Obyčejně obyčejná žárlivost

7. prosince 2012 v 18:23 | Mniška |  Nový vítr
Po dalším náročném týdnu jsem si nyní dala na chvíli nohy na židly, zapálila jsem skořicovou vonnou tyčinku, užívám si pohled na Vánoční výzdobu okna v mém pokoji a zaposlouchala jsem se do něžných písní od Enyy. Po dlouhé době se zase cítím dobře. A tak si tak říkám, že bych si mohla vybrat nějakou písničku právě od Enyy a zkusit ji interpretovat na nějakém koncertu. To přeci zvládnu, říkala jsem si radostně. A najednou vyvstala otázka: "Kdepak se v Tobě najednou vzalo takové sebevědomí, když jsi ještě včera chtěla se zpěvem seknout, hmm?"


Jestli člověk něco umí nebo neumí, záleží také na něm samém a na jeho sebevědomí. I kdyby sebevíc talentovanému člověku chybělo právě toto sebevědomí, jeho talent se ztratí. Znám to z vlastní zkušenosti. Když se bojím, dokážu spadnout tak nízko, že by o mně lidé ani neřekli, že se zpěvu věnuji více jak 10 let. Ovšem, jsem-li naplněna dobrou náladou a věřím si, dokáži i to, co bych si neuměla představit.

Ještě včera ze mě byla vypelichaná slepice, kňučící pes, sklánějící bojácně hlavu. Nacvičujeme totiž Rybovku na půlnočku a stejně jako minulý rok, i nyní mi byla do péče svěřena sopránová sóla. Naneštěstí nemohu na sbor chodit často, neboť se mi kryje s latinským jazykem ve škole, takže to střídám. Jenže to, že se tolik neúčastním sboru a mám málo času na zpívání všeobecně, je na mě velice znát. Na klasický zpěv musí být člověk řádně připraven. Ne, ještě sice nemůžu říct, že umím zpívat jako operní zpěvačka, ale snad mohu alespoň říct, že se to opernímu zpěvu blíží. A jak řádně necvičím, jde mi to hůř. A protože na zkoušky nechodím pravidelně, už se za mě našla náhradnice, která mě včera chtěla nestydatě nahradit. A to jsem se nedala a zpívala alespoň s ní. Ne-ne-ne! To ona zpívala se mnou!

Ne, nemá mě nahradit, to jen v případě, kdybych onemocněla, ale zdálo se, že si ji lidi už docela oblíbili a její zpěv se také zalíbil. Neuvěřitelně mi kleslo sebevědomí, až někam o patro baráku níž. To už si o mně myslí, že jsem neschopná? Že to nezvládnu?

Přiznám se, že když si začnu připadat přehlížená, nesu to špatně. Takže se na mou hlavu včera vylil kyblík plný hnusné špíny - neumím zpívat, nikdo mě nechce, nikdo mi nevěří, asi bych to už neměla dělat. Proč já tady vůbec sedím? Co já tady vlastně dělám?

Po sboru většinou chodím vyprovázet jednu starší paní, která zpívá s námi a která ve zkušebně zůstává vždy jako poslední, protože ji zamyká. Spolu s námi se zdržela Karol, moje případná náhradnice. Umíte si jistě představit, jak kyselý výraz se mi ve tváři objevil. "A co je, ty jsi nějaká zaražená," všimla si paní Patlejchová. "No, že jste si toho všimla!" říkala jsem si v duchu. "Jo, a nechtěli byste ta sóla zpívat spolu?" zeptala se paní Patlejchová na "nevinnou" otázku poté. Chtěla bych se v tu chvíli docela vidět...

Parazitka jedna!

Takže parazitka šla s námi. Nejen, že mi krade má sóla, ještě by mi chtěla ukrást "mou" pani! To už jsem také začala vidět špatně, protože si nárokuje ještě mou funkci vyprovázet paní Patlejchovou domů. No, to je úroveň!

Nicméně Karol je hodná holka, znám ji, i když ne dlouho. "Prosím tě, neber to nějak zle, já vím, že mě asi bereš jako parazita," začala, když jsme se pomalu obě rozcházely. Ne, já vím, že nemůže za to, že má talent, který neskryje a který by měl být obdivován. Za její talent nemůže ani ona, ani já. Nemohu jí to dávat za vinu a nedávám. Jen mě prostě štve, že se teď kolem ní všichni točí, vždycky jsem byla středem pozornosti já. Ano, obyčejná žárlivost. Jak z nějakého špatně vymyšleného filmu. Přitom jsem se vlastně teď také ocitla v roli Karol, když jsem začala chodit ještě do jednoho sboru, kam jsem byla přímo pozvána. Chodí tam jedna holčina, kterou také znám jen zběžně. Když ale viděla, že jsem se přidala, taky mě brala jako parazita, taky se začala obávat, že jí teď vyfouknu nějaká sóla a nechtěla se se mnou vůbec bavit. A neměla jsem jí to za zlé, chápala jsem ji. Vlastně jsem v jedné písničce také její náhradnice, kdyby chyběla...

Vlastně je tak trochu zábavné, jak si s námi ten život zahrává, jak využívá všech našich ctností i neřestí, abychom je prožili naplno. A jak se dostáváme jak do rolí parazitů, stejně tak obětí.

Dnes jsem byla v hudebce na své hodině. Zamlklá, podvedená, kyselá. Odtamtud jsem však zase vyšla radostná a se sebevědomím na správné hladině. Nacvičovali jsme totiž dvě písničky, které bych mohla zpívat v kostele úplně sama na sv. Štěpána. Minulý týden mi to totiž bylo nabídnuto. Vytáhli jsme skladbu od Händela, kterou jsem cvičila minulý rok na soutěž. A nezapomněla jsem ji. To bylo to, co mě znovu naplnilo ztraceným sebevědomím. Heh, a o své místo ve sboru budu bojovat, oni se mě jen tak lehce nezbaví! :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mniška Mniška | Web | 7. prosince 2012 v 18:28 | Reagovat

Tak jakou písničku od Enyy si to teda mám vybrat? :-D

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. prosince 2012 v 20:39 | Reagovat

Však jsme všichni normální hříšné nádoby a žádné ideální románové postavy, ne? Vem si, jaká by byla nuda, kdyby všichni měli jen dobré vlastnosti. Ostatně - já vůbec nevěřím na dobré a špatné vlastnosti, jen na jejich dobré a špatné projevy. A žárlivost v přiměřené dávce může být výbornou motivací :-). Tak ať ti všechno ladí!

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 7. prosince 2012 v 22:36 | Reagovat

Handela hraju na housle :)) No jo, život si s námi dokáže sarkasticky zahrát... Potom už nad tím jen mávneš rukou :)

4 pavel pavel | Web | 7. prosince 2012 v 23:12 | Reagovat

Někdy je ta konkurence zdravá, někdy nezdravá. A myslím že je to normální lidská vlastnost za kterou se nemusí člověk stydět. :-)
Škoda že si tě nemohu poslechnout a třeba mi i někdy zazpíváš. Budu dobrej posluchač.

5 Vendy Vendy | Web | 8. prosince 2012 v 0:17 | Reagovat

Zažila jsi obě role a víš, jaké to je. Možná i to je pro tebe dobré, že to vidíš dnes z té druhé strany. Ale myslím, že všechno špatné je pro něco dobré - (i když to teď asi nerada uslyšíš), myslím, že tě to zdravě "nakopne" k větší píli. Hlavně se tím nenech otrávit, takovéto věci budeš čas od času potkávat celý život... (naštěstí ne pořád!)
Ona ta parazitka se taky nemusí cítit nejlíp, tedy pokud má normální povahu a není to cyklistka (nahoře se hrbí, dole šlape)s ooobrovskou ctižádostí. Ono to nějak dopadne. A kdoví, třeba jednou opravdu budete zpívat spolu nějaké to sólo. ;-)  :-)
A tvá žárlivost je lidská. Jsme přece jenom lidi a máme své slabůstky. A tohle je pochopitelné... Drž se, zlatíčko.

6 Vendy Vendy | Web | 8. prosince 2012 v 0:30 | Reagovat

K té písničce - možná by se hodila Only time, to je krásná písnička. Taky je pěkná písnička Wild Child. Asi opravdu vhodná by byla How Can I Keep From Singing. Taky je moc pěkná Amid The Falling Snow.
A možná by se hodila píseň Angels... 8-)
Enya je nádherná.

7 Vendy Vendy | Web | 8. prosince 2012 v 0:31 | Reagovat

[5]: P.S. tím nechci říct, že by ses dost nesnažila, na své vystoupení se připravuješ, jak nejlíp umíš. Spíš jsem měla napsat, že díky tomu "neusneš na vavřínech..."

8 Mniška Mniška | Web | 8. prosince 2012 v 8:40 | Reagovat

Jistě, já vím, že to musí být. I když je mi to nepříjemné, věřím, že z toho vzejde něco dobrého, psala jsem to tak nějak, abyste se taky trochu pobavili nad ironií mého života, ale to se asi moc nepovedlo :)

[5]: No, víš, přiznám se, že bych se radši vyvarovala toho, abychom my dvě zpívaly ta "sóla" spolu. Ono už by to pak nebylo sólo. To už bychom to pak mohli zpívat celý sbor rovnou všichni.

9 Luné Luné | Web | 8. prosince 2012 v 9:41 | Reagovat

Vždyť na žárlivost v menším šálku máme právo všichni. Je zvláštní, jak rychle se pocitu promíchají a nakonec k sobě přilnou v obyčejné. Nu, kéž bych mohla slyšet tvé zpívání.. Ale ta slečna zůstává náhradnicí. Důležitá se svým talentem stejně jako ty.. Možná počkala déle, aby s tebou mohla kousek cesty jít. Každý pavouček, který nepřináší štěstí, cítí vinu. Vinu za povadlé úsměvu, za zžírající vzpomínku. Už jenom, že ti to řekla, šeptá: " Nechci ti nic vzít, ani ti ublížit,". Žárlivosti sice často neporučíme, protože nám otevírá druhé dveře pochopení - pochopení vlastních zákoutí srdíčka.

A tobě se líbí znění tvého hlasu? :)

PS: Krásná by byla písnička Angels

10 Helena Helena | Web | 8. prosince 2012 v 10:12 | Reagovat

Zajímavé prožívání.Někdy vyvstanou naše vlastnosti na povrch,o kterých jsme si mysleli,že už nejsou naše,že už to vůbec neumíme a ejhle,pak s náma emoce zamávají,že i naše mimika se nedá zvládnout. ;-)Na druhou stranu si sbor nemůže dovolit Tvoji absenci v případě nemoci a tak jsi byla najednou konfrontována s Tvou zástupkyní.Nebyla taky náhoda,že jste společně odcházely a že k Tobě promluvila úplně otevřeně,což nasvědčuje tomu,že je to upřímná dívka.
Možná se z toho vyvine přátelství. :-)
Krásný víkend Mniško,taky bych si přála Tě slyšet zpívat. :-)

11 Cielin Cielin | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 12:31 | Reagovat

Na sebevědomí opravdu záleží. Bohužel, já ho moc nemám. Ačkoliv mě hřeje každá pochvala a s úsměvem plánuji, jak budu slavná spisovatelka, když dojde na psaní, vždycky si namlouvám, že na to nemám. Snad proto pořád váhám...

12 Bertík Bertík | 8. prosince 2012 v 16:39 | Reagovat

Sedět na dvou židlích současně je náročné.
Někdy si člověk musí vybrat co vlastně chce a věnovat se jenom tomu a ostatním věcem maximálně rekreačně. Víš jak se to říká dělat od každého něco a nakonec mít od ničeho nic. Nikdo není nenahraditelný. Znám jednoho člověka, který chce být úplně u všeho. Hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tam ty. Ale tím být u všeho si představuje, že chvilku postají tam a pak zase tam, zůstávají po něm nedodělky a ostatní za něj musí všechno dotahovat, protože on už nemá čas a musí být zase někde jinde.
A kdybych měj vyprávět jak se o něm ostatní z kolektivu vyjadřují, tak slovo parazit ja slabý odvat. Ale jinak se všichni usmívají, zatím je všechno v pohodě, ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...

13 Mniška Mniška | Web | 8. prosince 2012 v 18:37 | Reagovat

[9]: No, když zpívám a slyším sama sebe,. pak ano, pak semi líbí, ale když se slyším zvenčí, třeba z CD, tak nemůžu říct, že bych byla milovníkem svého hlasu, zní mi jinak, než jak seslyším a zvenčí mi moc nesedí.

[12]: Známe se my dva vzdáleně či blíž?
Jinak, jestli sedím na jedné nebo na více židlích zároveň, to je snad jedno, pokud to dělám proto, že chci a neziskově. A nesouhlasím s tebou, znám mnoho lidí, kteří se věnují více věcem a vykazují skvělé výsledky ve všech směrech, ani já nejsem jednostranná. Baví mě mnohem víc věcí a pokud je tomu tak, nesouhlasím s tím, že bych se měla zaměřit jen na jedno z toho. O dost bych se ochudila. Popravdě jsem dost konsternovaná z toho, že mi tohle někdo vůbec "radí", protože je to každého věc, co a kolik toho ve svém životě dělá.

14 Bertík Bertík | 8. prosince 2012 v 20:26 | Reagovat

Nevím jak jsme se znali moc dřív, přes erby trochu...
Byl jsem dost překvapen z toho "Parazitka jedna!" a dalšího... asi jsme se neznali dost, protože mě to na tobě hodně překvapilo...
Neziskovka to možná je, ale asi dost konkurenční boj...?
Když si představím při půlnočním sborovém zpěvu, jaké snad mezi pěvci panuje napětí kvůli tomu kdo nebo co bude zpívat tak mám po vánoční náladě... :-(

15 Mniška Mniška | Web | 8. prosince 2012 v 21:22 | Reagovat

[14]: Aha, takže nyní jen tuším. No, psala jsem to už v reakci zde[8]:, vyjádřila jsem, že se cítím být nepochopena. Psala jsem tento článek totiž pro pobavení. A ono to vypadá, že ho všichni berou dost vážně. Takže po lopatě (Píši NEJEN Bertíkovi!): Já Karol skutečně za parazita nepovažuji, ona se tak nazvala sama a já její slovo užila v článku, který měl sice místy vyjádřit to, jak špatně se cítím, když mám pocit, že už se mi nedůvěřuje, na druhou stranu jsem jej chtěla pojmout s nadhledem, abyste se zasmáli. A v tom také pociťuji své selhání. Je vidět, že už jsem takové články dlouho nepsala. Píši převážně vážně a jsem tady tak trochu za suchara, což jsem chtěla nyní změnit. Takžeslovo parazit je tam myšleno ironicky. Já se s Karol jinak bavím. Mluvily jsme spolu a upřímně jsme si řekly, jak se obě cítíme. Ovšem to už jsem v článku také naznačila a hlavně bych měla vypíchnout, že jsem napsala, že je Karol hodná holka, což bych neučinila, kdybych k ní měla skutečně vztah jako k parazitovi.
Ano, napsala jsem, že mě moc a moc mrzí, že mám pocit, že mám být nahrazena a z toho pro mě vyplývá, že mi lidé přestávají důvěřovat. Ale to neznamená, že by ve sboru panovala nějaká velká konkurence.
Ale asi si nerozumíme, mám pocit, jako bych tohle už všechno naznačovala. Opravdu mě mrzí, že musím vysvětlovat, jak jsem své články myslela, mám pak pocit, že můj blog vůbec neplní úlohu, jakou jsem mu dala a že si na něj nemůžu psát, co chci, protože se pak setkávám s nepochopením, které je vlastně oboustranné.
Takže jen shrnu, že článek měl znít převážně ironicky, tak ho prosím nikdo neberte úplně vážně. Děkuji za pochopení

16 Mniška Mniška | Web | 8. prosince 2012 v 22:05 | Reagovat

Omlouvám se, možná jsem neměla psát, že ho "všichni" berou vážně. Nikoho nechci házet do stejného pytle, někteří mě možná i pochopili.

17 Luné Luné | Web | 9. prosince 2012 v 8:41 | Reagovat

[15]: Všechny tyhle špatné pocity nám říkají, že jsme. Kdybychom cítili pouze štěstí, nepodobalo by se naše existování jako v ráji za hranicí života? :)
Nevím, jestli jsem ti napsala něco, co ti ublížilo. Pokud ano, moc se omlouvám, někdy zapomínám myslet..
Nu, řekla bych, že to není tvým krásným psaním, ale vážností, kterou už málo umíme nahradit úsměvem. Tam, kde se třpytí ironie, vidíme upřímnost, tam, kde zpívá upřímnost, často vnímáme ironii. :)

18 Bertík Bertík | 9. prosince 2012 v 9:06 | Reagovat

[15]: To víš, já čert toho rozumu moc nemám, musí se mi vše vysvětlovat po lopatě :-D
Ale zdravé sebevědomí je potřeba. Je velká škoda, že Míši v Masterchefovi pod tlakem při finále trochu chybělo. Moc bych ji tu výhru přál. Je zajímavé sledovat, že i opravdu mladí lidé se dokáží prosazovat, výborně uvařit, prezentovat se a být i dobrými hostiteli.
A to je vidět i v pořadu Prostřeno, kde mě opravdu někteří mladí lidé překvapili svým umem. Za to jiní se tam chovají jako malá vzteklá děcka a na věku nezáleží. Až někdy přemýšlím, jestli to není domluvené...
Tenhle tvůj článek na mě trochu zapůsobil tím "vzteklým děckem" bez urážky, když už mi bylo vysvětleno jak to je...

19 Mniška Mniška | Web | 9. prosince 2012 v 9:32 | Reagovat

[17]:Nenene, Luné, já Ti nic nevyčítám. Vím, že náš život je Jing-Jang a dobré musí vyvažovat špatné. Nechci tady působit, jakože třeba vystavuji na odiv svou žárlivost a chci působit za hrdinku. Jsem si vědoma, že ta žárlivost patří k negativům a rozhodně jsem se s ní nechtěla chlubit, i když pocitům se člověk skutečně neubrání a já chci být upřímná a jsem. Takže, ne Luné, já Ti nic nevyčítám, naopak děkuji. A máš pravdu, Karol mi naznačovala, že mi nechce lézt do zelí a znovu chci říct, že ji považuji za hodnou a fajn holku.

[18]: Nu, v jednom s tebou musím souhlasit. Neznáš mě. A já neznám tebe. K tomu, abychom se více poznali je potřeba více času a to vylučuje elektronickou konverzaci, která je často dost zavádějící. Neurazila jsem se za vzteklé děcko - tak dobře, možná taková jsem.
Ale blogy provozuji už přes pět let a řekla bych, že bys taky musel ode mě přečíst víc článků, abys mě aspoň trochu pochopil - a to také bez urážky. Jen bych byla ráda, pokud mě chceš soudit nebo se bavit o tom, jaká jsem a jestli je to špatně, abychom to neřešili přes komentáře. Blog je koneckonců můj a psát si na něj taky můžu co chci a jak chci. Já se opravdu nechci začít bát o to, co a kvůli komu jak píši a abych si odteď musela dávat pozor na každé slovo, které napíšu, od toho blog skutečně nemám.

20 Bertík Bertík | 9. prosince 2012 v 10:36 | Reagovat

[18]:Vůbec tě soudit nechci, tak můžeme klidně psát po komentářích, ale já nepatřím k těm, kteří jen chválí. Chválit je jednoduché, napíšeš pár superlativů a nemusíš článek pomalu ani číst. Já mám rád spíš debatování a ne jen strohé "je to superskvělé" a jedeme dál. Znal jsem člověka, který všechny jen chválil a poplácával po ramenou, ale pak vyšlo na jevo, že to nemyslí vůbec dobře...
To máš pravdu, že elektronická konverzace je zavádějící, někteří na netů napíší spoustu článků o všem možném i nemožném, ale pak je pro ně problém říct pravé křestní jméno a skutečný věk, základní věci, bez kterých se nedá na ničem stavět.
Taky jsem znal člověka, to ještě v době kdy jsem měl jednu dobu něco málo společného s novinařinou, který hlásal, že on si bude psát co chce a nakonec to dopadlo tak, že psal to co chtěli jiní a mnohdy to bylo až trapné...
Ale tím nemyslím nic proti tobě, to jsou jen postřehy ze života. :-)

21 Beatricia Beatricia | Web | 9. prosince 2012 v 11:31 | Reagovat

Zlatí, bojuj, nedej se a hlavně, ty nikdy nebudeš "vypelichaná slepice". Ty jsi silná osobnost. Úsměvný se mi zdá návrh té paní, abyste zpívaly sóla společně s tvou náhradnicí. Sólo je přece sólo. Oželela bych pár hodin latiny, ta neuteče a můžeš si něco nastudovat individuelně, ale absence na zkouškách sboru nese neblahé ovoce. Ukaž, že ty jsi hvězda, a žádnou náhradnici nepotřebuješ. Howgh. :-)

22 Taure Taure | Web | 9. prosince 2012 v 13:13 | Reagovat

Ten začátek článku je úžasný :-) Jinak asi vím,jak secítíš :) Ale věřím,že Tě nenahradí a že to zvládneš :) Nemáš tu nějaké video,kde zpíváš? :)

23 Vendy Vendy | Web | 9. prosince 2012 v 13:27 | Reagovat

Čtu tady v komentářích a vyplynulo mi to, cos chtěla říct - že sis v článku chtěla trochu postěžovat, ale ne úplně vážně. No, to je problém psaného slova, že to, co bys řekla ironickým nebo odlehčeným tónem, z textu někdy nejde poznat... (U komentářů je výhoda, že se to dá odlehčit smajlíkem, naznačit, že koment byl myslen v dobrém, nebo že se člověk diví, nebo je silně naštván...)
Myslím, že úplně tak na dvou židlích nesedíš, hlavní je pro tebe škola a budoucí práce, a hnedle za tím je asi to zpívání. Věřím tomu, že v profesionálním životě jde opravdu o silnou konkurenci a řevnivost a jak herci, tak zpěváci, ale i muzikanti třeba v orchestru, se cítí silně ohroženi, pokud přijde někdo nový a nedejbože i nadaný. Nedávno jsem viděla film Černá labuť a tam bylo něco podobného - hlavní hrdinka dostala roli místo dosavadní baletky, ta to nesla hodně těžce, ale musela odejít. Jenže na místo hlavní hrdinky se hnedle drala další a dostala alternaci. A hlavní hrdinka se náhle cítila hodně ohrožena, i když vlastně ona sama vyšoupla svou předchůdkyni...
To jen tak na okraj.
Hlavně ať ti to dobře zpívá, umixuj si nápoje na hlasivky a zpívej a popěvuj, kdy budeš moct...
K tomu zvuku hlasu - mám dojem, že každý se slyšíme jinak, než nás slyší jiní. Jako bychom měli svůj vlastní hlas pro nás samé nějak zkreslený... Když se slyším někdy v ozvěně mobilu (blbý signál), tak si taky připadám divně. Ale asi je to můj hlas, co slyší ostatní. A jestli je to tak, pak je to hrůza a děs... :-D

24 Ježurka Ježurka | Web | 9. prosince 2012 v 18:26 | Reagovat

Je dobře, že se Ti vrátilo ztracené sebevědomí. Zpívat ve sboru je krásné, obzvlášť sólo, ale myslím, že i bez sóla je to super. Všechna moje vnoučata zpívala ve sboru - ve školním nebo pak na gymplu, už tam je jen ten nejmladší. Sólo ten náš puboš nezpívá, ale bas tam asi slyšet je. Jsem pozvaná v úterý na koncert. Půjdu moc ráda, i když prý v tom kostele (v tom přestěhovaném v Mostě) je zima jak na Sibiři. :-D

25 Mniška Mniška | Web | 9. prosince 2012 v 19:09 | Reagovat

[23]: To mi ani neříkej! :-D Víš, měla jsem možná na začátku obavy, zda mě někteří pochopili úplně správně, ale teprve nyní si opravdu začínám uvědomovat, že to asi opravdu nikdo nepochopil jako ironii. Prosím, neříkej mi nebo neříkejte mi, že např. větu "Nejen, že mi krade má sóla, ještě by mi chtěla ukrást "mou" pani! " jste vzali vážně. Ach, do dračího pysku :-D ten můj život je opravdu jedna velká ironická tragédie. Teprve nyní se hrozím toho, že jsem ze sebe opravdu udělala namyšlené vzteklé děcko zcela dobrovolně a zdarma. Je vidět, že jsem příliš dlouho psala až moc vážně.
No, uznávám, že vás mohlo zmást, že jsem na jednu stranu chtěla vylíčit smutek, protože to, že je mi líto, že si připadám přehlížená a možná i trochu nechtěná, je skutečný pocit a já z toho mám doopravdy velké obavy. Chtěla jsem toto skutečné protknout zároveň s ironicky vylíčenou rezignací, takže v tomhle vidím tu chybu, kterou jsem učinila proto, abych byla správně pochopena.
No, Vendy, už jsi to vlastně napsala, řekla bych, opět výstižně, ostatně, jak Ty to umíš: "... chtěla trochu postěžovat, ale ne úplně vážně"
Černou labuť jsem sice neviděla, ale moje sestra mi o tom vyprávěla, možná je to skutečně podobný případ.

26 Mniška Mniška | Web | 9. prosince 2012 v 19:22 | Reagovat

[20]: Tak samozřejmě, já přijímám rovněž kritiku. Abych byla úplná (což já ráda), jsem velmi citově založený člověk, a tak nejvíce oceňuji vyjádření a všímání si tohoto směru, sama taky nejsem úplně spokojena s komentáři typu: "Jo, to je skvělé, napsala jsi to nádherně." (samozřejmě bych lhala, kdybych řekla, že mě to nedokáže potěšit, samozřejmě, že mě chvály moc těší), ale jsem velmi ráda, když někdo dokáže přinést radu a povzbudí mě nebo varuje. Kritiku beru, vždyť ta nás posouvá kupředu. Ale nemám ráda, když se mě někdo snaží poučovat tím stylem, že to vypadá, že jsem hloupější než ten, kdo mě poučuje a hlavně o věcech, o kterých vím. Můžu být všelijaká - dětinská, nemotorná, ošklivá, ale na tom, že nejsem úplně hloupá si dost zakládám :-D
A ano, tomu, abych psala podle druhých, se právě snažím vyvarovat. Blog je moje království, ukazuje mě, moje zájmy a rozhodně nemám v úmyslu psát tak, abych se každému zalíbila, to bych klesla i sama před sebou.

[21]: Upřímně, Beo, děkuji za dravé povzbuzení :-D To je asi to, co můj ironicky blbě laděný článek potřeboval :-D

[22]: Děkuji mnohokrát. No, na internetu by se něco našlo, ale upřímně se zrovna s tím, co tam je, chlubit nechci, to jsou totiž starší časy a za ten jeden videoklip, co tam je, se pěkně hanbím :D Mám několik CD, na kterých zpívám s kapelou, ale to je Ti vlastně k ničemu, protože tak slavní, abysme se objevili na pultech v Bontonlandu, nejsme :-D

27 Bára G. Bára G. | 10. prosince 2012 v 11:30 | Reagovat

Dovol mi Ti gratulovat! Tvé stránky právě postoupily na pomyslném žebříku k nebeské dokonalosti o stupínek výš. Děkuj Bertíkovi.
Promiň, ale trochu mi tu vadila přílišná sluníčkovost. Chápu, píší Ti sem samé spřízněné duše a když už někdo s něčím nesouhlasí (doufám, že občas někdo nesouhlasí - jsme přece lidé a každý máme své názory, které nemůžou pořád jen souznit), tak radši drží prsty dál od klávesnice, než by byl v opozici. Já si ale myslím, že protipóly jsou důležité a dosud mi zde trocha nesouhlasu chyběla. Nevykládej si to ale prosím tak, jako že Ti přeju nesouhlasné čtenářstvo :-) Jen víc odvázané a nebojící se ukázat svůj odlišný pohled na věc.
Uf, moje grafomanie se už zase nebezpečně rozjíždí, tak jdu zaměstnat prsty loupáním mandlí na cukroví. ;-)

28 Mniška Mniška | Web | 10. prosince 2012 v 14:19 | Reagovat

No, víš, asi máš pravdu. Měli bychom více debatovat. Já si klidně vyschlenu opačný názor, ovšem pokud nebude útočný, útočné negativní komentáře neberu. Ale jistě, tohle je koneckonců trošku kontroverzní a na jednu stranu jsem taky čekala trošku něco jiného - teď ať to ostatní komentátoři prosím neberou, že někomu něco vyčítám, ale když už o tom mluvíme, tak na to taky řeknu svůj názor. Rozhodně jsem si vůbec nepředstavovala, že by někdo mohl souhlasit s tím, že žárlím. Já jsem si to koneckonců představovala jinak, nedosáhla jsem toho, v co jsem doufala. Myslela jsem, že se bude taky reagovat na můj problém, který tu žárlivost způsobil, k tomu se ale nevyjádřil nikdo, takže se přiznám, že jsem trochu zklamaná. Byla jsem tedy nepochopena hned dvakrát.
Ale aby sis taky, Báro, nemyslela, že mě čtenáři jenom chválí, není to tak dávno, co jsem psala pár úvah, které měly dost nesouhlasné ohlasy, až mi to zas bylo hodně líto.
No, a jaký je vlastně Tvůj názor na ten můj článek :) je tedy negativní? Nebo, vyjadřuješ se o cizích komentátorech, ale svůj názor jsi nenapsala, tak co si o tom všem myslíš?

29 Bára G. Bára G. | 11. prosince 2012 v 12:30 | Reagovat

Aha, tak jiné nesouhlasy jsem tu neviděla. Asi to bylo v době, kdy jsem to tu ještě nenavštěvovala nebo  jsem nečetla diskusi. Ale ber to jako plus - pravá hvězda má příznivce, ale i odpůrce.
No, nedávno jsi tu psala, že se nechceš tolik otevírat, protože to tu čtou i lidé, které znáš v reálu. Tak jsem nechtěla napsat svůj názor proto, abych moc neodhalovala to reálno. Ale tak já to zkusím nějak kulantně napsat. Bohužel popřu svou teorii a budu sluníčkově souhlasná :-D
Úplně to chápu a v Tvé situaci dvojnásob. Ve škole se Ti co do prospěchu mimořádně daří, ale ve vztazích je to horší a to dost kazí náladu. Když to ani doma není stoprocentní, je to už na depresi. Pak je člověk rád, že se může najít v něčem dalším, kde je úspěšný a ostatními uznávaný. Přijít i o tohle poslední je hotová dýka v zádech. Takže zcela chápu, jak špatně se z toho asi cítíš a nepřeju Ti to. Vím, že zpěv je Tvůj životní sen a přála bych Ti, abys v něm sklízela úspěchy.
Na druhou stranu, když se na to zkusím podívat jinýma očima, chápu i to, že se ve sboru snaží pojistit a mít v záloze další zpěvačku. To je asi běžný postup. A ta druhá zpěvačka si třeba teď říká, jakou báječnou dostala šanci a snaží se ji využít, co to jde a zapadnout (proto doprovází tu paní třeba). Kdybych byla její kamarádka, poradila bych jí větší dravost. To ale nejsem, jsem Tvoje kamarádka, takže tu dravost radím Tobě :-) Zkus ve sboru někomu za to zodpovědnému opatrně říct, že to určitě zvládneš odzpívat a ať tu druhou klidně mají v záloze pro všechny případy, ale ať s nějakým sólem zatím nepočítá. Třeba na dalších koncertech bude mít pak své vlastní písně a budete mít každá své. Souhlasím, že společně zpívané sólo přestává být sólem. Život není pohádka a kdo chce něčeho dosáhnout, musí mít ostré lokty, bohužel. :-?

30 Lucerna Lucerna | Web | 11. prosince 2012 v 22:07 | Reagovat

No.. ak zacala aj vyprevadzat Tvoju Pani, tak by som to aj ja ako snahu ta nahradit v plnej vyske videla. A hlavne, ked ti to este hentak povedala.., takze ona sa sama citi parazitom. Vie o tom, len otazne je ci to robi v umysle ta nahradit. Podla ludskej povahy by som sa priklonila k tej horsej verzii.
Nuz bojuj a nenechaj sa uchlacholit ;-). Drzim palce :-D

31 Luné Luné | Web | 12. prosince 2012 v 16:45 | Reagovat

Milá kouzelnice Mniško, je mi moc líto, že takový drobný dáreček nedorazí zítra přímo na tvé narozeniny. Snad se v pátek přestane toulat a alespoň trošku tě potěší :)

32 Bertík Bertík | 13. prosince 2012 v 10:13 | Reagovat

[26]:A to já dětinský někdy bývám, ale nemusí se to slovo vždy brát jen negativně. Děti jsou dětinské a není na tom nic špatného, (hravý, rozpustilý, dovádivý). A nemotorný taky, já nejsem superman, který je ve všem  nejlepší a nemám za potřebí ve všem zářit, to by byl život jako dostihy a to opravdu není nic pro mě. Úplně ošklivý taky asi nebudu. :-D
A stejně jako ty si zahládám na tom, že nejsem úplně hloupý.
Jediné co mě uráží je to, když na mě někdo zkouší experiment mirabila. Já nejsem žádná drůbež, které strčíš hlavu pod křídlo... :D
Porozumět tomu co člověk říká můžeš jedině tehdy, když toho člověka poznáš.

33 bludickka bludickka | Web | 13. prosince 2012 v 15:50 | Reagovat

Tak to jsem celá já a v tom se vidím. Hned si nárokuju nějaký svůj prostor a jak mi do něj leze konkurence, jsem celá předrážděná, soupeřím, no hrůza. A když mám pocit, že konkurence je v přesile, tak bych nejradši vycouvala a začnu se trápit, jak vlastně na nic nejsem dobrá a že kdekomu to jde líp, tak ani nemá cenu abych zbytečně plýtvala energií, když mě někdo předběhne, atd. Sebevědomí rázem dole. No a pak mě třeba někdo povolaný pochválí a já mám zase chuť bojovat a snažit se.. a po čase zase pomalý sestup dolů :)

34 Berry Berry | Web | 16. prosince 2012 v 17:30 | Reagovat

Je správné, že znáš obě strany mince, aspoň zůstáváš nohama na zemi.
Držím palce, aby se vše povedlo zazpívat ;-).

35 Z Z | Web | 19. prosince 2012 v 11:17 | Reagovat

Budu pro tebe mít erb z výletu k určení.
To jsem zvědavý jak si s tím poradíš. :-)

36 Lejína Lejína | 19. prosince 2012 v 17:16 | Reagovat

Tenhle pocit naprosto znám. Také jsem několikrát něco podobného zažila a vždycky mi to příšerně pošramotilo sebevědomí.
Člověk se sice přemáhá usmát se, ale cítí, jak mu ten úsměv doslova zkysne na obličeji. :D Vážně vím, o čem mluvíš. A i kdybys nakonec na půlnoční nezpívala sóla v Rybě, ber to tak, že toho 26. prosince všem ukážeš. ;) :)

37 Elisis Elisis | Web | 29. prosince 2012 v 16:53 | Reagovat

Ani nevíš, jak moc Ti rozumím. Asi jsem škodolibá, ale trochu mě potěšilo, že takové pocity nezažívám jen já. Někdy ani nevím, kde se ve mě ta žárlivost bere. Ale řekla bych, že v Tvém případě je to ta zdravá žárlivost, jelikož máš strach, že se někdo snaží dobýt na Tvoje místo. Na druhou stranu zase víš, co to je být tou ,,dobyvatelkou", kdybych to tak mohla nazvat. A proto víš, jaké to je z obou stran a to je vlastně dobře.  Někdy možná ta žárlivost není na škodu, protože když se nás někdo snaží nahradit (aniž by o tom třeba věděl), my usilujeme o to stát se v dané věci ještě lepšími. Konkurence občas není zase tak špatná, jak se zdá. Horší je, pokud pozorujeme, že je opravdu lepší, to už v sobě většinou ani nenajdeme tu snahu a akorát nám to srazí sebevědomí.
Zase jsi mě donutila se zamyslet :D
Doufám Mniško, že všechny koncerty se Ti povedly na jedničku :-)

38 Ellnesa Ellnesa | Web | 2. září 2013 v 13:17 | Reagovat

Enya zpívá úžasně. Vím v jaké roli ses ocitla. Taky mi kdosi chtěl onehdá vyfouknout nej kámošku. Nepovedlo se mu to, za to mám teď proti sobě min. dvě oblíbené holky. Žarlím taky a docela často.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama