Štědrý den

4. ledna 2013 v 17:51 | Mniška |  Truhla
V prvé řadě bych vás chtěla upozornit na to, že tento článek je předepsaný a už tu měl dávno viset, protože souvisí s minulým tématem týdne Štědrý večer. Na nějakou dobu jsem se ale zase ocitla bez internetu a to zrovna v den, kdy jsem měla v plánu předepsaný článek publikovat. Přemýšlela jsem, jestli ho mám teď vůbec zveřejňovat, ale přece ho tu nenechám jen tak zahrabaný v rozepsaných. Brzy na to zveřejním další článek, mám jich tu tucty rozepsaných...


Už je to sice více jak týden, co uběhlo od Štědrého dnu, ale téma týdne s tímto názvem na mě neustále volá, ať k tomu zase napíši nějaký svůj chytrý poznatek. Myslím, že asi nemám, co nového k tomu říct a ani nechci konkrétně rozebírat své Vánoce, které probíhají vcelku tradičně a přece ve mně nějaký ten červíček - spíš pěkná stonožka - hlodá, ať si to téma nenechám jednoduše ujít.

Všímám si, že každý rok se o Vánocích mluví trochu jinak (tedy alespoň tu jinakost vnímám ve svém okolí anebo zrovna natrefím na články, které mým hypoteoriím náramně vyhovují). Předminule si lidi začali více všímat toho, jak se z vánočních svátků stávají komerční záležitosti. Reklamy na vánoční dárky se objevují už v říjnu a nejen televize nás krmí neustálým drzím doporučením, co že to vlastně všechno máme doma mít a že ve skutečnosti je to stejně na nic, jen to člověka podporuje v jeho lenosti. Bohužel. Ale já se ještě nesmířila s tím, že pro naprostou věštšinu obyvatelstva planety Země jsou život jen peníze a pořád se moje naivita diví tomu, čeho jsou lidé kvůli těm směšným papírkům schopni.

Minulý rok jsem měla zase za to, že se lidé snaží alespoň trošku vrátit k tomu tradičnímu a aspoň na oko pátrali po původu Vánoc. Snažili se vzkřísit Ježíška a kamenovali tlusťocha Santa Clause.

Letos jsem měla trochu pocit, že Vánoce prostě nejsou pochopeny a že naprostá většina je chápe jako povinnost. Něco, co se musí přetrpět. Proč se mě lidé ptají, jak jsem přežila Vánoce? Snad prožila, ne?

Spousta příprav, cukroví, shánění dárků, počítat každou korunu, nakoupit tohle, támhleto, umýt okna, přehnaně uklízet, tvářit se na chvíli, že jsme rádi s rodinou. Takové námahy pro jeden večer, který uteče jako voda! Vánoce jsou stres a jakási nepsaná povinnost. Uff, to jsme si oddychli, že je to za námi!

Takový přístup mě srdečně mrzí a mrzí mě, když i moje mamča občas lamentovala, že se na Vánoce netěší, protože s tím má spojené mnohé stresy. Na jednu stranu jí to nezazlívám, protože si upřímně naše rodina také už nějaký delší čas prochází velmi těžkou zkouškou a řekla bych, že je to zkouška hlavně o trpělivosti, kterou moje mamča rozhodně neoplývá.

Ale říkám pořád, že Vánoce jsou takové, jaké je chceme mít a jaké si je uděláme. A klidně se můžeme na chvíli odstřihnout od zbytku světa a udělat si je úplně jiné, než jaké je mají kdekoli jinde, to je jedno, ale určitě bychom se neměli ohlížet na druhé v tom smyslu, že bychom se s nimi měli srovnávat; všichni slaví svátky takto, my budeme taky. Všichni dostanou drahé dárky, my musíme taky dostat drahé dárky. Všichni mají tohle a támhleto. Co by lidi řekli, kdyby tohle a támhleto... Samozřejmě si asi nikdo z nás nic takového neříká doma v koupelně nahlas, jsou to trochu podvědomé myšlenky. A možná je něco na tom, že Vánoce spojují... ale taky je třeba se ptát, jakým způsobem.

My už jsme tak trochu navyklí a troufám si říct, že i kapku zblblí. Už jsme někteří zvyklí, že Vánoce jsou jeden velký stres. Spousta lidí to tak bere. A už několik měsíců dopředu víme, že to bude stresový zážitek. Důkaz, že i zvyky můžou být zlé. No, a pak to samozřejmě přijde. Stres. Jsme na něj připravení, víme, že bude a je. Ta zloba přichází s předstihem a vlastně ani není úplně upřímná, ale navozená.

Jenže když si umíme dělat zle a vytvářet auru stresu, pak mi neříkejte, že si nedokážeme stejně tak vytvořit pohodu, dobrou náladu, najít v sobě nadšení a s jeho pomocí kouzlit. Protože Vánoce jsou jen takové, jaké je chceme mít a jaké si je uděláme a nesrovnávejme se s ostatními, nepřebírejte jejich zvyky a manýry. Někteří už Vánoce vidí v jakýchsi ohraničených mantinelech - takové mají být, tak je to dáno. Cukroví -> přípravy -> úklidy -> Štědrovečerní večeře -> dárky pod stromečkem a konec. Prostě pohled na jeden velký stereotyp, který mnohé může dost otrávit.

Jsou lidé, kteří tráví Vánoce sami. A umí si vykouzlit i tak pěkný Štedrý den. Ale mnozí z nás by si možná řekli - člověk by neměl být o Vánocích sám a už z principu ten smutek přijde. Protože by to tak podle většiny prostě nemělo být, tak si navodím smutek. Jsem sám, takhle se to nemá dělat, měl bych být kvůli tomu smutný a jsem.

Chci tím vším prostě jen říct, že bychom se neměli nechat ovlivňovat a měli bychom sami chtít něco chtít. Ono je někdy těžké připustit si, že každý z nás může být jednotlivcem a ne davem a že i já rozhoduji sama za sebe a že jsou ještě věci, které budou takové, jaké já je chci mít. Připouštím, že společnost je někdy jedna velká klec a na vodítku je připoutána hlavně svobodná vůle. Je opravdu těžké něco si uvědomit a z toho davu vyjít ven. Vlastně tím i připouštím, že si tu tak trochu dělám kampaň proti jednohlavé společnosti a že na ní svaluji vinu. Ale jistě, vím, že ovlivňujících faktorů je více. Mám ovšem pocit, že se v některých věcech až příliš vážeme na druhé nebo na jakási nepsaná "pravidla", která podle nás buď "mají být" nebo "nemají být", aniž bychom si připustili, že se jimi snažíme řídit.

Tímto článkem ani nechci říct, že všem je vlastní tento stereotypní pohled na Vánoce. Snažila jsem se jen vysvětlit (vám i sama sobě), proč asi někteří lidé mívají Vánoce spojené se stresem.

Co se týče mě, já se skutečně snažím nebrat ohledy na pesimistické myšlenky ohledně Vánoc svých blízkých. Dělám jakože neslyším, protože já sama se chci radovat, chci Vánoce prožívat šťastně, s pohodou a samozřejmě také s příběhem, kvůli kterému Vánoce vznikly - narození Páně. Svátky mají také své původy a dnes se na ně mnohdy zapomíná. Často už převažuje jen to povrchní, to, co bylo během času postupně přidáváno, např. dárky, pracovní a školní volno. K tomu se především ubírají naše myšlenky, ale myslím, že bychom se měli zamýšlet také nad pravou podstatou svátků. I to totiž ukrývá svá štědrá a kouzelná tajemství, která mohou zaujmout naši pozornost.

Ale ani tohle není nic nového, jistě už vás mnozí jiní blogeři nebo blízké osoby takto napomenuli nebo se vám snažili tuto myšlenku vštípit. Já se jen snažím zamýšlet nad tím, jak chytám vnímání Vánoc v masovém měřítku.

Nicméně taky vám mohu prozradit, co jsem dostala, protože jsem samozřejmě - ehmm - Ježíškovi vděčná. Vtipná, ale velmi praktická pro mé studené nohy je měkoučká deka s našitými rukávy - to je pošušňání! Nové hodinky ve fialové barvě, kniha Hunger games (k tomu, abych si ji přála, mě inspirovala Sherylin Lee), velká kniha dějin českých zemích, pak nějaké drobnůstky jako pár vonných a okrasných svící (jsem hrozná pyromanka. Nu, taky jsem ve znamení ohně. Tak snad jednou nepodpálím barák).

A o půlnoci na Půlnoční mši. Vůbec jsem nevěděla, zda se tam mám letos dostavit a Rybovku zpívat, protože mě pěkně potrápily průdušky a kašel mám tak úžasný, že by mi ho záviděl kdejaký simulant. Ale já už si svůj Štědrý den prostě nedokážu bez půlnočky představit, takže jsem riskla možný zápal plic. Hlas ale fungoval a já se s mnohými lidmi shodla na tom, že bych měla asi na každý koncert onemocnět, protože to jde o to líp :) Heh. Vše bylo krásné, zápal plic nepřišel, i když se těžkého kašle nemůžu pořád nějak zbavit. Ale nevadí, vše dobře dopadlo ;)

A co vy?

Legenda k obrázkům: 1) Co vidím z okna pátého patra
2) Náš tradičně tradiční stromeček, který je každý rok stejně hezký :)
3) I Adélka slavila své Vánoce - dostala dobrůtku na klacku a nové ponožky (věřte tomu nebo ne, Adélka ráda krade měkoučké ponožky a ráda na nich pak spí)
4) Ozdobené chvojí
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elisis Elisis | Web | 4. ledna 2013 v 23:36 | Reagovat

Moc pěkně ses nad tím vším zamyslela. Je opravdu škoda, že spoustu lidí bere Vánoce jako stres, shon, nakupování drahých dárků a vůbec se nepozastaví nad pravou podstatou. Nejde jenom o to, že Vánoce se poslední dobou stávají hodně materialistickým svátkem, ale také o to, jak málo lidí si uvědomí, jaké bohatství vlastně má. Že se může ve zdraví sejít se svou rodinou, a že mohou společně oslavit Štědrý den.
Stres se někdy objeví i u nás doma. Myslím, že kdyby se dárky nestaly tolik důležitými, a každý by si nadělil třeba jen jeden, ubylo by shonu a stres by třeba zmizel úplně. Protože nezáleží na počtu dárků, ale na jejich hodnotě, tím myslím to, jestli jej dotyčný opravdu daroval od srdce. Asi na to má také velký vliv pokročilá doba a vyspělá technika, jelikož spoustu lidí a hlavně dětí si dneska přeje různé technické vychytávky. Někdy mě opravdu dokáže zarazit, když si toho všeho ani neváží a stěžují si, že dostali iPhon, i když chtěli iPod...
O Santa Clausovi se už pomalu ani nechci bavit, jelikož ho o Vánocích vidím skoro všude. Nevím, kvůli čemu. Jestli proto, že má zkrátka hmotnou podobu, za to Ježíšek ne, že je tak nepředstavitelné, aby dítě nosilo dárky... I když to je tradice přitažená z Ameriky, lidem na tom stejně nezáleží.
Ale víš co, myslím si, že většina lidí na pravý smysl Vánoc nezapomíná, a pokud ti ostatní ano, můžou se jedině stydět. Důležité je, jak si to oslaví každý z nás, aby byl šťastný, aby se sešel se svou rodinou a vzpomněl si na to, proč vlastně slavíme Vánoce.

Ježíšek Ti nadělil moc pěkné dárky, hlavně, že Tě potěšily a doufám, že ostatní členy rodiny také a vypadá to, že i Adélku. Podstatné je, že jste se všichni sešli :-) Je skvělé, že i přesto, že ti trochu selhaly průdušky se Ti na půlnoční dařilo! Jsi šikovná, že ses toho i přes nemoc nevzdala. Přeji brzké uzdravení!

2 Luné Luné | Web | 5. ledna 2013 v 11:10 | Reagovat

A přitom můžeme udělat všechno úplně jiné. Můžeme se stát dárky z lásky, můžeme se na cukroví usmívat, můžeme se procházet po zasněženém lesíku a přát dévům sladké sny, můžeme se zasnít až do spánku, můžeme si po celé okamžiky Vánoc kouzlit radost ne pouze z hmotných překvapeních, můžeme se pustit zvláštního lana reality, vznášet se ve hře barev fantazie.. Nic nám nebrání. Tedy, až na naše protivné myšlenky..
Ježíšek  ti přinesl moc krásná překvapení. Věřím, že tě stresová vánice nikdy nezadusí. A brzy se uzdrav :)

PS: Kouzelně jsi to napsala!

3 Beatricia Beatricia | Web | 5. ledna 2013 v 21:06 | Reagovat

Je to moc dobře, že ses rozhodla tento článek publikovat i se zpětnou platností. Tak krásný elaborát by bylo škoda nechat v "šuplíku". Máš pravdu, skvěle jsi popsala novodobého ducha Vánoc. Já je už přestávám mít ráda.
Hlavně se brzy uzdrav, abys mohla zpívat ta krásná sóla v plném zdraví.
Moc ti děkuji za přenádherný komentář..ten si opakuji. Přeji ti do nového roku vše, co si sama přeješ, a tím je řečeno prostě VŠE. :-)

4 Amelie Amelie | Web | 5. ledna 2013 v 21:47 | Reagovat

Nádherný článek. MILUJI vánoce a snažím se, aby byly klidné, pohodové, veselé. I navzdory rozvodu si myslím, že to byly nádherné vánoce. Dárky nakupuji už od ledna, uklízím průběžně (trošku) celý rok, dodržujeme některé vánoční zvyky, pouštíme lodičky, Jendovi se líbí světýlka...a navzdory autismu si to užíváme:-)

5 signoraa signoraa | Web | 6. ledna 2013 v 11:38 | Reagovat

Moc hezké zamyšlení na téma vánoc. Některé věty, jako by byly z mého života. Stejně jako tvá maminka jsem zažívala stres, byla jsem schopná do 3 hodin do dána prát koberec, aby bylo vše naleštěné a nablýskané. Pak jsem padala únavou a nervózně štěkala na zbytek rodiny.  
Před lety jsem měla na vánoce zápal plic a dnes zpětně vidím, že jsem to potřebovala pro to, abych si uvědomila, že blbnu a sama sobě navozuji stres. Tehdy jsem udělala jen to, co mi umožnil zdravotní stav a přehlížeje prach na nábytku jsem prožila klidné vánoce. Od té doby dělám jen to, co stíhám. Pokud něco nebude, tak to nebude. Podstatné na vánoce je to, abychom se všichni sešli v klidu a pohodě. Jsem druhý měsíc v důchodu, takže jsem měla letos na přípravy a pečení (bez kterého to u nás fakt nejde) čas a hlavně klid.
Souhlasím s tebou, že podstata vánoc se smrskla jen na materiální stránku věci. Vánoční zboží bylo v Kauflandu už v posledním srpnovém týdnu!!, reklama na drahé dárky nás bombardovala nejen z televize, ale i z rozhlasu. Je těžké nepodlehnout a ještě těžší vysvětlit malým dětem, kdy už ten Ježíšek přijde, když 4 měsíce koukají v obchodě na čokoládové fugurky.
Na nákupu jsem byla ve čtvrtek, doprodávají se sladkosti z vánoc a já se obávám, že až do krámu zavítám znovu, budou tam už vystavená valentýnská srdíčka. :-(

6 Ježurka Ježurka | Web | 6. ledna 2013 v 12:32 | Reagovat

Krásně jsi o Vánocích napsala a velkou pravdou je to, jaké si je uděláme, takové je máme! Já se už dávno nestresuji tím, jestli bude všechno ťip ťop, musím pracovat jen v době, když to jde, tak uklízím průběžně, jak něco vidím v nepořádku, vrhnu se na to. A komerce? Ta jde mimo mne. Rodinné zvyky jsou pro mne důleitější. :-)

7 Dincie Dincie | Web | 6. ledna 2013 v 17:11 | Reagovat

:-) Ahoj! Mám pro tebe hotový lay na přání. :-) Ačkoliv nevím, jestli se ti bude líbit...8-O Nakonec jsem z tvých nápadů poskládala Posledního jednorožce - http://laye-z-dilny-dincie-iii.blog.cz/
Tak se na něj koukni a napiš mi, jestli bys ho chtěla nebo ne. ;-)  :-)  :-)

Zatím se měj krásně, ahoj ;-)

8 pavel pavel | Web | 6. ledna 2013 v 22:53 | Reagovat

Nezáleží jen na nás, jaké si Vánoce uděláme... některé okolnosti zapříčiní, že je lidé ani nemají s kým slavit.

9 Beatricia Beatricia | Web | 7. ledna 2013 v 1:02 | Reagovat

Děkuji ti za tvůj podmanivý komentář. Ty můj blog obohacuješ krásnými slovy a větami. A to ty tedy ovládáš na eminenc. Milovnici latiny a starých textů nemusím vysvětlovat, co to je eminenc. :-)

10 Vendy Vendy | Web | 7. ledna 2013 v 20:07 | Reagovat

Mniško, tohle je úvaha, kterou by si měli přečíst všichni frustrovaní z vánoc. Je to skvělá úvaha a já ti tleskám, protože jsi vystihla podstatu - nejen stresu a shonu a materialismu, ale hlavně jsi naťukla myšlenku, že to jde jinak. Jde to.
Moje kolegyně v práci tvrdí totéž. Ano, vánoce jsou stresové (protože na sebe moc nakládáme), materialistické (kdo by odolal bombardování reklam) a konzumní (hromada jídla, jako by měl přijít konec světa).
Myslím, že se ani nemusí vyloučit tyhle tři věci (aby člověk neuklízel, nevařil a nic nekupoval), ale dá se to přece rozvrhnout a zorganizovat - a hlavně, nemusí být všechno. To znamená, barák (byt) nemusí být vypulírovaný od stropu po podlahu, a jestli chce holt uklízet, ať začne začátkem prosince a ne dva dny před vánoci. Dárky se můžou kupovat od října a do pečení cukroví zapojit rodinu (stejně tak i do úklidu). Stromeček se může nazdobit už dva dny před Štědrým dnem, a hlavně si udělat čas na sebe, vyjít na procházku, zajít si na koncert, zahrát si nějakou stolní hru. A třebas u toho mlsat cukroví, i když ještě nejsou vánoce.
Máš totiž pravdu v tom, že když jde přijmout stres a zlou náladu, tak lze vytvořit i příjemné chvilky a pohodu. Jenže ono je to těžší, kdežto podlehnout stresu je lehčí. Trochu mi to připadá jako budování a boření - když něco vytváříš, dá to práci - ale pociťuješ při tom uspokojení, zejména když vidíš, že práce ti jde. A na konci se můžeš těšit z pěkného výsledku. Ale bořit a ničit jde lehce a rychle.
Přála bych, aby se tvé myšlenky rozlétly do světa (a doporučila bych tento článek vytisknout ve všech předvánočních časopisech a novinách.) :-)  :-)

11 Airen Glider Airen Glider | Web | 12. ledna 2013 v 15:40 | Reagovat

Vánoce... Nejsou v roce nejkrásnější, protože dostávám dárky. Připadají mi krásné pro uklidňující atmosféru a v poslední době také kvůli volnu.
Moje babička také vánoce neprožívá, jen přežívá. Z povinnosti peče haldu cukroví a nadává, že to nestíhá a že toho musí ještě hodně udělat, že ještě nemá dárky a že toho musí tolik stihnout. Nezastaví se. Neodpočine si...
Ale jak napsali už i mnozí přede mnou, tenhle článek si musí přečíst více lidí... Protože je víc než zajímavý svou myšlenkou... Musíme ji šířit a podporovat! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama