Barevné setkání

22. listopadu 2012 v 20:11 | Mniška |  Nový vítr
Listopad již dostál svému jménu a už teď jsou téměř všechny stromy úplně nahé. Přeci jen jsem měla v neděli 18. 11. pěkně vybarvený den, který plnily všechny barvy duhy. Šeříková totiž uspořádala blogový sraz, který už můžeme v našem kruhu považovat za již druhý. I tentokrát jsme se jely podívat přes rameno naší oblíbené kreslířce, jejíž kouzelnými hůlkami jsou pastelky. Ano, je to tak, opět mluvím o pastelkové královně Marušce Brožové.


Sraz byl původně naplánován na sobotu, ovšem jen pár dní předtím byl přeložen na neděli. To pro mě představovalo trochu větší problém. Že na tom není studentka historie Mniška úplně finančně nejlépe by hrálo roli samozřejmě i v sobotu stejně tak jako fakt, že můj čas (jestli si můžu aspoň pár hodin takhle přivlastnit) je teď drahocenný, protože mě koncem listopadu čeká zákeřný zápočtový test z historiografie (máme se na něj učit z jedné knížky. Vypočítali jsme, že si musíme do hlav nastrkat přes 230 jmen historiků cizího původu),takže nemusím jistě dodávat, že by bylo záhodno se začít učit. A co začít - už bych měla být aspoň ve polovině!

Ovšem proti nedělnímu srazu hrál i ten fakt, že jsem se chystala k večeru na jeden mimořádný koncert, který se konal v kostele při svíčkách. Jít, nejít? Utrácet, neutrácet? Učit se nebo se bavit? Tohle mojí věčné nerozhodnosti vůbec nesvědčí, nápověda otráveného publika nebyla možná, přítel na telefonu těžko, když mi pořád nefunguje mobil a padesát na padesát - no, to je vlastně to, co řeším.

Nakonec jsem se rozhodla nechat za sebou všechny stresy a jít se bavit, koneckonců přece si to taky zasloužím po tom všem učebním nevolnictví.

Věřte nebo ne, ač jsem vysokoškolačka, moje mamča mi pořád radikálně mluví do života a jí se rozhodně nelíbilo, že bych měla jet do Prahy, která je plná samých úchylů a všemožných podivných existencí. Abych ji uchlácholila, musela jsem slíbit, že se v obchodním centru Harfa, kde se konala výstava obrazů MAB, poohlédnu po nějakých botech - možná se někteří pozastavíte nad tím, že jsem to musela slíbit. Není přeci samozřejmé, že holka v mém věku se ráda prochází po krámcích s hadříky a boty? Blech! Ani náhodou a obuvnictví nesnáším úplně nejvíc. Strašně mě to nudí. Co se týče obchůdků tak mě zajímají čajíčky, knihkupectví, kamínky, dárkové obchody, papírnictví, Pet centera...

Takže jsem jela vlakem z Lovosic a pak samozřejmě metrem. Popravdě už jsem ani nebyla moc nervózní, jeden podobný sraz jsem zažila a většinu dívek, která měla přijít už jsem znala. Než se na hodinách objevila druhá hodina odpolední, ještě jsem se poohlédla po nějakých botech. A už jsem byla znechucená - nebavilo mě to, žádné boty se mi nelíbily a když ano, tak mi zase nešly nebo nebyla velikost... to nemůžou dělat prostě normální boty? Vypadá to, že zimu prochodím v mamčiných nízkých a rozpadajících se botách(?) - jsou to vůbec ještě boty?

Druhá hodina už mi ale zase vrátila dobrou náladu. Jako první jsem potkala Šeříkovou a konečně Cielin. Obě už obdivně zíraly na novou kresbu královny MAB, která jí vznikala pod rukama. Naši křehkou vílu Šeříkovou už jsem poznala bezpečně, Cielin jsem nyní naživo viděla poprvé, ale velmi mě nadchlo, že vypadá přesně tak jako na fotkách - myslím, že to není úplně obvyklé. Přede mnou stála oživlá legenda. Záhy na to se dostavila Annika - pro mě nový človíček, kterého jsem dosud neznala. Nicméně jsem zjistila, že toho máme mnoho společného.

Pak přišla ta chvíle, kdy jsme mohly znovu promlouvat s naší tolik obdivovanou pastelkovou královnou. Hrozně mě těší, že už nás ona i její manžel poznávají a mají upřímnou radost z toho, když se k nim vracíme (to jsem se s nimi viděla potřetí). Byla jsem navíc velmi poctěna pochvalou od paní MAB, která obdivovala můj článek - rozhovor s ní z května. Říkala, že se hned pozná, když to člověk dělá pro radost, protože novináři, kteří dělají oficiální rozhovory s ní, články pak většinou odfláknou.

Jak jinak hned jsem si musela pořídit do sbírky další pohledy s jejími obrázky, které jsou kreslené "jen" pastelkami, a také zalaminátovaný obrázek formátu A3 (Jednorožec Ametyst, kterého můžete vidět úplně nahoře). Pak jsme šly okouknout celou výstavu obrazů.

Za nějakou dobu se dostavila také Monica Otmili, takže jsme kolečko zopakovaly - pořídily jsme další společné fotografie, znovu jsme si společně pohovořily s MAB a jejím manželem. Zajímavá pro mě byla zmínka paní Brožové, když nám řekla, jak je smutné, že u nás v republice lidé ztrácí dětskou radost, jež dělá svět hezčím. Když MAB jezdí do jiných zemí vystavovat své obrazy, slyší méně často otázky typu: "A vy kreslíte pro děti?"

Znovu jsme prošly galerii jejích obrazů a pak můj žaludek zavelel, abych mu šla sehnat něco k jídlu. Vřítily jsme se tedy do Intersparu a nakoupily nějaké pečivo a sladké. Tu nás hned poté musela opustit Cielin. My ostatní se vydaly za honbou dobrého a hlavně nedrahého čaje. To je ovšem snad ve všech pražských kavárnách nedosažitelný úkol. Nakonec nás bolavé, propuchýřované nohy zavedly do KFC - nikoli pro "proklatě dobré kuře", ale prostě pro nouzový čaj. A Monica si zde koupila mimořádně industriálně chutnající zmrzlinu. Není vanilková jako vanilková...

Už ani nevím, zda to byla právě tato "otrávená" zmrzlina, která nás přivedla k debatě o roztodivných věcech a tak trochu záchodových příhodách. Tu Šeříkové už odbyl čas a ona se musela vydat na cestu domů. Ještě předtím nás obdarovala drobnými, ale milými dárečky, které velmi potěšily. A pak odletěla na svých drobných křídlech z šeříků.

My ostatní už toho pak moc nestihly, ještě jsme dopíjely nebezpečně močopudný čaj a na nějakou chvilku byly Annika a Monica ochotny mne doprovodit do pár obuvnictví. Úspěch se však nekonal, takže budu ještě dlouho chodit v máminých křuskách... já a boty, to je jako strašidlo a jeho oběť.

To byl konec našeho dobrodružství po OC Harfa, pak jsme si jen zamávaly bílým kapesníčkem v metru a nechaly se unášet skvělými pocity. Tento sraz mi navrátil ztracenou energii a skvělou náladu. Rozhovory byly nenucené a nenastávala žádná trapná ticha, vždy bylo o čem mluvit. Jako kdybychom všechny byly staré známé. Snad budu mluvit za všechny, když napíšu, že to byl skvělý zážitek, naplněný kouzlem setkání a čarovnou mocí Marie Brožové. Ona je totiž skutečně taková éterická a šťastná bytost. To, co dělá, ji naplňuje, vyjadřuje svou dětskou radost, kterou nijak neskrývá, je optimistická, otevřená a ráda naplňuje druhé radostí. Stejný je v tom i její manžel, který si rád povídá s návštěvníky a rovněž vždy s upřímným úsměvem každého vítá.

Sraz v Praze zakončil malý kočičí zážitek na holešovickém autobusovém nádraží, když se u mě zčistajasna objevila mourovatá kočička, patrně to bylo ještě kotě. Začala na mě mňoukat a otírat se o mně. Dovolila jsem jí, abychom se trochu pomazlily, tak si mi pak drze vyskočila do klína, válela se mi tam a tetelila se blahem z toho, jak jsem ji drbala a hladila. Až zatínala své drápky do mých kalhot - kdyby to jen viděla maminka - nade mnou se vznášela bublina s představou, jakou by mi na nádraží udělala vykutálenou scénu, že se mazlím s kočkami bezdomovkyněmi, které mají určitě minimálně jedno klíště. Když jsem ji pak musela opustit a nastoupit do autobusu, skoro se mi chtělo brečet - udělala na mě přesně ten kukuč jako kocour v botách z filmu Shrek a ještě smutně pomňoukávala. Jen jsem doufala, že to skutečně není bezdomovkyně.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 22. listopadu 2012 v 22:36 | Reagovat

Nádherně popsané setkání!
Moc dobře si vzpomínám i na tvůj článek z letního srazu a povídání o Marušce Brožové.
A i tentokrát se to vyvedlo skvěle, navíc přijela i Cielin a objevila se nová osůbka jménem Annika. Není Annika básnířka?
K botám - je až nepředstavitelné, že v dnešní době NELZE SEHNAT BOTY.  Ale že se to děje, ti věřím, protože taky mívám problémy sehnat pěkné botky, aby mi šly na nohu. A navíc k procházení obchody s hadříky a botami zaujímám podobný postoj, jako ty - co se týká knihkupectví, čajíčků, a papírnictví, tam bych znatelně ožila.
Tak vám ten slet dopadl dobře! A měly jste všechny pěkný den. Barevné setkání se vybarvilo. Do růžova? ;-)  :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. listopadu 2012 v 8:31 | Reagovat

Tak to vypadá, že jste si to skvěle užili, to jsem rád. Jinak tvoje mamka má jistě pravdu. Jedu právě do Prahy do práce v nabitém vlaku, a když se dívám kolem sebe, jsme tu prakticky všichni úchylové :-).

3 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 23. listopadu 2012 v 20:05 | Reagovat

Nerozhodná jsem také a zajímají mě i stejné obchody jako tebe. Na kolik vyjde od Marušky jeden obraz? Být ne tvém místě já, už bych si tu kočku sbalila s sebou.... :-D

4 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 23. listopadu 2012 v 23:17 | Reagovat

Bylo opět krásně i veselo. Jsem moc ráda, že jsem Vás opět viděla a seznámila se s novými tvářemi. :)
Nakupování bot je jedno velké zlo. Všechny jsou totiž jaksi stejně a vybrat si je umění. Štěstí, že to mám už letos za sebou. :)

5 Cielin Cielin | Web | 24. listopadu 2012 v 10:47 | Reagovat

Jujda, taky už musím napsat :-) Nakonec budu poslední, kdo o tom kouzelném zážitku napíše :-D
Mně se sraz moc moc moc líbil! Na všechny jsem se těšila a už jsem ani nebyla tak nervózní jako večer předtím. Původně jsem si myslela, že bude něco na mém věku - nebudu chápat rozhovory a budu odstrkovaná - , ale ukázalo se, že tomu tak vůbec není. Strašně jsem se tetelila blahem, když jsem vás všechny viděla, slyšela, objala vás a trochu mě mrzelo, že musím odejít dřív...
Já nakupování moc nemusím, vlastně se tomu vyhýbám. Ale někdy je to prostě potřeba :D

Já jsem si koupila Vílu Jeřabiny :-) Paní Brožová i její manžel mě opravdu nadchli. Jistě, už jsem je znala, měli výstavu ve Slaném, jenže to je už 4 roky a moje paměť si všechno tak daleko nepamatuje :-D Takže mě mile překvapilo, jak byli vstřícní a ... prostě jsou to báječní lidé :-)

Ještě ten večer k nám domů přijela na návštěvu teta a její přítelkyně a byla mi položena otázka, co bych chtěla pod stromeček. Neváhala jsem - věděla jsem, že toužím po kalendáři, který si koupila Annika. Koupila bych si ho na místě, mít na něj dostatek peněz :-)

Moc, moc ráda jsem vás všechny poznala! :-)

[1]: Annika - whiterosekingdom.blog.cz

6 Ježurka Ježurka | Web | 24. listopadu 2012 v 18:05 | Reagovat

Tak vidíš, zvolila jsi dobře a byla jsi spokojená, tak to má být. Já jsem měla tento týden také blogové setkání, ale jen ve dvou, ale i tak to bylo krásné! :-)

7 Taure Taure | Web | 24. listopadu 2012 v 20:34 | Reagovat

Téda :) to muselo být úžasné setkání :) Maruška Brožová opravdu moc krásně kreslí :). A jinak chápu,že se Ti od kočičky nechtělo - jakmile se člověk začne jednou mazlit,těžko se pak rozloučí :)

8 Elisis Elisis | Web | 24. listopadu 2012 v 22:12 | Reagovat

Krásně si to všechno sepsala a podle toho, co čtu, jste si to skvěle užily :-) Vlastně díky kouzelnici paní Brožové vznikla tahle blogová setkání ;-) Těší mě, že aspoň Vy se můžete společně střetnout. U mě by něco takového, jako výlet do Prahy nebyl možný. Mrzí mě to, ale třeba jednou ... :-)
Nakupování také moc nevyhledávám, ale zase si ráda doplním do svého šatníku něco nového. Co se týče bot, když nemusím, tak si je ani nekoupím. Snad do zimy ještě něco seženeš ;-)
Takové čičiny si dokážou vybudovat vztah k Tvému srdci během pár minut, znám to. Ale třeba někomu patří a zkrátka se chce pomazlit ...

9 Vendy Vendy | 27. listopadu 2012 v 14:20 | Reagovat

[5]:Děkuji za odkaz, byla jsem se na její blog podívat, je nádherný.
Nevím, jestli je to ta samá Anika, kterou mám na mysli, ale taky psala úžasné básně. 8-)  8-)

10 Helena Helena | Web | 27. listopadu 2012 v 17:19 | Reagovat

Muselo to být krásné setkání a udělala jsi dobře,že jsi se takhle rozhodla.
Jednoduše ven mezi lidi,jen tak.Z botů si nic nedělej,určitě na ty pravé narazíš. :-)

11 Luné Luné | Web | 27. listopadu 2012 v 22:27 | Reagovat

Stejně mám pořád velké výčitky, že jsem ti vzala kousek volného času. Ale v sobotu se Praha také ponořila do hlubokých demonstrací a (nejen) létající koberce by odmítaly přeletět celé, trochu rozbouřené město protestu.
Kéž bychom mohli chodit bosí.. :)
A věřím, že i kdyby byla kočička bezdomovkyně, tak je neuvěřitelně šťastná za tvá pohlazení :)

Bylo krásné zase vidět vaše oči. Tolik daleké a přitom tolik známé. Jako hvězdy na nočním nebi - s příchodem hedvábných šátků večera celým přístavem snů nádherně září. Moc ráda bych něco napsala, něco o barvách, které se vznášely všude okolo. Ale zatím čekám na okamžiky odpočinku, kdy nebudu muset uvolnění odendávat několik hodin z hlubokého spánku.. :)

Nu, takže, teď bych se měla přiznat. To jsem já, Šeříková. Musím opustit svoje milované keříky, aby jedny dveře zůstaly.. JIM otevřené. Mezitím se však z tepla postrádaného bezpečí pod kolébavou melodií zahřála chaloupka polární Luné, která se po dlouhém čekání probudila ze strachu.. :)

12 Vendy Vendy | Web | 27. listopadu 2012 v 23:10 | Reagovat

Mniško, zlatíčko, zvu tě do takové malé dotazové hry zvané Blogové letadlo. Je to dobrovolné, jestli chceš, můžeš se přidat!

13 Vendy Vendy | Web | 1. prosince 2012 v 2:26 | Reagovat

Mniško tajemná, galerie vánočních pohlednic je otevřená a zvu tě k prohlídce - fotky jsou opravdu krásné a je na co se dívat.
Můžeš si též kliknout v anketě a přizvat i své blogové kamarády!
Hezký den a jsem  moc ráda, že ses přidala... :-)

14 Beatricia Beatricia | Web | 2. prosince 2012 v 23:50 | Reagovat

Moc hezký barvitý článek. Téměř jsem sledovala tvé kroky a poznávala místa, kudy jsi procházela. Kauza boty: Jsou miliony bot, botek, botiček, ale sehnat jedny, je někdy velký problém. Držím ti palce při studiu. :-)

15 pavel pavel | Web | 3. prosince 2012 v 22:13 | Reagovat

Málem ses stala obětí jednoho, kdyby se mi to hodilo, takže maminka může být ráda, že jsi Prahu ve zdraví přežila. :-D
Ostatně ten její muž taky vypadá na první pohled podezřele... to jste si ho takhle půjčovaly? :-D
Na první, předpokládám, jsi s ním ty? :-)

16 Amelie Amelie | 3. prosince 2012 v 23:24 | Reagovat

Ahoj Mniško, taky nemám ráda nakupování, tak tě chápu. Škoda, že se mi nedaří na nějaké setkání přijet, ale snad někdy...?

17 Bertík Bertík | 6. prosince 2012 v 7:24 | Reagovat

Dobré ráno, to muselo být určitě zajímavé setkání. Krásný podzim ještě nedávno podobným výletům a dobrodružstvím přál.
Mimochodem, kdo je podle tebe na vině liška a nebo jeřáb? Celkem zajímavá bajka. Lišky jsou v literatuře vlastně jako lidé. Někdy kladné a jindy záporné postavy. Málo u které pohádkové postavy se setkáváme s něčím podobným. Většinou jsou buď na straně dobra a nebo zla. Ikdyž mnohdy ta liška stojí podle mě někde na pomezí mezi těmito světy.

18 Z Z | Web | 14. prosince 2012 v 22:36 | Reagovat

Přeji ti hezké Vánoce. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama