zasloužíš.☼☼:-)☼☼

2 Kariol Kariol | Web | 13. října 2013 v 21:44 | Reagovat

Nevím, jak vyjádřit svůj obdiv, pokud se tomu dá tak říkat. Nicméně se mi na tobě velmi líbí jednak tvá nesobeckost, ochota, chuť pomáhat tam kde je třeba a to s úsměvem a zároveň s odvahou, kterou bych já pro takový čin asi neměla. :-)
Nemá cenu se vymlouvat, proč jsem nic neposlala. Mohla bych to svést na spoustu věcí, ale raději se prostě jen omluvím. Nicméně Bea a Helena, vlastně i ty s Pavlem a další lidé, které jsi uváděla, přispěli (snad) dostatečně a dle tvých slov si myslím, že se zvířecí obyvatelé útulku budou mít na nějaký čas lépe :-)
Chtělo by to asi víc tak odvážných a dobromyslných lidí! :-)

3 Beatricia Beatricia | Web | 14. října 2013 v 7:09 | Reagovat

P.S. Děkuji ti za ten velký komentář se zprávou a s odkazy na facebook útulku. Je to od vedení správné a milé, že tobě a příteli tak hezky poděkovali. Také je možno tam transparentně vidět tu věnovanou částku, takže nemusíš být  vůbec diskrétní.
Jsi totiž anděl.☼☼♥♥☼☼

4 Beatricia Beatricia | Web | 14. října 2013 v 7:55 | Reagovat

Off theme: Tvé dokonalé komentáře mě nesmírně těší a povznášejí. Umíš tak barvitě líčit atmosféru, která se mne týká, že jsem ve šťastných rozpacích a moc ti děkuji za ta kouzelná slova.♥♥♥

5 Annika Annika | Web | 14. října 2013 v 14:09 | Reagovat

Mniško, já tě obdivuju!

6 eri-cka eri-cka | Web | 14. října 2013 v 15:24 | Reagovat

Mám z toho velkou radost a zároveň gratuluji ke zdárnému uskutečnění návštěvy útulku :-) pejskům to moc přeji :-) a všem lidičkám, kteří pomohli posílám srdíčko ♥

7 Lesoslava Lesoslava | Web | 14. října 2013 v 16:11 | Reagovat

Ah, nejraději bych si je vzala všechny domů! :-)

8 Luné Luné | Web | 14. října 2013 v 21:00 | Reagovat

Páni, jsi kouzelná.. Kéž bych mohla také pomoci, ale peněžním bohatstvím neoplývám a doma mi už teď šeptají dva malí chlupáčci, ale tolik bych si přála všechny ty chudáčky z útulku vzít domů a být tím nejlepším páníčkem v dějinách lidstva.. :)

9 Beatricia Beatricia | Web | 15. října 2013 v 7:18 | Reagovat

Zlatíčko moje, ty máš tak jemnou a citlivou duši; já jsem o tom ani tak neuvažovala. Klidně mě tam označ.
Děkuji ti za tvou andělskou starostlivost a taktnost.☼☼:-)☼☼

10 Helena Helena | E-mail | Web | 15. října 2013 v 10:25 | Reagovat

Mnišenko máš můj hluboký obdiv a Pavel taky.Vy jste iniciátoři téhle humanitární akce,která se setkala s úspěchem,a já se moc těším,že se vybrala tak velká částka,která může posloužit i k větším účelům/přestavba apod./.Některé statě se čtou velmi těžce,přetěžce,až srdce puká nad krutostí lidí. :-( Obdivuji tě ,že se vrháš do takovýchto projektů,stojí to spoustu času,dokumentace a vůbec.Jsi krásná dušička Mniško. :-)

11 Šárka Šárka | Web | 16. října 2013 v 9:08 | Reagovat

Úžasné! Je jen málo lidí, co by dokázalo zrealizovat podobné nápady jako ty! A k tomu je zrealizovat tak velkolepě. Nenechala ses odradit ani po počátečním neúspěchu a pomoc se nakonec dostala tam, kde jí bylo třeba. A i když se zdá, že se takové skutky ztrácí ve velikém světě, není tomu tak! :)

12 Blackie (ségraškraš) Blackie (ségraškraš) | E-mail | 17. října 2013 v 0:15 | Reagovat

Jsem šťastná za tebe i za lidi, co se na této akci podíleli. Je nádherné vidět, že se i dnes najdou lidé, kteří jsou ochotní pomáhat těmto němým, ale kouzelným tvářím. Myslím si, že na tuto milou návštěvu budou v Hněvicích ještě dlouho vzpomínat :-) No tak lidi, sbírejme dál, vždyť máme společně v rukou obrovskou moc, změnit tolik věcí :-)

13 Eamane Eamane | Web | 20. října 2013 v 10:08 | Reagovat

Super! ... Určitě to stálo velké úsilí, zrealizovat něco takového, ale věřím, že o to větší radost jste z toho poté měli :) ... je vidět, že i dnes se najdou lidi, kteří rádi pomůžou :)

14 Taure Taure | Web | 21. října 2013 v 15:50 | Reagovat

To je od Vás tak krásné! :-) Pejsci určitě měli radost :-)

Milá Mniško,můžu se tě prosím Tebe zeptat,jak se správně latinky napíše jedna duše? :-)

15 Thalia Thalia | Web | 21. října 2013 v 19:50 | Reagovat

Tohle je od vás opravdu moc hezké :-) Je to podobné jako s týranými koňmi, kterých jsem za svůj život už taky pár potkala. Je mi těch zvířat tak moc líto, nejradši bych je zachránila všechny...

16 Eťa Eťa | Web | 23. října 2013 v 5:41 | Reagovat

udělala jsi moc dobře :)

17 Bev Bev | E-mail | Web | 23. října 2013 v 7:40 | Reagovat

To Tvůj článek si zaslouží nejvyšší ocenění. Máte můj velký obdiv, velice si vážím toho, co jste pro opuštěné pejsky udělali. Poslouchám jak náš psík pokojně odfukuje na posteli a svírá se mi srdce při pomyšlení na ty, co neměli v životě takové štěstí. Takovéto akce mají smysl a doufám, že se jednou vyhrabu z dluhů a budu moct něco smysluplného taky udělat.

18 Mniška Mniška | E-mail | Web | 23. října 2013 v 11:01 | Reagovat

Děkuji Vám všem!
Vážím si vašich komentářů, obdivných slov a pochval, které si jistě zaslouží každý přispěvatel. Ovšem zejména pak Bea, protože suma peněz, kterou do toho vložila, tzn. rovných 20 000, je hodná obdivu a víc než jen to! Ta si zaslouží nejvíce hvězdiček ze všech. Dokonce měla tu odvahu poslat tuto částku mně. Klidně ji mohla rovnou poslat na konto některého z útulků, kterých je u nás mnoho a mohla si i vybrat.
Rozhodně tím nechci zastřít, že byli také jiní odvážní lidé, kteří mi svěřili své peníze do rukou a i jim patří velký dík! Ovšem Bea je vážně třída!

[2]: Ne asi, drahá Kariol, ale určitě by to chtělo víc hodných lidí :) A uvědomuji si, že nejen na zvířata, ale taky kolem nás žijí lidi, kteří peníze nutně potřebují. A v tom je zárodek další budoucí sbírky, kterou bych chtěla uspořádat. Víš, každý máme možnost. Třeba i dvacetikoruna je dobrá, protože když se jich sejde víc, může člověk žasnout, kolik to dohromady vydá. Ono je lehké mít vizi a představu. Ale zase není tak těžké ji uskutečnit, když opravdu chceš. Takže žádné "asi", "možná", ale "ano", "chci" :)

[9]: Beuško, to já děkuji Tobě! Ty mně neděkuj. Můj nápad oproti Tvé štědrosti je ničím ;-)

[10]: Děkujeme moc, Helenko, moc si vážíme Tvých slov. A taky moc děkujeme za příspěvek, bylo to od Tebe moc krásné! Ano, musím přitakat, že toho času nás to stálo hodně. Takhle často jsme se s Pavlem snad nikdy nevídali, od doby, co máme oba tolik školních a Pája koneckonců i pracovních povinností. A plynu jsme taky hodně najezdili s jeho autíčkem. Víš, jak jsme před několika lety jeho auto pojmenovali? Helenka :) a od té doby tomu autu neřekneme jinak...

[12]: Jéé, moje oblíbená ségraškraš, to mám radost, že píšeš! A mám radost i z Tvého krásného komentáře! A líbí se mi i Tvá výzva a pravda, že společně máme v rukách velkou moc! To se Ti povedlo ;-)

[17]: Děkujeme moc, milá Bev! Věřím, že existuje naděje pro zvířata, která bohužel tolik štěstí neměla. A myslím, že není zase tak málo lidí, kteří na zvířátka rádi přispějí. Na Zemi je více hodných dušiček, než to na první pohled vypadá! Teď se nechci s Tebou srovnávat, ale nevím, nevím, jestli by mi někdo nějaké peníze svěřil, kdyby věděl o tom, v jak velké existenční tísni se s rodinou ocitáme... a s tím jsou spojené nemalé problémy :(

19 Vendy Vendy | 23. října 2013 v 12:03 | Reagovat

[2]:Kariol, určitě bys něco poslala, kdybys měla svoje vlastní peníze a příjem. Ale zatím nechodíš do práce, nevyděláváš, protože jsi studentka (nebo školačka?). To je přece jasný, že nemůžeš poslat peníze, leda bys nějaké vyloudila z rodičů.
Já bych taky ráda něco poslala, ale má financ není růžová (jsem na kontě v mínusu), navíc mám teď na starosti čtyři kočky.

Mniško! Článek se mi moc líbil, jsi úžasný človíček, že se pokoušíš zorganizovat takovéto akce. Ještě bonus za to, že jsi vyhledala místo, kde ty peníze opravdu potřebují. Moc se mi líbilo tvé povídání a bylo mi smutno za pejsky, kteří jsou opuštěni (ať z jakéhokoliv důvodu). Lidi by měli vědět, že si nepořizují hračku, ale živého tvora, který jim sice dá spoustu lásky, ale kterému se také musí věnovat, mít doma zvíře, to není jen dát mu nažrat a napít, ale také ho trochu cvičit(zvláště pejsany, kočky se moc cvičit nedají), starat se o venčení, občas ho vyčesat, vyprat pelíšek... i zvíře má své potřeby. A takoví lidé na to kašlou a pak zjistí, že psa nezvládají, protože ho necvičili, no tak co, uvážou ho někde v lese (kdyby ho aspoň uvázali někde, kde by bylo zvíře vidět, aby tam někde neskomíralo hladem a strachem)
Převrácenou ledničku bych teda za boudu nezaměňovala, ale na převrácené skříni není nic špatného, pokud se teda drží aspoň v minimální čistotě a je vystlaná třebas hadrami. Horší je opravdu to bití a kopání, i když naši psové taky občas dostali na zadek, bylo to spíš ojedinělé a za něco, co provedli a jinak se měli u nás jak v bavlnce. ???
Ještě bych chtěla zmínit dárce - jsem ráda, že se našli lidi, co podarovali aspoň něco. Ale Bea, ta dovede překvapit! ;-)  :-) Bea totiž pomohla ne poprvé, je to úžasná osůbka, v mé mysli anděl na zemi. (Už jsem to psala několikrát a napíšu zas, protože nesobeckých lidí je opravdu málo). Takže, velký obdiv pro tebe, Mniško, že jsi zpunktovala tuhle akci, velký obdiv pro Beatricii, která dovede pomoct nejen slovem, ale i skutkem a velký obdiv i dalším osůbkám, které se zúčastnily této akce, Heleně,a dalším.
Já jsem většinou skeptická vůči nějakým charitám, ale zvířátkům bych taky ráda pomohla a doufám, že na tom budu jednou (brzo) natolik dobře, že si budu moc dovolit aspoň malý dar. I když osobně bych to řešila spíš praktickým darem, jako granule nebo konzervy... :-)
P.S. psalas o jakési částečné deziluzi, čeho se týkala? Počtu odložených pejsků? Nebo podmínkám v jakých žijou? (myslím, že ti lidi dělají, co můžou, ono asi není možné se permanentně starat o tolik zvířat a věnovat se každému z nich jednotlivě...)

20 Bev Bev | E-mail | Web | 23. října 2013 v 14:27 | Reagovat

[18]:/17 Moc mě mrzí vaše situace, protože v podobné žiju a vím jak je to složité. Říká se, že peníze nejsou všechno a rozhodně je nestavím ve svém žebříčku hodnot někam navrch a je mi jasné že ani ty. Bohužel je to tak, že bez peněz nejde vcelku nic, nebo jen pomalu. O to víc si vážím tvého skutku.
Pevně věřím, že zas bude líp.
Bea je skutečný anděl. :-)

21 Ježurka Ježurka | Web | 23. října 2013 v 17:39 | Reagovat

To byl velice super nápad a dotáhla jsi to vše do úspěšného konce, za což ti patří jistě veliký dík. A samozřejmě všem dárcům také. Kdyby pejskové uměli mluvit, ti by vám děkovali, možná vás i pusinkovali. Moc a moc chválím tebe i všechny ostatní. :-)

22 Mniška Mniška | E-mail | Web | 24. října 2013 v 7:05 | Reagovat

[19]:Tedy, Vendy, děkuji velice za vyčerpávají, ale krásný komentář! Shrnula jsi myslím opravdu to podstatné, to co je u nás velký problém a to je věc, že lidé si vůběc neuvědomují, že zvíře je živé a má city a také vnímá bolest. Ve Hněvicích mají také poníka, který byl pořízen pro jednu malou slečnu, jenže když tahle slečna vyrostla, už se nechtěla vozit na malém poníkovi, a tak tu byl také úmysl poníka utratit - to prostě nepochopíš, jo, jako když chceš vyhodit hračku, které už Tvé děti odrostly a lidi si myslej, že je to tak jednoduchý. Opravdu nevím, kde se v nás tahle lhostejnost bere. Utratit poníka jen proto, že už ho nechci, protože už jsem vyrostla a je na mě moc malý. Co je to za zrůdy?!
No, ještěže se ho ujali v Hněvicích, jinak by milý a hlavně mladý poník skončil na jatkách.
Bohužel alternativa skříně místo boudy byla myšlena spíše v tom negativním slova smyslu - tedy nevystlaná a v bordelu - když to takhle řeknu.
Já jsem také občas skeptická vůči charitám, vím o tom, že minimálně jednou jsem hezky naletěla a mám pocit, že víckrát, protože když přihodíš korunky do kasičky a dostaneš plyšáčka s "vizitkou", kde jsou písmenka tak maličká, že bys je nepřečetla ani s lupou, tak to byl patrně podvod. Ale když člověk takovým pouličním sběračům peněz nic nedá, ví, že si sám může vyhledat organizace a přispět - a že je takových organizací, lidí i zvířat strašná hromada, kteří potřebují pomoc!
Já jsem původně také chtěla nakoupit hlavně ty praktické dárky, jak říkáš, ale já si myslím, že ten peněžní dar je lepší. Protože když už chceš kupovat žrádlo, tak jen něco kvalitního. Vím, že mnoho útulků má na svých stránkách upozornění, že nechtějí zlevněné konzervy a granule z velkoobchodů a neznačkové. Ty psy z toho mívají pak průjem a třeba i jiné zažívací obtíže to jim v tom útulku moc nepřidá.
Navíc za ty peníze prostě útulky koupí přesně to, co zrovna potřebují a když se jich sejde takhle víc, tak můžou opravovat kotce a pouštět se i do jiných rekonstrukcí a stavebních prací.
Čeho se týkala ta má deziluze, ani ne tak v počtu odložených psů... spíš jsem si naivně myslela, jak to musí být supr pracovat v útulku, máš kolem sebe všechny ty pejsky a když máš zvířata ráda, musí to být jistě krásné. Ale uvědomila jsem si, že to není zas tak "krásné". Protože přímo slyšíš i vidíš to trápení pejsků. Právě proto, že není čas se věnovat všem psům jednotlivě, tak ty chudáky sleduješ, jak sedí v těch kotcích, nemají co dělat, jen se dívají skrz mříže nebo štěkají. Není to v těch útulcích tak harmonické, není to "krásná" práce. Teda, přesněji, je to krásná práce, když pomáháš, ale... jak to říct... nejde to tam jak v bavlnce, není to tam tak harmonické jako ty představy, že je to v těch útulcích jistě supr... jestli mi rozumíš, jak to myslím :)

23 Mniška Mniška | E-mail | Web | 24. října 2013 v 7:11 | Reagovat

[20]: Ano, Bev, úplně Ti rozumím. Taky se snažím to mít na paměti a pořád si opakuji, co se za peníze prostě koupit nedá. A vyloženě se snažím nestavět peníze na první místo v mém žebříčku hodnot. Ale je pravda, že za krásné hodnoty si chleba nekoupíš. Když pak často přicházejí i lidé, ktreré bys nikdy nechtěla vidět... když Ti postupně doma odpojují různé věci... není to sranda.
Ale kupodivu i já pořád doufám v to lepší a ani nevím, kde se ve mně ta naděje bere :)
Díky Bev a taky věřím, že u Tebe bude vše lepší!

[21]: Milujeme pejsky a kdybychom mohli, jistě bychom je opusinkovali také :-D

24 Beatricia Beatricia | Web | 24. října 2013 v 14:57 | Reagovat

Ach, já jsem ve šťastných rozpacích a děkuji všem. ♥♥♥♥♥♥

25 Lofn Lofn | Web | 25. října 2013 v 14:03 | Reagovat

Skvělý článek,velmi ráda jsem si přečetla o tvé misi,která se skvěle vydařila.
Ty a Bea jste skvělé a štědré osůbky,se srdcem na pravém místě ;-).Mám radost,že se ti dárečky líbí-zasloužíš si alespon nějakou drobnost za to,čemu se věnuješ a co děláš.
O pejscích z útulku máš pravdu-mnohdy se k nim lidé nechovali moc pěkně,byli týrání a z lidí mají ztrach.Také jsem si vzala pejska z útulku,štěně 9 měsíců,které někdo podle pracovníků útulku bil.Byl ze začátku plachý a měl i obavy z hlazení po hlavě...,po dvou měsících to byl už zcela jiný pes,ale chce to trpělivost,lásku a péči 8-)

26 Mniška Mniška | E-mail | Web | 25. října 2013 v 16:59 | Reagovat

[24]: Dobrých skutků bychom si měli nejen vážit, ale i je oslavovat. Narozdíl od špatných skutků, které bychom měli odsuzovat, ale v dnešní době jsou z nepochopitelných důvodů předmětem obdivu nebo módy. Takže za dobré skutky se taky "platí"! :-D

[25]: Děkuji moc, milá Lofn, ještě jednou za dárečky i za krásný komentář :)
A navíc mám velkou radost, že jsi poskytla domov jednomu útulkáři! Určitě to bude jeden z nejšťastnějších psů na světě! Podle mě je tohle nejvíc, když dáš pejskovi druhou šanci a vynahradíš mu všechen čas trápení, které si prožil. Je to úžasný!

27 Arwen Arwen | Web | 25. října 2013 v 23:09 | Reagovat

Páni! Máš můj hluboký obdiv! Muselo to dát hodně práce. Kéž bych také mohla přispět... Jen tak dál! :-)  :-)

28 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 25. října 2013 v 23:21 | Reagovat

Já žasnu, jste moc šikovní, že se vám podařilo vybrat dost vysoké číslo a věřím, že alespoň majitelům útulku nejsou pejsci lhostejní, na rozdíl od jejich předchozích majitelů, a peníze využijí vskutku efektivně.
:-) Nicméně přístup paní Karvánkové je dost zarážející.

29 Vendy Vendy | Web | 26. října 2013 v 21:36 | Reagovat

[22]: Myslím že rozumím, co tím chceš říct. Starat se o pejsky je sice zčásti poslání, ale přitom práce, navíc i zčásti beznadějná, protože se nedaří je umístit, a přitom záslužná, protože jim takový útulek zachrání život a zajistí jim přijatelné prostředí. Já si nedělám iluze ani o péči osvojených dětí, většinou jsou geneticky zatížené po svých rodičích a jejich přístup může být všelijaký. O charitách si nedělám iluze už vůbec, spíš mě překvapí, když se najde nějaká která většinu peněz odvede tam, kam má, protože většinou to je naopak (někde jsem četla, že z vybraných příspěvků se odvádí na skutečný účel teprve 10 procent, protože těch zbylých 90 se rozfrcá mezi agendu, prodávající, ty, kteří to organizují a tak dál.... A to mě teda vážně nebaví :-?  8-)
Ale z mé skepse mě vyvádí právě takoví lidé, jako je třeba Beatricia, nebo jako jsi ty, nebo jako je Kariol, a taky Helenka, a další. :-)

30 Vendy Vendy | Web | 26. října 2013 v 21:37 | Reagovat

P.S. mimo téma, zlatí, před chvílí jsem tě nominovala na nový dotazníkový projekt Liebster blog award. Takže jsi srdečně zvána k otázkám a odpovědím! :-)
Odkaz zde:
http://eumenidas.blog.cz/1310/liebster-blog-award

31 Laura Laura | 27. října 2013 v 20:13 | Reagovat

Páni! Moc si tě vážím. Jako veliká obdivovatelka všeho stvoření, tedy i zvířátek, jsem moc ráda, že se stále najdou lidé, kteří mají soucitné srdce a snaží se pejskům a ostatním domácím zvířátkům, které neměli díky lidem tolik štěstí. :)
Je důležité starat se o nemocné, opuštěné a staré lidi, stejně tak o zvířátka, která "jen" neměly štěstí,

32 Elisis Elisis | 20. prosince 2013 v 23:29 | Reagovat

Mniško, je to od vás velmi krásné:) Dojalo mě to. Jsem vděčná za lidi, kteří mají tak dobré srdce a vykonávají takovéto skutky:) Za vás a za všechny, co se na tom podíleli:) Pejsci jsou chytrá zvířata a jistě vytušili, že tito hodní lidé přišli s dobrými úmysly a s ochotou jim pomoct:) Když se tak dívám na fotky, v jejich očích se zračí bolest, smutek, samota... vzpomínky, ale také vděčnost, za anděly, jako jste vy:) Je těžké uvěřit, jak někteří lidi umí být bezcitní a co všechno dokážou udělat bezbranným zvířatům... A proto jsem moc ráda, že pro ně stále existuje naděje jako jsou právě tyto útulky, jejich pracovníci, různé nadace a také samozřejmě lidé, jako vy a následně jejich noví majitelé, kteří jim dají domov:) Každého pejska takové události hodně poznamenají a jak už si se zmínila, většinou trvá dlouho, než se jejich důvěra k lidem zase obnoví a zotaví se. Existují i případy, kdy pracovník z útulku akorát nesl pejskovi misku z vodou a pejsek se strachy počůral a utíkal se schovat... Proto věřím, že tito pracovníci musí mít dostatek něhy, trpělivosti..Připravují pejsky na dobrého majitele. Jsou to lidé s velkým srdcem.

Je škoda, že dneska si hodně lidí pejsky kupuje, místo toho, aby si zašli do útulku. Většinou proto, aby si mohli psa vychovat už od štěněte, ale určitě nechci žádnému pejskovi zapírat domov. Podle mě jsou ale ti z útulků vděčnější.. Nevím, pozoruju to tak z okolí. Jsou rádi, že si našli domov, kde mají, doufám, hodně lásky a zázemí, protože většinou hodně zkusili. Sami máme doma takového pejska. Taky ji někdo týral a nestaral se o ni. Ale už od mala byla nějak odkázaná sama na sebe a proto se někdy vydá na svůj vlastní výlet... Nepřijde ji to zlé, protože je na to tak zvyklá už od malička. Ale máme o ní strach, i když se zatím vždycky vrátila.
Tvůj článek mě přivedl na nápad, že bych se mohla poptat v útulku v naší obci, jestli třeba nehledají nějakou dobrovolnou pomoc, nebo něco takového, když už těch peněz moc nemám. Zkusit to můžu:)
Ještě jednou podotýkám, jak je od vás tento skutek nádherný a kouzelný:) Dopřáli jste pejskům předčasné Vánoce:) Nádherný článek a ještě víc než nádhernější čin:)

Měj se krásně Mniško, ať se ti ve všem daří, držím ti pěsti ve zkouškách, testech, zkrátka ve škole:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama