Duše a tělo - z cyklu Fascinací otevřená pusa

4. března 2013 v 13:26 | Mniška |  Cyklus Fascinací otevřená pusa
Člověk je z biologického hlediska skutečně pozoruhodná bytost. Jeho tělo se skládá z těch nejmenších buněk, které mohou zachytit jen maximálně detailní mikroskopy. Dohromady tyto buňky tvoří celé tělo a orgány a vše je tak důmyslně uzpůsobené pro život, že ačkoli víme, jak skvěle funguje, vybízí to přesto k otázce, jak je možné, že může tak skvěle fungovat? Jak pracuje sdrce víme. Jeho mechanickou činnost můžeme popsat a jeho bití sledovat i přesto, že se srdce nachází mimo tělo. Ale co vůbec zapříčiňuje to, co funkci srdce vyvolává?



Že by to způsobovalo něco nehmotného, čemu říkáme "duše"? Existuje tato duše? A jestli ano, co všechno umí? A co to vlastně je? Naše vědomí, nehmotná energie, která dovoluje život a pohyb těch koleček, které uvádí stroj do pohybu?

Posaď se a zaměř se jen a jen na sebe, na svoje bytí. Uvědom si, jak je úžasné vnímat věci kolem sebe, ale také sama sebe, jak je skvělé myslet, pamatovat si, hýbat končetinami jen vlastní vůlí bez toho, abys musel/a mačkat nějaký čudlík nebo se zdržovat čímkoli jiným. Pohneš prstem okamžitě ještě než si pořádně uvědomíš, že jím pohnout chceš. Bezděčně zvedneš hlavu, otočíš se, ťukáš do klávesnice písmenka a vytváříš slova, na která myslíš. Spoustu věcí děláš automaticky, aniž bys na ně musel/a přímo myslet. Provádí to oná duše? Je to ona vůle?

Už v dávné minulosti se lidé zajímali o duši. Jistě o ní měli povědomí již pravěcí šamani, keltští druidové i vikingové. Antičtí filozofové o ní mluvili a lidé ve středověku byli o její existenci přesvědčeni. Vždyť i křesťanství dodnes s pojmem "duše" pracuje a je to snad právě ona, která po smrti těla - její schránky odchází buď žít nový život v Ráji anebo neustále umírat v pekle. Není to jen křesťanství, které mluví o duši. Známe také víru v reinkarnaci, tedy stěhování duší do jiných a jiných tělesných schránek.

V 17. století zkoumal známý francouzský filozof Descartes onu duši a pokusil se ji v lidském těle najít. Snad jako jeden z prvních dospěl k názoru, že je třeba ji hledat v mozku. Při pitvě však nenašel absolutně nic, co by onu duši mohlo třeba jen připomínat, ani místo, kde by mohla být umístěna. V mozku ji tedy nenašel. Když se nad tím ale zamyslíme, Descartes by duši, jíž hledal, objevit nemohl, neboť ta je rovnítkem pro život. A jestliže pitval mozek, znamenalo to, že dotyčný člověk, jemuž mozek patřil, byl po smrti. A po smrti duše (čili život) v těle nezůstává.

A tady vyvstává další otázka. Pokud duše existuje, je oddělitelná od těla? Anebo je za života duše s tělem neodlučitelně svázána? Můžeme mluvit o duši a také těle anebo můžeme mluvit jen o člověku, jakožto o soustavě duše spojené s tělem?

Někde v Rusku prý v současné době probíhají výzkumy, které by mohly vést k vytvoření lidského vědomí. Umělá inteligence je dnešním lidem známá, vědce ale zajímá, zda je možné vyjmout vědomí, tedy duši, z lidského těla a přenést ji do umělého, robotického těla.

Mimochodem věda dnes skutečně s "duší" pracuje. Je jí psychologie, která však místo pojmu "duše" užívá slov "vědomí" a "myšlení". Tady je ovšem duše součástí těla, neboť, jak je nám nyní často připomínáno, psychický stav má přímý vliv na stav fyzický aneb jak se psychicky cítíte, v takové kondici je i vaše tělo.

Jak tomu tedy ve skutečnosti je? A dozví se to lidé na planetě Zemi dřív, než zemřou? Anebo nám to tajemství odhalí sama smrt a Bůh?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 4. března 2013 v 17:36 | Reagovat

Moc hezký článek. :-) Duše skutečně existuje,je to obal ducha,tak jak fyzické tělo je taky obalem duše a je naší takovou kotvou,abychom tady mohli skutečně žít.Bez těla nemáme šanci se tady projevovat.
Takový nesporný důkaz pro duši jsou fantomovy bolesti.Když je nám třeba odstraněna končetina,ale my se musíme poškrábat na patě,kterou ale fyzicky nemáme,ale duševně/jemnohmotně ano/.
Nebo třeba mě bolí srdce,jdu k doktorovi,ale EKG a všechna vyšetření jsou v pořádku,ale mě bolí srdce.Jdu za půl roku k doktorovi a EKG už ukáže,že něco s mým srdcem není v pořádku.Ale ono se dalo léčit už před tím půl rokem,ale přístroje ještě nic nezaznamenaly.Mě bolelo to duševní srdíčko,které můžou vidět různí léčitelé a dokážou léčit s předstihem.Je to tak obsáhlé téma a zároveń krásné.Jsem zvědavá na komentáře. :-)

2 Elisis Elisis | Web | 4. března 2013 v 20:58 | Reagovat

Opravdu moc zajímavý článek :)
Kdybychom svým vědomím ovládali srdce, asi by to moc nefungovalo, jelikož bychom museli myslet jen na to, aby srdce dost dobře pracovalo, a na nic jiného ;)
Také jsem o duši nedávno hodně přemýšlela a kladla si spoustu otázek. Také mě prostě jen tak ve školní šatně najednou něco osvítilo. Jak je ten život vlastně složitý, jak mě udivuje to, že naše mysl dokáže tak dobře pracovat. Že když chceme něco vyslovit, zkrátka to řekneme a většinou si předtím slova nepřemítáme předem. Tolik mě to zabavilo, že jsem nad svými slovy začala hodně přemýšlet, až z toho bylo jakési koktání, takže jsem ten tok myšlenek raději přerušila, protože mě to trochu vystrašilo :-D Stejně mi to ale nedalo, a ta myšlenka mou hlavou proplouvala dál a dál. Nad každou všední věci jsem začala hrozně přemýšlet, a všemu jsem se najednou divila, jak je ten život zkrátka úžasný, a kam se až společnost dokázala dostat. Nevím, jestli je to o něčem jiném, možná ano, ale v jednom odstavci se zmiňuješ o něčem podobném :)
Nevím, jestli lidé někdy zjistí, jak to vlastně s duší je. Jak můžou zjistit, co dělá po smrti, když zkrátka vylétne z těla ven a třeba se dostane do jiného. A tak se zase dostávám k otázce, jak je to vlastně s minulými životy? Je třeba ve mě duše stejná, který se ocitla v nějakém těle v devatenáctém století? A co dělala moje duše, našla si zkrátka nové tělo, nebo jen tak poletovala a čekala na tu správnou chvíli? Proč se nám někdy zdá, že jsme na daném místě už byli, i když jsme se tam  v tomto životě nikdy octnout nemohli? Je to tak zvláštní, třeba si moje duše říkala v minulém životě úplně to samé, a v předminulém životě také, ale já se to nikdy nedozvím, stejně jako si to má duše bude myslet třeba v roce 2113. A co je pravdy na tom, že se můžeme stát také zvířetem? Je rozdíl mezi lidskou duší a tou zvířecí? Je to tak obsáhlé téma, jak už řekla Helena, a také jsem zvědavá na komentáře. Asi jsem toho neřekla hodně, duše pro mě představuje něco jako minulý  a budoucí život, něco, co žije uvnitř nás, co má na starosti to, když nás bolí srdce a když jsme šťastní. Ono nás to srdce ve skutečnosti nebolí, ale ono se neříká, bolí mě duše, ale třeba mám šrámy na duši. Není to přesnější? Jenže srdce je něco jako synonymem pro lásku, představuje něco jako centrum lásky, jako je centrum našeho těla. Asi se dostávám k něčemu úplně jinému, třeba mě ještě napadne něco dalšího, ale dneska už asi ne ;) Vážně moc poutavý článek.

3 Elisis Elisis | Web | 4. března 2013 v 21:01 | Reagovat

PS: Připomnělo mi to film Atlas mraků, kde se o duších mluví více než dost, jen jsem jej neviděla celý. Myslím ale, že tu hlavní pointu jsem pochopila, opravdu jej doporučuji, byl natočen podle knižní předlohy a stojí za podívání :) Přemýšlím o něm ještě teď, zanechal ve mě něco zvláštního.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. března 2013 v 14:45 | Reagovat

I mě fascinuje tohle zvláštní dvouvládí nad člověkem - duše a tělo. Svého času jsem si říkal, že by bylo fajn, kdyby lidé tohle fundamentální tajemství odhalili, dnes už mám ale pocit, že právě to tajemství je na tom všem nejdůležitější. Že odhalením by všechny ty fascinující děje degradovaly na úroveň profláknutého kabaretního triku. Už se tomu sám nesnažím přijít na kloub, ale zvědavý, zvědavý jsem pořád :-).

5 Luné Luné | Web | 5. března 2013 v 16:34 | Reagovat

Duše možná je to zvláštní, hřejivé šeptání někde uvnitř, souhvšzdí, které by se rozplynulo v přání otevřít svá víčka a zamilovat se do celé lidské říše. Duše dýchá, plyne, mluví s tichým vánkem, uvadá v podzímních lístcích ztracené naděje a znovu se prorůstá do nejněžnějšího lůna Země, aby se mohla vznášet až na severním břehu nebe, tam, kde se noční vlnky třísní se sněním a konejšivým spánkem. S každým usmíváním, láskou, pohlazením přírody se šátky naší duše uvolňují do proudu vánku, aby se staly vším. Duše je jako sen - to, co za kouzlení noci ochutnáváme a s jitřními perlami rosy zapomeneme, duše je jako příroda - viditelná jenom pro ty, kteří se s ní touží spatřit, duše je jako poslední vzpomínka na krásu :)

Netuším, zda se chce proměnit ve vědecké výzkumy. Ona nám bude tak dlouho utíkat, dokud jí nepřestaneme hledat, než jí políbíme na dobrou noc :)

6 Annika Annika | Web | 6. března 2013 v 11:49 | Reagovat

souhlasím se čtvrtým komentářem. duše a tělo je fascinující kombinace, když nad tím člověk tak přemýšlí. bylo by zvláštní, kdyby někdy nějaký výzkum odhalil její tajemství. nedovedu si to představit. takhle záhadné to je úžasné a tak by to asi i mělo zůstat.

že je duše od těla oddělitelná, věřím. tělo vnímám jen jako její schránku, jako něco, co zajišťuje její existenci ve světě, a je třeba se o něj starat, aby v něm duše mohla v poklidu, nerušeně a dlouho žít a jeho prostředníctvím konat své myšlenky. věřím, že až zemřu, má duše zapomene na svůj minulý život a vrátí se na svět do jiného těla, i kdyby to byla jen malá kytička nebo třeba plíseň na starém dřevěném trámu :-)

7 Beatricia Beatricia | Web | 7. března 2013 v 6:55 | Reagovat

S obdivem a úžasem čtu teno tvůj skvělý článek - filozofický elaborát o duši. Ty jsi andělská duše - já osobně jsem na diametrálně odlišném konci tohoto duchovního spektra. Jsem realista a pragmatik. Ale to mi nebrání vyslovit pochvalu a úctu tomuto tvému hlubokému dílu.
Tedy smekám svůj pomyslný klobouk.♥♥♥♥♥

8 Thalia Thalia | Web | 7. března 2013 v 14:15 | Reagovat

Já věřím tomu, že každý člověk v sobě duši má. Po smrti se už ale asi těžko bude zjišťovat, kde se ona duše v těle nachází.

9 pavel pavel | Web | 7. března 2013 v 15:08 | Reagovat

Předpokládám, že je boží úmysl, abychom se to dověděli až po smrti. A on jistě ví proč. My lidé bychom i na tom onom světě všechno znesvětili. :-D

10 Ježurka Ježurka | Web | 7. března 2013 v 17:39 | Reagovat

Tohle téma mně osobně také velice zajímá, stále si říkám, jak je tohle možné a vůbec narození dítěte - to je přece jasný zázrak! A co ty naše dušičky pak? Ale opravdu asi zůstane jen u otázek. :-(

11 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 10. března 2013 v 0:11 | Reagovat

Skvělá úvaha! Udivuje mě, jak tělo samo o sobě funguje na základě naší mysli. Jaká neuvěřitelná důmslnost. A to vše se vyvíjelo po miliony let. Není to vůči dokonalosti těla a mysli nějakmálo ale?
Řekla bych že duše oddělitelná je. Jako argumentem by mi mohl být fakt, že jsme schopní přesvědit sami sebe. Sny jsou natolik reálné, stejně tak halucinace. Ale zase halucinace o sny jsou navozené tělem. Je tedy možné, že vše, včetně nekonečnosti našín představivostio zaniká smrtí? A co je valstně oná smrt? Když už buňky vypoví službu? Jako by každá buňka měla vlastní malinkatou duši a jelikož naše tělo se skládá z buněk, naše duše je spojením těch milionů duší, co tělo tvoří? Jsme to vlastně my sami? Jsme jak korálkový náhrdelník, jeden korálek je suchý, má úplně jinou podobu i charakter sám, než když se spojí s ostatními a vznikne nádherné dílo.
Dokážeme si za jednou buňkou představit člověka a za jedním korálkem složitý náhrdelník s využitím několika technik?

12 Kariol Kariol | Web | 10. března 2013 v 21:07 | Reagovat

Mně přijde duše jako něco, co není pouhý výmysl snílků. Naše bioložka by tenhle článek zařadila do kolonky "primitivní blbost", tak ona tomuhle říká.
Tenhle úvahový článek je plný vět, o kterých i já občas přemýšlím... :-)

13 Berry Berry | Web | 14. března 2013 v 21:46 | Reagovat

Osobně si myslím, že duše je nádherná podstata života, kterou nám Bůh vdechl. Co mě v tom utvrzuje? Jak jsi sama psala, nedávno v Rusku dělali experimenty s mrtvou psí hlavou - dokázali jí umělou krevní pumpou "vdechnout život", asi na 30 minut nebo tak nějak. Myslím, že se můžeme snažit jak chceme, můžeme vytvářet klony, roboty... Ale tajemství života, žití, té duše jak říkáš, to může vdechnout jedině Bůh dle mého :-)

14 Mniška Mniška | E-mail | Web | 17. března 2013 v 12:42 | Reagovat

[13]: Tímhle jsi mě vážně překvapila, tohle jsem nevěděla a je to teda hnusný. Už jen třeba z etického hlediska, jak můžou být tak krutí a tohle provádět? Teda, ono se prý tohle dá udělat, že na tom prý není zase nic moc světoborného, můžeš využít pumpy, když Ti přestane bít srdce, ale je to nechutné, co se na téhle zemi provádí

15 Berry Berry | Web | 18. března 2013 v 15:33 | Reagovat

[14]: Lidé se snaží život prodlužovat mnohdy až uměle. Neumíme se vypořádat se smrtí, protože ji tolik nezažíváme. A tak v sobě tu bolest dusíme. Neříkám, že souhlasím s eutanázií, to ne, ale osobně si teď řeším otázku, kde už děláme umělé věci a kde naopak krátíme něco, na co nemáme právo...

16 Lucerna Lucerna | Web | 18. března 2013 v 21:14 | Reagovat

Ako veriaci clovek mam na tieto otazky svoju odpoved a nazor :).
Samozrejme to nikomu nenanucujem a som rada, ked iny (napr. ateisti) nenanucuju mi zas svoje. Co sa casto nestava :)).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama