Noční bdění - z cyklu Fascinací otevřená pusa

4. července 2013 v 13:55 | Mniška |  Cyklus Fascinací otevřená pusa
Paní Luna lehce vyšlapuje ve svých stříbrných střevíčkách schody na tmavé nebe. Svým sametovým pláštěm, posetém milióny třpytivých kamínků zahaluje oblohu. Miluji výjevy jasné noční oblohy! Odhaluje nám kousek skutečného vesmíru, kam se většina z nás za svůj život nikdy nepodívá. A i ve hvězdách lze číst historii. Není to sice otevřená kniha, z jejíchž řádků bychom okamžitě pochopili vše, ale nutí nás k zamyšlení.

Ale i paní Luna má velký smysl pro humor. To ona tak shlíží z toho svého nočního nebíčka a občas neví, co by roupama, a tak se podívá na planetu Zemi a poví si, že i tu noc potřebuje krapet oživit. Vytáhne z postele tisíce nedobrovolníků a ti podle ní tančí, jak ona píská. Musí se přitom náramně bavit... zatímco my ostatní se buď děsíme, nebo nemůžeme uvěřit vlastním očím. Řeč je o náměsíčnosti. Byli jste někdy náměsíční?


Já ano. A mám podezření, že paní Luna se se mnou ještě nepobavila dost a sem tam si mě ještě teď přiváže ke svým provázkům, za které tahá.

Jako malá jsem hodně žvatlala ze spaní. Není to nic moc neobvyklého. Nemálo lidí mluví ze spaní. Ale u mě to tímto (doufám, že jsem toho o sobě neprozradila tehdy příliš) to teprve začalo.

Mívali jsme na stěně, u níž máme zaparkovanou postel - palandu, na které spím doteď - dětskou tapetu s medvídky, pejsky a králíčky. "Já to chci," mluvila jsem jedné noci ze spaní a jen tak s tím nepřestala. "Chci to!" Svým zoufáním jsem probudila taťku, který se zvedl z postele a šel se za mnou podívat. "Já to chci," opakovala jsem. "A co chceš?" zeptal se mě tatínek. Na to jsem se posadila (mně osobně ta představa přijde dost strašidelná, představuji si samu sebe jako mumii, která povstává ze sarkofágu), obdařila jsem tatínka svým pohledem a pak svůj obličej obrátila k tapetě. Ukázala jsem na jednu tapetovou postavičku: "Tohle chci," a po těch slovech a po posledním pohledu na tatínka jsem zase lehla a spala jako zabitá...

A to nebyla má poslední náměsíčná příhoda. Normálně jsem vylézala z patra palandy, vytáhla peřiny a vyklepávala jsem je. Jestli mě přitom někdo načapal, musel si asi klepat na čelo - proč uprostřed noci lezu vůbec z postele kvůli peřinám. No, fakt, co mě to napadlo?

O své náměsíčnosti jsem se dovídala při obědě, kdy někdo z rodiny jen tak mezi řečí promluvil. Je možné, že jsem toho prováděla víc, ale rodiče mi o tom neříkali. Anebo to zkrátka neviděli, protože všichni většinou spíme jako dudci.

Když jsem se nedávno chystala do Lysé nad Labem, nařizovala jsem si večer budíka na ráno. Na půl sedmou. Ano, ty hodinové ručičky vidím ještě teď. Půl sedmé. Vysvětlí mi někdo, proč mě budík vzbudil přesně ve tři čtvrtě na šest? Nasupeně jsem vylezla z postele a šla se podívat do obýváku za taťkou. "To je ňákej vtip?" ptala jsem se ho rozladěně s kruhy pod očima. "Co myslíš?" "Tys mi přeřizoval budíka?" "Cože?! Proč bych to dělal?"

Taťky se velmi dotklo, že jsem ho vůbec z něčeho takového nařkla. Máma už byla v práci, ale ona rozhodně není vtípkařský typ. Byla jsem si naprosto jistá, že jsem budík nařídila na půl sedmou a jsem si tím jistá ještě nyní. Tak buď jsem si ho nevědomky přeřídila sama... anebo to můžu považovat za strašidelnou historku k táboráku.

Když se však nyní podíváme na náměsíčnost všeobecně, co bychom o ní mohli říct? Tak v prvé řadě se nejedná o psychické onemocnění. Je to porucha spánku, ale dočetla jsem se, že můžeme náměsíčnost považovat i za poruchu probouzení, neboť náměsíčnost se projevuje tehdy, kdy člověk prudce přechází z fáze hlubokého spánku do povrchnějšího, čímž se dramaticky odpoutá vědomí od motorického systému. Častěji naleznete informaci, že se náměsíčnost odehrává v první třetině noci, ve 3. nebo 4. fázi NREM spánku, to znamená v době nejhlubšího spánku, kdy se pravděpodobně upevňuje paměť na data a události a kdy se nám jen výjimečně zdají nějaké sny, a pokud už ano, intenzita jejich prožívání je nízká.

Nejčastěji se projevuje náměsíčnost (somnambulismus) u dětí v 15-30% případů, hlavně ve věku 12-16 let (puberta) a s přibývajícím věkem ustupuje. Projevovat se může ale i u lidí s demencí, uživateli drog, méně pak u epileptiků nebo u člověka trpícího nespavostí, horečkou nebo nadměrným stresem či přecitlivělostí. Má se za to, že příčinou může být i genetická výbava. Ale přestože se provádějí intenzivní výzkumy této poruchy, zůstává náměsíčnost ještě stále tak trochu ukrytá pod rouškou tajemství. Není zcela úplně jasné, co ji spouští. A měsíc v tom samozřejmě nehraje žádnou roli. Ráda bych také věděla, co se odehrává v mozku a v těle, když k náměsíčnosti dojde. To jsem se ale nikde nedočetla.

Mým příhodám se lze zasmát, ale jsou daleko horší případy, které jsou pro pacienty často velmi obtěžující - mohou se při svých nočních procházkách zranit, zabouchnout si za sebou dveře do bytu, přemisťují své věci na neobvyklá místa a tak dále. Když je člověk náměsíčný, může mít otevřené oči a také s vámi komunikovat, ačkoli nerozezná, s kým právě mluví. Náměsíčníka jen tak neprobudíte, což je vůbec nesnadné i u "obyčejného" spáče, který se zrovna nachází ve 4. NREM fázi spánku.

Kniha: CUMMINSOVÁ, D. Denise: Záhady experimentální psychologie, Praha 2006.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 4. července 2013 v 15:20 | Reagovat

To je úžasné vědecké pojednání o somnambulizmu. Já to slůvko znám jen z doslechu a z literatury, ale sama,naštěstí, s ním nemám žádnou známost. Já padnu do peří a nikdo se mnou nehne, ani paní Luna.
Děkuji ti za miloučký, vtipný komentář. Tak tedy: Studio nemám, jen můj pracovní ministoleček s PC.. Tak. :-)

2 Beatricia Beatricia | Web | 4. července 2013 v 16:36 | Reagovat

[1]:A ještě: Vřelý dík za hlásek v SONGif. Moc si toho cením.☼☼☼

3 Eamane Eamane | Web | 4. července 2013 v 18:20 | Reagovat

Já teda náměsíčká nikdy nebyla (snad :D) ... ale ze spaní jsem prý mluvila často ... dokonce i v dnešní doby, prý jsem jednou i trošku zpívala nebo spíš pobroukávala :D ....
Já bych nejradši nemocná nebyla, protože už je to podruhé za sebou, ale člověk by měl nějak využít všeho :)
Měj se moc krásně s pozdravem Eamane

4 Thalia Thalia | Web | 4. července 2013 v 19:18 | Reagovat

Já jsem nikdy náměsíčná nebyla, ale hodně jsem mluvila ze spaní. Většinou nesrozumitelně, ale vylezlo ze mě i pár "chytrých" vět, písniček, smíchu a párkrát jsem ze spaní i křičela. Před pár lety jsem byla na jezdeckém táboře jako ošetřovatelka koní a spolu s ostatními ošetřovatelkami jsem spala v jednom velikém stanu. Jedna moje kamarádka mluvila ze spaní pravidelně a často jsme se u toho nasmály, třeba při větě "Ne babi, nenuť mě, já nechci do formule 1!" :D

5 Taure Taure | Web | 4. července 2013 v 20:12 | Reagovat

Milá Mniško,
náměsíčnost jako takovou neznám,já spíš hodně brebentila ze spaní. I když kdo ví :-D . Já spíš dřív měla problém ten,že jsem se probudila a velmi brzy zase usnula - a né vždy to bylo bezpečné. Kdysi jsem měla palandu a v noci jsem se vzbudila a chtěla jít na záchod. Slézala jsem po žebříku dolů,když jsem zase usnula. A pak jsem se zase probudila - stále zavěšená za žebříku :-D. Tehdy mě museli držet andělé,jinak není možné,že jsem nespadla :-).

A jak se Ti jinak daří Mniško? :-) já jsem teď nemocná,ležím s angínou. A ještě 6 dní ležet budu :-(. Tak snad to rychle uteče :-)

6 Vendy Vendy | Web | 4. července 2013 v 23:24 | Reagovat

To byly příhody celkem roztomilé, naštěstí nepřerostly v něco většího, jako třeba půlnoční chůze po zábradlí, nebo po střeše.
Náměsičnost je zvláštní stav, nikdo opravdu neví, odkud se bere a proč. K přetočenýmu budíku... to asi bude patřit k věcem mezi nebem a zemí. ;-)  :-)
(Teď si vybavuji, jak se mi letos stalo, že jsem koukla na digitální hodiny a bylo 12.37. Letím do koupelny, dát se do pucu, rychle převlíct, protože to je moje chvilka před vypadnutím z domu na autobus, a když jsem se vrátila, bylo 12.34. Hodiny jsou digitální, na setoboxu, takže tam nic přetočit nemůžu.
Nechápu, normálně nechápu. :-?  8-)
Někdy si říkám, chyba v Matrixu? ;-)  :-P
P.S. moc pěkné pojednání, je v tom vidět i tvůj smysl pro detail. Dobrá práce. :-)

7 pavel pavel | Web | 5. července 2013 v 12:03 | Reagovat

Tvoje vzpomínky mne pobavily. :-D
Jako dítě jsem byl taky náměsíčnej. Spal jsem pod oknem u balkonu a mí rodiče v létě, když bylo v noci vedro a potřebovali víc byt větrat, ze strachu o mne, dávali židli mezi balkonové dveře. :D
Jinak moje někdejší přítelkyně taky mluvila ze spaní a když jsem na ni promluvil a na něco zeptal, dokázala to i prozradit. :-D

8 Helena Helena | E-mail | Web | 5. července 2013 v 15:43 | Reagovat

To je krásný článek Mniško.Je napsán čistě.Já si také sedala ve spaní a vůbec jsem o tom nevěděla.Ale že se jedná o náměsíčnost,to jsem nevěděla. :D Znala jsem jednu paní,a ta chodila.

9 Helena Helena | E-mail | Web | 5. července 2013 v 15:43 | Reagovat

Jsem ve spamu. :-!

10 Ježurka Ježurka | Web | 5. července 2013 v 16:28 | Reagovat

Ze spaní mluví dost často můj manžel. Je zajímavé, že ho slyším většinou naříkat nebo volat o pomoc. Ale nic si pak nepamatuje. A když byl můj syn ještě hodně mladý, jezdíval k babičce na prázdniny a tam v noci chytil košík a chtěl jít trhat meruňky. Tatínek měl pole. Ráno samozřejmě nic nevěděl. U nás doma ještě za svobodna taky občas v noci vstal a přemísťoval věci a ráno jsme se divili všichni. Ale od té doby je OK.

11 Luné Luné | Web | 6. července 2013 v 21:58 | Reagovat

Překrásná procházka říší věčného tajemství luny. Možná nás z postele tahá její neuvěřitelná krása, krása čistoty, na které můžeme zahlédnout každé smítko i třpyt vlastní duše, co mluvením/chozením/cukáním/smíchem ze snů vychází na povrch. Zvláštní tajemství dlaní noci.. :)
Celé tvé povídání bylo úžasné, jako tvé písmo, plné vlnek, které pouze lákají k hlubšímu prozkoumání. Snění smíchané se slovy ryzí skutečnosti. Jsi kouzelná, že dokážeš spojit neslučitelné :)
Ještě, že tvá náměsíčnost byla tolik roztomilá a ne zrovna děsivá.
Já prý chodívám o úplňcích zalévat květiny po celém bytě a přerovnávám natáčky do vlasů podle barev :D

12 Mniška Mniška | E-mail | Web | 7. července 2013 v 21:52 | Reagovat

[2]: Nemáš zač, Tvůj SONGif mě nadchnul ;-) tak co bych nedala hlas...

[3]: V tom případě Ti upřímně přeji brzké uzdravení, milá Eamane a také Ti posílám pozdrav! Díky!

[4]: :D  :D Heh, tak to jste s ní asi rády spaly, ne? Někdy člověk nepotřebuje ani televizi a vtipné pořady...
Tak říkáš "chytrých" vět? :) Tak to by mě zajímalo. Třeba by jsme si rozuměly :-D

[5]: Ajaj, tak doufám, že už tady s tím nemáš problém, věřím, že je to opravdu nebezpečné.
Děkuji Ti za optání, milá Taure, angínu sice nemám, ale taky zítra pomažu k doktorovi, mám asi zánět spojivek, ale jinak se mám dobře. Tak Ti také přeji, aby ses brzy uzdravila, věřím, že teď, když je takové teplo, musí být otrava ležet v posteli. To jste na tom teď podobně s Eamane, tak se obě uzdravte, ať můžete lítat venku!

[6]: Jj, zvláštní stav, vážně by mě o tom zajímalo víc. Stejně se vlastně ani neví, jak člověk přijde ke škytavce... a když už jsme u toho, co nevíme, tak třeba víme jen velmi málo o Plejtvákovi obrovském... no, máme ještě hodně nevyřešených otázek, ten svět nás pořád umí udivovat :)
Tak Tobě taky?! Něco je ve vzduchu... a čpavkem to nebude...
Jinak Ti mockrát děkuji, pochval ubývá, tak si vážím každé o to víc! :-)

[7]: Tak gratuluji k přežití! Ještěže byli rodiče tak starostliví, to bysme byli chudší o jednu pěknou knihu :-D
Vidíš, ani se nemusíš učit, jak zhypnotizovat člověka :D

[8]: Děkuji mockrát :) A jak takoví chodící náměsíčníci vypadají? Mají před sebou natažené ruce, jak se to většinou znázorňuje na obrázcích? :-D Já to samozřejmě zlehčuju, uvědomuji si, že to může být nebezpečné...

[10]: Tak hlavně, že tak, že už je to pryč :-) Ale asi jste pak neměli problém s tím, vyslat někoho na česání meruněk...

[11]:Jsi moc milá, Luné :) nečekala bych, že takový, pro mě obyčejný článek, může dostat tak slušivou nálepku, a ještě od Tebe.
Vážně? :) Ta Tvoje starostlivá osobnost se projevuje i ve spaní, to zní taky roztomile a mile... zvláště to přerovnávání natáček :D tak to je opravdu hezká představa. Barvy duhy v koupelně...

Všem Vám děkuji za milé komentáře! Vidím, že většina z vás má zkušenosti minimálně se žvatláním ze spaní... takže se to děje nemálo.
Všem vám přeji krásné dny následující!

13 Taure Taure | Web | 8. července 2013 v 8:04 | Reagovat

Milá Mniško,
už jsem zdravá,ale ještě pořád dobírám antibiotika,tak nemůžu na sluníčko a musím být v klidu. Ale aspoň,že už nemusím ležet :-).

A fialky na okně v paneláku mít můžeš,bez starostí :-). Akorát moc nemají rády přímé sluníčko po většinu dne. A ohledně toho jak je poslat... tuhle otázku jsem řešila už s Blaženkou a ona měla skvělý nápad : vyndám ty fialky z květináče a oklepů hlínu a pošlu jen samotnou rostlinku,kterou si pak zasadíte ;-). Nebo jestli bydlíš v Praze,tak se tam brzy chystám,tak Ti ji můžu předat osobně :-).

14 Annika Annika | Web | 8. července 2013 v 9:38 | Reagovat

jsem na tom podobně jako ty. na povídání ze spaní jsem specialistka :-) a jednou jsem v noci chodila po bytě. prý jsem říkala, že hledám kapesník. rodiče byli ještě vzhůru a dost se divili :D a jednou se mi také stalo, že jsem se ráno probudila bez polštáře, těžkého péřového. našla jsem jej pak pohozený na opačné straně mého podlouhlého pokoje. buď jsem jej tam odnesla, nebo jím vší silou mrštila, to nevím :D

a to s budíkem se mi stalo několikrát. vůbec ale nerozumím, jak jsem to dokázala. budím se rádiem na hifi věži a pro zapnutí a zrušení buzení je třeba naťukat na složitém ovladači plném tlačítek určitou kombinaci. a mně se to už několikrát povedlo ve spánku 8-O

v posledních dnech se mi už ale nic nepřihodilo. naštěstí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama