Starosti na druhou

6. dubna 2013 v 10:27 | Mniška |  Nový vítr
Po hektickém týdnu pohodlně sedím na posteli, popíjím zelený čaj a upřeně pozoruji naší malou morčici, jak se živí a má radost z nového tvrdého chlebíčka, který Áďa právě dostala. Oddychuji si, jak náročný čas za sebou mám...


Jak jsem si to malovala, jak si o Velikonocích udělám lenošivé volno, třeba něco vyrobím, zahraju si na počítači nějakou hru, nebo uženu někoho, aby si se mnou zahrál nějakou společenskou hru! Ovšem, kdo nepoznal hodinu historiografie a jejího profesora, jehož jméno doma vyslovuji tak často, že má moje rodina pocit, že mě učí pouze on (přičemž s ním mám jen jednu hodinu týdně), nepozná ani slovo "volno". Jelikož se vzhlíží podle jeho vlastních slov v carském absolutismu, odmítá anarchii, zvanou demokracie a rozhodně nemá zájem na studentském flákačství a na všem, co by ho jen trochu připomínalo, pak je jistě už nyní jasné, co tím chci říct; Velikonoce stály za pytel blech. Jak jsem si Velikonoce malovala, tak jsem si nenamalovala ani to vajíčko.

Čtvrtky s profesorem Fukalou jsou zkrátka osudové. Když jsem ho poprvé poznala, tak jsem se ho bála. Často nám před přednáškou vyhradil 15 minutové poučování o tom, jaký jsme póvl, jak je naše společnost zkažená, když zbožňuje lidi typu Lady Gaga a na vědce kašle, jak bychom měli pracovat poctivě a čestně a různé další morální vypravování. Ne, že by mi na tom něco vadilo, čím dál více jsem zjišťovala, že s tímto nekonvenčním a přísným profesorem mám mnoho společného a sdílím s ním snad všechny jeho názory. Jen to hraní si na školu Oxford bych si jaksi odpustila :) A to můžu být ráda, že žádný jiný profesor u nás na škole si na "oxforďáčky" hrát nechce, protože to už bych nyní pravděpodobně ležela v blázinci s vyplazeným jazykem a přihlouplým výrazem.

Z nejistého pocitu, který se blížil ohromnému respektu hraničícímu s bázní, jsem postupně přešla k sympatiím a dneska můžu říct, že ačkoli je profesor Fukala náročnější a náročnější na své studenty, je to můj oblíbenec. Koneckonců člověk se s ním taky zasměje a teď, když jsme prošli jeho kurzem v zimním semestru, jsme povýšili na studenty, kteří patrně něco přeci jen umí, takže už neposloucháme narážky na to, jak můžeme být stejně povrchní jako ta naše přitroublá společnost, co si místo Shakespeara radši pustí "Růžovku" a místo knih Jacquea Le Goffa čte bulvár o nějaké Agátě Hanychové. Mimochodem, ono na tom něco je. Taky si kladu otázku, proč naše společnost více sleduje a zná tu bandu trotlů, která se proslavila hloupostí, svým tělem, vzhledem a na druhé straně vypatlaností, a jména vědců a chytrých lidí zná jen skutečně v pravém smyslu vzdělanecká společnost.

Ale abych už se konečně dostala k tomu, jaký jsem měla týden, začnu od toho čtvrtka, který pro mě byl zčásti radostný a bohužel z větší části nakonec neradostný. Na začátku hodiny profesora Fukaly jsme byli pokáráni za jeden hromadný úkol, ale aby se prý ukázalo, že dovede také chválit... "Slečno Konupková" (vždy, když mě takto osloví zároveň mě zamrazí a také se začnu v zadní komoře mozku smát, protože už mi to oslovení prostě přijde samo o sobě vtipné) a pověřil mne, abych kolegům spatra řekla něco o svém zvláštním domácím úkolu, který jsem od něj dostala. Zaskočilo mě to, protože mi původně nebylo řečeno, dokdy mám úkol vypracovat, ale jelikož nerada nechávám povinnosti na později, vypracovala jsem úkol hned, jak to bylo možné. A byl to dosti výživný úkol, to vám povím. Měla jsem přepsat (mimochodem pro pana profesora ještě dobrovolně přepisuji texty do počítače) a následně vypracovat referát z jedné velmi rudé recenze. Byl to komunistický článek, respektive prohnilá kritika na účet dějepisce, z jehož knihy se máme na tento předmět učit. Byl to docela vtipný úkol pana profesora, protože nám nutí si pana Kutnara a jeho spis zamilovat a recenze přitom obviňovala pana Kutnara ze lží, nesmyslů a falzifikací a nakonec to prostě shrnula tak, že není záhodno, aby se kdokoli z této knihy učil, nedej Bože, aby se do ní někdo vůbec podíval! Je to nebezpečná nekomunistická četba, která si zaslouží jenom ten odpaďák. A tak mi to přišlo dost vtipné, když jsem to četla, a to komunistické žvásty přímo nesnáším. Jednou jsem četla takovou "červenou" knížku a navzdory tomu, že nebyla tlustá, těžko jsem se tím prokousávala.

No, a následně po mém vystoupení, jsem dostala od pana profesora knihu. Jeho vlastní knihu o Slezsku, jakožto o neznámé zemi Koruny české. Mimochodem můžete ji vidět v mém menu, zrovna jí pročítám. Byla jsem nevýslovně poctěna a udělalo mi to hroznou radost. To jsem opravdu nečekala, a to mi nepřijde, že bych toho pro pana profesora tolik udělala. No, ještě teď si jí tahám všude po bytě s sebou, kam se hnu. Mám z ní prostě radost. Ovšem ta radost byla hned zmařena po oznámení, že po Velikonocích budeme psát písemku z celého Kutnara (má celkem 1087 stran). Že jsme měli psát, to jsem očekávala, ale na začátku nám bylo řečeno, že pouze z prvních tří kapitol této knihy. Jak se ale test odkládal a odkládal, tak se najednou pan profesor rozhodl, že nebudeme psát jen ze tří kapitol, ale rovnou z dějepisectví od středověku do roku 1938. "Co se děje? Koukám, že vám nějak ztuhly úsměvy," rejpnul si do nás škodolibě pan profesor, když nám o tom pověděl. Sen o lenošivých Velikonocích se náhle rozplynul a já se místo toho začala nervovat, jak můžu vůbec stihnout se naučit ze spisu pana Kutnara, tolik kritizovaného jednou komunistickou "velkodržkou". No, to mi strnul úsměv na tváři a dočasně mi to i zcela zakalilo radost z té knížky. Takže nyní víte, proč nejsem v poslední době tak aktivní blogař.

To ale nebylo vše. Ve čtvrtek máme i jiné předměty a na ten samý den, kdy jsme měli psát písemku z historiografie (tedy 4. 4.) jsem měla odpřednášet referát na kodikologii (nauka o rukopisech). Měla jsem na něm pracovat s kolegou. Každý pracoval ve dvojici. K referátům jsme dostali také německé texty, z nichž jsme měli čerpat. To byla od paní doktorky pěkná lest. Ale jelikož můj kolega má již zkušenosti s německými texty, rozhodla jsem se, že mu dám větší část textu k překladu, sama jsem si nechala také pár listů k překladu s tím, že posléze ze všeho udělám referát a odpřednáším. Jenže ač jsem svému kolegovi dala celkem dva termíny, dokdy mi má překlad poslat, pustil se do toho nejen na poslední chvíli, ale navíc dělal nepochopitelnou práci navíc - text přepisoval německy do počítače (24 stran A5), to jsem nechápala a hned, jak jsem se o tom dozvěděla, jsem ho prosila, ať s tím přestane a začne už překládat. Já sama jsem s tím měla nehorázné problémy a za den jsem nepřeložila ani 4 stránky. Byla to velmi složitá knižní němčina, na kterou má mírně pokročilá "hovorka" nestačila. Ale on mě neposlechl a udělal si to po svém. Až pozdě nakonec musel uznat, že to byla blbost, ovšem s omluvou, že to nezvládne. Naštvaná jsem tedy byla pořádně a nervózní také. Napsala jsem tedy omluvu a vysvětlení profesorce. Ta se ale zachovala nad mé očekávání laskavě a dala nám šanci do dalšího termínu s tím, že pokud by se mnou kolega dále nespolupracoval, mohu udělat referát jen ze své části, kterou jsem přeložila.

Do toho všeho mě zase začalo zlobit ucho, které se mi v noci o velikonoční pondělí ucpalo. Nestává se mi to zřídka. V tuto noc se mi tedy opět zacpalo ucho a já z toho byla dost nervózní, nervy už jsem měla na dranc a navíc je strašně nepříjemné, když přestanete na jedno ucho slyšet, taky jsem byla otrávená z toho, že si budu muset místo učení zajít na ORL, které máme až na druhém konci města. Zpravidla mi tam cesta pěšky trvá kolem 25 minut. Na ORL máme strašně hodnou doktorku a sestřičku, jsou vždy usměvavé, cukrují, jsou zkrátka moc fajn. Jenže ten den jsem tam nečekaně narazila na záskok. Už v čekárně mě sestřička upozornila na to, že jestli nejsem akutní případ, tak mám přijít jindy. Ale v čekárně nebylo zase tak moc lidí a neslyšet na ucho mi nepřipadalo jako lehký případ, navíc nemám vždycky čas tam zajít. Maminky s dětmi přede mnou byly ale rychle hotové. Na ORL ošetřují do dvou a já šla na řadu ve tři čtvrtě. "To si ze mě děláte srandu, s tímhle za mnou jdete jako s akutním případem?" vyštěkla na mě doktorka, když jsem jí řekla o svém problému. A to jsem se hned bránila, že už jsem zde za jeden týden po druhé, že nemůžu věčně vynechávat školu a že pokud ošetřují jen akutní případy nebo mají jiný problém, měly by to napsat na internet, ať se za nimi každý den netahám asi půl hodiny. To nastalo ticho a byla jsem ošetřena. Jenže jakým způsobem! Obvykle mi "má" doktorka vyplachuje uši velkou stříkačkou. Tahle to zkusila také, ale z nějakého důvodu jí to vůbec nešlo zmáčknout, takže ten bordel z ucha mi tahala normálně tyčinkou a ještě mi nevytáhla všechno. To ta "moje" doktorka mi v uších nikdy nic nenechá, ale tahle... že mi to za to stálo k ní chodit. Ještě mi "vylepšila" náladu. Takže kvůli ní si musím koupit kysličník do uší, abych se všeho mazu zbavila. Sama.

Tedy to byl můj hektický týden. Omlouvám se za délku článku, jestli jste skončili až zde, pak klobouk dolů. Bývala bych toho mohla napsat ještě více :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | Web | 6. dubna 2013 v 11:14 | Reagovat

Inu, taky si vždycky všechno maluji a plánuji neskutečně krásně, jak všechno stihnu, jak si odpočinu, ... A nakonec neudělám vůbec nic. Ty to máš ale naopak - místo učení sis chtěla udělat volno.
Tu knížku ti nezávidím. A já si myslela, že 30 stránek o biosféře je moc :-D :-?
O té knížce, kterou ti profesor dal, jsem ještě vůbec neslyšela, ale těší mě, že vím, o co jde, protože zrovna děláme Karla IV. :-) Je to asi stejně radostný pocit, jako když tě někdo chválí.

Jak jsem ti napsala, pokusím se ti s tím překladem pomoci :-) Uvidíme, snad to vyjde. Nerada bych tě nechala ve štychu ;-)

2 Vendy Vendy | Web | 6. dubna 2013 v 14:54 | Reagovat

Opravdu jsi měla náročné dny. Ten kolega na němčinu by zasloužil nakopat, tohle se přece nedělá. Ještěže máš rozumnou profesorku, že ti to uznala, dala náhradní termín a dokonce umožnila, abys práci odevzdala za svou pozici, tedy z toho, co jsi sama měla.
Z toho plyne smutné poučení, že člověk by se měl spoléhat hlavně sám na sebe. Jenže to je extrém a taky to vždycky nefunguje. Takže to ber jako špatnou zkušenost, na tohohle člověka se vykašli a třeba budeš mít příště víc štěstí na nového parťáka... :-?  ;-)  8-)
Pan profesor je taky pěkně záludný, tohle se taky nedělá. Ale zase, když bys to měla vzít po "pollyanovsku", tak je to trénink do života, protože jak vpluješ do pracovního procesu, možná narazíš na dobré kolegy, ale s velkou pravděpodobností potkáš takovéto záludníky, kteří ti budou zadělávat na žaludeční vředy a vymýšlet kraviny, aby tě zaměstnali co nejvíc za co nejmíń peněz. Doufám, že jsem tě teď neodradila a nenavodila temné myšlenky na budoucnost, tohle nemusí být pravidlem! 8-O  ;-)  :-)
Aspoň jsi odzpívala svůj part na velikonoční mši, jedna z pěkných chvilek, které tě nakonec potkaly. Zlatíčko, přeju ti moc, aby sis mohla konečně trochu vydechnout a dát si pauzu a bavit se tím, co tě baví.
Hezký víkend! :-)

3 Bára G. Bára G. | 6. dubna 2013 v 17:36 | Reagovat

Padá na mě únava, jen ze čtení tohoto předlouhého postu :-D A to už jsem byla srozuměna skoro se vším v průběhu týdne.
I z textu je znát, že máš všeho až po uši. Nebo doslova do uší... I několik chyb a špatných tvarů Ti skřítek Škodílek podstrčil pod nos a ztěžklá víčka ;-)
Teď čekám povzbuzující post o tom dobrém, co už naznačila Vendy. Ať nám taky něco tu náladu zvedne, když počasí nestojí ani za zlámanou grešli. :-)

4 Beatricia Beatricia | Web | 7. dubna 2013 v 9:01 | Reagovat

S velkým zájmem jsem dočetla tvůj eleborát až do konce, ty to prostě umíš. Zaujal mne ten inkriminovaný pan profesor... to je prostě fenomén, ale s některými jeho myšlenkami nemohu nesouhlasit. Např. jak naše většinová společnost preferuje bulvár.
Měla jsi to pestré, ale tak je to zatím správné, tak to má být.
Až skončíš školu, tak si odpočineš. :-)  :-)

5 Thalia Thalia | Web | 7. dubna 2013 v 19:20 | Reagovat

Tak to ses rozhodně nenudila. Já se obdivuji, protože přesto, jak jsem líná, nakonec mám vždy všechno hotové - samotné je mi záhadou, jak. S protivnými doktory mám za posledních pár týdnů bohaté zkušenosti, člověk pak lituje, že vůbec někam chodil...

6 Bára G. Bára G. | 7. dubna 2013 v 20:55 | Reagovat

Ještě se taky vyjádřím k názorům prof. Fukaly. Já s nimi, tak, jak je prezentuješ, také souhlasím. Ale pan profesor by si měl uvědomit, že pláče na špatném hrobě. To je asi jako když nám ve škole nadávali, že tam nechodíme, ale vyslechli jsem si to vždy jen my, kteří jsme tam chodili. A tohle je stejné. Studenti historie, a na magisterském studiu už určitě, obdivují víc úspěšné vědce než neúspěšné modelky a spol. No nemyslíš?

7 Kariol Kariol | Web | 8. dubna 2013 v 21:24 | Reagovat

Ještě jsem si na něco vzpomněla. Pokud máš uši plné ušního mazu a jiného "bordelu", doporučuji UŠNÍ SVÍCE. V lékárně se volně prodávají, stojí něco kolem stovky a ty ti z ucha všechno to svinstvo vytáhnou. :-) Používám je jednou za pár měsíců a ani se pak, když se podívám na ty špunty mazu, nedivím, že jsem neslyšela :-D :-) Třeba by ti to taky pomohlo ;-)

8 Helena Helena | E-mail | Web | 9. dubna 2013 v 18:27 | Reagovat

Závidím Ti Mniško vašeho nekonvenčního pana profesora.Takoví lidé se nevymažou z paměti a ráda budeš vzpomínat. :-) V mnohém má pravdu.A profesorka se zachovala taky humánně. :-)To,že děláme důležité věci na poslední chvíli je asi naše slabost.A co máš za problémy s ušima?Byla jsem tedˇ nachlazená a zaléhalo mi v uších,bylo to dost nepříjemné,takže plně chápu děvčico. 8-)

9 Elisis Elisis | Web | 10. dubna 2013 v 21:32 | Reagovat

Díky, ale klanět se mi nemusíš, já Tvé články čtu moc ráda, a oceňuji, že i přesto, jak málo máš času, se nám ozveš a napíšeš článek o Tvých událostech :)
Opravdu Ti moc držím palce, ať to všechno zvládneš, jsi vážně moc šikovná! Test z knihy s tisícem stránek, to si vůbec nedokážu představit, doufám, že dopadl podle Tvého očekávání :) Aspoň že se to profesor zkusil vylepšit knihou, ale možná Ti ji měl dát až po oznámení testu, třeba by sis spíše řekla: ,,Nu, aspoň, že mi dal tu knihu.", ale takhle Ti tu radost zkazil ... :-? A co teprve němčina a překlad, páni, to já smekám před Tebou. Nevím, proč se kolega rozhodl text přepisovat do počítače, a navíc 24 stran, sice asi každý někdy děláme zbytečné chyby, ale tolik. Nejspíš je trochu tvrdohlavý, že? Alespoň, že se profesorka zachovala férově :)
Co se týče toho ucpaného ucha, vůbec si to nedokážu představit, to zkrátka najednou přestaneš slyšet na jedno ucho? Moc mě mrzí, že jsi narazila na špatnou doktorku, doufám, že Ti pomůže ten kysličník, aspoň nebudeš muset cestovat půl hodiny do ordinace, nebo můžeš zkusit tu svíčku, jak se zmínila Kariol :) A něco takového se má dělat preventivně nebo jen, když je problém? Omlouvám se za takové dotazy, ale nikdy by mě něco takového nenapadlo.
Doufám, že si na sebe brzy najdeš trochu času, odpočineš si, stihneš některé věci, které si v průběhu učení nestihla a snad to bude zanedlouho :)

10 Mniška Mniška | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 8:49 | Reagovat

[2]:Děkuji moc, milá Vendy, ne, nevyděsila jsi mě, jedno z mých životních hesel je být připravena na všechno. Nevím, jestli jsem skutečně připravená, ale aspoň vědomím ano. Vím o tom, že je život těžký a že nic nedostaneme zadarmo a když se jednou za čas můžeme ubírat přímější cestou a nemusíme přitom tak těžce oddechovat, tak bychom si toho měli jistě vážit a být rádi, že ten krátký bezstarostný čas přišel. Já si myslím, že ten náš život je jedna taková velká zkouška, jak jsme schopni se vypořádat se životem.

[6]: No, takhle, nemysli si, že v našich řadách bakalářských neexistují jedinci, kteří by tohle nepotřebovali slyšet. Jsou tam i někteří, o kterých vůbec nechápu, že se k nám nějak protlačili. Asi všude budou flákači i tam kde by je člověk nečekal. Ale možná, že přeci jen pláče na špatném hrobě, protože je otázka, jestli ti, kteří by to potřebovali slyšet, mají uši k slyšení a jsou ochotni ty myšlenky přijímat.

[7]: Děkuji za radu, vím o nich, přemýšlela jsem nad tím, že si je pořídím, ale zatím mi lékárnice doporučila mořskou vodu do uší, tak to mám zatím doma, ale na ty ušní svíce myslím, takže je možné, že si je dřív nebo později pořídím také

[8]: Jo, asi máš pravdu. Budou to jednou velmi silné vzpomínky :)
Já mám malé zvukovody a uši se mi strašně zanáší mazem. Taky mně v nich strašně šimrá, tak to je výčet mých problémů s ušima :) no, a jednou za čas musím chodit na proplach, protože se mi uši tím mazem prostě ucpou

[9]: Tak to je od tebe hezké, ale jak sis všimla, taky to navštěvování blogů teď zrovna moc nestíhám a už bude hůř, protože zkouškové se neodvratně blíží. Děkuji Ti moc za palce i za lichotivá slova.
Jinak ty svíčky můžeš použít, i když Tě zrovna nic netrápí, prostě Ti vyčistí ucho. Ale myslím, že se to asi nedělá často. Říká se, že je to docela dobré :)
Ještě jednou díky moc, taky doufám, že si budu moci najít nějakou nehektickou vteřinku.

Díky vám všem a přeji hezké jaro!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama