

Internet je zvláštní věc. Umožní ti spřátelit se s lidmi, které bys asi těžko potkal na ulici v reálu, ale zároveň tě dělá jiným před světem. Já jsem třeba na internetu odvážnější, píšu věci, které bych ve skutečnosti nikdy nevyslovila, protože se zkrátka k mému ústnímu projevu nehodí...
S Pavlem, podle popisu, si opravdu asi podobní jste a tak není divu, že se hádáte z důvodů, ze kterých se hádáte.
Já obecně nemám ráda hádky, většinou se hádám jen s ústupem a do krve nikdy. Ale ta vaše hádání jsou opravdu veselá, když vždycky skončí usmířením. (A nad Římanem bych asi taky roztála )
Vaše přátelství je opravdové, i když se to na první dojem nezdá, máte něco v sobě, čemu se říká duchovní dvojčata, navzájem se doplňujete jak kladně či záporně, to že se vybíjíte přes nett, to je v pořádku, důležité je, že si na živo sami sebe i navzájem vážíte, jinak já moc hádky ráda nemám, ale pokud mě mají něco naučit, tak se jim nevyhýbám
[1]: No, a to je přesně to, proč se tak často hádáme, právě kvůli těm nedorozuměním - zdá se, že oba špatně rozumíme lidem, kteří nám chtějí něco sdělit po internetu, zvláště, pokud se jedná o negaci, máme hned pocit, že se na nás útočí. A jak jsme si podobní, tak nás naštve to samé, co toho druhého a pak dojde k nevyhnutelnému
[2]:[3]: Holky, řeknu vám tajemství; já taky nesnáším hádky ne, fakt. Ono to tak z toho články asi nevypadá, ale nerada se hádám - čestný mládežnický! Ale jak už jsem psala výš, prostě já i Pavel máme hned dojem, že se na nás útočí a máme potřebu se bránit a přitom si často neuvědomíme, že není před čím. A pak už tu lavinu hádek nejde zastavit
V tom je nevýhoda internetu - člověk si jen domýšlí, jakým tónem byly věty napsány. Je tak snadné se splést.
Pravdou ale je, že právě na blogu jsem si našla skvělé přátele, na které nedám dopustit a taky jsem se s některými nikdy neviděla naživo. Přes blogy a články, které mě zajímají, mohu zjistit, s kým si asi tak patrně budu rozumět. Jen párkrát mě zradil vlastní úsudek v tomto :)
Z tvého článku se mi zdá, že jste si až děsivě podobní A proč ne, i ty hádky a výměny názorů občas neuškodí (záměrně používám slovo občas).
Není nad osobní rozhovor.Můžeš se dotyčnému podívat do očí a mnohem snáze vysvětlíš případná nedorozumění.
Ale hlavní je,že si jinak rozumíte.
Já se nerada hádám, ani nerada argumentuji. Raději debatu ukončím. Hádky by mne vysilovaly a mrzely. Chci si zachovat optimizmus. Nedbám ani o "sladké usmiřování". Prostě finito.☼☼☼
Nicméně tvůj článek je krásný a hezky se čte, i když téma je diskutabilní. Ty umíš psát na každé téma poutavě a když bych ti zadala téma "Rezavé potrubí", tak jsem si jista, že by to byl hezký, vtipný a poutavý fejeton Made by Mniška.
Já sama se přes internet moc bavit neumím, hlavně s lidmi, se kterými se vídám téměř každý den a moc mi na nich záleží...
Není nad reál - tam se hádka vždy projeví jen tak lehce, že se snad hádkou nedá nazývat, ale inernet je jiná...
Není nad to, když jsou si dva lidé podobní Ale zase na druhou stranu je málo lidí, co takhle ustoupí
Tomu se možná říká láska!
I když má hodně odstínů. Ale jste vznětliví a hádáte se, tudíž vám na sobě záleží. Pavel je ochoten ustoupit a jeho usmiřovací akce byla opravdu originální a velmi milá, to bych ocenila na deset hvězdiček. Kolik lidí se kvůli tobě oblékne do oděvu Římana?
Říman a Kleopatra. Kdoví, dějiny se někdy opakují. A když ne, pořád tady máme zajímavé a dlouhotrvající přátelství.
Jen pozor na košík fíků!
Krásný "hádavý" článeček, zajímavě jsi to popsala a abych řekla pravdu, já si něco podobného nedovedu představit. Ale asi to tak má být. Tak ať vám to vydrží minimálně takhle!
Já se se svojí přítelkyní sice nehádám, ale bohužel dochází často právě přes internet mezi námi k nedorozumění, protože si vysvětlí moje slova jinak než jak jsou míněna. A taky jak říkáš, když jsme spolu, dobře si rozumíme.
To je velice krásné a zvláštní přátelství a ten výstup ve zbroji legionáře musel být úchvatný. Přeju spoustu krásných hádek a ještě hezčího usmiřování.
[5]: Víš co... na jednu stranu máš pravdu. Sice jsem už avizovala, že nemám ráda hádky - a po tom, co dál napíšu, nevím, jestli mi to dál budete věřit - a měla jsem taky jednoho kamaráda, se kterým jsem si taky úplně nerozuměla na internetu a někdy se kolem našeho elektronického rozhovoru vytvořila hustá mlha nedorozumění. V takovém případě dle mého bylo nejlepší vybouchnout a na férovku se pohádat, aby z nás konečně vypadlo to, co si o druhém myslíme, aby se nakonec pročistil vzduch. Přirovnávám to k chaosu, který musí nastat, aby nakonec mohl vzniknout řád, k destrukci, aby nakonec mohlo vzniknout něco nového. Někdy na hádce opravdu není nic špatného. Ale když ji vedeš s někým blízkým. Jinak s lidmi, s nimiž nejsem jinak v kontaktu se hádce snažím opravdu vyhnout, protože se neznáme tak dobře, abychom si v té hádce mohli porozumět.
[6]: No, to je jeden z důvodů, proč se nerada vybavuji o závažných věcech přes internet - ta nedorozumění a ty "podtóny". I proto nemám FB, nerada chodím na chaty atp.
[9]: To máš pravdu. Ono je taky umění umět ustoupit, zvláště po hádce "do krve". I za to si dokážu Pavla cenit.
[10]: Láska z jeho strany to láska byla. I to byl předmět našeho nedorozumění. Představ si, že jsem ho odmítla celkem 4x. A stejně umí být pořád takový galantní. Když nad tím přemýšlím teď po tom všem... tak Ti nějak ty svoje pocity k němu neumím rozpoznat. Zrovna si připadám jak Katniss a přesně kvůli tomu jsem se na ní zlobila
Pavel se teď zrovna nachází v Tunisku. Dostat od něj koš plný fíků by nemusel být nakonec takový problém
[12]: Ano, to je přesně i náš problém - taky mám talent na to, vysvětlit si slova z internetu jinak, než jak byla míněna. Takže si v tomhle plně rozumíme :)
[13]: Díky moc. Snad se z toho Tuniska vrátí, aby to mohlo dál aspoň takhle pokračovat
Týjo, to je aspoň příběh. A omluva v římské zbroji mě dostala. Hádkami se člověk aspoň naučí vymýšlet si výmluvy a dobré argumenty. Zajímavý článek, jen co je pravda
[4]: Heh, tak s tím musím souhlasit!!!
Jinak, taky jsem díky blogu získala skvělé přátele. A ty, se kterými jsem se už mohla setkat, mě mile překvapili. Víš, že ani nevím, jak jsem si tě představovala, než jsem se s tebou poznala naživo?
Bude to znít zvláštně, ale mezi řádky mi přijdou vaše hádky neuvěřitelně roztomilé a plné zvláštní přitažlivosti. Avšak nejkouzelnější je, že jste se se vztekali na toho druhého kvůli vlastnímu chování.. a jsem moc ráda, že kouzlení skutečného přátelství neupředeného z internetových pavučinek vaše ohnivá poselství trošku ukonejšilo.
Za tichého melodie psaní nemůžeme zahlédnout ani drobné zatřpytění deštíků slz nebo ten nejomamnější úsměv rozkvétajícího břečťanu souznění. A právě proto ty drobné rostlinky nechtěně sami zraňujeme..
Tolik bych si přála tě znovu alespoň spatřil, elfko nejhlubších tůní míru jednorožčího třpytu a ohnivého kotouče pampeliškového slunce..
Tvá slůvka mi znovu odemykají zahrádku tvého srdíčka.. kéž bych v něm mohla zůstat napořád, zakletá v nekonečné radosti.
Po internetu dochází mnohem snadněji k nedorozuměním, než když je možné být s člověkem osobně. Na druhou stranu se mi zdá, že si své pře pěkně užíváte
.