Bez obojku ztracen

14. ledna 2013 v 14:44 | Mniška |  Truhla
Psí modlitba:
Pane, můj život trvá i 10 - 15 let.
Každé odloučení od Tebe pro mne znamená utrpení.
Mysli na to, než si mne pořídíš.
Mluv na mne často! I když slovům úplně nerozumím, Tvůj hlas budu stále rád poslouchat.
Pamatuj, že to, jak se mnou zacházíš, nikdy nezapomenu!
Dopřej mi čas, abych pochopil, co ode mne žádáš!
Důvěřuj mi a měj mne rád, protože pouze tehdy má můj život smysl.
Nehubuj mě dlouho a nezavírej mne za trest.
Ty máš svou práci, zábavu, své radosti - já mám jen Tebe!
Než mne uhodíš, uvědom si, že mohu lehce rozdrtit kosti Tvé ruky, ale já to nikdy neudělám!
Až se Ti bude zdát, že jsem neposlušný a líný, mysli na to, že i já mám své potíže a stáří, možná mám žízeň, jsem dlouho na slunci, nebo mám opotřebované srdce.
Starej se o mne, i když zestárnu, vždyť i to na Tebe jednou čeká!
Každou těžkou chvíli mi buď po boku! Neříkej nikdy: U toho nemohu být, nebo: Ať se to stane v mé nepřítomnosti!
Pamatuj - všechno je pro mne lehčí, když jsi u mne!*


Právě jste si přečetli velmi dojemnou a krásnou modlitbu psa. Samozřejmě vám tohle pes nikdy nebude schopen říct naší řečí, ale věřím, že kdyby mohl mluvit, přesně tohle by vám pověděl, protože psi existují pro člověka, aby ho těšili. Je to tak, protože pes touží žít s člověkem, touží si s ním hrát a touží být milován svým pánem tak, jako on miluje jeho. Snad kvůli žádnému jinému důvodu tady pejsci nejsou. Ve volné přírodě, pokud nebyli opuštěni, se nenacházejí. A právě proto píši tento článek.

Už je to poněkolikáté, co jsem se v nedávné době potkala s opuštěným psem. Ale nikdy jsem nemohla udělat víc, než to, že jsem na něj zírala, litovala ho a přemýšlela, co pro něj mohu udělat. Pak se ztratil a já si uvědomila, že jsem promarnila svou příležitost hloupým a zdlouhavým přemýšlením. Samozřejmě, že jsou možnosti, jak mu pomoci a mohla jsem. Jenže jsem nikdy nevěděla, co mám udělat a telefonní čísla do útulku na mobilu samozřejmě téměř nikdo z nás jen tak uložená nemá. Čapnout běžícího psa není v mých silách a auto, abych mohla psa dovézt do útulku taky nemám. Dneska, kdy jsem opět potkala psa bezdomovce, jsem jako na potvoru neměla u sebe mobil - čert aby ty Murphyho zákony fakt vzal!

Proto jsem si dnes našla na internetu pár typů, co dělat, když nějakého opuštěného chlupáče potkáte:
- nemá-li pes k vám důvěru, v žádném případě ho nehoňte a nechytejte, ale oznamte nález Městské policii nebo úřadu obce, kde jste psa našli (obec má ze zákona povinnost postarat se o zvíře nalezené na svém území)
- můžete-li se ke psu bezpečně přiblížit, podívejte se, nemá-li na obojku známku či jiné označení a kontakt na majitele
- volejte nejbližší útulek, ten většinou eviduje ztráty i nálezy psů a je možné, že byla již nahlášena jeho ztráta a pes tak může být předán přímo majiteli, aniž by musel být odvezen do útulku.
- dejte oznámení o nálezu psa na internet na stránky týkající se psů
- vylepte letáčky v okolí, informujte blízké veterinární ošetřovny, zverimexy*

Takže myslím, že hlavní, co bychom si měli zapamatovat, je volat na měšťáky, kteří mají povinnost se o ztraceného psa postarat, takto zatoulaný pes je totiž "ztracená věc". Navíc pokud by byl oný pes opravdu jen ztracený, je pak pro hledajícího páníčka jednodušší ho najít, když si dojde na zdejší úřad nebo policii, než kdyby musel jet hledat do vzdáleného psího útulku. Pokud však u sebe máte také telefonní číslo do útulku, taktéž ho využijte. Já si teď pro jistotu zapsala do telefoního seznamu všechna čísla do nejbližších útulků lokalit, kde se nacházím nejčastěji.

Vždycky mám zkažený zbytek dne, když vidím opuštěného chlupáče, protože se trápím tím, že jsem pro něj nic neudělala. Vím, že někteří namítnou, že být smutný jen kvůli nějakému zvířeti, které ani není moje, je hloupost. Vím, že jsou lidé, kteří zvířata nemají moc v lásce a ptají se, proč se radši zabývám zvířaty, než zoufalými lidmi, kteří také potřebují pomoci. To nepopírám, jsou takoví lidé a rozhodně bychom neměli tuhle skutečnost opomíjet, ale pro mě osobně jsou si v tomhle ohledu lidé i zvířata rovni, protože zvířata, ač nemluví lidskou řečí, jsou přeci živí tvorové, kteří cítí, myslí a mají emoce - nemyslete si, že to není pravda, zvláště psi by "mohli" vyprávět...

A teď už vím, že mám s sebou nosit pořád mobil a volat měšťáky v případě nalezení psa, kterého ani nemusím chytat, pokud to není v mých silách. Četla jsem také, že není radno brát si ztracené zvíře domů, protože byste tak mohli způsobit újmu nejen sobě, ale i zvířeti.

Doufám, že vám tento článek dal nejen dobrou radu, kterou někdy využijete, ale že vám nebudou opuštění řtyřnozí kamarádi (ač ne vaši) lhostejní a budete jim přát lepší osud než na ulici.

*Psí modlitba a rady, jak se zachovat pocházejí z této internetové stránky: http://mameradipsy.cz/2011/02/opusteni-a-tyrani-psi/
Obrázky jsou stažené z internetu
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Airen Glider Airen Glider | Web | 14. ledna 2013 v 15:58 | Reagovat

Psi umí mluvit. Není to řeč mluvená, ačkoliv tou také komunikují. Já třeba našemu Bertíkovi rozumím. Dává mi signály ušima, ocáskem, očima a občas i štěknutím nebo zakňučením.
Pod tenhle článek patří můj podpis... :-)

2 Helena Helena | Web | 14. ledna 2013 v 16:42 | Reagovat

Zrovna v pátek jsme diskutovali s jedním pánem v obchodě.Jeho dcera se zetěm si koupili psa-buldočka.Je u nich jak malé dítě.Doufám,že to tak vydrží,protože plánují rodinu. :-)
Psi se někdy zaběhnou,když hárá nějaká fenka,ale je smutné,když psa někdo vysadí na dálnici,jak jsme to zažili jednou v Čechách.Možná si ten někdo představoval,že ho někdo zajede.Nechce se mi na to ani pomyslet. 8-O
Právě dnes,když existují útulky,tak bych volila tuto cestu.Taky se někdy stane,že  někdo z rodiny je alergický a nevěděl to atd...atd..Je dobře Mniško,že jsi napsala tento článek. :-)

3 Ježurka Ježurka | Web | 14. ledna 2013 v 17:31 | Reagovat

Modlitba je krásná, já zatím na žádného ztraceného pejska nenarazila, ale včera jsem brečela u televize, když jsem viděla, jak někdo v našem městě odložil březí fenku, která pak umřela i se štěňátky. Nepodařilo se ji zachránit. Moc si přeji, aby toho majitele našli. :-(

4 Bára G. Bára G. | Web | 14. ledna 2013 v 18:33 | Reagovat

A pro to všechno mám raději kočky.
No nic :-) Než jsem dočetla, chtěla jsem Ti poradit volat městskou policii, ale už to víš. Tady v tom našem pidiměstečku mají dokonce jakousi psí záchytku u úřadu a tam je nějakou dobu ubytovávají.
A když už sem k tomuto tématu píšu, ač jsem jasný kočkomil, přidám aspoň odkaz na dobrodiččný obchůdek. Náádherné šperky, z nichž výtěžek jde na útulek v Kralupech, nejsou ani příliš drahé. http://www.utulek-kralupy.estranky.cz/clanky/utulkovy-charitativni-obchudek.html ;-)

5 pavel pavel | Web | 14. ledna 2013 v 19:25 | Reagovat

Zní to jako desatero přikázání.
Jsem taky kočkomil, ale s psem si rád pohraji. :-)

6 Mniška Mniška | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 19:53 | Reagovat

[2]:[3]: Takovéhle zprávy mě vždycky mohou dohnat až k pláči, kéž by bylo takových činů, co nejméně a nebylo jich tolik. Já vážně nechápu, jaký je problém, když už teda lidé pejska nechtějí, ho dát aspoň do útulku. Ale samozřejmě by bylo fajn, aby si lidi vůbec v prvé řadě uvědomili, jestli na sebe chtějí a mají možnost brát na sebe tu zodpovědnost. Nepochopím jednání mnohých takových lidí, vážně ne. Kolik lidí má dneska srdce?

[4]:[5]: No, já jen doufám, že navzdory tomu, že jste kočkomilové, na čemž myslím ani tak nezáleží, byste nějakému pejskovi pomohli, kdybyste věděli, žeje v nesnázích.
Jinak děkuji, Barů, za ten odkaz, koukala jsem se tam a mají tam pěkné věci. Nejlepší na tom je, že jde výtěžek na dobrou věc :)

7 Mniška Mniška | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 19:55 | Reagovat

Tak si tak říkám, kočka nebo pes? Oba jsou to živí tvorové, to tolik záleží na tom, co to je? Jestli máte raději kočku nebo psa? Pomáhat by se mělo všude.

8 Luné Luné | Web | 15. ledna 2013 v 16:57 | Reagovat

Psí modlitba je kouzelná. Když si představím, že moji dva prťouskové žijí jenom pro mě, s každým odchodem pryč, s každým napomenutím se trápí.. Kéž bych s nimi mohla být celou věčnost a nezvýšila hlas za roztrhané ponožky.
Jsi taková ochranitelská dušička. Věřím, že všichni pejsci světa by ti leželi u nohou.
Krásný článek :)

9 Beatricia Beatricia | Web | 15. ledna 2013 v 19:42 | Reagovat

Ta modlitba mi padla do srdce. Jsem přesvědčena, že pes umí mluvit svým způsobem. Je to naše vina a neschopnost, že mu někdy nerozumíme. Opuštěná a trpící zvířata, nejen psi, mě hrozně dojímají. Naštěstí jsem se zatím setkávala jen s laskavými páníčky, kteří své zvířecí přátele milují. :-)

10 Bára G. Bára G. | 15. ledna 2013 v 23:00 | Reagovat

[7]: Tak určitě bych psovi neublížila, ale domu bych ho nechtěla. Momentálně, kdy jsou oba prarodiče těžce nemocní se jim i o psa starám a je to docela sranda házet mu koule sněhu nebo v létě klacek do vody. Ale oproti kočce je to neporovnatelný rozdíl. Nevím jak bych to tu ve stručnosti popsala tak, abych nezaspamovala celou diskuzi. Prostě kočka má úplně jinou povahu a je to i praktičtější, protože se nemusí chodit venčit atd.
A jinak co se toho pomáhání týče, pak si myslím, že nejpotřebnější pomoc je stejně někde jinde než u psů nebo koček v útulcích - AIDS, děti jako oběti sexuálního násilí, ženy/muži jako oběti domácího násilí...

11 Mniška Mniška | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 5:59 | Reagovat

[10]: No, spíš jsem se ptala, jestli bys mu pomohla, než ublížila. To, jestli je kočka lepší než pes, to je věc názoru, ta otázka směřovala k tomu, že zas není takový rozdíl, že bys pomohla kočce nebo psovi, i když kočce se málokdy pomáhá, protože jsou to tulačky.
O pomoci lidem, o tom, o čem píšeš, jsem se vlastně zmínila v jednom z těch odstavců a jak jsem psala, já to neneguji, i když se přiznám, že mám větší soucit se zvířaty, než s lidmi jako takovými. Ale tak to ostatně je, že nikdo z nás neuvažujeme stejně, protože pak by někde projevy a pomoci chyběly.
Ale tak čas na to, abys zavolala policii, jen proto, že máš radši kočky, to bys neměla? To byla vlastně moje otázka :)
A když jsme u toho - původně jsem nesměřovala k diskusi o tom, zda má někdo radši kočky nebo psy, protože já strašně nerada rozděluji tábory - ale já mám radši pejsky, protože jsou to přátelé za každých okolností.

12 Bára G. Bára G. | 16. ledna 2013 v 10:23 | Reagovat

[11]: Jo, určitě bych psovi pomohla, ale přeci jen je trochu nebezpečnější, takže bych ho spíš jen sledovala a někam zavolala a do vlastního odchytu bych se nepouštěla. Vždyť jsem adoptovala i toulavého zakrslého králíčka, kterého někdo vyhodil na ulici.
S tím soucitem se zvířaty to mám trochu taky tak.. Když ve filmu sletí jezdec s koněm ze skály, první mě napadne "chudák koník" :-D

13 Vendy Vendy | Web | 20. ledna 2013 v 17:07 | Reagovat

Je to krásná a dojemná modlitba pejsčí.¨Já bych možná takovému pejskovi hodila kousek rohlíku nebo něčeho, pokud bych sebou měla jídlo, protože takový pes musí být děsně vyhládlý.
Nejhorší je, když takové zvíře potkám a nemám ani ten kus rohlíka. Než se pro něj dostanu, pes (nebo kočka) je pryč... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama