Průvodce po Pragoffestu II.

8. února 2013 v 9:21 | Mniška |  Nový vítr
V předchozím článku jsem se vás snažila uvést do bran Pragoffestu a popsala vám svůj první páteční den na něm. Dnes vás provedu mými vzpomínkami z pragoffestní soboty.


Jako předchozí noc, i v sobotu jsem vstávala v 6:45. Musím se přiznat, že trochu obdivuji svůj rádoby akční výkon. Pokaždé, když mám vstávat před sedmou, jsem z toho značně nervózní a dělám to velmi nerada. Kor, když pak jdu spát třeba v jednu hodinu v noci. To dokazuje, že jsem se dobře bavila nejen na Pragoffestu, ale i u Báry doma. Měly jsme si, co říct, Honza mi ukázal nějaké další počítačové hry. Taky jsem byla nadšená z jejich parádní knihovny. Rozhodně bych takovou někdy taky chtěla.

Bára mě ochotně doprovodila na vlak a nakonec i na metro (na přespání jsem jezdila do Roztok u Prahy). S Annikou jsme se sešly před Modrou školou a vyrazily na ranní Stavíme puzzle Éowyn vs. Pán nazgulů. Sešlo se nás tam dohromady asi 5 holek a společně jsme po ránku stavěly pěti set dílkové puzzle. Mezi námi byla také paní, která do toho byla velmi zapálená a rozhodně jí nepřipadalo hloupé, vzít mi občas mé dílky přímo z prstů a sama je pokládat do obrázku. Za hodinu jsme je nestihly postavit, takže jsme stavěly ještě během následující přednášky Jak vznikají novodobá impéria (trochu těžká politologie). Prošvihla jsem tím tedy plánovanou improvizovanou sebeobranu.

S Annikou jsme tedy měly volno, šly jsme proto do herny, kde jsme zkusily karaoke na počítači, a musím říct, že nám to zpívání šlo dobře. Mezitím jsem potkala mou bývalou spolužačku Květu z gymnázia, která si všude nesla svou unikátní plyšovou kočku stromovou s mývalím ocasem a třemi páry nohou. Na tu jsem začala být za chvíli krapet alergická, protože jsem jí pak viděla mnohokrát pokaždé v jiných rukách. Byla to kolovací číča. Pak jsme se šly s Annikou najíst do jídelny, kde jsme se posléze na dvanáctou rozdělily.

Rozhodla jsem se zajít na Alternativní historii ve fantastice, což jsem původně v plánu neměla, ale Květa mě navnadila. Vždyť přednášela moje oblíbená přednášející Františka Vrbenská, která je zároveň i autorkou českých fantasy knih. Je skvělá! V minulosti jsem měla několikrát možnost si ji poslechnout, má vypravěčský talent a smysl pro humor. Rozhodně ví, o čem mluví. Ovšem její přednáška už hodinu běžela, takže když jsem na ni dorazila, nedokázala jsem pořádně zaplout do rozjetého tématu, které jsem si nemohla dát do souvislostí, tudíž jsem přesídlila na program Znáte znělky z dětství? Myslím, že už název napovídá, že to mohla být pěkná psina. A taky že byla. Objevila se znělka ze Strážců vesmíru, samozřejmě Pokémonů, Digimonů, také Krkonošských pohádek (přičemž se účastníci dohadovali, zda jde o Krakonošské pohádky), Xena, Hercules, Gumídci, Chip a Dale, My z Kačerova, Adamsova rodina, Akta X, Jurský Park, MASH, Simpsonovi. Jelikož jsem dorazila o něco později, rozhodla jsem se hádat jen ve své hlavě.

A tu se mi stala jedna taková nezáviděníhodná věc. Vedle mě seděl jeden kluk, který se mnou začal prostě hovořit. Byla jsem ráda, že jsou na Pragoffestu sdílní lidé a trochu jsem se těšila z toho, že budu mít snad nového kamaráda z Pragoffestu. Tak jsme se seznamovali, mluvili spolu o tom, co děláme, s kým na Pragoffestu jsme a tak. Najednou ten kluk úplně obrátil, zasněně se na mě podíval a řekl: "Tobě to tak sluší! Máš kluka?" V tu chvíli už jsem zpozorněla a najednou mi přeběhl mráz po zádech, když jsem ucítila jeho hladivý dotek na svém rameni. Nejsem ten typ, kdo by s cizími lidmi dokázal prostě vyběhnout, jak se říká. Ale pokusila jsem se ho zbavit řečmi o tom, že se třeba ještě pak uvidíme. A samozřejmě jsem si naivně myslela, že už se nepotkáme. Váhal, jestli má odejít na jinou přednášku, ale těžko se k tomu odhodlával. "Moc se mi nechce odejít od takové milé společnosti," zarecitoval, ale nakonec jsem si oddychla, když se opravdu vzdálil. Jenže domnění, že ho vidím naposledy, bylo opravdu naivní. Ještě několikrát za den jsme se potkali a on za mnou pokaždé buď chodil anebo stál jako stín. To už jsem mu svým nezájmem a ignorací jasně dávala najevo, že se s ním dál bavit nebudu. Naštěstí už u toho se mnou vždy byla Annika, která, jak mi později řekla, se snažila šířit negativní atmosféru, aby kluk odešel. Asi po třetím pokusu se to podařilo. "Hmm, ty jsi tu s kamarádkou, jasně." "Jo, jsem." S váháním odešel a po této poslední epizodě už se na mě vždy, když jsme se viděli, sotva podíval. Byl uražen. A mně se zas dýchalo volněji. Legrační na tom všem je, že Annika měla také tu "čest" se s jedním dotěrným klukem potkat v téměř tu samou chvíli jako já rozmlouvala s tím výše zmíněným. Ale o tom vám už poví Annika sama ve svém článku.

Ale vrátím se k programu. Po soutěži poznávání znělek z dob minulých a uplynulých jsem si poslechla přednášku Pojďme tisknout ve 3D. Představovala jsem si, že půjde o tiskárnu, která tiskne na papír nějaké trojrozměrné obrázky. Ale to, co jsem viděla na obrázcích a o čem pan růžový poník Pinkie vyprávěl, mi fascinovaně otevřelo pusu. Připadala jsem si, jak z jiné zaostalé planety. Jednalo se vlastně o stroj, který vám vyrobil předmět, jenž si vymodelujete v počítačovém programu. Zatím se nejedná o sériovou výrobu tohoto přístroje, tedy tiskárny, kterou si každý nadšenec může podle internetového návodu sestavit doma sám, ale v ČR se postupně rodí více a více podobných tiskáren, které předměty tisknou buď z plastu, čokolády (která ale není k jídlu) anebo z kovových slitin. Můžete si tak vyrobit téměř cokoliv - šachovou figurku, součástky do téměř čehokoliv, dokonce i oblečení, sběratelské figurky, šperk aj. A vyvalená žena spadla z Marsu. To jsem teda ještě neviděla!

Hned poté jsme se s Annikou opět sešly a vyrazily spolu asi na nejlepší program, který jsme na Pragoffestu vůbec navštívily. Šly jsme se naučit Keltské tance. Neumím popsat, jak moc jsem z toho byla nadšená. Bylo to něco tak pěkného a milého! Tančily jsme dvě hodiny a učily se spolu s dalšími lidmi několik keltských tanců na pěknou keltskou hudbu. Lektor byl vcelku vtipný a jeho společnice také. Tančili jsme v kruhu, nebo jsme tvořili různě zkroucené hady, ale tančili jsme i ve dvojicích či ve čtveřicích. Bylo tam mnoho usměvavých tanečnic i tanečníků, kteří se mile usmívali a nechávali se vtáhnout do úžasné atmosféry. Tance nebyly nikterak obtížné, i když je pravda, že občas se kroky trochu pletly, ale většinou se opakovaly. No, kéž by se keltské tance vyučovaly i tady u nás v blízkosti Lovosic! To bylo něco tak úžasného! Probudilo to v nás velkou radost a energii, navzdory tomu, že jsme byli všichni dost zadýchaní. No, byl to skutečně asi ten nejlepší program, na kterém jsem tu byla.

Hned na to jsme si chtěly jít s Annikou poslechnout přednášku Historie vojenských průšvihů, protože anotace prozrazovala, že by to mohlo být pojaté velmi vtipně. Ovšem místnost, ve které se přednášelo, byla narvaná k prasknutí, takže jsme se s Annikou odebraly do čajovny a tentokrát si daly Perlu Karibiku, která nám taky moc chutnala. Znovu jsme se také vydaly do herny, kde jsme hlavně tančily u Wii nebo na tanečních deskách. Do tancování jsme se prostě zapálily a neměly jsme dost, třebaže nám už tak daly keltské tance docela zabrat.

Od 19:00 jsem se celá nervózní chystala na Podvečerní karaoke. Bohužel ale nepřišlo moc lidí (srabi!), takže karaoke nakonec neproběhlo, spíš se to zvrhlo v debatní kroužek. Tak jsem se sebrala a odešla na přednášku Heraldika, na které už byla Annika. Jak už jsem si ale stěžovala u Anniky a Báry, byla jsem s panem přednášejícím trochu nespokojená. Jak někteří z vás vědí, psala jsem na heraldiku bakalářku a navíc jsem dost puntičkářská, někdy až chorobně. Pan přednášející nebyl ve svém projevu moc přesný, co se týče pojmenování prvků v erbech, nepoužíval správné tinktury (místo stříbrné říkal bílá) a nedbal ani moc na terminologii, i když věřím (a Annika mi to i potvrdila), že ji dobře zná. Navíc to byla spíš taková trochu přehlídka některých městských, státních a šlechtických erbů, které byly blasonovány (popisovány) jen zběžně.

Jelikož jsme s Annikou ještě neměly tancování dost, rozhodly jsme se vyrazit na program Orientální tanec. Shodly jsme se na tom, že to není taková hračka, jak to může vypadat. A jak prohlašuji, dozvěděla jsem se i o práci svalů, o kterých jsem vůbec nevěděla, že je mám a že se s nimi dá nějakým způsobem manipulovat. Wow! Vždycky jsem si ale myslela, že alespoň některé prvky orientálního tance znám, a dokonce i zvládám. Jenže jakmile jsme je vyzkoušely i s "popisem práce", jako bych to nikdy neuměla. A možná že ani neuměla. Každopádně to byl jak poučný program, tak také vtipný, protože lektorka byla docela od rány a byla s ní legrace. Teď začnu doma asi něco z toho trénovat a uvidíme, jakápak se ze mě stane tanečnice (Smějící se). Hlavně trénovat "shimy" (rychlé pohyby pánví) při vaření, na zastávce při čekání na autobus nebo při jiné činnosti.

S Annikou jsme si koupily také nějaké lístky do tomboly, která začala v 21:00. Kvůli tomu jsem musela přerušit dvou hodinový kurz orientálního tance, což mě tedy upřímně mrzelo. Annika mezitím odešla na jiný program o tokijských čtvrtích. Před tombolou se ještě odehrávalo jakési zakončení Pragoffestu a na programu byla hlavně světelná show, která se dost podobala té ohnivé, ale místo ohně se používala všelijaká světýlka, neonový oblek, praporky a jiné rekvizity. Vše se odehrávalo ve velkém sále nad hernou (což byla druhá tělocvična). Po světelné show se rozdávaly ceny z tomboly, které byly vcelku hodnotné: knížky, společenské hry, sběratelské edice her do Play stationu i do PC apod. Moderátor varoval především ty jedince, kteří vyhráli rovnou několik cen, aby se šli po tombole raději ihned někam schovat, aby je ti, kteří nic nevyhráli, nešli zmlátit. Bohužel ani moje, ani Anniky lístky nebyly výherní, takže jsem trochu zalitovala toho nedokončeného orientálního tance.

To už na mě čekala opět Bára s Honzou, aby si vyzvedli své nové "mimi", čili mě. A Annika. Kvůli mně jsme kapku nestíhali náš spoj, nejen kvůli přetažené tombole, ale také jsem se zdržela v šatně, když jsem nemohla najít svůj lísteček. Nakonec jsem ho nenašla a musela prokázat vlastnictví své bundy tím, že jsem prozradila obsah svých kapes: modrozelené rukavice a pepřák. Jakmile to šatnář uslyšel, tak nahodil jakýsi vyděšený výraz.

Opět jsme s Annikou úplně živě převyprávěly, co všechno jsme zažily, a myslím, že na nás ještě bylo vidět nadšení z celého dne. Bohužel už to však byl poslední den, který se mnou Annika na Pragoffestu strávila.

Do hajan jsem šla opět kolem jedné hodiny v noci. A ráno jsem vstávala zase v 6:45. To mě čekal už opravdu jen kratičký nedělní program. Další článek tedy bude o dost kratší.

Legenda k fotografiím: 1) Stavíme puzzle
2) Dokončený obrázek z puzzlí
3) Team Star Wars
4) Přednášející převlečená za jednorožku z My Little Pony
5) Nevím, jakou postavu představuje slečna v bílém, na to vedle bych typla Bořka stavitele a úplně vpravo má být zelený poník opět z My Little Pony (těch tam běhalo, ale po dvou!)
6) Tady mi zapózovali dva Jediové
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 8. února 2013 v 10:38 | Reagovat

Tak tedy... to je další díl úúúúúžasné senzační a vyčerpávající reportáže. Těšila jsem se na "To be continued" a jsem nadšena. Byla to nejen zábava, ale i poučení a navíc bonus - možnost seznámení s novými lidmi. Krásně jsi to popsala - jak jinak - při tvém daru slova a ducha. Moc se mi to líbí. :-)

2 pavel pavel | Web | 8. února 2013 v 14:19 | Reagovat

Pepřák? Tak to mne děsíš.... :-D
Tak to si musím tu naši schůzku pořádně rozmyslet. :D

3 Airen Glider Airen Glider | Web | 8. února 2013 v 14:51 | Reagovat

Však Annika psala, že skládání puzzlí byl docela obtížný úkol :-) Ale vy jste to zvládly, jak jinak 8-)
Pragoffest je už minulost, ale zítra je taky nějaká akce. Jak se to jen jmenuje? 8-O No, já tam bohužel zase nemůžu, protože se musím připravovat na lyžák, příští týden a tak, ale táta tam jde, tak alespoň fotky uvidím :-)
Nádherná reportáž! :-)

4 Annika Annika | Web | 8. února 2013 v 15:04 | Reagovat

sobota byla skvělý den. je milé si ji po dvou dnech strávených rozporuplným plesáním a následným pracným zotavováním v myšlenkách znovu zopakovat a připomenout si hlavně to veselé hopsání na keltských tancích :-) a jak už jsi i ty říkala, je úžasné, jak moc podobné názory máme, je to skoro, jako bych četla vlastní myšlenky! :-)

jsem moc zvědavá na neděli, až si počtu o tom, co jsem nezažila. doufám, že sis ji pořádně užila! :-)

5 Helena Helena | Web | 8. února 2013 v 17:31 | Reagovat

Je to velky patchwork ruznych smeru.Mne by se asi nejvic zamlouvaly ty tance.Ale vidis,nasla sis tam i svoji Heraldiku,i kdyz dost ochuzenou.Je zajimave,co vsechno muzeme v jednom dni zazit.Neni to krasne Mnisko? :-)

6 Helena Helena | Web | 8. února 2013 v 17:31 | Reagovat

Jsem ve spamu. :-)

7 Mniška Mniška | E-mail | Web | 8. února 2013 v 18:06 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem velmi potěšena, že se Ti to tak líbí, člověka to velmi motivuje :)

[2]: :-D  8-)

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 8. února 2013 v 18:07 | Reagovat

[3]: No, popravdě on to nebyl obtížný úkol a myslím, že ani Annika nic takového nepsala :D Ne, fakt to nebylo obtížné, kor, když nás tam u toho bylo pět. Byla to jen příjemná ranní rozehřívačka

9 Mniška Mniška | E-mail | Web | 8. února 2013 v 18:12 | Reagovat

[4]: Musíme si to fakt někdy zopakovat. A ty tance, abychom to nezapomněly. Jinak mám už připravený poslední a třetí díl, ale už jsem toho v neděli moc nezmohla, protože dva programy, na které jsemchtěla jít, se nakonec zrušily.

[5]: Máš pravdu a dělá mi radost, že to tak přesně vidíš. Ono o to víc je to obohacující, když toho člověk za den zažije tolik! Můžu Ti říct, že ještě teď jsem taková v euforii a chce se mi vrátit zpátky na Pragoffest. Tam bylo tolik akcí a najednou... jsem doma. A akce málo :-|

10 Vendy Vendy | Web | 9. února 2013 v 11:04 | Reagovat

Asi by mě nejvíc bavilo to puzzle a hlavně tance, jak keltské, tak břišní (nezkoušela jsem zatím ani jedny.)
Ale měly jste obě pořádně nabitý den a je vidět, že vám neuniklo téměř nic.
Tomu klukovi ses prostě líbila! Ale jestli se nelíbil on tobě, to už je horší - nejjednodušší je, když se tě nevítaný kluk zeptá, jestli s někým chodíš, tak řekni že jo, i kdyby to momentálně nebyla pravda.
To, že jsi byla na festivalu s kamarádkou, místo se svým klukem, nic neznamená, protože tvůj fiktivní kluk moh mít prostě jiný zájmy. A dotěrného zájemce bys tím odpálkovala bez problémů... ;-)

11 Taure Taure | Web | 9. února 2013 v 18:38 | Reagovat

Páni,to muselo být super! :-) jsem ráda,že sis to užila :-)

12 Annika Annika | Web | 9. února 2013 v 19:33 | Reagovat

jinak Mniško, ještě jsem tě našla jednou na jedné fotce z keltských tanců :-)

http://fantasyplanet.cz/content/images/1/10330-pragoffest-2013_full.jpg?1360168816

13 Vendy Vendy | 9. února 2013 v 22:28 | Reagovat

[12]:Hezký! Už jsi celebrita! ;-)  :-)

14 Thalia Thalia | Web | 9. února 2013 v 22:46 | Reagovat

To zní všechno tak neskutečně zajímavě... zdá se mi, že do té krátké doby toho vtěsnali strašně moc, sama bych nevěděla, kam dřív :D

15 Elisis Elisis | Web | 10. února 2013 v 22:14 | Reagovat

Bohužel mi blbnutí blogu neumožnilo přečíst si první díl, tak jsem se vrhla na druhý. Mrzí mě to, doufám, že si ho budu moct přečíst brzy, jelikož tento článek jsem zhltla jako malinu :-) Umíš tak poutavě psát, že se od toho člověku nechce odtrhnout.
Koukám, že jste toho zažili opravdu hodně! Těžko uvěřit, že se to všechno událo v jednom dni. Keltské tance mě zaujaly také, určitě to byl skvělý zážitek. Já, jakožto milovník tance, bych si něco takového klidně nechala líbit :-)
Co se týče nepříjemného zážitku s tím klukem, něco takového jsem taky zažila. Ale asi to nebylo tak hrozné, jak popisuješ Ty. Člověk se snaží být milý, doufá, že z toho bude přátelství, ale druhá strana najednou obrátí :-?
Upoutal mě program Pojďme tisknout ve 3D. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje. Díky Tobě jsem se zase dozvěděla něco nového :-)
Je škoda, že se nevydařilo karaoke. Osobně si myslím, že trochu zpívat umím,  ale nevím, jestli bych měla odvahu vystoupit před cizími lidmi. Asi jsem taky srab :-D
A mimochodem, pepřák v kapse bundy také nosím, jeden nikdy neví, co se může stát.

16 Luné Luné | Web | 11. února 2013 v 21:31 | Reagovat

Tvé druhé povídání o Pragoffestu jsem si přečetla už včera, ale uprostřed noci a políbená únavou.
Keltské tance musely být nádherné, svým pohybem i doprovázející melodií uklidňující. Nebylo zvláštní tancovat v místnosti s naprosto cizími lidmi?
Kéž by ta čokoláda na tisknutí byla jedlá, stala by se skutečně zvláštní odrůdou :) Jéjej, hořká, mléčná i bílá by se za ní daleko ztratily.
Myslím, že Amorek rád střílí šípy do nesprávných princů, aby se ten pravý díky jejich počínání probudil sám :)

Bylo krásné se s tebou zase projít oázou fantazie :)

17 Luné Luné | Web | 11. února 2013 v 21:31 | Reagovat

Tvé druhé povídání o Pragoffestu jsem si přečetla už včera, ale uprostřed noci a políbená únavou.
Keltské tance musely být nádherné, svým pohybem i doprovázející melodií uklidňující. Nebylo zvláštní tancovat v místnosti s naprosto cizími lidmi?
Kéž by ta čokoláda na tisknutí byla jedlá, stala by se skutečně zvláštní odrůdou :) Jéjej, hořká, mléčná i bílá by se za ní daleko ztratily.
Myslím, že Amorek rád střílí šípy do nesprávných princů, aby se ten pravý díky jejich počínání probudil sám :)

Bylo krásné se s tebou zase projít oázou fantazie :)

18 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:01 | Reagovat

Jéj, tak keltské tance bych si nechala líbit. :)

[15]: Taktéž su o tom 3D tisknutí nevěděla, díky Mniščině článcích o Pragofestu už vím o dvou nových věcech/skutečnostech.

Paní od puzzlí chybělo trochu rotzumnéhop uvažování nad svým chováním a dotyčného nápadníka bych mírným způsobem poslala do jistých míst. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama