
(Ne)malé radosti III.
10. července 2013 v 10:12 | Mniška | Kniha projektů
Anketa
Chcete vědět, jak vznikla moje přezdívka?
Ano, jsem prostě zvědavý/á |
Nevím |
Co když to bude nějaká hloupost?! |
Bude lepší mysteriózní mlhovina, některá tajemství se neodkrývají |
Ani ne, nezajímá mě to |
Komentáře
Evža!!! a Puškina mám hrozně moc ráda. tohle je jedno z mých nejoblíbenějších děl devatenáctého století.
věřím, že nacházet ve smutném rozpoložení všechny tyto radosti a radůstky muselo být jako pohlazení. kéž se jich objeví ještě více, aby smutné dny úplně přešly!
Co se týče ,,přátel",tak to moc dobře znám. Nic si z toho nedělej,milá Mniško .
Jsem ráda,že i přesto,co zažíváš,jsi dokázala najít spoustu krásných radostných chvil
Kytičku Ti pošlu,jen musím najít nějakou krabičku . Kdyžtak mi napiš adresu na mail
. Slibuju,že ji nikomu nepředám
.
Ne poslední díl to rozhodně není ... Je jich myslím kolem 11? Te´d si nevzpomínám na přesné číslo. A určitě knihy vřele doporučuji, pokud máš ráda fiktivní "Středověké" světy a ráda do nich sem tam utečeš, tak je to to pravé pro tebe :) ...
Co se týče kamarádů vím o čem mluvíš ... Moje kamarádka, nejlepší přítel, mě odepsala kvůli příteli, který ji hned dva týdny na to podvedl ... Jak bych pak mohla věřit někomu, kdo mi při první příležitosti ukáže záda?
Velice ti děkuji za to krásné blahopřání u Vendy. Umíš pohladit a potěšit. Tvé psané slovo má velkou působivou moc.
Puškin napsal Evžena Oněgina i onu slavnou báseň (a krásnou), pěkně jsi začala.
A pěkně jsi pokračovala!
S tím kamarádem mě to mrzí, pořád si myslím že jde o nedorozumění, nebo spíš o naprosto odlišné názory a zbytečnou útočnost v jejich prosazování. Přitom stačí držet zásadu Žít a nechat žít. (Tohle by mělo platit oboustranně! Tedy i pro něj, může mít svůj názor a být přesvědčený o jeho správnosti, ale neměl by ti brát ten tvůj, neznám pozadí vašich emailů, ale zkrátka dospěloo to do této fáze. Možná časem se to trochu obrousí, uvidíš, jak bude dál...)
Každopádně taky se říká, v nouzi poznáš přítele - a tys jich poznala najednou pěknou řádku. Počínaje tvou rodinou - je to vážně skvělý pocit, že existuje někdo, kdo za tebou vždycky bude stát. Ladies day, to je moc pěkné, tvoje máma má skvělé nápady. A mít ségru, která tě vždycky podpoří a v případě nouze nastoupí jako obránce první ligy, to taky není k zahození.
Navíc pár kamarádů, o kterých jsi ani nevěděla, že jsou, vynořili se ve chvíli, kdy jsi to potřebovala (tady mám podezření na působení andělských sil).
V životě bohužel ztrácíme, ale i nalézáme.Jedno je smutné, druhé potěší. Nejlepší by bylo nalézat a neztrácet, ale to už je značka ideál a ideály se prostě nekonají, bohužel...
Přesto jsi našla pár opravdu krásných nemalých radostí. Lenčin projekt je vážně skvělý a jedinečný ve své myšlence a jsem ráda, že se aspoň částečně podařilo ho rozšířit dál, už jsem to viděla na některých blozích.
Mám radost z tvých radostí a přála bych ti, aby se ti dařilo i nadále, jak ve zpívání, tak v dobré náladě i ve všem, co vytváříš.
Děkuji vám za vaše milá přáníčka! A samozřejmě jste to všichni uhodli správně... a pak že se dneska nečte
[3]: Mockrát děkuji za tu kytičku, budu se na ní moc těšit! Obratem Ti pošlu adresu.
[5]: Nemáš zač, já jsem ráda, že jsi ráda, tak ještě jednou vše nej!
[6]: Jsi milá Vendy a děkuji Ti. Ale je to trošku jinak, než jak si myslíš. On je tam sice také zmíněn, protože mám dojem, že svou roli v této hře sehrál a já jsem ho předtím považovala za svého kamaráda (i když si momentálně myslím, že nejen já se teď budu považovat za naivku), takže i ta naše výměna názorů mě dost mrzela, a to fakt. Ale řeč je o někom jiném, o někom, koho jsem znala mnohem déle a u koho mě to tudíž mrzelo ještě dvojnásobně víc.
Ale jelikož to skutečně vypadá, že se s tím nedá nic dělat, tak chci tuhle kapitolu uzavřít. Těch temných chvil už mám za sebou dost. Samozřejmě, že mi to bude nějakou dobu ještě ležet v žaludku, není jednoduché se s tím smířit hned, ale však to znáš... čas to spraví. Už jsem mnohokrát v životě poznala, že je to pravda a není důvod tomu nevěřit i nyní. Možná, že jednou přijde zase nějaký šotek-osud-Bůh, který mě přiměje se k tomu všemu zase vrátit, kdo ví, může se toho udít hodně. Anebo taky nemusí. Ale je to moje naděje. Naděje, že zase přijde něco jiného, co bude hezké. A pak s tím zase budou starosti, možná další konec, ale zase nové a nové začátky. Tak to je.
Vendy díky, ty vždycky víš, jak máš člověka povzbudit!
Jediná Taťána, kterou znám, je ta z Evžena Oněgina od Puškina, a tu znám jen podle názvu z hodiny literatury
Já jsem něco podobného s přáteli zažila nedávno. Byla jsem skoro měsíc nemocná s infekčním onemocněním, takže jsem byla úplně izolovaná. Kamarádky ze školy se na mě vykašlaly a dokonce se mnou pořád ještě nemluví, taky jsem se dozvěděla od ostatních, že zatím co jsem jim pomáhala s projekty, ony mě za zády pěkně nehezky pomlouvaly. Pravidelně si se mnou psal jen jeden spolužák a taky jsem mu za to moc vděčná. Opravdu, v nouzi poznáš přítele.
Plácání po zádech je hezká věc, ale možná, že z druhé strany by to mohlo vypadat i jinak.
[10]: Ano, zrovna tohle potřebuju slyšet. Jsi moc milý, díky ti. Ale tenhle článek - věř tomu, nebo ne - je o mých radostech a napsala jsem ho proto, aby mi bylo líp, k čemuž blog může taky sloužit, víš. Jako každej konflikt vypadá z pohledu všech jinak, ale mně nejsou vůbec jasné motivy druhých a jelikož je toto můj blog, tak jsem napsala, jak to cítím já, to je myslím logické. Samozřejmě, že oni to budou vidět jinak, ale pro ně jsem tohle nepsala. Ale o tomhle já se nechci už bavit, napsala jsem si radosti, účel to splnilo, jsem spokojená, víc nic.
[11]: Nikdo ti nebere, že je to tvůj blog a nikdo nepopírá, že blog může sloužit jako osobní deníček. Problém nastává v okamžiku, kdy tvým čtenářům zde předkládáš popis nějaké události a aktérů z pozice, že ty máš pravdu. Fakticky se jedná jen o tvou verzi "pravdy". Hájíš sebe sama a jiné veřejně obviňuješ z přetvářky a pomluv. Nedáváš čtenářům možnost udělat si na věc vlastní názor po posouzení objektivních faktů.
[12]:Ne, neřekla jsem, že mi to bereš, jen jsem si nebyla jistá tím, že víš, k čemu blog taky slouží, ale... můžu tě poprosit, abys to neřešil? Já tu nechci nikoho hanit, ten článek není o tom, prostě jsem opravdu chtěla jen napsat úvod a důvod, proč jsem to začala psát, protože v tom projektu už jsem nepokračovala dlouho, chtěla jsem napsat, proč jsem to napsala teď.
A navíc jsem u spoustu věcí záměrně napsala, že si to MYSLÍM. Kdybych měla zájem na tom někoho hanit, napíši rovnou o koho se jedná a jména. A taky kdybych o tom chtěla mluvit, napíšu o tom vyloženě článek a rozmáznu to se vším všudy. Napsala jsem krátce, co se mi stalo a fakt je, že ty o tom nevíš vůbec nic, ty vážně nevíš, v čem všem si můžu být skutečně jistá a co si můžu myslet a taml kde se domnívám, jak se co stalo, mám napsáno, že si to myslím.
[13]:Myslím = věřím tomu, jsem o tom přesvědčená, pravděpodobně. Význam slovu udává i kontext.
Já si zase myslím, že "rozmáznout to" včetně jmen by byla pomluva jak vyšitá, a to už by se i někdo ozval.
Neřeším co kde s kým máš, řeším validitu informace. Dělám to tak se vším co kde čtu nebo slyším. Je to čistě logický proces. Netřeba v tom hledat nějaké negativní konotace.
[14]: Jasně, hele, zkusím to vysvětlit ještě jinak. Jo, jistě, to slovo se dá takhle chápat, ale asi mi prostě nezbývá nic jiného, než tě ujistit o tom, že to slovo MYSLÍM jsem opravdu psala záměrně z toho důvodu, aby bylo patrné, že to nevydávám za hotovou věc. Já jsem snažila zjistit, jak to všechno je, ale odpovědi jsem nedostala, takže tím, že mi někdo tu odpověď nechtěl poskytnout, tak si o tom můžu jen něco myslet. Taky jsem psala "přemítám o tom" - přemýšlím o tom, jestli to tak bylo nebo ne. Je možné, že se ta osoba nepřetvařovala, ale taky jsem přesně psala, že o tom přemýšlím, takže to nevím jistě. Já nevím, já myslím, že kdybych ti tohle všechn říkala naživo, asi bys to taky chápal trošku jinak.
A navíc - a to je to, co jsem chtěla říct tím, co je blog - je to osobní stránka, to znamená emoce, názory, myšlení a to, že si něco myslím, je můj názor - se kterým ale samozřejmě nemusejí druzí souhlasit. Blog není prostě odborná knížka, kde by se autor-vědec měl snažit být objektivní, ale těžko být objektivní na blogu, kde vyjadřuji své názory a pocity.
Jo a taky píší "patrně" = asi, takže tady je taky naznačeno, že to nevím jistě, ale že si to myslím, že je to můj názor
Jedno přátelství uvadne, další začíná tiše kvést. Už jsem ti k tomu něco psala, ale.. když se nechala tak snadno odlákat daleko pryč od tvojí dušičky, nejspíš to nebyla ta pravá kamarádská dušička pro tebe. Sice to nic nemění na hluboké ráně v srdíčku, ale nemá cenu se s tím víc trápit. Skrze lehké mráčky hladí sluneční dlaně (tvé zrcadlení) celou lidskou říši. Stačí se jenom trošku pousmát a veškeré stíny naposledy vydechnou.
Štěstí v neštěstí - takových človíčků, kteří si přejí vykouzlit ti úsměv na tváři. Není to krásné? :)
Kéž už ti nikdo tolik neublíží..
[15]: Existují různé druhy blogů. Včetně vědeckých. Nemluvě o tom, že některé tvé texty zde z vědeckých informací čerpají - naposledy například o poruchách spánku a náměsíčnosti.
Nerozumím formulaci o objektivnosti. Podle mne je třeba se snažit situaci hodnotit objektivně i vůči sobě samému. Je to velice obtížné, protože procesy mozku jsou řízeny chemickými látkami, které mají co do činění s emocemi, ale právě proto je třeba s tímto faktem počítat a snažit se ho vědomě eliminovat. Sebereflexe. Chyby nedělají jen ostatní, děláme je všichni.
[18]: A to jo, já neříkám, že na blogu nejde být objektivní, ale že je to těžké, zejména v takovýchto článcích, jako je ten, na který teď reaguješ. V článcích, kde píšu o názorech a chci vyjádřit nějaké pocity. A rozhodně je těžké být objektivní sám u sebe. Ale co se týče toho článku, ať tuhle část uzavřeme, chci znovu zopakovat, že jsem nikoho neměla v úmyslu hanit, jen jsem chtěla krátce nastínit, co se stalo, co si o tom myslím, ovšem, jak jsem už psala, ten konflikt jako takový nebyl ústředním bodem tohoto článku, takže proto jsem to nechtěla více rozpitvávat, kor, když je ta událost ještě čerstvá a stále ve mně zanechává bolístku. Pro mě je ta zmínka jako takový epilog v té věci. Já to tady stejně s nikým z vás nevyřeším a ani to řešit nechci, to už je zase mezi mnou a jimi.
No, to je přesně ten důvod, proč nerada diskutuju na internetu, protože jakmile něco nevyjádřím do puntíku přesně, tak se můžeme bavit ještě hodně dlouho, jak jsem co vlastně myslela. A hlavně je hodně těžké postihnout tón, jakým to bylo napsáno. Ale i já tě mohu ujistit o tom, že to vše nepíšu v negativním tónu.
Rozhodně si ale nechci hrát na bezchybnou. Není zrovna málo věcí, které bych na sobě chtěla změnit, takže věř tomu, že není má záliba hledat chyby druhých. Já sama mám se sebou nevyrovnané účty, které se snažím narovnat.
[17]: Děkuji Ti, Luné. Moc Ti díky. Ono, když se to dálo, tak jsem to hodně prožívala, ale den pokročil a i to uvědomění si (ne)malých radostí mi nečekaně dost pomohlo. A samozřejmě si vážím i toho, že i vy tady na blogu se mi snažíte dělat radost!
Připomněla si mi literaturu...Dopis Oněginovi jsme si četli nedávno. Je to hezká báseň ... A s těmi kamarády se netrap. Jak jsem četla máš spoustu dalších kamarádů, kteří tě dokážou vytáhnout podobných chvil.
... Ještě, že existuje blog. Jeden se dokáže z podobných věcí dost dobře vykecat co?
Líbí se mi, že se věnuješ latině, mívala jsem ji moc ráda, ještě mám někde učebnici. I přátelé přicházejí a odcházejí, takový už je život. A ty se umíš pozitivně dívat na svět, to se mi líbí. Lépe se tak žije, milá Mniško.
[8]:A tak, já myslela, že se jedná o nedávnou výměnu názorů, zatím jde o někoho jiného (to se mi i trochu odlehlo, protože H. se mi jevil v podstatě jako rozumný kluk, jen trochu tlačil na pilu).
Neznám pozadí, ale z tvých slov jsem pochopila, jak moc ti to bylo líto, a proč taky ne, jestli šlo o člověka, kterému jsi věřila a najednou se vše ukázalo jinak. To bolí. Ale stejně tak i tahle hořká pilulka poznání se rozplyne v mlžné pozapomnění a ty půjdeš dál. Na své cestě potkáš ještě spoustu lidí a některé znovu ztratíš a možná ti zůstanou tak jeden, dva jako stálí kamarádi.
Je dobře, že jsi udělala krátkou čáru a nechceš se k tomu vracet. Nemá to totiž cenu (tuhle chybu jsem dělala pořád dokola a trvalo mi hodně dlouho, než jsem zjistila, že je to k h...ničemu. Že si asi člověk odbude svou dávku smutku a lítosti, ale nemá cenu se v tom dál pitvat. Lepší je se rozhlídnout a jít dál.)
Štulec od života asi utržíme všichni, ani tebe to neminulo. Ale máš spoustu lidiček, kteří tě mají rádi, zlati. A myslím, že jak ve skutečném životě, tak i tady.
P.S. přečetla jsem si i další komentáře a koukám, že to nemáš lehký.
Inu, sice jsem Oněgina od Puškina ještě nečetla, ale chystám se Tohle léto bude dlouhé a můj seznam knih je také docela dlouhý - už tam mám Šifru mistra Leonarda, Eragona, Prázdné místo, Bratrstvo svatého grálu, Saturnina, Psohlavce, Hrdého Budgese, Hostitele, Babičku a ještě dost jiných knih.
Zrada bolí. Od lidí, kterým věříš, které považuješ za své přátele a oni se mezitím za tvými zády domlouvají na tom, jak ti ublížit, to je snad to nejhorší. Když přátelství skončí třeba tím (což se stalo mě), že se jeden z dvojice/party změní a už si s ostatními nemá co říct, pak se to dá považovat za relativně šťastný, bezbolestný konec. Ale žít v domnění, že kolem sebe máš ty správné lidi a pak zjistit, že už tě nějakou dobu pomlouvají a navenek se chovají pořád jako tví blízcí, to bolí. Hodně to bolí... Já, neumím moc lidi utěšovat, snad jen upřímně obejmout. A že tebe bych objala hned!
1. Tak vidím, že máme podobnou podporu u rodiny. Když mám deprese - a že jich taky tenhle půlrok bylo dost, mamka i sestra mi pomůžou. Mamka mi učeše zaplétaný cop, udělá mi banánový koktejl a čteme si spolu nějakou knížku. Možná se to zdá být jako dětinské, ale mně to pomůže. A Anča, ta je podobný cholerik jako ta tvoje sestřička - kolik že je jí vlastně let?
2. Takhle nějak mám své vztahy s Luné. Ona vždycky pozná, jak se cítím, byť píšu úplně normálně. V nouzi se pozná přítel, to sedí dokonale. Ten Jirka vypadá jako opravdový kamarád!
3. Zrovna tenhle seriál mě zatím nijak nenalákal, ale třeba časem, až se o tom budeme učit a až podlehnu prvnorepublikovému kouzlu, se na něj podívám taky
4. Moc ráda bych si tě někdy poslechla - ať už sólově, nebo se sborem.
5. Inu, moje babička si s ničím pomoct nenechá. Jen jednou jsem jí pomáhala a to jsem musela na kolenou prosit, abych jí směla vytřít kuchyň Psy mám ráda a moc ráda se s nimi mazlím. Našemu Bertíkovi je šest a stejně je to pořád ten malinkej šmudla, který si rád hraje.
6. Tak vidíš, přeci jen máš Péťu a Jirku, kamarády, kteří ti v nouzi pomohli!
7. Když u nás byl před dvěma týdny Němec, tak jsem zjistila, že taky studuje jako druhý jazyk latinu. Páni, to bych neřekla, že mrtvý jazyk bude pořád tak populární Tak nám někdy něco latinského napiš
Lenka vymyslela spoustu skvělých projektů, které mají opravdový význam, třeba i do hloubky. Viz právě Nemalé radosti, ale třeba i Čím bych byla, kdybych byla, Malé všední radosti,...
Krásné léto plné takových radostí!
Jasně, že když chce člověk posuzovat věci poctivě (záměrně neříkám objektivně), nezůstává jen u svého pohledu, ale zkouší se dívat i očima těch druhých. Ale subjektivní pohled mě na osobním blogu spíš přitahuje než vadí (vždy samozřejmě záleží na míře).
Špatné pocity přejdou, neboj. Mnoho z toho, co se děje, má svůj dobrý smysl, i když se tomu člověk třeba někdy vzpírá uvěřit.
Ještě jsem tady postihla pár výměn názorů o subjektivitě a objektivitě. Přidala bych se k názoru Petra, tedy Čerfa, pokud jde o osobní blog, měl by být osobní, tedy subjektivní. Píšeš přece z tvého osobního pohledu. Viděla jsem pár osobních blogů, některé hodně osobní, a každý byl psaný z osobního pohledu. Tedy, subjektivně.
Objektivní odcizenost by mě trochu odrazovala.
Tvůj styl psaní mám ráda. Přeji hezký den!
Jinak dílo je od Puškina - Evžen Oněgin :) Moc pěkné dílo ..
[23]:Mám pocit, že už bych si na to mohla zvyknout. Někdo má asi pocit, že byl můj blog až moc dlouho pro mě oázou klidu a saténového míru
[24]: No, máš toho na čtení vážně hodně, mně tady leží na stole už asi tři týdny jedna kniha a nějak ne a ne se k ní dostat
Tvé virtuální objetí přijímám a upřímně mnohokrát za něj děkuji
Já sice nevím, jak to v mém případě bylo, to si opravdu netroufnu odhadnout a stejně už se v tom babrat ani nebudu. Ale na tu podezřelou osobu kvůli pomluvě pomluvou hodím prostě bobek (ne, nemám v úmyslu vyhlásit bobkovou bitvu , ale bude vyeliminována z mého vědomí a hotovo, naopak já už si bobky na hlavu házet nenechám)
Jinak má sestra je o dva roky mladší než já :)
Ještě jednou moc dík a také za Tvůj dlouhý komentář! Pěkné léto i Tobě!
[20]: Díky Ti! No, opatrnosti není nikdy dost, člověk vždycky nemůže napsat úplně všechno, co by chtěl. Napsala jsem jen to, co čteš - dle mého jsem toho neřekla moc, ale někdo si to třeba myslet nebude.
[21]: Jsi milá, děkuji! Koukám, že latina není takový jazyk k zahození a že se mu věnuje více lidí, než bych si troufla říct.
[25]: Ano, máš pravdu. Ty dobré smysly jsem už našla v těch radostech. A našla jsem je i tady mezi těmito komentáři. Opakuji se, když říkám, že ten konflikt jako takový nebyl ústředním bodem článku, ale přece jste mi tu mnozí z vás vyjádřili podporu a toho já si nesmírně cením! Snad prosté "děkuji" vyjádří více, než jen to, co je jen vidět.
[26]: Vážně? A já si občas přijdu, že v tom psaní občas zaškobrtnu, vždycky to není tak eňo ňuňo, jak bych si přála, ale jestli je to tak, jak píšeš, pak jsem moc ráda, že jsi můj čtenář.
A vůbec děkuji všem za vaši podporu, ale také i za vaše postřehy, názory a vůbec všem komentujícím!
Páni, to je diskuse. Než jsem dorolovala až sem, to byla doba. Už jsem starší člověk, tak mi to někdy déle trvá, než si vzpomenu, ale Taťána a Evžen Oněgin to je spojení asi jako Adam a Eva. Ale to není to podstatné, já vím. Důležité té, že se cítíš líp a poznala jsi, že nejsi ve smutku sama.
Knihu, jež byla odpovědí, jsem poznala, nic méně jen díky rodičům, kteří do mě hustí obecný přehled, zatím jsem ji nečetla, tak snad se to změní:)
Tvoje smutné cítění znám a chápu, ale pravděpodobně jsem ho zažila jindy a jinak... Rodina, přátelé jsou v takových chvílích velmi důležití:) Rovněž i vlastní vůle přehoupnout se, třeba vypsáním šťastných chvil.
Jedna radostnější než druhá a jsou "nějaké divné", na mě působivé, že se snad do projektu zapojím (nevím ale kudy, jak atd... neporadila bys mi(:?)
Ten zapálený latinář je opravdu úžasný, přeložit hru... povím o něm mamce, ta je vždy nadšená, když ví o nějakém zapáleném člověku do inteligentní záliby^^
Krásný den:)
P.S. omlouvám se, že jsem zde íhám
[30]: Pardon nějak se mi to smazalo: Omlouvám se, že jsem nepřišla dříve, ale prázdninové aktivity se mě snaží zabavit...:)
Milá Mniško,děkuji za adresu. Snad to brzy pošlu Zatím si připrav květináč a hlínu
A hayabusy si nevšímej. Předpokládám,že Lásku chápe jen jako souhrn chemických reakcí. My všichni chápeme,jak Tě to rozladilo a že je to nepříjemné a bolí to.
Milá Mniško,už se máš lépe?
[30]: A v čempak bys chtěla přesně poradit? No, já bych asi začala tímto: http://lenii.blog.cz/rubrika/ne-male-radosti/3 to je totiž odkaz na Lenčin blog. Ona je autorka tohoto veselého nápadu. A jak začít? V tom se fantazii meze nekladou, můžeš si k tomu napsat nějaký úvod anebo začít jen tak z fleku. Lenka psala tyto radosti jednou za 1 a vypsala si z toho předchozího týdne 7 radostí.
Já jsem její tradici maličko porušila, nepíši to tak často, protože jednak nemám na blog vždycky čas a druhak mám taky chuť psát i o něčem jiném, ale Lenka je takový vzor, vždyť ona to vymyslela. Tak se klidně zapoj a začni třeba hned, večer, zítra, vzpomeň si na 7 malých i velkých radostí, které jsi za minulý týden prožila (tady jsem už taky jednou porušila tradici a sesbírala těch radostí i za víc jak jeden týden), prostě sepiš vše, co Ti udělalo radost, co Tě potěšilo nebo nadchlo :)
Jinak děkuji za Tvůj milý komentář :)
Můžu se zeptat toho kluka, jestli by mu nevadilo, kdybych adresu jeho ukázky ze hry mohla zveřejnit. Mně se to tedy opravdu moc líbí. A myslím, že ani on nebude proti.
[32]: Mockrát děkuji, Taure, už se na tu květinu moc těším! Začnu si připravovat pomůcky
Jinak děkuji za chápavá slova. Upřímně řeknu, že první komentář od hayabusy mě trochu rozladil, protože si přiznejme, že jsem to nečekala a že to nepřišlo moc v pravý čas, kdy mě celá ta věc ještě hodně mrzela, ale asi to nemyslel zle. Ono, co si budem povídat, na jednu stranu měl pravdu. Každá strana to bude vidět trochu jinak. Jestli by o tom někomu řekli, tak rozhodně ne tak jako já.
Jinak děkuji za optání, mám se lépe. Sice jsem to celé ještě úplně z hlavy nepustila, ale je mi i tak o dost líp. Konečně jsem vzala do ruky knížku, taky dělám trochu na diplomce, takže se zabavím, chodím do sborů, chodím ven... no, věř, že se snažím uniknout špatným myšlenkám :)
Takže mockrát děkuji!
[33]: Chtěla jsem napsat, že Lenka psala ty (ne)malé radosti jednou za týden - nějak mi celé to spojení uniklo mezi prsty :)
Milá Mniško,
už jsem zabalila fialku a tak za půl hoďky jí pošlu. Snad dorazí brzy a v pořádku .
[33]: Děkuji za info:) Až se vrátím z tábora, tak se pokusím začít... Chtěla jsem jen vědět, kdo to vymyslel, něco si od toho milého človíčka přečíst a tak;)
Jé to by bylo pěkné:) pokud by mu to nevadilo... tak bych ráda zkoukla alespoň část:)
Sázím na Evžena Oněgina (předchozí komentáře jsem nečetla, takže pokud se to tu už mihlo, neopisuju )
Je hezké, nacházet i ve dnech, kdy člověku není nejlíp, nějaká ta světlá místa ve formě radostí. Ke zkoušce z latiny gratuluju! :)
Ach, ano, kdo by neznal tuto už slavnou větu z pera proslulého ruského autora Alexandra Sergejeviče Puškina. Evžen Oněgin - to je on, komu Taťána píše zmiňovaný milostný dopis.♥♥♥
Jinak ti přeji radostné léto; smutky hoď za hlavu.