Minulost se již vznáší v mlhách

9. ledna 2013 v 16:15 | Mniška |  Památníček
Tak jsou to dva roky, co mi věrně slouží tefohe.blog.cz. Jsou to dva roky, kdy jsem s většinou z vás. A s některými to bude už pět let. S jinými z vás se znám mnohem kratší dobu. Ale nevadí, na čase v tomhle případě nezáleží. Záleží na tom, že jsem vděčná za to, že se s vámi mohu znát. Jsem vděčná, že mohu opět děkovat za to, co mi také blog dal.


Rok 2012 je za námi a já i při psaní tohoto článku, kdy bych se ráda pokusila nějakým způsobem uplynulý rok shrnout, přemýšlím, co vůbec napsat. Každý máme své pády i své vrcholy. Každý máme své smutky i radosti. Když to tak vezmu, tak každý prožíváme to samé, jen projevy tohoto prožívání jsou jiné. Svět má svůj řád. A má i své přesýpací hodiny, které jen Bůh nemusí otáčet, my ale ano.

Rok 2012 byl pro mě opět velkou zkouškou. Testoval, co vydržím ve škole, ověřoval moji osobnost a zkoušel taky naši rodinu. Zjišťoval, co všechno vydržíme a kam až trable mohou zajít. Mám za sebou velké pády, ale i značné úspěchy, takže mám pocit, že váhy mají stejně těžká ramena. Ztratila jsem i získala. Balancovala jsem na provaze nad propastí a můžu říct, že mi občas bylo pěkně horko.

Když budu mluvit o úspěších, určitě začnu u školy, protože tam jsou zdary opravdu výrazné: Absolvovaná státní zkouška, obhájená bakalářka (kterou jsem však vytvářela až do nejposlednější možné chvíle, takže hrozilo, že ji vůbec neodevzdám, tudíž její odevzdání je pro mě rovněž úspěch) s tím spojené získání titulu, na který jsem hrdá, i když je to jen pouhé Bc. před jménem. Myslím ale, že už o sobě mohu říci, že jsem historička a z toho mám právě tu radost! Zdárné druhé místo v celostátní soutěži s mojí bakalářskou prací. A taky samé jedničky :)

Co se týče zpívání, i tady jsem zažila velké zkoušky, ale především radosti. Dostalo se mi velkých ctí, že jsem mohla mnohokrát zpívat v kostele a nabídnuta mi byla i sóla. Tyto nabídky pro mě znamenaly, že nakonec přeci jen s tím hlasem asi něco umím a někomu se to líbí. Což pro mě bylo velké probuzení z letargie, protože přes deset let se zpěvu věnuji a doteď jsem vystupovala jen v rámci ZUŠky. I když to bylo často fajn zpívat s kapelou, pořád tam bylo vědomí, že tohle všechno můžu jen proto, že si to všechno platím a nepřipadala jsem si nijak užitečná, ani výjimečná. Vlastně mě ani nenapadlo, že by se můj zpěv mohl někomu líbit, občas to byla spíš rutina. Nyní mám konečně pocit, že to asi vážně má nějaký smysl a můj hlas nějaké využití má. Dobře, někdo by mohl namítnout, že i když je to všechno hezké, zaplaceno za to nedostávám. To ne. Ale i tak je pro mě velká čest ta pozice, na kterou jsem se teď dostala. Sopránová sólistka, to mi zní tak krásně! A v kostele - nikdy by mě nenapadlo, že tu příležitost dostanu a bez toho, abych se někam cpala sama.

Považuji také za úspěch to, že jsem se snažila udělat i něco sama se sebou. I když, ono je to trochu na pomezí úspěchu a nezdaru. Nemůžu říct, že bych za ten rok 2012 výrazně na sobě změnila to, co bych chtěla, ale hodně jsem se tím zabývala. Neúspěchem v tomto směru bylo, že o letních prázdninách jsem měla jakousi krizi srdce, takovou stagnaci, kdy jsem se cítila být ke všem a ke všemu lhostejná, jakoby prostě moje srdce na dlouhou dobu usnulo. Když se na to podívám zpětně, myslím, že to hodně souviselo s napětím, které v naší rodině panovalo vlastně celý rok. Tady nechci být konkrétní, ale v naší rodině se staly velice zlé věci a tak podivné, že ani nemohu uvěřit tomu, že se staly. A to byly ty pády, které se vždy objevily v tu úplně nejnevhodnější dobu. A ovlivnilo to nás všechny.

Následkem všech těch neštěstí se můj duch hodně proměňoval. Dlouho mi bylo smutno, což jste z některých mých podzimních článků jistě poznali. Dlouho jsem cítila prázdnotu. Snažila jsem se s tím něco dělat, ale ono to šlo opravdu moc těžko. Ovšem snaha se vždycky pozná, pokud je upřímná a neustálá. Takže k prosinci mi zase začalo být lépe. Snažila jsem se i více myslet na druhé a ne jen na sebe a snažila se být laskavá i k lidem, které neznám ani od pohledu. Leckdy se to podařilo. A proto bych tohle nakonec vzala jako úspěch, i když je pravda, že i tady jsem trochu klopýtala. Duchovní věci prostě nejsou taková hračka. Myslím, že člověk ani sám sebe nedokáže dokonale poznat. I já jsem sama pro sebe jeden velký otazník.

Jako pozitivní bych určitě vzala to, že jsem se nestranila různým akcím a výletům. Víte, od doby, co jsem chodila na gymnázium, jsem trochu zpohodlněla. Jen málokdy jsem někomu kývla na nějaký nápad nebo nečekanou akci. Radši jsem byla doma a dělala si na svých věcech. Ale letos jsem více skákala do neznáma po hlavě a zjistila jsem, že za dobu, co jsem tohle nedělala, jsem se o dost ochudila. Sice mě to hodně obíralo o potřebný čas, ale poznala jsem teď nové a milé lidi, nová místa a nové situace a bavilo mě to. Samozřejmě mezi to počítám také již dva proběhlé blogové srazy, ze kterých ještě teď mám dobrý pocit, jen na ně pomyslím.

A teď ty pády. O těch nejintenzívnějších jsem se již zmínila; rodina a já sama. Pořád váhám, jestli být více otevřená, nicméně považuji za své selhání, že ještě než jsem se sebrala, myslela jsem taky hodně na sebe a učinila pár špatných rozhodnutí. No jo, chyby se dělají snadno, ale napravovat je bývá mnohem těžší. A někdy je stejně tak těžké učinit správné rozhodnutí, které s sebou občas přináší mrzutosti. Ale to jen na chvilku. Jenže pro mě bylo mnohdy těžké rozpoznat, co je správné a co ne a když už jsem to poznala, bylo pozdě.

Můžu říct, že nikdo není dokonalý a jsem si toho vědoma samozřejmě i u sebe. Kdyby byl někdo dokonalý, musel by se rovnat Bohu, ale ten je jen jeden. Chybami se člověk učí a snad se i poučí. Snad.

Možná teď budu znít jako vejtaha, která se vytasila hlavně s tím pozitivním, co mě potkalo (ovšem je na místě říct, že jsem skutečně nemohla prozradit mnoho, co se týká toho negativního). Ale všechno to vypsat je pro mě vlastně taky důležité, protože si tak mnohem víc uvědomuji, že není vždycky jen to špatné a že si vlastně vůbec nemusím stěžovat na život, který někdy na nějakou dobu úplně zčerná a tím zakryje ty lepší a veselejší myšlenky a vzpomínky. Život je těžký, ale kdyby nebyl, asi by mohl být prázdný a nudný. Někdy se dějí i zlé věci bez našeho vlastního přičinění. Ale zase je hlavně na nás, jestli ten život nějak prosvětlíme hezkými skutky, úsměvy a láskou.

Žádné předsevzetí jsem si na nový rok nedávala. Předsevzetí si můžeme dát kdykoliv. S každým novým dnem začínáme zase znovu. A pokud ne s čistým štítem, pak je třeba mít na paměti, že i chyby jdou napravit a srdce zatížené kameny, lze odlehčit. Někdy je potřeba zapřít sám sebe, odhodit svou pýchu a s pokorou se usmířit s druhými. Udělat první krok kupředu. Ale přitom si neříkat: "Ano, tak proč tohle nemá na paměti i ten, kdo mi ublížil a ten první krok neučiní?" Vím sama, jak je těžké odpouštět, ale kdybychom všichni všechno házeli na druhé, byli bychom lhostejní úplně všichni a na světě by nemuselo být hezky. A když tak nad tím přemýšlím, mohlo by tohle být mé předsevzetí.

Přeji vám všem, aby jste vždycky poznali, že lež má krátké nohy a že říkat pravdu, třebaže je to někdy moc těžké, je povznášející.
Přeji vám, abyste se hodně smáli a abyste posílali úsměvy dál.
Přeji vám, abyste se uměli povznést nad tím, co považujete za nespravedlivé, protože Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Přeji vám trpělivost a optimismus navzdory tomu, že zlo na tomto světě má své místo. Je ale možné jej porazit, a tak vám přeji i sílu, odhodlání, odvahu a nadšení bojovat proti špatnému.
Přeji vám lásku upřímnou ke všemu živému na Zemi a otevřené srdce, které vám dá tu potřebnou lásku k tomu, abyste se upřímně smáli i na ty, kdo vám ublížili.
Na Zemi může být hezky a i my proto můžeme hodně udělat. Šťastný a úspěšný rok 2013!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cennetin cennetin | E-mail | Web | 9. ledna 2013 v 16:33 | Reagovat

V podstatě jsem nováček na blogu, oproti Tobě:D
Můj první blog vznikl v dubnu 2012, ale jelikož jsem trochu dospěla, dospěly (doufám) i mé myšlenky a proto vznikla Cennetin;)
Ano, pod přezdívkou Gigi se skrývá moje nejlepší kamarádka Vlasta alias Cielin:)

2 Beatricia Beatricia | Web | 9. ledna 2013 v 19:23 | Reagovat

To je úžasná, propracovaná sebereflexe. Pozorně jsem četla a mohu ti jen gratulovat k tvým úspěchům. Mluví mi z duše ta pasáž, že si nedáváš předsevzetí. Já si je také nedávám, snažím se je přímo plnit. Přeju ti, aby se ti vše splnilo tak, jak si přeješ, aby se to splnilo.
Děkuji ti za senzační komentář. :-) :-)

3 Taure Taure | Web | 9. ledna 2013 v 20:04 | Reagovat

Teda Mniško! To je tak nádherný článek! :-) Moc krásně jsi to napsala :-). A je dobře,že jsi sem napsala především ty dobré věci,protože kdyby jsi psala o těch zlých,zase by Tě to rozesmutnilo a nás taky,protože Tě máme rádi a nechceme,aby ses trápila :-). Takhle všichni (i Ty) víme,že jsi měla i nádherné chvilky v roce 2012 a za ně jsme vděční :-).

Doufám,že rok 2013 pro Tebe bude ještě plnější krásných zážitků než byl rok 2012. A že budeš i nadále psát tak úchvatné články,jako je tenhle :-P. Moc ráda si Tvé články čtu :-).

A přála bych si,aby ses měla co nejkrásněji a aby se Ti dařilo v duchovním růstu :-). Jsi (alespoň dle blogu) úžasný člověk se srdcem na dlani :-).

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. ledna 2013 v 20:42 | Reagovat

Velice pěkně jsi to napsala, je vidět, že je to napsané po skutečně odpovědném přemýšlení. Ono není lehké se vyrovnat s cizími chybami a tím méně se svými vlastními. Ale někdy je paradoxně obtížné i umět si říct, v čem spočívají naše radosti a na co máme plné právo být hrdí. Vypadá to, že ty se dokážeš s oběma póly uvedených nástrah vyrovnat více než se ctí.

Jsem osobně moc rád, že jsem se k tvému blogu dostal. Tvé články nejsou povrchní, ale v plném smyslu toho slova přemýšlivé. Jsem rád, že existují lidé, kteří mají tak zdravý, odpovědný a přitom otevřený a přirozený pohled na to, co se děje kolem nich. Tedy v tomto případě - kolem tebe.

Držím ti moc palce, aby tvoje příští roční bilance měla ramena vah posunutá výrazně k těm pozitivním věcem a abys ve všem i nadále dokázala hledat a nacházet rozmanitost, krásu a smysl.

5 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 9. ledna 2013 v 21:34 | Reagovat

Gratuluji k dosaženým úspěchům a přeju mnoho dalších :-)

6 Berry Berry | Web | 9. ledna 2013 v 23:08 | Reagovat

Je dobré vidět to špatné, poučit se z toho, a nechat v srdci to dobré - což jsi udělala, jak na mě čiší.
K tvým úspěchům ti upřímně gratuluji, jsi velmi šikovná :-)
A moc se mi líbí verš v záhlaví, celý ten úsek je můj oblíbený (zůstane víra, naděje a láska, ale největší z nich je láska např.).
Také ti přeji výborný rok 2013 plný Boží přítomnosti a požehnání.

7 Helena Helena | Web | 10. ledna 2013 v 10:22 | Reagovat

Je to tak krásně napsané a já začínám mít tušení,jakou cestou se ubíráš.Gratuluji k dosaženým úspěchům a přeji Ti Mniško mnoho,mnoho pozitiv,radosti a překonávání překážek,kter nás činí zralejšími a jak sama píšeš,život je těžký, ale kdyby nebyl, asi by mohl být prázdný a nudný.
Ráda k Tobě chodím a jsem ráda,že jsi. :-)

8 pavel pavel | Web | 10. ledna 2013 v 14:33 | Reagovat

Asi to potká každého z nás, problémy v osobním životě a pády, bez toho se člověk v životě neobejde. Podstatné na tom je to poučení, abychom se jich napříště snažili vyvarovat.
Takže ti přeji hlavně to zdraví a aby se ti tvá předsevzetí alespoň z velké části splnila. :-)

9 Ježurka Ježurka | Web | 10. ledna 2013 v 16:50 | Reagovat

Krásně jsi bilancovala ten loňský rok a hned popřála do toho dalšího vše krásné nám všem. Já s tím problémy nemám, až na jedno. Nedokáži se hned povznést nad tím, co je nespravedlivé - myslím v osobní rovině. To mne trápí vždy dost dlouho. Jinak gratuluji ke všemu, i k výroční blogu, hlavně však k dosaženým krásným Tvým úspěchům! A člověka prý posílí a poučí i negativní věci v životě. Hodně štěstí! :-)

10 Mniška Mniška | Web | 10. ledna 2013 v 17:15 | Reagovat

[3]: Milá, Taure, nečekala bych, jak pěkná slova můj článek vyvolá a jak krásné pocity, které jsi zanechala ve svém komentáři! Tvá slova mne velice potěšila a vřele za ně děkuji! Stejně tak děkuji za Tvou vděčnost, za to, že čteš mé články a že jsi také jedna z těch, kteří mě mají rádi, toho si nesmírně vážím. A děkuji zakrásné přáníčko. Však k Tobě taky ráda chodím, k jedné z těch lesních dryádek, které píší o radostech a lásce k přírodě a jejíž srdcetaké přetéká láskou. Děkuji!

[4]: I Tvoje odpověď na můj článek mě velice překvapila, protože jsem skutečně jen napsala, co mi přišlo na mysl, a proto mi to nepřišlo hodno takové velké chvály a krásných slov, kterých se mi dostalo. O to víc mě ale těší, že jsem je dostala, protože Tebe beru jako autoritu a někoho, kdo má v životě jasno - nejen v tom smyslu, že ví, co chce, ale že je ve Tvém životě světlo. Vážím si moc toho, cos mi napsal a děkuji Ti za to!

[7]: Strašně by mne zajímalo to, co vidíš, Tvé tušení :) jsi pro mě také taková autorita, která tuší to, co jiní ne, taková příjemně tajemná a moudrá. Děkuji také moc za slova, kterými jsi mne obdarovala!

[9]: To máš určitě pravdu, Ježurko, i negativní věci nás dokážou posílit, a možná právě ty nejvíce. Proto někdy váhám, zda mám lidem přát jen radost a všechno dobré, protože vím, že i to negativní má v životěsvé místo. Nechci tady ze sebe dělat nějakého mudrce v ženském pohlaví, jen o životě taky hodně přemýšlím a někdy možná až moc. A sama vím, jak je těžké se nad nespravedlností povznášet. Ale zase vím, jak Ty to dokážeš řešit a že ocas rozhodně nestahuješ. V tomhle Ti fandím, protože lumpárny se mají trestat, aby se neopakovaly!

11 Elisis Elisis | Web | 10. ledna 2013 v 17:46 | Reagovat

Jsi opravdu šikovná, potkalo Tě spoustu zasloužených úspěchů. Ještě jednou gratuluji k titulu, ke krásnému 2. místu v soutěži s bakalářkou a k samým jedničkám! Jde vidět, že Ti na vzdělání záleží :-)
Bez pádů se život neobejde, každopádně doufám, že se situace v rodině zlepší, ať po novém roce dobro převáží to zlé. Nevím, jestli se ty události v roce ocitnou v rovnováze vždy, že se objeví něco špatného, ale musíme věřit to, že existuje to dobré, aby všechno zlé zastínilo.
Krásně jsi nám všem popřála, vyjádřila jsi úplně všechno, co by takové přání mělo obsahovat :-) Děkuji Ti a také Ti přeji ještě jednou krásný nový rok, ať Tě potká ještě jednou tolik úspěchů, ať Ti nezamrzne úsměv na tváři, ať Ti každodenní maličkosti život rozzáří, spoustu lásky, přátelství a rodinného štěstí :)

12 Luné Luné | Web | 12. ledna 2013 v 9:58 | Reagovat

Vždycky máme pod nohami nějaký zázrak, od kterého se můžeme odpíchnout a alespoň na chvíli se vznášet. Jsi velká šikulka. Věřím, že ti nic neublíží natolik, aby ses bála vstát. Věřím v tebe a jsem tu pro tebe :)
Přeji ti spoustu dalších kvítků radosti bez žádného uvadání :)

13 Vendy Vendy | Web | 12. ledna 2013 v 18:45 | Reagovat

Milá Mniško, po přečtení tvého článku si tě opět vážím o něco víc. Jsi vážně neobyčejný človíček. Umíš se podívat nejen kolem sebe, ale i do sebe - a nemilosrdně vychytat i to nepříliš hezké, co třeba vidíš. Ne každý tohle dokáže!
Umíš se postavit nejen problému, ale i sama sobě, a to taky ne každý dokáže.
Jsem moc ráda, že jsem na tvůj blog kdysi zabloudila a že jsem tě aspoň po této stránce poznala, když už ne osobně (ale to je moje chyba, já to vím, protože už se podnikly dvě setkání a já tam nebyla) ;-)
A přála bych ti, aby se tento rok vedlo lépe. Některý rok lze opravdu pokládat za špatný nebo smutný, bráno z osobního hlediska. Pro tebe to byl zřejmě rok minulý. A doufám, že to byl rok odrazový od symbolického dna a že už půjdeš zase pěkně vzhůru.
Přeji ti úspěšné pokroky ve škole, pěkné nápady na blogu, šikovné ruce při vytváření korálkových ozdob a spoustu skvělých a světlých myšlenek, které vypudí ty temné.
Hezký den, hezký týden, hezký měsíc a hezký rok. 8-)

14 Amelie Amelie | Web | 12. ledna 2013 v 22:13 | Reagovat

Moc hezky píšeš, mám tvé články moc ráda. Máš podobné smýšlení jako já. Gratuluji ti ke školním i jiným úspěchům, jsi skvělá. A co se nepovedlo, dá se často i napravit. Chybami se člověk učí.  Utrpení nás formuje  a i když to tak někdy nevypadá, přináší nám často užitek a prohlubuje naši duši. Držím ti palce do dalšího života.

15 Airen Glider Airen Glider | Web | 13. ledna 2013 v 13:57 | Reagovat

Dva roky. To je úctyhodná doba. A já už tě znám víc jak rok (přes blog) a vlastně i osobně :-D Strašně to letí... :-)
A jsem ráda, že jsem tě poznala!
Myslím, že za ty dva roky, co tu jsi, se toho změnilo hodně. Když si například přečtu starší články a ty novější, je to trochu jiné. Není to horší nebo lepší, jen trochu jiné :-) Odráží se v nich Tvé já :-)
Tak přeji hodně úspěchů a splněných snů'

16 Beatricia Beatricia | Web | 14. ledna 2013 v 11:00 | Reagovat

Znovu čtu tvou zpověď a okouzluje mě čím dál víc. Přemýšlím o tom, že není až tak směrodatné, jak dlouho koho známe, ale o tom, jak intenzívní jsou vztahy i mezi těmi později příchozími. Já sama jsem k tobě přišla později a jsem moc ráda, že jsem poznala takovou skvělou a výjimečnou duši. :-)

17 Helena Helena | Web | 14. ledna 2013 v 16:44 | Reagovat

[10]: Mniško možná Ti někdy napíšu na mail,děkuji Ti moc za poslední komentáře,úplně jsem se u toho červenala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama