Původně jsem se chystala sepsat další pokračování nemalých radostí. Nakonec můj pokus skončil ve složce Rozepsané. Avšak stejně jako Annika na svém blogu, i já dávám celkově předchozímu týdnu nálepku "nevyvážený". Z toho týdne se však výší dvě velké radosti, které si zaslouží větší prostor a které vydají za sedm malých radostí. Proto jim věnuji celý tento článek.Jelikož Annika letos obstála v souboji s protivníkem jménem Učení a zvítězila nad ním se vší parádou; zvládla maturitu s přehledem a dostala se také na dva učební obory na Karlově univerzitě (geologie, japanistika), bylo zapotřebí její úspěchy vydatně oslavit. A jelikož mně, ani Annice nebrání vzdálenost k tomu se setkat, té příležitosti jsem využila a jela ve středu za Annikou do Prahy.
Přijela jsem na Holešovické autobusové nádraží, kde si mě Annika vyzvedla, a my se pak společně vydaly v parném počasí na toulku Prahou. Líbilo se mi, že jsme měly na všechno moře času, takže jsme nikam nepospíchaly. Totiž obyčejně, když jsem v Praze, musím sledovat čas, a tak si většinou nemůžu dovolit se jen tak někde potulovat, ale mažu splnit úkol, který mne sem přivedl. A tak jsme s Annikou strávily velmi pohodový čas. Hlavním cílem bylo přecpat se zmrzlinou - oslavující ledová pochoutka, kterou jsme si zvolily za symbol té cti, že Annika vše dobře zvládla. Zmrzlina je skvělá záminka pro setkání - člověk by neřekl, kolik toho obyčejná zmrzlina svede.
Na uvítanou jsem od Anniky dostala malý, zato pěkný dáreček. Drhaný náramek v barvách modrých a zelených - trefa do černého! Sice umím také drhat náramky, jak už jsem se jindy zmínila, ale kromě obyčejných, vlnitých a šipkovitých vzorů, jiné stále nesvedu. A navíc ty svoje stejně nenosím (jen nedávno jsem je měla všechny na rukou, když jsem šla na jednu party za hippies 
). 
Tento náramek je zdoben čtvercovým vzorem, který se zalíbil i mojí mamce. Je to něco docela jiného, když dostanete náramek přátelství, protože ho narozdíl od těch svých hrdě nosím. Anniko, vážně se Ti povedl a ještě jednou Ti za něj děkuji! Obyčejně s náramky nespím, ale tenhle mám pořád :)
). Tento náramek je zdoben čtvercovým vzorem, který se zalíbil i mojí mamce. Je to něco docela jiného, když dostanete náramek přátelství, protože ho narozdíl od těch svých hrdě nosím. Anniko, vážně se Ti povedl a ještě jednou Ti za něj děkuji! Obyčejně s náramky nespím, ale tenhle mám pořád :)Hodně jsme se pohybovaly kolem Václavského náměstí a také Staroměstského, kde nás zaujaly hrátky s obřím bublifukem (okamžitě pořizuji domů!) a navíc jsme si mohly poslechnout i zajímavé hudební skupiny - poprvé to byla zmodernizovaná "středověká" hudba (ovšem rytmy skvělé, muzika nás velice zaujala, stejně jako samotní sympatičtí hudebníci ;) a podruhé jakýsi moravský folk :) (Monica Otmili by měla radost, jistě by se jí zamlouval jejich cimbál. A možná i cimbálista ;)
Zlanařila jsem Anniku, abychom nakoukly do Marks&Spencer (jak už víte, jedná se o královskou doménu mé sestry - jsem taková její chodící reklama), tedy hlavně do tamních potravin (shodly jsme se na tom, že nakupování oblečení nebaví ani jednu z nás, takže takovým nákupům jsme se s radostí vyhnuly. A také máme úplně stejně znechucený názor na obuvnictví. Taky vás tak nebaví nakupovat boty? Blech - nevím k jaké jiné velké nudě to mám přirovnat - i sedět a čumět před sebe je lepší. Člověk možná aspoň něco vymyslí). Takže jsme obě spokojeně pořídily heřmánkový čajík a hlavně vynikající cookiesky, které jsem tu už jednou chválila. Prostě jídlo, co chcete, to má rád snad každý... Taky jsme se stavily na maličkatý obídek.
Rozhodně jsme se neobešly bez návštěvy v galerii Pastelka paní Marie Brožové. To už je takové nepsané pravidlo. Bez galerie není Praha. Paní MAB tam s námi byla také a zrovna pod jejíma rukama vznikal nový obraz. Dosud odhalila nádherné blankytné nebe s orly. V druhé polovině obrazu královna pastelek zamýšlí uvést na scénu jednorožce. Ona se teď vůbec zaměřuje na tyto jedinečné tvory. Takže asi uhodnete, jaký obrázek mi skončil v packách...
Navštívily jsme tedy dobrou zmrzlinárnu a poté Františkánskou zahradu, kde jsme si odpočinuly po dlouhém chození. Nakonec mě Annika starostlivě doprovodila na Hlavní nádraží, kde jsme se rozloučily. To bylo pláče... příště tam vznikne Slzné jezero a těžko se vám bude jezdit do Práglu :D (Samozřejmě se celé loučení obešlo bez slz, naopak jsme si vyprávěly strašidelné historky, takže mi v tom horku začala být trochu zima.)
Tuto návštěvu hodnotím opravdu velmi kladně. S Annikou jsme si měly pořád o čem povídat a já zjistila, že máme nemálo společných názorů a myšlenek. A taky typově shodné spolužáky :) Anniko, děkuji za krásný a příjemný zážitek a za to, že jsme se vůbec mohly sejít! Ráda si to někdy zopakuji!
Ani následující den neměl chybu. Dostala jsem totiž s rodinou možnost a také příležitost jet poprvé do pražského aquaparku v Čestlicích. Vyrazila jsem s m
amčou ráno do Prahy vlakem, zatímco holubinky vylétaly ze svého hnízdečka lásky v Lysé autem. U Hlavního nádraží jsme se všichni sešli a vyrazili do Čestlic. Zprvu nás zaujal "systém hodinky" - dostali jsme na recepci na ruku čip, který připomínal svým tvarem hodinky a s nímž už se zařizovalo vše další - manipulace s šatními skříňkami a také nákup jakéhokoliv občerstvení, což je nesporná výhoda, neboť s sebou nemusíte neustále nosit peněženku. Tu můžete mít bezpečně schovanou ve skříňce, kterou neotevře žádný jiný čip než ten váš, takže se nemusíte bát, že by vás někdo okradl. Vše pak zaplatíte při odchodu z aquaparku.
amčou ráno do Prahy vlakem, zatímco holubinky vylétaly ze svého hnízdečka lásky v Lysé autem. U Hlavního nádraží jsme se všichni sešli a vyrazili do Čestlic. Zprvu nás zaujal "systém hodinky" - dostali jsme na recepci na ruku čip, který připomínal svým tvarem hodinky a s nímž už se zařizovalo vše další - manipulace s šatními skříňkami a také nákup jakéhokoliv občerstvení, což je nesporná výhoda, neboť s sebou nemusíte neustále nosit peněženku. Tu můžete mít bezpečně schovanou ve skříňce, kterou neotevře žádný jiný čip než ten váš, takže se nemusíte bát, že by vás někdo okradl. Vše pak zaplatíte při odchodu z aquaparku.Moje mamča okamžitě zabrala lehátko venku. Bylo nádherně, slunce svítilo a lidé se dobrovolně opékali pod jeho paprsky. My s holubinkami však o lehátko zájem neměly. Byli jsme totiž neustále v akci. Nesčetněkrát jsme sjezdili zdejší tobogány a skluzavky a já poprvé vyzkoušela "trychtýř". Tak jsme se tak loudali po schodech k této atrakci a při tom nám probíhal celý náš život před očima - to přece nemůžeme přežít! "Já se bojím!" "Není čeho," odpověděl zvesela jeden starší, prošedivělý pán, který zaslechl naše rozhovory. Byl celý natěšený, až se zase sklouzne. S úsměvem od ucha k uchu se nás snažil přesvědčit, že naše obavy jsou zbytečné a hup! už byl v trychtýři; tedy každému je přesně tolik let, na kolik se cítí, to je skvělá zpráva a tento pán byl živoucím důkazem. Když může jet starý pán, proč ne já a šup! už jsem tam byla také. Příště jedu zaručeně znova!
Vyzkoušeli jsme také vlnobití, kdy se s námi houpala voda skoro jako na moři, nenechali jsme si ujít ani vodní bublinkovou masáž. Ovšem velmi rychle jsme si oblíbili atrakci, kterou kdo aspoň jednou v tomto aquaparku nesjezdí, jako by tu nebyl - Divoká řeka. Je to nebezpečné. A co je nebezpečné, to je to pravé (jak jednou pronesla Maryška v Postřižinách). Jedná se o nudlovou trasu, plnou zákrutů, sešupů a voda si s vámi absolutně dělá, co sama chce. Tu se jednou praštíte do ramena, tu do nohy anebo dokonce vy sami můžete někoho bácnout omylem do hlavy - lidi tam lezou, jak chtějí, takže srážky s cizími lidmi vážně hrozí. Na konci trasy vyjdete pomlácení, jako byste zápasili v ringu... A jezdili jsme tam pořád, pořád, pořád... ještě teď cítím otlučené rameno, mám sedřené oba dva lokty, strup na koleni a bouli zezadu na hlavě. ale je to vážně psina :D
Naobědvali jsme se zde. V restauraci funguje samoobsluha - vezmete si zákusek, jaký se vám líbí, hlavní chod, který si poručíte, nebo si můžete nandat zeleninový salát, načepovat si limonádu nebo ledovou tříšt anebo se obsloužit u kávovaru. Vše se vám sečte u pokladny a svůj nákup stvrdíte čipem na ruce. Odpoledne jsme si pak poseděli u koktejů. Byla jsem nadšená z toho, jakou skvělou Piňa coladu zde míchají. Chutnala přesně tak, jak by měla (a to není časté, tenhle koktejl je můj oblíbený, takže už jsem jich všude možně vyzkoušela dost).
Je nutné přiznat, že tento aquapark je finančně náročný, takže se tam zase hezky dlouho nepodíváme. Pokud nám opět bude přát štěstí, tak snad příští prázdniny. Doufám. Ale myslím, že za ty peníze to stojí, člověk se tu opravdu nenudí. Takže pokud vám nevadí do široka otevřený měšec a nudíte se, tak vyrazte s kamarády do aquaparku.
ráda se s tebou sejdu zase někdy v budoucích dnech, až budu mít čas! jsi super človíček!! 
Helena | 
Luné | 
Jé, do Prahy zrovna jedu příští týden, tak že bych se už konečně objevila v galerii Marušky Brožové? Píšu si adresu! :) Díky moc za připomenutí!!