Zimní romance

27. prosince 2012 v 14:52 | Mniška |  Pergamen a brk
Jen se usaď, milý poutníku. Pomoz melodii ven a zaposlouchej se do něžných tónů klavíru. Posaď se na nadýchaný polštář, představuj si a zastav se na moment. Přijď ke mně a podívej se do mých myšlenek. Čti pomalu a vnímej každé krásné slovo zvlášť a ono se před tebou zhmotní.



Černý plášť Hádův padá pozvolna jako noc, posetá třpytkami těch nejkrásnějších pokladů. Dotýkám se černého nebe, jeho sametové tváře a v brčálových tůňkách ve svých očích mám odrazy hvězd. Od úst vychází mi mlhavá pára od klidného dechu a rozpouští chladný vzduch.

Tma objímá celý kraj a přeci je vše vidět. Bílá krupice mi křupe pod bosýma nohama a vločky nejrůznějších tvarů mi padají do rozpuštěných, čokoládových vlasů. Jen noc, samota a já.

Okolo mě jehličnaté stromy a lesy a přede mnou polní cesta přikrytá nadýchanou bílou peřinou. A Paní zima na mne dýchá a zpívá svou tichou písničku.

Každý můj krok zapadá do sněhu jako když prstem stlačíš klapku klavíru a on vydá líbezný tón. Z dálky slyším záchvěvy strun stříbrné harfy a melodické šepoty srdcí hvězdiček.

V tichu zní neslyšená hudba, křupavý sníh a dlouhá vlečka mých šatů, utkaných z bílých měsíčních paprsků, jímž padající sněhové vločky propůjčily svůj třpyt odrážející se ve světlech.

Ve vlasech zářící diadém a na řasách slané korálky rosy očí.

Natahuji dlaně k nebesům s touhou dotknout se hvězd. A tu se ve vzduchu zavlní zelené a fialové šátky polární záře, které oblékají hvězdy do barev.

Chci tu být na věky a stát se princeznou chladných nocí. Chci tu věčně stát a hřát se pohledem na zimní polárku. Chci být Večernicí uprostřed polární záře a chci být měkkou vločkou, kterou Paní zima ze svých slz stvořila.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luné Luné | Web | 27. prosince 2012 v 20:05 | Reagovat

Vždyť tvá duše taková je. Překrásné kouzlení, elfí princezno. Jako kdyby se mi celým srdíčkem vlnila polární záře tvých slov, tvých souhvězdích snění..
Roztála bych s posloucháním tvého povídání stejně jako v melodii osamělého klavíru..

2 Helena Helena | Web | 28. prosince 2012 v 14:09 | Reagovat

Nádherné Mniško,skládáš mozaiku písmenek do krásných slov,které poukazují na rozechvění duše. :-)

3 Beatricia Beatricia | Web | 28. prosince 2012 v 16:06 | Reagovat

Ano, četla jsem pomalu, vnímala každé slovo zvlášť a každé mne oslovilo tajemně, hřejivě a laskavě. A ty jsi vládkyně těch krásných slov a ony tě poslouchají a řadí se do nádherného šiku vět. :-)

4 Elisis Elisis | Web | 29. prosince 2012 v 16:42 | Reagovat

Krásné. Vychutnávala jsem si každičké slůvko. Dokážeš si s nimi pohrát, každému z nich navlékneš kouzelný kabátek plný nádhery a třpytu hvězdného obdivu. Smekám Mniško :-)

5 Ježurka Ježurka | Web | 30. prosince 2012 v 13:59 | Reagovat

Moc krásně jsi popsala své myšlenky a vložila nádherné obrázky. :-)

6 Vendy Vendy | Web | 30. prosince 2012 v 16:05 | Reagovat

Dokážeš své myšlenky přiodít do třpytivého hávu, utkaného z hvězd a snů.
Slyším ty křupavé kroky a vzdálené tóny klavíru.
A nebeskou bání se prohání pegasové a ze zemských nížin k nim vzhlíží poslední ztracení jednorožci.
Jsi zakletá pohádková princezna, skryta v knize pověstí a přání.
Překrásný text, Mniško.

7 pavel pavel | Web | 30. prosince 2012 v 17:57 | Reagovat

Jsi poetická dušička. Krásný večer. :-)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. prosince 2012 v 22:54 | Reagovat

Velmi poetické povídání. A ještě je to celé krásně česky! :-)

9 cennetin cennetin | E-mail | Web | 31. prosince 2012 v 12:41 | Reagovat

Když Ty popadneš pergamen a brk, vytváříš krásná slova!:)

10 Berry Berry | Web | 2. ledna 2013 v 10:04 | Reagovat

Název článku naprosto odpovídá. Piš takhle častěji, je to kouzelné, úžasné... :-) Snící...

11 Airen Glider Airen Glider | Web | 12. ledna 2013 v 15:35 | Reagovat

Myslím, že tohle byla ta nejkrásnější inkoustová kaňka na tvém tvořivém pergamenu, kterou jsem kdy od Tebe četla :-) Úchvatné je slabé slovo :-)

12 Lesoslava Lesoslava | Web | 14. srpna 2013 v 10:11 | Reagovat

Zvídavě jsem proletěla síněmi tvého chrámu a šťastně jsem uvízla ve skulince, vyhloubené melodií snění, snad již dávno letmě pohlazené rozcuchanými letkami šípu času.
Tiše doznívám s nebeskými harfami a ztrácím se v představách, jako se ztrácí stopy vzpomínek ve sněhové vánici hluboko v osamělém srdci Paní zimy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama