Říjen 2012

Měníme se kvůli druhým

28. října 2012 v 19:52 | Mniška |  Pergamen a brk
Jestli Monica Otmili říká, že ji můj článek Jsem, jaká jsem inspiroval k uvědomění si mnoha věcí (které skutečně stojí za přečtení zde), pak svým uvědomělým článkem zpětně inspirovala zase mě.

Monica se přesněji vyjádřila k tomu, jak se jako lidé měníme a konečně přesně rozvedla také tu mou myšlenku, že se měníme vlivem ostatních. Mnoho čtenářů se vyslovilo pro tu myšlenku, že bychom se kvůli druhým neměli měnit.

Sen a realita

26. října 2012 v 13:17 | Mniška |  Pergamen a brk
Před několika lety, když jsem byla ještě tak naivní, až to mohlo být svým způsobem roztomilé, jsem chovala několik snů. Vždycky jsem si říkala, že budu neustále taková a nikdy si nenechám vzít svůj malý svět, sny a možná i svou nevinnou naivitu. Svět mě ale pohltil a proti své vůli se stávám čím dál větší realistkou - dospělou, protože skutečnost je bohužel mnohem syrovější a krutější. Musíme se mít před ní na pozoru, jelikož v ní žijeme opravdové životy a naše sny se často s realitou rozcházejí.

Tímto tvrzením nechci odrazovat malé a mladé snílky od toho, aby se vzdali svých snů. Je hezké, když máme každý ten svůj, život je pak mnohem bohatší. Ale začínám čím dál více zastávat názor, že dospívání může fantazii a sny ničit.

Rouge, orange, ambre...

21. října 2012 v 20:48 | Mniška |  Pohledy do studánky

Jak už ostatně všichni, mi pravidelní čtenáři, víte, miluji podzimní melancholický čas. Mám ráda mnoho barev pěkně pohromadě a zvláště syté podzimní barvy přírody. V tom budu asi po mamce, protože její nejoblíbenější barvy jsou "podzimní".
I když je pravda, že příliš smutku a melancholie občas trochu leze na mozek a někdy je velmi lehké propadnout hlubokým studeným pocitům, které dokážou zanést srdce člověka až k ostrému kraji světa, je to pro mě čas zamyšlení, k němuž mě vodí právě oná melancholie.
Podzim je čas stáří, kdy se příroda připravuje na svou smrt v zimě. A proto je tak melancholický. Kdo by se těšil na svůj skon? Snad jen ten, kdo má srdce plné žalu a smutku.
A třebaže nyní vídáme podzim na každém kroku, dovolím si přidat pár svých neuměleckých fotek z mých toulek podzimní zářijovou a říjnovou krajinou.

Jsem, jaká jsem

13. října 2012 v 11:38 | Mniška |  Pergamen a brk
Jsem jaká jsem. Toto motto jsem měla donedávno napsané na svém profilu Lidé.cz.
Ovšem četba o tom, jak může být přílišná sebeláska nezdravá, mne donutila o tom více přemýšlet. Smažu to.

Jsem jaká jsem. Buď mě berte takovou, jaká jsem anebo neberte a nechte mě být. Tak to může na jednu stranu působit.

To nám ten čas ale letí

9. října 2012 v 15:11 | Mniška |  Nový vítr
Srdečně zdravím nejen své pravidelné a milé čtenáře!
Obyčejně blogerům, kteří nemají dostatek času na blog a omlouvají se za to, říkávám, že se omlouvat nemusí, protože k blogu nemají žádné povinnosti. Každý z nás máme i reálný svět, v němž žije, ne jen ten virtuální a to by mělo být samo sebou, že by to měl každý chápat. Nejsme stroje, abychom psali neustále a když není čas, tak prostě není, věřím, že každý to zná. Ale již chápu i já, protože spíše cítím povinnost ke svým čtenářům a blogovým přátelům. Omlouvám se za svou dlouhodobou neaktivitu.