Průvodce po Pragoffestu I.

6. února 2013 v 10:32 | Mniška |  Nový vítr
Vítám se zpět na blogu z kouzelného výletu po známých fantastických zemí Pragoffestu. Za 4 dny jsem prožila mnohá a strastiplná dobrodružství, která závidím i sama sobě. Teď bych si přála mít u sebe obraceč času, abych se mohla znovu na Pragoffest vrátit a znovu jej prožít. Byl to jeden z mých nejlepších zážitků za posledních pár let!

Jistě si vzpomenete, že jsem 20. ledna zveřejnila na blogu výzvu o společné cestě na jedinečný festival fantazie Pragoffest. Na tuto výzvu odpověděla Annika, která se se mnou ochotně a zcela dobrovolně vrhla do víru spontánnosti, akcí a skutečného dobrodružství. A za její spoluúčast jsem velmi vděčná, protože bez ní by to nemohla být taková legrace. Když už jsme u děkovaček, nesmím ani zapomenout na Báru G. (mou bývalou spolužačku z VŠ), která mě také zcela dobrovolně a tím i dost neuváženě přivítala u sebe doma, aby mi poskytla nocleh. Tak pěkně jako ona a její "mužíček" se o mě dlouho nikdo nestaral.

Na Pragoffestu jsem strašila od pátku do neděle a za tu krátkou dobu toho hodně okusila, uviděla a zažila. Jelikož se budu chtít detailněji o své zážitky podělit, rozhodla jsem se stejně jako Annika rozdělit článek na části. Sama jsem zvědavá, kolik jich bude. Rozhodně ale nechci týrat vaše oči. Bude toho hodně, takže se na to připravte. Úvodem chci ještě dodat, že jsem ještě nyní přesycena obrovským nadšením a souhlasím s Annikou, že je co závidět. Tak pojďme na to!


Tedy v pátek ráno jsem odjela autobusem na holešovické nádraží, kde už na mě čekala jak Bára, která se nabídla, že mi vyzvedne batoh s mými pár švestkami, tak Annika, s níž jsem odjela metrem na Háje k Modré škole. Nadchlo nás, že bylo vše hned po ruce a nemusely jsme nikde bloudit. Jakmile jsme si zaplatily vstupné, prošly jsme si školu, abychom se v ní mohly pak lépe orientovat. Velmi nás nadchla tělocvična zcela proměněná v hernu. Byla rozdělená na dvě poloviny, přičemž ta první byla vyhrazena hraní deskových a karetních her, které se zde zapůjčovaly i prodávaly a v té druhé šlapaly mašiny, počítače, Play stationy a Wii. Tady bylo pochopitelně hodně narváno. Ale tělocvična byla opravdu velká, takže tam bylo alespoň k hnutí. Do herny jsme se za celý Pragoffest s Annikou velmi rády vracely, vždy jsme tu objevily něco nového a pěkně se u toho vyřádily.

Posléze jsme se vydaly na workshop Kreslíme fantasy potvory. Ovšem s Annikou jsme z něj byly trochu zklamané, protože nás neučily kreslit, jak jsme předpokládaly, ale místo toho nám předložily obkreslovací šablony. Workshop jsme tedy předčasně opustily a šly obhlédnout prodejní stánky se sběratelskými předměty z PC hry Minecraft (promiňte, fanoušci, ale já tuhle hru ohodnotila zlatou korunou o nejstupidnější hru), krámek s knihami, který nás přitahoval asi nejvíce, a s plackami všech možných druhů a obrázků. Před našimi zraky je také vyráběli. A hned na to jsme se rozhodly vyzkoušet nějaké hry v herně. Bylo to vůbec poprvé, co jsem vzala do ruky ovladač od Play stationu, který v tento moment představoval meč, jímž jsem máchala ve vzduchu proti Annice tak zběsile, že kdyby divák, nevědíc o tom, že si hrajeme na šermířky, upoutal svůj zrak na nás, asi by si myslel, že jsme se dočista zbláznily. Naše zkušenosti s těmito typy her byly doteď nulové, vlastně jsme musely i požádat obsluhu o pomoc a rozhodně na nás bylo vidět, že jsme pěkné amatérky. Ovšem to nám vůbec neubralo chuť do hraní, naopak, o to víc jsme si to pekelně užívaly a máchaly s ovladačem-mečem hlava nehlava jako zběsilé.

Po tomto rozpohybování se jsme se vydaly na přednášku sekce Harry Potter o kouzelných tvorech a kde je najít. To už se nám zamlouvalo poněkud víc. Sice jsme probírali víceméně potvůrky známé, ale sem tam jsme se dověděli i něco o jejich původní mytologii a zapojovali jsme se do debat. K jednorožcům jsem měla rozhodně co říct :) Draci, bazilišci, kentauři, víly, hypogryfové, vlkodlaci, skřítci a zmínky vyloženě o potterovských tvorech jako byl například dlaždičoun (lasička, která od přírody mluví sprostě).

Následně na to jsme se s Annikou rozešly a šly za tím, co každou zajímalo více. Já mířila na přednášku Svět zaklínače, přičemž první dotaz přednášejícího byl, kdo všechno z přítomných už Zaklínače četl. Ruku nás zvedlo asi 75%. "Tak proč sem chodíte?!" zněla jeho další udivená otázka. No, a až teď mi to došlo. Proč chodím na přednášku o něčem, co znám? Asi proto, abych se zase bezpečně ponořila do těch světů, které se mi líbí, a já to mohla sdílet s více fandy. Nicméně mě to trklo a další svůj program jsem pak trochu proškrtala a rozhodla se zkoušet i jiné mně neznámé věci.

Ale přednáška o zaklínači nebyla marná. Přednášející měl totiž možnost mluvit se samotným tvůrcem zaklínače, A. Sapkowskim a trochu nám ho popsal. Prý se chová dost namyšleně. Velmi často vyslovuje slovo ku***, nesnáší katolíky (což mě udivilo, protože je to Polák) a nenávidí ani Geralta, jelikož se jeho fiktivní postavička stala slavnější, než je on sám. Stěžoval si také na PC hry se zaklínačským námětem, které se mně zdají dokonalé. Nicméně se tradovalo, že hra se konzultovala se Sapkowskim. A to je právě ona nepravda. Sapkowskimu se PC hra vůbec ale vůbec nelíbí a nikdo se ho na nic neptal. Vypadá to, že pan Sapkowski je pěkný negativista. Rozhodně neplánuje napsat další díl o zaklínači, ačkoli se mezi Kelišovkami roznášelo, že se další díl chystá. Na závěr přednášky jsme mohli shlédnout pár záběrů z polského seriálu. Pěkně jsme se u toho všichni nasmáli, až nám od smíchu praskaly knoflíky u kalhot.

S Annikou jsme se pak zase sešly na přednášce Tolkien a Středozem, která byla velmi poučná, co se autora týče. Dozvěděla jsem se, že Tolkien vymyslel 15 jazyků a zejména pro elfštinu mu byla inspirací finština, kterou mimo jiné také uměl. Nejlepší ovšem byly ukázky ze starých filmů o hobitovi. První dvě ukázky byly z kreslených pohádek pro děti. Už tady jsme se ale smíchy neudržely. Ovšem třešničkou na dortu byl sovětský hraný film jednoho baletního souboru a záběr na skřety-baleťáky, jak tančí. To nám opravdu tekly slzy smíchy. Poslechli jsme si i nějaké české písničky o Středozemi.

A to nás s Annikou opět popadl záchvat hraní a opět jsme vyrazily do herny. Tentokrát jsme se bez ostychu pustily do další blázniviny. "Chceš si zatancovat?" "Jo!" Popadly jsme tedy ovladače od Wii a před zraky desítky lidí jsme tancovaly podle postavy, která nám na monitoru ukazovala, co máme dělat. Říká se, že pod svícnem je největší tma, možná právě skutečnost, že kolem nás bylo tak moc lidí, způsobila, že jsme se vůbec nerozmýšlely a šly prostě po hlavě a spontánně do toho. Ani tuhle vychytávku jsem dosud neznala. Ale šlo nám to skvěle. Dokonce tak moc, že si nás lidi natáčeli a fotili (možná budeme na internetu slavné). Ukázalo se, že pod naším světlem to dost zářilo. Na Play stationu jsme si také vyzkoušely hru Knihu kouzel a pokusily se učit čarovat jako Harry Potter. Opět to byla hra s ovladači, která se ale v monitoru proměnila na kouzelnou hůlku. S Annikou jsme se ale shodly na tom, že je to hra pro mrňata :)

Bylo 17:00 a my se s Annikou opět rozdělily. Šla jsem si poslechnout něco o tom, jak vypadá hvozd, když bych si chtěla zahrát s kamarády Dračí doupě anebo nějaký LARP. Zpočátku mě spíš zaujalo, jak dredatý přednášející působil trochu nervózně, ale přednáška začala být po chvíli mnohem zajímavější, když tento student biologie na UK se nořil hlouběji do svého biologického oboru a prozradil nám, že rostliny skutečně vidí, cítí, slyší a mají také paměť. Zaznamenají, když je někdo utrhne, dokáží rozpoznat, že se o ně otřel živý tvor anebo neživá věc. Že rostliny disponují těmito smysly, bylo biology dokázáno. Trochu jsme si i zafilozofovali a bavili se o teorii tzv. všeobjímajícího mycelia. Kdo viděl Avatara, bude pro něj snazší přirovnat toto mycelium k Eywě. Tedy, že rostliny a stromy jsou vzájemně propojené, působí též i ve vzduchu a vlastně všude kolem nás. Ovšem to je jen teorie.

Následně na to jsme s Annikou navštívily úžasnou přednášku Natáčecí lokace a WB studio v Leavesdenu, což se opět týkalo Harryho Pottera. Přednášející byla cesty znalá, vydala se do Anglie a navštívila tam téměř všechna místa, kde se HP natáčel. Byla jsem velmi překvapená, jak málo se toho točilo ve skutečných interiérech a exteriérech a místo toho bylo mnoho vytvořeno ve studiu, včetně přírody. Naopak se zase natáčecí štáb dostal kvůli jednomu "pidi záběru" i na téměř nedostupná místa. A paradoxně některá tato skutečná místa vypadají mnohem více, že jsou digitálně upravená. Viděli jsme fotografie skutečného nádraží King´s Cross, viadukt, po kterém jezdil vláček do Bradavic, ale hlavně natáčecí studia v Londýně, které je dnes otevřeno pro veřejnost. Moc jsem zatoužila po tom, se tam podívat, mají tam toho opravdu fůru. Pobavili jsme se dále o tom, kolik věcí se během filmu změnilo - podoba Bradavic, poloha Hagridovy chatky a vůbec poloha hradu samotná. Je skutečně kouzelný, protože i hrad dokázal měnit svá místa velmi často.

Po přednášce jsme si šly s Annikou odpočinout do čajovny, aniž bychom musely opouštět školu (tam bylo všechno, včetně jídelny a právě i čajovny) a daly si čaj Nebeská brána, který nám oběma velmi zachutnal. Tu nám do čajovny doslova vběhla pozvánka na Fire show. Takže jsme se s Annikou zvedly a vyrazily na venkovní školní hřiště. Tam byly k vidění mnohé kousky a oslnivá umění s poikami. Přiznám se ale, že už jsem ohnivou show viděla tolikrát, že už mě nedokázalo nic překvapit a už ani ne tak nadchnout, čímž nechci říct, že by to nebyla fajn podívaná. Byl to další díl puzzlíků v našem pestrém programu. Ovšem trochu nám poprchávalo a mně od té doby, co jsem Fire show natáčela, už pořádně nešel fotoaparát. Nejlepší fotky mám tedy jen z pátku. Pak už mi foťák zkolaboval.

Z Fire show jsme se honem naposled vydaly na Harry Potter con, konkrétně na Pottere, máte padáka! Dorazily jsme tam o něco později kvůli již zmíněné Fire show, takže soutěž na motivy Nejslabší, máte padáka! už byla v plném proudu, tudíž jsme se jí neúčastnily, ale divákování nám stačilo k tomu, abychom se skvěle pobavily. Zdejší moderátoři by si to opravdu mohli střihnout v televizi, ti byli naprosto skvělí. Ovšem otázky na soutěžící byly dost záludné. Mnohé byly lehké, ale při některých z nich jsem si vždy oddychla, že nesoutěžím, ale jen "divákuji". A to jsem si myslela, že HP znám dobře. Právě mi bylo dokázáno, že bych měla přečíst všechny knihy znovu :)

Než si pro mě přišla má hostitelka se svým milým Honzou, zašly jsme s Annikou ten den naposledy do herny, popadly plastové elektrické kytary a zahrály si Guitar Hero na Play stationu. Ještě že jsme měly sluchátka a nikdo nemohl slyšet, jaké kiksy jsme tam páchaly. Smály jsme se tomu, že by nás asi nikdo do kapely jako kytaristky nevzal :) o to byla větší bžunda. Vyzkoušely jsme také taneční desky. Když se to vezme kol a kolem, v ten den jsme opravdu hlavně objevovaly, zkoušely a byly až nadpřirozeně spontánní. Ani jedna z nás nikdy nehrála podobné hry na PS nebo na Wii, to byla premiéra. A na to, že o sobě Annika tvrdila, že je zakřiknutá, na mě udělala dojem, jak se ničemu nebránila a chtěla se mnou všechno zkusit, navzdory tomu, že bylo všude plno lidu.

A tak skončil první den na Pragoffestu. Za jeden den jsme toho stihly opravdu hodně. A to zdaleka nebyl konec. Kolem 22:00 si pro mě přišli mí "hoteliéři" a postarali se, abych po Praze v noci nebloudila sama. To jsme jeli ještě s Annikou v metru. A my celé nadšené vypravovaly své zážitky z celého dne.

A to se mi, vážení a milí, stal jeden závěrečný trapas dne. To už jsem se zabydlela u Báry doma a šla se osprchovat. V koupelně měli jak vanu, tak sprchový kout, ale já automaticky vlezla do vany, protože jsem na to z domova zvyklá. Jenže jsem nějak nemohla najít žádný sprchový gel. Jediné, co bylo poblíž k mání, bylo hnědé mýdlo. Samozřejmě mě trklo, že tím se Bára s Honzou asi nemyjí, ale nakonec mi nezbylo nic jiného, než se s ním napatlat. "Promiňte mi, že jsem tam byla tak dlouho," omlouvala jsem se jim," ale nemohla jsem najít mýdlo." Pěkně se divili. Nakonec se ukázalo, že sprcháče ležely na zemi ve sprchovém koutu, který jsem nějak opomenula. A mýdlo, které jsem použila, bylo na praní. Takže jsem se parádně nevědomky vyprala.

No, omlouvám se za délku článku, ale věřte mi, že si i tímto článkem ráda připomínám ty úžasné zážitky. A to jsem teď psala jen o pátku. Příští článek bude o sobotě.

Legenda k fotografiím: 1) Tělocvična s hrami
2) Koutek pro hráče deskových a karetních her
3) "Pařanský koutek" v tělocvičně
4) Fanoušek My Little Pony (takových poníků na Pragoffestu běhaly víc). Tomuhle říkali Pinkie
5) Čajíček, perníček a dva manga výtisky
6) Fire show
7) Fire show
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bára G. Bára G. | 6. února 2013 v 10:56 | Reagovat

Dlouhé podle očekávání :-) ale zvládla jsem to přečíst, i když už jsem o všem slyšela či toho byla účastníkem. ;-)
Jsem ráda, že se Ti tu líbilo a snad zase někdy přijedeš. Zatím trénuj běhání na vlak :-D

2 Annika Annika | Web | 6. února 2013 v 13:29 | Reagovat

jej, to jsem si ale pěkně početla o našich zážitcích! vidíš, sovětské baletní skřety jsem úplně zapomněla zmínit, jak jsem jen mohla?! :-? :D
a do svého článku o sobotě jsem si také chtěla dát nahoru fotku visačky, ale zjistila jsem, že mi táta odnesl foťák do práce, takže tam dám něco jiného.
už se moc těším na pokračování tvé reportáže, baví mě všechno ve slovech zažívat znova :-) ještěžes tenkrát ten vyzývací článek napsala, jinak bych nic z toho nezažila a o víkendu nadále hnila někde doma :-)

3 Beatricia Beatricia | Web | 6. února 2013 v 15:33 | Reagovat

ÚÚÚÚžasně krásně podaná vyčerpávající reportáž. Mám to jako na dlani a přemýšlím, kterou tu akci bych jako první navštívila já. Bylo to superčtení a těším se na "To be continued". :-)

4 Airen Glider Airen Glider | Web | 6. února 2013 v 15:58 | Reagovat

Teda, máš to delší než Annika oba dva dohromady, ne? :-D Ale jsou to hezké vzpomínky a byla by škoda to nenapsat, zapomenout třeba ty bláznivé detaily :-)
Už jsem to četla u Anniky, takže se trochu orientuji v programu, ale i tak... no, škoda, že jsem tam nemohla... :-? :-)
Těším se na sobotní report ;-) :D

5 Thalia Thalia | Web | 6. února 2013 v 17:07 | Reagovat

Tak to zní fakt dobře, hlavně ty přednášky o HP a Tolkienovi :-)

6 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 6. února 2013 v 21:36 | Reagovat

Ty si to dokážeš užít, ale to je super :-) Život se má prožít plnými doušky, takže jen tak dál :-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. února 2013 v 22:23 | Reagovat

Nejepší na pleť je mýdlo s jelenem :-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 7. února 2013 v 16:49 | Reagovat

Tak hlavní je, že jste si to obě nebo vlastně všichni učili a ty ses pěkně pořádně vyprala - nakonec se říká - čistota půl zdraví, ne? :-D

9 Helena Helena | Web | 8. února 2013 v 10:55 | Reagovat

To byl pořádně dlouhý článek,ale na druhou stranu ses do toho vžila tak,že mi připadalo,jak bych tam byla s Váma.Jak jsem tak četla,bude to něco podobného,jak v Hollywodském studiu.Jsou to parádní zážitky,když si můžeš okusit to nebo ono a je krásné,že jste to taky spontánně činily. :-)
Ovšem nakonec mě dostalo to hnědé mýdlo. :D Ale určitě bylo zdravější než sprchovací gely. :D

10 Luné Luné | Web | 8. února 2013 v 20:58 | Reagovat

Jéjej.. ty a Annika mi s dlouhými články dáváte pěkně zabrat. Tedy, spíše mým myšlenkách obalených v kašli a nesnesitelném nachlazení. Ale ne, jsem moc ráda, že si můžu říši vašich zážitků projít úplně celou, s rozsvícenou každou hvězdičkou souhvězdí vzpomínek. Děkuju :)
Nejraději bych se asi podívala na Potterovské přednášky, střípky z Tolkienova světa a poslechla si úvahu o vzájemném propojení všeho živého. Připadá mi překrásná.
Jsem moc ráda, že jste si procházku říší fantazie užily. Na další cestu kouzly tvých slůvek se vydám o trochu později :)

11 Vendy Vendy | Web | 9. února 2013 v 1:23 | Reagovat

Podle tvého nadšeného vyprávění to musela být úžasná akce! A věřím tomu.
Dobré bylo, že jsi měla ubytování u kamarádky - bodík plus!
Užily jste si toho s Annikou dost, pořádně se vyblbnuly u PS (a koneckonců, proč ne, aspoň jste si vyzkoušely různé věci, je dobré, že se nebojíš vyzkoušet něco nového). Přednášky byly zajímavé, upoutalo mě vyprávění o rostlinách. A taky o Sapkowskim - moc iluze si o něm nedělám, zjistila jsem,že mnozí autorové výborných románů (nebo skvělí herci, skladatelé, hudebnícik) jsou v soukromém životě dost primadony, nevidící si ani na špičku nosu - nebo spíš kapku mimo realitu.
Že Sapkowski nesnáší Geralta jsem četla už dřív, právě proto, že Geralt mu přerostl přes hlavu a bylo zkrátka přegeraltováno. Ale nic z toho nebrání tomu, abych Zaklínače nemilovala. Pořád je to jedna z mých nejoblíbenějších sérií.
Nevím, jak se vyjádřil k PC hrám, ale byl hodně zklamán z filmového zpracování. To jsem byla taky. I když seriál nevypadal špatně, kdyby to bylo něco jiného, tak zajásám, ale u Zaklínače jsem prostě čekala něco víc. Nejlépe ve stylu Pána prstenu. ;-)
Program jste měly pěkně nabitý a fakt jste si festivalu užily!
Zítra (nebo spíš dneska) se podívám i na pokračování... :-)

12 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 12. února 2013 v 22:50 | Reagovat

Tak to Vám skutečně závidím, protože program, který popisuješ, by mě určitě oslovil. Ať už Zaklínač (jehož vypůjčený pátý díl mi leží u postele a před ním  ještě tři knihy, co přečtu, než se pustím do něj), Guitar Hero na Playstationu či Tolkienova Stzředozem.
Poník mě rozsekal, taky jsem propadla onomu barevnému seriálu, ale do cosplye bych se nevrhla. :D
Jaký zajímá Sapkowski postoj ke hře i Geraltovi, to jsem vůbec do teď netušila a celkem mě to zklamalo.

Nevíš náhodou, krerá skupina měla na svědomí tu Fire show?

13 Chiisai Chiisai | 15. února 2013 v 19:33 | Reagovat

Hezká reportáž. ;-)

Zaznamenala jsem v komentářích dotaz na páteční fireshow - byla od spojených (pro tuto příležitost) skupin Ohně Andoru a Fyriseo. A jak to vím? Jsem vedoucí linie RPG Aliance, která ji zařizovala a krom toho též performerka (sice jsem to zrovna ten den pěkně pokazila a spálila si chloupky z celého pravého zápěstí, ale jinak točit umím :-D ).

Pokud by mě někdo chtěl kontaktovat, tak na serverech Andor.cz nebo přes http://rpg-aliance.cz/cs/kontakt

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama