Listopad 2012

Barevné setkání

22. listopadu 2012 v 20:11 | Mniška |  Nový vítr
Listopad již dostál svému jménu a už teď jsou téměř všechny stromy úplně nahé. Přeci jen jsem měla v neděli 18. 11. pěkně vybarvený den, který plnily všechny barvy duhy. Šeříková totiž uspořádala blogový sraz, který už můžeme v našem kruhu považovat za již druhý. I tentokrát jsme se jely podívat přes rameno naší oblíbené kreslířce, jejíž kouzelnými hůlkami jsou pastelky. Ano, je to tak, opět mluvím o pastelkové královně Marušce Brožové.

Oplácet velkorysostí

11. listopadu 2012 v 9:50 | Mniška |  Pergamen a brk
Jistě se vám už také mnohokrát stalo, že vás někdo naštval nebo rozesmutnil a vy jste měli chuť mu to přinejmenším nějakým způsobem vrátit, ať už tím, že s ním přestanete na nějakou dobu mluvit, odmítnete mu s něčím pomoci, anebo mu oplatíte stejnou mincí.

A jistě se vám někdy stalo, že jste byli dopáleni, rozeštkáni, ale nakonec jste se rozhodli nechat to být, nechat to plavat. Nebýt dětinský a dělat jako že se nic nestalo a jet dál. Přejít to.

Už se vám ale stalo, abyste oplatili přesně naopak?

Teď a předtím

7. listopadu 2012 v 21:57 | Mniška |  Nový vítr
Již předem se omlouvám, že budu opět mluvit trochu melancholicky, ale nebudu vám nikomu lhát a budu otevřená, mám teď prostě takové neveselé období. Přejde to já vím, ale na můj vkus to v poslední době trvá nějak dlouho.

Když bezmoc skutečně bolí

1. listopadu 2012 v 21:18 | Mniška |  Pergamen a brk
Normální vyučování. Dnes jsme probírali antické dějepisectví. Hodina probíhala jako obvykle. Po chvíli se však začalo něco dít. Náhle slyším posouvání mnoha nožek židlí a obličej našeho obávaného profesora na okamžik pobledl, jeho obvyklý škodolibý úsměv se vytratil a vystřídalo jej překvapení a zděšení. Podívala jsem se dozadu za sebe a vzápětí jsem uslyšela bolestný dívčí křik. Ona se na chvíli prudce napřímila a nakonec se sesula k zemi.