Ve stínech zítřka

18. dubna 2013 v 16:19 | Mniška |  Pergamen a brk
"Dneska je hrozná doba!" "Za totáče, to bylo lepší!" "Kam ten svět spěje?" "V týhle době je fakt těžký žít!"
Tyhle a podobné fráze neslýcháme ze svého okolí zřídka. Sami je občas vypustíme z úst. Namítnutí, že bývávalo taky hůř už ale postupně ztrácí svou účinnost. Ano, bývávalo, - nikdo z nás by si jistě nepřál zažít válku, koncentráky, hlad, německý rasismus, ale mohli bychom zajít ještě mnohem dále do minulosti: žití rolníků ve středověku nebylo vůbec záviděníhodné, nepředstavujte si to jako nějakou idylu na venkově - ale častokrát nemáme tu empatii anebo je nám šumák, co lidé zažívali dřív, protože my žijeme právě teď.


Když se však začtete do malé knížečky, formátu A6, s příznačným názvem Ve stínech zítřka od nizozemského historika Johana Huizinga, najednou vám dojde, že minulost přeci jen existovala a pro její současníky byla stejně tak živá jako dnešek pro nás.

Johan Huizinga sepsal veškeré své pocity a obavy o kulturní krizi v roce 1935. Co myslí tou kulturní krizí? Především je to otázka mentality lidí, úpadek morálky, soudnosti, špatné chování lidí k druhým, nevázanost, inteligenční chudoba, zkrátka duchovní anebo také civilizační nouze. O kulturní krizi toho bylo všeho všudy napsáno už dost a hlavně dnes se na toto téma rodí hodně esejí. Máme pocit, že něco není v pořádku, že doba je zlá, lidé jsou zlí a máme důvody si neustále na něco stěžovat. Když si ale přečtete knížku Ve stínech zítřka z roku 1935, pak poznáte, že bylo vždycky nač si stěžovat a že naše "špatné časy" se vlastně neliší od špatných časů minulosti - tedy formou jistě ano, ale každá doba pociťovala ve své době svou krizi - a hlavně k vám situace roku 1935 bude promlouvat i dnes. Kulturní krize té doby se nepříliš liší od té současné. Jako přes kopírák!

Johan Huizinga si láme hlavu nad problémy, nad kterými lámeme hůl i my dnes. Lidé upouštějí od svých mravů, jsou sobečtější, dětinštější, nechce se jim přemýšlet, jsou líní, chtiví moci a peněz, zákeřnější, bezohlednější. Je to doba, kdy víra v Boha už nic moc neznamená a také i kvůli tomu se rozšiřuje sexuální nevázanost, lidé se stydí za poctivost a pravdu. Doba, kdy konečně existuje svět i pro jednotlivce a ne neviditelný dav, ovšem tím více se paradoxně dostáváme do kolektivismu a chodíme tak říkajíc s davem. Ale abyste se nemýlili, Huizinga kritizuje i snahu být originální. Lidé se někdy totiž za každou snahu snaží být všemi způsoby originální, často to může vést k povrchnosti a k vytváření nových nehezkých a burleskních odchylek.

Jinak řečeno, autor knížky oceňuje například stará umění: gotika, baroko, klasicismus, romantismus a najednou si přijde nějaký "originalista", který se snaží být originální i za cenu, že bude jeho dílo působit puerilisticky (nesmyslně dětinsky), například takový dadaismus, co to pro Boha je? Vezmete noviny, rozstříháte si je na kousíčky a vytvoříte z nastříhaných slov nový text, naprosto nesmyslný a ve své podstatě naprosto hloupý. Kdyby býval ten "originalista" přišel alespoň s něčím hodnotným, to by se Huizinga určitě nezlobil.

Ovšem toto byl jen jeden malinkatý příklad. Tématu na originalitu Huizinga vlastně nevěnuje ani kapitolku, jen se zmiňuje, ale myslím, že to mohl být zajímavý příklad, neboť je pravda, že originální se dnes nepřirozeně snaží být kde kdo a vždycky to není to pravé ořechové. A pak taková bezduchá originalita nahradí něco, co mělo skutečnou hloubku, a to může zamrzet. Lidé se toho chytnou. Častokrát se chopí "hloupých myšlenek", naučí se sprostých slov i nedobrým mravům velmi snadno.

Podstatnější už je skutečnost, kterou už si dnes neméně uvědomujeme, a to, že technický "pokrok" nemusí být vždy pokrokem pro nás samé, neboť kultura nemusí být kulturou, i kdyby v ní existovala všelijaká technická monstra, která si dokážeme představit. Život nám díky tomu zpohodlněl a my jsme se stali více línými. Máme tím pádem i požadavky na život, málo si vážíme života a těžko před sebou vidíme štěstí a radosti ze "všednosti". My od života něco chceme, vyžadujeme a když to není podle našich představ, nejsme spokojení. Ale lidé to v minulosti vnímali jinak. Život pro ně byl všeobecně velmi těžký, nedisponovali vymoženostmi, kterými my dnes. A tak těch šťastnějších ulehčení od života nebylo mnoho, proto si jich i více vážili. My jsme náročnější. Navymýšlíme si toho hodně a bez toho "hodně" málokdy umíme být šťastní, přitom na naše "hodně" by si nikdy lidé dřívějška netroufli ani pomyslet.

A co vědecký pokrok? I jeho následky na nás působí paradoxně ne příliš příznivě. Čím více se věda zpřesňuje, stává se složitější a tím pádem jde i často mimo naše představy. Na jednu stranu je jasné, že vývoj jde dál a my nemůžeme jít zpátky, jedeme v rozjetém vlaku, který nemůže hodit zpátečku, ale čím více jsme znalí, podrobnější ve svém poznání, tím více to může působit i trochu zbytečně. V jiném minulém století by řekli: "Takhle to bylo." S našimi znalostmi řekneme: "Zdá se, že takhle to může být," a všechno se pro nás stává daleko složitější. Huizinga jistě netvrdí, že by to bylo něco extra špatného, ale zdá se, že je z toho krapet nešťastný, neboť věda se projevuje ve službách techniky a ta technika, jak už jsem se zmínila, na nás má vcelku zhoubný efekt pohodlnosti, při kterém asi brzo zblbneme, protože paradoxně, i když jde vědění kupředu, většina lidí je líná přemýšlet.

Vztahy mezi lidmi nejsou dobré, lidé jsou častokrát sobečtí, malicherní a pokrytečtí. Kam se vytratili hrdinové? Ale ti praví hrdinové? Ne ti, na které si jenom hrajeme... Všimněme si jedné věci. Nálepku "hrdina" většinou dostávali lidé po své smrti, a to například po smrti ve válce, do které ovšem chodili lidé povinně. Chodili do boje proti nepříteli, kterého si sami neurčili, určil jim ho stát, panovník, národ. Ale ze smyslu k povinnosti šli bojovat. Kdežto my dnes do věci jdeme často proto, aby se z nás stali hrdinové. Je to důvod - být hrdinou. Jenže to už samo o sobě neguje to slovo "hrdina". Ti lidé v minulosti nečinili věci pro důvod, aby se stali hrdiny.

Je toho mnoho a mnoho, o čem by se dalo vyprávět. Ano, někteří z nás už jsou možná přesycení tím, jak si neustále stěžujeme na život v naší době. Když si ale stejné stížnosti přečtete ve spise z roku 1935, může vás zaujmout, kolik stejných paralel se vyskytuje v rozmezí 77 let. Nadchne vás prozřetelnost a předvídatelnost budoucnosti. Třeba mnohé problémy dnešní doby pochopíte díky této knížce. Každopádně vás může utěšit v tom, že rozhodně nežijeme v té "nejhorší době" a problémy na zemi se prokazatelně vyskytovaly vždycky a všude, kupříkladu v Holandsku. Nemusíte mít strach, že kulturní krize zastihla jen naše životy :) Je však pro to nějaký lék? Povzbuzovat lidi, kteří rostou v upřímnosti a lásce, lidi dobré vůle a pokusit se sami takoví být. Neboť kdo ví, třeba na tuto akci (krize kulturní) existuje skrytě i reakce, tak ji podporujme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 0:19 | Reagovat

A kolik je paralel dokonce i v některých starořímských spisech! Například s tím nedostatkem pravých hrdinů.

Já si myslím, že žijeme v moc dobré době a že se na ni jednou bude v dobrém vzpomínat. Jen jsme trochu rozmazlení a pořád všude hledáme to špatné, místo abychom zalévali to dobré.

No a dada mám docela rád :-)

2 Beatricia Beatricia | Web | 19. dubna 2013 v 10:29 | Reagovat

Já smekám před tímto dílem (nechci ani napsat "článkem") a před autorkou. Dílo má hloubku a filozofii. Ano, každá éra má svá pro a proti. Lidstvo bude vždy nespokojeno; ale nespokojenost je vlastně hybná síla pokroku. Stále je co vylepšovat. Ale nejvíce by se měly vylepšit mezilidské vztahy. Ty jsou dnes velmi zlé, sobecké, až nenávistné. Každý musí začít u sebe. Dnes tedy pozdravím a usměju se na odporného souseda. On to ale bude brát jako provokaci a stejně neodpoví. Mezilidská zloba se přelévá do mezinárodních rozměrů a jsou tu války: Buď o území, nebo o náboženství, prostě o cokoliv. Jak já to mohu změnit úsměvem? Ale kdyby si toto předsevzaly ty miliardy obyvatel planety, tak by to změnit šlo. ☺☺☺☺☺

3 Beatricia Beatricia | Web | 19. dubna 2013 v 11:00 | Reagovat

Off theme: Zlatíčko, jsi velice bystré očko. Ta moje výherní kreditní karta  na layout od Dincie je tátáž. Din mně ale z časových důvodů vyrobila ten vyhraný layout až teď. Je krásný a snad se někomu také zalíbí. Je stále volný. :-)

4 hayabusa hayabusa | 19. dubna 2013 v 15:22 | Reagovat

Nějak nesdílím názor, že jde o něco objevného. Kdyby si už původní autor, pan Huizing, uvědomil, že desítky a stovky let před ním lidé též prožívali krize a lomili rukama nad pokleslostmi svých současníků, možná by tu knihu nenapsal.

Je to jen názor jednoho člověka, poplatný době (1935). Každá doba má své problémy. Osobně nemám dojem, že by se posledních 100-200 let lidi nějak zvlášť měnili. Jejich mentalita je podobná, jen se přizpůsobují rychleji se měnícímu prostředí. Pravděpodobně se žádná větší změna nekoná daleko delší dobu. Současníky prostě "tíží" jen větší kulturní nános. Někoho více, někoho méně. Záleží jak je kdo rezistentní k vývoji v něco lepšího.

Na vědeckém pokroku nevidím nic nepříznivého. Zcela jiná otázka je jeho využití, a to už se týká právě lidské povahy. Jako hlavní probém bych viděl to, že vývoj vědy či techniky jde rychleji než nárůst vzdělanosti a odpovědnému chování.

Mezilidské vztahy - žití v dnešní době je skutečně těžké a jiné než bylo dřív. Je potřeba si uvědomit, že lidská populace se proti dobám minulým velmi rozrostla. Zmenšování životního prostoru vede ke zvyšování nepřiměřených, až agresivních reakcí. Potvrzená věc.

Nemyslím si, že by v minulosti neexistovali lidé, kteří by neměli v úmyslu se stát hrdiny. Stejně jako dnes, někdo ano, jiný ne. Že se dříve chodilo do válek na rozkaz - i ti co nechtěli? To je pořád stejné. Vojáci plní rozkazy dnes stejně jako před tisíci lety. Žoldnéři také nejsou žádnou novinkou.

Mění se jen prostředí, způsoby, možnosti a problémy s kterými se musíme vyrovnávat..motivy zůstávají stejné a stejně rozmanité tak jako jsou samotní lidé.

5 hayabusa hayabusa | 19. dubna 2013 v 15:36 | Reagovat

edit - pan "Huizinga", samozřejmě. :-D

6 Bára G. Bára G. | 19. dubna 2013 v 16:11 | Reagovat

Psalas mi, že chceš, aby diskuse pod posty zde vířila. Jdu tedy zčeřit její hladinu. :)

Z Tvého textu cítím přílišné přejímání myšlenek J. Huizinga. Některé jsou dnes dávno překonané. Vzpomeňme na přednášky z antropologie. Je dokázáno, že život středověkého sedláka nebyl ani horší, ani lepší než náš dnes. Každá doba má svoje a každý její příslušník se v ní orientuje a funguje relativně dobře, je na ni adaptován. Rovněž je překonaný názor, že by dříve bylo lépe než dnes. Starší generace brblají nad pokleslou morálkou mladých, ale když si sáhnou do svědomí, musí uznat, že nebyli jiní. To je rovněž dlouhodobý fenomén. Stejně jako negativní emoce lidí – sobeckost, závist atd. Nic nového pod sluncem. :)
Nemůžu také souhlasit s tím, že by se např. středověký sedlák bránil pokroku. To jsi doufám nechtěla říct a jen jsem to špatně pochopila.
Těžkou soudit dnešní dobu jako celek nebo i jednotlivé její aspekty - jako hrdinství. To půjde až s odstupem času, ale rozdílnost mezi těmi novějšími a staršími hrdiny nevidím. Vždyť jak vznikly čs. legie? Zrovna si lidé nenechali diktovat za koho bojovat, takže opět nemůžu souhlasit s výše napsaným; a sice že by slepě šli do boje za toho, kdo jim to poručil. A nemohu souznit ani s názorem, že by se dřívější „hrdinové“ nevrhali do nebezpečenství s vědomím pozdějšího vnímání svých skutků jako hrdinských. Co středověcí rytíři? Nebo později novověcí verbíři – lákali mladíky na peníze, ale i slávu. Vědomí, že lidstvo ženou dvě touhy – po penězích a po slávě – je skličující, ale na pravdivosti mu to neubírá. Dnes nám to přijde neochvějné, ale ona to byla pravda i dříve.
Nesouhlasných odstavečků bych mohla napsat více – dále třeba vůči kritice moderního umění. Ale snad už jsem se kabonila dost. :) Z monografie čpí genius loci v čase, z něhož vyšla; a někomu snad může připadat objevné, že předci před x lety měly tytéž pohnutky mysli, jaké zažíváme dnes, celkově však shledávám názory v ní shrnuté za překonané.

„Vyvalily se vlny zdola, roztáhly se v šírá kola“ a hladina může zase utichat. ;)

7 Vendy Vendy | Web | 19. dubna 2013 v 21:05 | Reagovat

To je moc dobrá úvaha a svědčí vlastně o tom, že lidi se vůbec nezměnili. Ať máme pokrok, jakých máme, v podstatě jsme všichni V hlubokém středověku. Ve středověku zabaleném do sametu a do moderního technického obalu.
Užíváme technické výdobytky a pokrok, máme věci, o nichž by se takovému Římanovi ani nesnilo, létáme, plujeme pod vodou, během několika vteřin se můžeme domluvit s kýmkoliv na světě.. A přitom jsme stejně zaujatí, stejně omezení, stejně hloupí, podezíraví nebo dobrosrdeční.
Jsme pořád stejní, jen mě mrzí, že v dnešní době, v době, kdy se každému dostává vzdělání, ani toto vzdělání nezabrání lidem v tom, aby byli stejně hloupí, stejně omezení, stejně závistiví,pokryteční nebo zlí.
Proč tedy doprčic tolik vzdělání?
K čemu nám je, když nás nedělá lepšími?

8 Vendy Vendy | 19. dubna 2013 v 21:13 | Reagovat

[2]: Ta zmínka o úsměvu, který může být brán jako provokace, je dobrá'
[1]: Taky jsem ráda, že žiju v této době, i když mnohdy skuhrám a stěžuju si.)
K otázce hrdinství - v dnešní době být hrdinou je těžší než předtím, protože většinou hrdina končí zneuznán a opomíjen. Ale to bylo i v minulých dobách (viz posmrtné udělování medailí "in memorian", jen nad tím lidi tolik nepřemýšleli.)
Ale i když hrdinů není tolik, jako bývalo, přesto jsou. Lidi, kteří skočí pro někoho do vody, když se topí, nebo dají první pomoc, když je potřeba. Hrdinka je u mě i kočka, která vytáhne z hořícího domu koťata...
K vojákům, kteří šli hrdinsky do války - tam bych to moc neřešila, protože jít museli, kdyby zběhli, byli by zastřeleni za dezerci. Takže oni tím peklem museli projít ať chtěli nebo nechtěli a je jedno, jestli tomu někdo čelil s odvahou a jiný plakal a zvracel... válka musí být peklo, jaký si normální člověk nedovede představit. Jestli se někdo hlásil nadšeně a vlastenecky, je to hezké, jen nevím, jestli ho po první srážce v přímém boji nadšení kapku nepřešlo. Otázka je hrdinství v koncentračních táborech, například. Krajní situace, kdy už neexistuje nic než pud sebezáchovy. Jestli se tam našel někdo, kdo dokázal zachovat lidskost i v těchto podmínkách, tomu už říkám hrdina.

9 Kariol Kariol | Web | 20. dubna 2013 v 8:14 | Reagovat

To je myšlenka, nad kterou je asi opravdu potřeba se pozastavit :-)
Tenhle norský spisovatel to jistě podle tvých slov napsal moc hezky, ani bych se nedivila, kdybych za pár týdnů měla knížku v ruce i já :-D

10 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. dubna 2013 v 9:15 | Reagovat

[2]: Jo, to máš pravdu, Beo, taky mi někdy chybí odvaha udělat něco milého, zeotat se nějaké babičky, jestli nechce pomoct s taškami, protože by si myslela, že jí chci akorát okrást. Dneska člověk musí být opatrný, to je pravda. Netvrdím, že úsměvem se dá změnit všechno, ale aspoň naše okolí. Ano, muselo by nás být hodně, aby to šlo.

[4]: Mně vždycky dokáže hnout žlučí, když mě někdo poučuje o tom, co jsem říkala. Stačilo si přečíst celý článek, a určitě by bylo jasné, že naopak tyhle myšlenky neberu jako inovativní, ale že na nich právě poukazuji, jak jsou tyhle myšlenky už staré! Přesně o tom je ten článek, tak prosím, než se pustíš do vášnivých debat, čti celé!
Co se týče těch vojáků, dnes je ovšem alespoň u nás vojenská služba dobrovolná, to je myslím také podstatné brát v úvahu.

11 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. dubna 2013 v 9:29 | Reagovat

[6]: No, popravdě, to Ty sis vzala v "povinnost" mi rozviřovat debaty. Ale takhle. Ano, přejímám myšlenky Huizingy, protože tohle je článek o jeho knížce. Proto tu mám obrázek jeho knížky, proto se článek jmenuje stejně jako ta knížka. Ten článek je o názorech z té knížky. A taky musím upozornit na stejnou věc, jako už jsem upozorňovala předchozího komentátora, tenhle článek není o inovativních myšlenkách, ale o fascinaci z toho, že ty myšlenky jsou stále stejné, i když je dělí mnoho let, ne-li století. S tím pokrokem jsi to opravdu špatně pochopila.
Ale doporučuji přečíst tu knížku, protože bys pak více pochopila, jak jsem to všechno myslela. Člověk asi musí mít tu empatii, aby se do toho víc vnořil. Tenhle článek není úplný, jen povrchně předvádí myšlenky pana Huizingy, aby nebyl úplně dlouhý, protože by to pak nikdo nechtěl číst.
Jelikož vnímám kolem sebe, že lidé si myslí, že lidé dříve nemělůi starosti takové, jako máme my, pak ano, pak by tohle mohlo být pro dost lidí objevné. Já vím, že ty to víš, vždyť jsi se mnou studovala na stejné škole, ale plno nehistoriků si tohle neuvědomuje.

[7]: Vendy, děkuji, už jsem začínala mít pocit, že je můj článek nesrozumitelný, ale Ty jsi pochopila asi vše. Nesoudím to z toho, že je především souhlasný, já jsem počítala s tím, že k Huizingovým myšlenkám budou nesouhlasné názory.
Ale co se týče toho hrdinství, Huizinga tam měl o tom kapitolu a jak už jsem psala výše, nechtěla jsem se do toho nořit hlouběji, protože by byl článek moc dlouhý. Samozřejmě, že se nic nedá relativizovat a jsou lidé, které můžeme považovat za opravdové hrdiny. To s těmi vojáky byl jen jeden z příkladů. Myslím, že Huizinga mluvil o tom, jak vnímá většinový názor a jistě nechtěl házet všechny do stejného pytle. Tuhle knížku napsal pod nátlakem obav z kulturní krize, z obav našeho zániku.

12 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. dubna 2013 v 10:04 | Reagovat

[9]: No, jsem ráda, pokud Tě to zaujalo, ale jen pro upřesnění, Huizinga nebyl Nor, ale Nizozemec :-D

13 Vendy Vendy | Web | 20. dubna 2013 v 10:31 | Reagovat

Děkuji za odezvu! Ale popravdě, můj komentář nebyl souhlasný proto že je souhlasný, ale proto že si to myslím.Četla jsem totiž předčasem jeden dopis, kde se popisovalo, jak jsou mravy upadlé, jak je mládež zkažená, jak je neúcta ke starším, jak se všichni flákají, jak jde všechno od desíti k pěti. Četla jsem a souhlasně přikyvovala. A pod tím dopisem bylo, že byl psán někdy v období rozkvětu (nebo úpadku)Říma. Takže některé věci jsou opravdu aktuální a nikdy se nezmění. Nevím, jestli je to nadějné (že něco zůstává stejné) nebo děsivé (že něco zůstává stejné).
Jestli můžu ke komentáři Hayabusy, mně se její komentář nezdál tak od věci. Možná něco z textu pochopila jinak, ale na tvůj článek reagovala po svém a myslím, že její slova taky stojí za úvahu. Kniha ji zřejmě neoslovila, nepovažuje ji za aktuální... ale souhlasím s tím, že lidi pohání moc a peníze. Některé méně, některé víc, některé až příliš (stačí se podívat na naše vlády, které jsou asi všechny stejné)
Je vidět, že tvůj článek je dobrý a stojí za úvahu, rozvířila jsi pěkné debaty.

14 Vendy Vendy | 20. dubna 2013 v 10:34 | Reagovat

P.S. ještě k té knize, je jasné, že píšeš stručný výtah a že by se toho dalo najít víc, že uvádíš pár příkladů pro představu, ale v knize je toho víc... přece se nedá nacpat obsah jedné knihy do jednoho článku.
Asi se po ní podívám, vypadá zajímavě.

15 Bára G. Bára G. | 20. dubna 2013 v 20:18 | Reagovat

Fajn, tak pokud je to stručný výtah, nemá moc cenu se o tom v diskusi bavit a už mlčím ;-) I do budoucna, protože Tě mé komentáře evidentně dost rozčarovávají, což přece nemáme za potřebí. Jak jsi psala v minulém postu, starostí máš dost i bez mých komentů, tak Ti je nebudu přidělávat. ;-)
Ale zase mě neosočuj z toho, že si tu vedu diskuse sama pro sebe. Napsalas mi, že nevíš, proč to píšeš, že cituji: "jsem si říkala, že by se nad tím lidi mohli taky zamýšlet a říct i svůj názor" ... "Já jsem pak taková zklamaná." - v souvislosti, že lidé zde nediskutují. Nu, tak jsem diskutovala...

16 Vendy Vendy | Web | 20. dubna 2013 v 21:16 | Reagovat

[15]: Nemůžu mluvit za Mnišku, ale mně se zdá, že je dobré, když sem píšeš. Přece od toho jsou komentáře, aby sem člověk vnesl svůj názor a přestože tě neznám, tvé názory mají svou logiku a myslím, že jsou přínosné.
Teď nevím, jestli jsi, Báro, reagovala na můj poslední komentář, ono to vypadá, že jo - ale myslela jsem to obecně, že je z knihy napsaný stručný výtah, koneckonců z každé knihy je v článku nebo recenzi stručný výtah. Nemyslela jsem to k tvému komentáři ani ke komentáři nikoho jiného, to píšu pro vysvětlenou, možná to byla jen shoda náhod. 8-) Nic ve zlém.

17 Luné Luné | Web | 20. dubna 2013 v 22:24 | Reagovat

Přede vším jde utéct.. dokonce i před pokrokem. Možná proto už nevidíme žádné hrdiny, protože uviděli největší obranu v tom, že se zkrátka vypaří, schovají se za maskou z bílých pírek a tiše pomohou..

Knížka zní pěkně. Okouzlilo mě jméno a původ autora :)

18 Betty Betty | Web | 21. dubna 2013 v 10:54 | Reagovat

Skvělé zamyšlení :)

19 hayabusa hayabusa | 22. dubna 2013 v 13:50 | Reagovat

[10]:"Když se však začtete do malé knížečky,...., najednou vám dojde,.."

"najednou vám dojde" zní docela objevně. Po přečtení komentářů jiných nejsem sám kdo ten text podobně vnímal. Kde jsi přišla na to, že jsem to nečetl celé, nevím. Kdybych to nečetl celé, nebudu se k tomu vyjadřovat.

To, že si někdo psaný text vyloží i jinak než třeba autor myslel, zvlášť pokud se ten text vyloženě netváří jako referát knihy nebo její kritika, je běžné. Kromě toho jsem nereagoval jen na Tvůj text, ale obecně i komentáře, které nad ním rozplývají.

Bylo-li Tvým sdělením něco jiného, než jsem já vnímal z textu, stačilo vysvětlit, pustit se do debaty. Z téhle reakce je vidět jen vztahovačnost, která pramení z neschopnosti snést kritiku. Když píšeš veřejně, jdeš "z kůží na trh". Jestli to nezvládáš, nedělej to. Budeš z toho mít jen nepříjemné pocity pokaždé když narazíš na někoho kdo má jiný názor. ;-)

20 Mniška Mniška | E-mail | Web | 22. dubna 2013 v 15:49 | Reagovat

[19]: Ta věta tam je, ale taky má svoje pokračování. A to je přesně důvod, proč jsem měla za to, žes to nečetl a tím pádem, že myšlenky, o nichž Huizinga píše a o němž pak píšu i já, že nejsou objevné. A přesně o tom ten článek je. Že máš jiný názor, to já přece akceptuji, je jasné, že lidé nejsou stejní a zvláště v názorech ne, to snad ví každý. Ale nemám ráda, když mám pocit, že někdo to nečetl celé, když mi někdo kritizuje, co jsem nenapsala a naopak mi cpe něco, o čem jsem psala, tím způsobem jako bych to nenapsala.
Věř mi, že svůj blog už vedu mnoho let na to, abych si zvykla na lidi, co kritizují. A kritiků už jsem měla dost. Kdybych tak strašně nemohla snést kritiku, jak si myslíš, mohla bych se zachovat opravdu vztahovačně a komentáře, které by se mi nelíbily bych mohla například smazat. Nesuď mě, když mě neznáš. Mně vadila tvá zdánlivá ignorace, ne kritika.

21 hayabusa hayabusa | 23. dubna 2013 v 15:53 | Reagovat

Takže jsi vyjela kvůli pocitu, že jsem to nečetl celé. :-D

No, celé to bylo nejspíš nedorozumění. Ona ta moje "kritika", kterou jsi si z toho udělala byla je upozorněním, abychom tu z něčeho nedělali co to není. Alespoň mně přišlo, že tak někteří komentující reagují. Ale chápu, že pro některé lidi to samozřejmě může být i objevné. :-P

22 Mniška Mniška | E-mail | Web | 24. dubna 2013 v 13:24 | Reagovat

[21]: Ano, přesně tak, omlouvám se, pokud se tě dotklo, že jsem tak vyjela, ale v poslední době mám důvody pro to být impulzivnější.
Debaty po internetu jsem nikdy neměla moc ráda, člověk totiž nemusí pochopit řadu věcí.
To, o čem píšu samo o sobě objevné není, ale ano, pro někoho to být objevné může, že lidé se zamýšleli nad stejnými problémy jako my dnes, proto jsem ten článek taky napsala, abysme si to uvědomili

23 hayabusa hayabusa | 24. dubna 2013 v 14:57 | Reagovat

V pohodě. Internet je zrádný. Už to nechme, stane se. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama