Ozvěny

13. června 2013 v 21:02 | Mniška |  Nový vítr
Asi jsem něco zaslechla. Teď si nejsem jistá. Ale možná, že jsem to teď uslyšela zas, že by? Ta ozvěna přichází vždy, když si začnu myslet, že se mi to jen zazdálo. A opět! To nemůže být náhoda. Někdo mě volá. Blog mě volá...


Uposlechnout toho hlasu nebo neuposlechnout? Tak to je otázka, která mi koluje hlavou ještě nyní. Měla jsem totiž v úmyslu vrátit se s úplně čistou hlavou. Vrátit se čistá, možná kapku znovuzrozená. Chtěla jsem přijít v době, kdy bych si byla úplně jistá, že jsem připravená na všechno a že zvládnu být klidná, i když bych měla pocit, že jsem šlápla na minu, kterou mi tu někdo nastražil. Anebo, kterou jsem si na sebe ušila nevědomky sama. Chtěla jsem přijít také v době mé nové "písařské éry", s pocitem, že teď budu psát precizněji, jasněji a možná půvabněji.

A tak pokorně přistupuji k psaní, i když si nejsem vůbec vědoma toho, že bych dosáhla byť jen jednoho z uvedených cílů. To, že jsem se před krátkodobým odchodem z blogu chovala jako "ohňobrouk", který vybuchl jen, když do něj někdo dloubl prstíkem, čímž jsem svého záškodníka dost popálila, jsem přičítala hlavně svému otroctví ve škole a také rodiné situaci, která u nás však není příznivá doteď. Tudíž jistota, že odsud odejdete bez jakéhokoli popálení minimálně druhého stupně je jaksi iluzorní. Ale dobrá, nebudu tolik přehánět. Druhé válečné pole, na němž velím svému šprtákovství proti důstojníkům z profesorského sboru, je téměř vyklizené. Zbývá pouze jedna zkouška. A já mohu říci, že už nyní zažívám flákačský čas.

Ani fanfáry na počest mé nové "písařské éry" by se asi z technických důvodů raději neměly ozývat. Představovala jsem si, že do doby, než se vrátím a odstartuji nové rytířské klání na tomto blogu, budu mít za sebou i písařské zkoušky, které si nejpřísněji hodnotím já sama sobě. Ovšem do šuplíčku mi přibyly pouze dvě úvahy a to moc není.

Takže proč se sem vracet? Možná jsem příliš nedočkavá a chci sama sebe vyzkoušet na ostro právě zde. Když se nezadaří, tak případně zase frnknu někam do Tramtárie, nejlépe do komůrky nějakého skřítka, kterého nevědomky pozdravím a násilně se mu tam nějaký čas nakvartýruji. A pak se budu snažit, aby mě nikdo neviděl hodně dlouho.

A tak mě tak napadlo, že kdybych chtěla někoho naštvat, měla bych tvrdit, že jsem vás prostě přišla zachránit. Vy moji lidičkové, vy jste jako ti moji kapříci v rybníčku a když vidím, jak se tam jen plácáte, tak je jasné, že s tím něco musíme udělat. Chce to nejenom žížalky na posilněnou, ale také pár štik, abyste plavali, co vám síly stačí a začali něco pořádného dělat.

Tak samozřejmě píši tento odstaveček spíše pro pobavení, ale přiznám se vám, že jsem přeci jen někoho viděla, o kom si myslím, že potřebuje pomoc. Neprozradím, o koho se jedná a o jakou dušičku to mám nyní starost, ale možná i to byla skutečně taková poslední kapka, která mě donutila se sem vrátit (a zjednat pořádek). Takže si můžete být jisti, že některé z vás jsem sledovala i za dobu své nepřítomnosti v mém hlavním zdejším stanovišti. Potichoučku a nenápadně. A teď by mě zajímalo, kdo si mě všimnul :)

Proč jsem odešla, víte. Ale nebyla to celá pravda. Zalitovala jsem toho, že jsem byla dosti neopatrná a porozdala adresu svého blogu široko daleko. Člověk se chce pochlubit. Chce ukázat i to, co na něm není navenek poznat a odhalit se, abych tak řekla. To je to prvotní nadšení, prvotní myšlenka, když někomu prozrazuji adresu svého blogu. Až o něco později si člověk uvědomí, že kůzlátka nemají otvírat vrátka všem, ale jen své mamince - jen tomu, koho dobře znají. A můžu se takto spálit stokrát, stejně se někdy neovládnu. A tak jsem před těmi lidmi chtěla utéct, ale zbourat svou pevnost, kterou jsem tu tak dlouho budovala, jsem nechtěla. To už ji radši nechám vyplenit a pak se znovu vrátím, abych ji opět vybavila. Novým nábytkem a novými truhlicemi s krásnými skvosty.

A tak se dnes znovu dívám ze své pevnosti na vás a všechny vás chci zdravit. Toužím obnovit nejen interiér své pevnosti a možná svou stavbu i více zvelebit, ale také chci přispět k novému životu lesa pod mým budoucím zámkem.


Klíček do mého království (neschovávat pod kobereček, nebo pod květináč, ale ukryjte si ho k sobě. Nebo v sobě)

Obrázek z DeviantArtu - kapánek upravený v Picasu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | Web | 14. června 2013 v 15:43 | Reagovat

Nevím, jestli to znamená návrat, ale spíš mi to připomíná úvahu, co dál... Ať budeš pryč sebedelší dobu, já vždycky budu čekat, až se vrátíš ;-)
Jsem ráda, že školu zvládáš a doufám, že v rodině se to také brzy urovná ;-)
S tou adresou... chápu tě. Právě proto jsem také měnila blogy, kvůli nalezení. Od spolužáků to třeba ještě šlo, ale když se do mých zážitků montovali rodiče, to už jsem nesnesla ;-) :-|
Klíček v sobě nosím už delší dobu ;-)
Těším se na tebe a držím palce!!! :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. června 2013 v 16:48 | Reagovat

Kdysi velmi dávno, když jsem chodil ještě na gympl, mi jeden kamarád vepsal do diáře větu, kterou si dodnes pamatuju: "Neříkej vše, co víš, a nevěř všemu, co slyšíš". Snažím se tím řídit, i když to někdy není snadné. Jsem samozřejmě v dost jiné situaci než ty: Můžu si dovolit vystupovat otevřeně svým jménem a užívat si tak neustále svobodu vlastního názoru poctivě vyváženou plnou odpovědností za něj. Když ale člověk ještě chodí do školy a je závislý na rodině, otevřenost neznamená pouze opojný nápoj, ale taky určité nebezpečí, tím větší, čím je sám autor citlivější a zranitelnější. Vím, často není jednoduché psát, když číst může kdokoli. Na druhou stranu je to i moc dobrá škola vyjadřování a formulace, kdy člověk slova poctivě váží, aby jejich pozitivní vliv byl maximální, a riziko, že ta slova někomu ublíží, bylo naopak co nejmenší. Ale nedá se jeden model použít na všechny: každý k tomuhle přistupuje jinak - podle svého založení a svých priorit.

Držím palce, ať království i jeho okolí vzkvétá, a těší mě, že občas můžu nahlédnout alespoň do zámecké zahrady :-)

3 Luné Luné | Web | 14. června 2013 v 21:49 | Reagovat

I když slyším zaznívání příslibu návratu, nechci riskovat uvadnutí svého oslavného úsměvu, avšak celé tvé povídání, trošku hořkosladké, mě zahřálo u srdíčka. Tolik mi chyběla melodie tvých slov, rozcinkaných ve veselosti kotouče pampeliškového slunce a zároveň ukolébaných v hlubinách elfské moudrosti.
A nemáš toho všemožného přezkušování plné zuby? Nechtěla bych sis alespoň ve psaní, zrcadlení své čiré dušičky, dát naprostou volnost?
Mrzí mě, že se vlny rodinné bouře příliš neuklidnily. Moc bych si přála pro tebe udělat víc, než povědět: "Mám tě ráda, a věřím v tebe celým svým srdcem", ale cítím se jako drobné smítko hvězdného prachu, zhroucené ze své bezmocnosti. Každý nový okamžik přináší drobné třpytění nové cesty, na kterou vykročíš sama, nesvázaná nikým, ničím, cesty do skutečného království kouzelné Mnišky/Petry s klíčkem pozlaceným odvahou a právě rozkvetlými růžemi opravdového života. Vlastního života! :)
Nedokážu říci, že se mi nestýská a že mě čekání nebodá. Avšak nepřestanu vyhlížet tvé další povídání.
Kéž vyklíčí nové říše, orosená pouze nadějí z pramínku posmutnělých slz.

4 Annika Annika | Web | 15. června 2013 v 11:45 | Reagovat

vítej zase mezi námi, Mniško! jsem ráda, že už máš těžké školní období téměř za sebou. snad budeš mít brzy za sebou i těžké rodinné období... věřím, že všechno se jednou zlepší. nic nemůže trvat navěky :-)
ať tvé blogové královstvíčko vzkvétá do samé krásy! :-)

5 Mniška Mniška | E-mail | Web | 17. června 2013 v 10:52 | Reagovat

[1]:[3]: K vašim pochybnostem, jestli je to návrat... tedy, já to jako návrat cítím. Je pravda, jak na to upozorňuji v novinkách v menu, že ještě nemám tolik času, abych navštívila všechny své oblíbené blogery a abych psala každou chvíli. Bude to s nějakými časovými odstupy, ale cítím opět na sobě zase takový ten závazek vůči blogu. No, s tím, že pokud to se mnou půjde dál z kopce, tak se zase na nějakou dobu vypařím :) Ale berte to jako návrat jako já.
Ale děkuji vám za milé uvítání, jehož si cením. A prosím, neberte tento článek ani moc hořkosladce, spíš sladce. Psala jsem to s s takovým ironickým úšklebkem na rtech. Že se situace u nás doma ještě nezlepšila, je pravda, ale každý člověk má problémy a my se s tím musíme naučit žít, ne pořád smutnit a nežít. Vždycky je totiž naděje, že bude líp a s tou je nutné zdobit naše srdce.
Nicméně, děkuji za podporu, milá Luné, děkuji!

6 Mniška Mniška | E-mail | Web | 17. června 2013 v 11:24 | Reagovat

[2]: Ano, ta věta je vážně pravdivá, asi si jí někam napíšu na viditelné místo, je to další poučení v životě. Že nemám věřit všemu, co slyším, tím se řídím, ale jak již bylo naznačeno, první částí věty se moc neřídím, já jsem ten typ, co neví, nepoví, strašně ráda se bavím o svých pocitech a o takových těch věcech, co máme v sobě a pak to takhle dopadá. Jsem někdy až moc upřímná, co se tohoto týče i k lidem, kteří moc důvěry nezasluhují, jsem v tomhle dost neopatrná. Je čas se poučit.
V Tobě já vidím velmi moudrého člověka a takových si vážím, děkuji!

[4]: Jsi moc hodná, děkuji Ti! Chceš pomyslnou květinu z mé volně rostoucí zahrádky? :)

7 pavel pavel | Web | 17. června 2013 v 16:51 | Reagovat

Z toho si nic nedělej. Na mém blogu šmíruje spolu s ex celá její sekta a dostávám denně desítky sprostých komentářů. :-D

8 Beatricia Beatricia | Web | 20. června 2013 v 19:58 | Reagovat

Já jsem prostě a jednoduše šťastná, že jsi se vrátila. Já to opravdu považuji za tvůj návrat. Hlas blogu je silný a nedá se přeslechnout. A pouto tak úspěšného blogu je velice pevné. Zlatíčko, prosím, už tady zůstaň.♥♥♥

9 Berry Berry | Web | 20. června 2013 v 20:01 | Reagovat

Víte, vítej, vítej! Posílám ti pomyslný koším jahod, které jsem trhala před hodinkou, na hostinu na uvítanou ;-)
Ani nevíš, jaks mi chyběla,. Jakoby mi někdo vytrhl kus mého já :-( I když budeš mlčet nebo napíšeš jednou za čas, vím prostě, že jsi ;-) Vííítej :-)

10 Thalia Thalia | Web | 20. června 2013 v 20:06 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi zpátky. Ať Tvá pevnost už jen kvete :-)

11 Helena Helena | E-mail | Web | 21. června 2013 v 10:17 | Reagovat

Mniško myslela jsem v úvodu,že slyšíš zvuk Božích mlýnů. :D To jen na úvod s humorem. :-)Vítám Tě zpátky v Tvé pevnosti moje milá.Už jsem Ti kdysi psala,atˇ zapustíš kořeny hluboko do země a staneš se silnou osobností,tak jak mohutný strom,který odolá náporu větru a nepřízni počasí.Možná si na to vzpomínáš. :-)
Naše psaní je každého jiné.Každý transformuje své prožitky do slov a někdy se poodhalí jeho opona víc,a to jen proto,že v daném okamžiku je něčeho plný až po okraj.Ale nic si nevyčítej,dnes se rozhodneš takhle,a zítra nebo za určitou dobu to vidíš už jinak.Ale takový je život,zkušenosti přibývají a my zrajeme.Přeji Ti,atˇ se situace u vás v rodině uklidní,nic netrvá věčně,ale někdy pro nás neskutečně dlouho.Krásný den Mniško. :-)

12 Eámanë Eámanë | Web | 21. června 2013 v 12:53 | Reagovat

Tak tedy vítej zpátky v pevnosti. Doufám, že se ti povede přebudovat ji a zařídit, jak říkáš "novým nábytkem".
Doufám, že tvou pevnost už nikdo nenaruší. Buď opatrná - lidé jsou podlí.
Ať tvůj meč zůstane ostrý.

13 Ježurka Ježurka | Web | 21. června 2013 v 14:23 | Reagovat

Vítáme tě tedy zase zpět a rádi zase budeme chodit na návštěvu. K milým lidem to já ráda. Tak se nestyď a neboj, jsi tady myslím v dobré společnosti, ne? :-)

14 Mniška Mniška | E-mail | Web | 23. června 2013 v 22:12 | Reagovat

[8]:[9]:[10]:[11]:[12]:[13]: Já vás zbožňuji! Úplně vás zbožňuji! Vy umíte tak nádherně prozářit den!
Nečekala bych, že byste z toho mohli mít takovou radost, jakou projevujete. Jste moc milí a moc si vás všech vážím. Umíte moc a moc povzbudit. Děkuji vám! Kéž bych vám uměla více poděkovat!

15 Berry Berry | Web | 30. června 2013 v 14:49 | Reagovat

[14]: Děkuješ tím, že píšeš ;-)

16 Amelie Amelie | Web | 14. července 2013 v 3:06 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi se vrátila, chyběla jsi mi. Bála jsem se o Tebe. A teď jsem ráda, že jsi zase zpátky.  Moc ráda tě čtu a negaticních reakcí si moc nevšímej. hodí mi mnoho anonymů a musím je filtrovat, naštěstí se s tím peru lépe než na začátku. Piš, piš...ať máme co číst. Sláva tvým písmenkům.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama