Ani bolest nás neporazí

2. září 2012 v 23:30 | Mniška |  Pergamen a brk
Cesty životem jsou klikaté. Nikdy nemáme jistotu, že když se ubereme po cestě přímo, či zahneme za uličku, je to trasa bezproblémová a posypaná květy růží. Někdy, aniž se o to sami pokoušíme, přijde problém a starosti, které nám dělají vrásky na čele. Z toho vyplývá, že snad není žádného člověka na světě, který by se někdy nedostal do pořádně velké šlamastiky, která ho dokázala uhodit do tváře tak mocně, že se skácel k zemi, z níž se dlouho nedokázal zvednout. A pak už záleží na každém z nás, jak se s problémem dokážeme vypořádat a jak ho budeme vnímat.


Jsem optimistka a snílek. Nemám ráda konflikty, hádky, nedořešené spory. Je snadné začít si myslet, že takový člověk se do potíží moc často nedostává. Ale kolikrát já i ve své naivitě a dobré víře udělala něco, co způsobilo bolest nebo zmatky. Samozřejmě jsem si také svým nehezkým chováním za život hodně zadělala na problémy. Zkrátka nešvary mohou přijít odkudkoli, ať už jsou vyústěním našeho jednání, nebo přijdou chybou druhých, nevyhneme se jim.

Pak už záleží na nás. Mnozí mají za to, že jsou snad jediní na světě, kteří nepředstavitelným způsobem trpí. Někteří z nich si to možná myslí oprávněně (týrání, bití blízkými osobami, znásilňování apod.), ačkoli stále nejsou jediní, kdo mají takový problém, ale není málo těch, kteří svoje potíže zveličují - první rozchod, pomluvy přátel... Ano, jsou to všechno neradostné věci. A každý má právo na smutek a na slzy. Neměli bychom bagatelizovat problémy a obviňovat druhé z toho, že neoprávněně pláčí, když jsou na světě horší věci. Možná jsou, ale v tu chvíli každý z nás nese to zlé, co se mu stalo, těžce a v ten moment je to součástí světa toho jedince. Pokud přijde smutek, není to jen tak. Ten přeci sám od sebe nepřichází, ale vždy pro to má nějaký důvod.

Někteří své problémy řeší o samotě, ve své ulitě a sami se sebou. Jiní se svěřují přátelům, Bohu, svým blízkým, kteří jsou tu pro ně a dokážou nést aspoň polovinu toho břímě. Jiní se přes své problémy nedokážou přenést a řeší neúspěch ve škole, rozchod, či neopětovanou lásku sebevraždou. Takoví už nejdou dál. Těžko říct, zda už nechtěli jít dál, jestli podcenili své síly, když si řekli, že už dál jít ani nemohou, jestli se vzdali svým pocitům... Jiní se ze svých problémů dostávají jen velmi těžko a zůstávají smutní a svázaní s žalem drahnou dobu, až je to někdy neuvěřitelné. Dokonce i roky se stále litují a nedokážou se zbavit slz, i když se zkusili vypsat na blozích, nebo se svěřovali svým přátelům.

Ale mnozí z nás nakonec bolest překonají, dokážou se od ní odprostit a znovu se radovat ze života. A takoví jdou dál. I když se v ten okamžik může zdát, že svět se zhroutil, že je obklopen temnotou a nastane skutečně pocit, že lepší už to nebude, nakonec se paprsky slunce dotknou každého srdce.

Můžu vyprávět, zažila jsem za svůj život spoustu bolesti, smutku, zklamání. To už ostatně napověděl můj předchozí článek. Prožila jsem neopětovanou lásku, velký první rozchod, opakovanou zradu nejlepších přátel, využití blízkými, samozřejmě se také občas s někým pohádám, někdy se cítím být nepochopena, z čehož také může vyplynout spoustu negativního, cítím se být také nepodporována v tom, co dělám ze stran těch, od kterých bych o to nejvíce stála. Je toho mnoho. A nezřídka jsem se za svůj život zvedala z bláta jen těžko. Už jsem cítila i takovou prázdnotu, že přišly otázky, co s životem? Vyhrabu se z toho někdy? Budu vůbec někdy zase šťastná?

A jsem. Dotkla jsem se mnohdy i samotného dna a bolest srdce byla ohromná. Ale dnes se dokážu radovat třeba i z maličkostí. A tím chci apelovat na všechny, aby svůj boj se životem nevzdávali, i když se občas zdá, že je to konec. Nikdy to není pravda. Nikdy. Nikdo neřekl, že náš život bude jednoduchý, nikdo nám to nikdy nezaručil. Ale je třeba se naučit, že i bolest dokáže léčit budoucí rány a že přináší i neocenitelné zkušenosti, čímž se stáváme stále silnějšími. Vždyť hrdina je ten, kdo si odnese své šrámy a jizvy s hrdostí a radostí.

Kolikrát jsem se podivila, ale zároveň i zaradovala, kolik týraných lidí se znovu dokázalo chopit dobrého života, ukázala jsem Vám to také na příběhu Marty Kottové, která si prošla nepředstavitelnou krutostí koncentračního tábora v Osvětimi. A jaký dnes vede osvětový a krásný život...

Vždycky se dokážeme zvednout a jít zase dál. Je snad jedno jak, ale když to dokážeme, další problémy už nás budou v životě bolet méně. Dnes, pokud mne opět čeká neopětovaná láska, už ani slzu neuroním. Už to dokážu unést a chopit se toho statečně.

Jdeme dál...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 3. září 2012 v 16:59 | Reagovat

Pomíjivá bolest je krásná. A i tenhle článek je krásný :-)

2 Lucie Lucie | Web | 3. září 2012 v 19:26 | Reagovat

Mniško, nádherně jsi to napsala :-). No ale co ty taky napíšeš špatně, viď?! :-D Všechny Tvé články jsou báječně :-)
Líbí se mi, jak si stále zachováváš svůj optimismus, i já se snažím být optimistou, protože trápit se kvůli sebemenšímu problému, být zalezlá v ulitě, stranit se a zabývat se jen starostmi, to já snad ani neumím :-) Pokaždé si říkám "Na světě jsou i horší věci." :-) Smutek, trápení, bolest vždy po čase opadne a pak je zase dobře. :-)

3 helena helena | Web | 3. září 2012 v 20:14 | Reagovat

Ano Mniško,chvilku jsme dole a chvilku nahoře.Všechno je relativní a záleží jen na nás,jak se s problémy vypořádáme.
Napsala jsi to moc hezky. :-)

4 Cielin Cielin | E-mail | Web | 3. září 2012 v 20:40 | Reagovat

Nechci se opakovat, ale jak jednou psala Šeříková (vlastně ještě Kakaková), pro slovo krása není synonymum.
Takže i já se usmívám a tiše přikyvuji - být optimistou napomáhá tomu být šťastný :-)

5 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 3. září 2012 v 22:57 | Reagovat

Teba táto téma nejako chytila, že? Máš pravdu. Sú ľudia, ktorí dokážu prekonávať bolesť dookola a to ich robí silnejšími.

Vieš, čo je na zamyslenie?

Tí, ktorí majú veľa si nič nevážia a tí, ktorí majú málo si vážia aj to málo, čo majú.

Páčilo sa mi, ako si sa na túto tému týždňa pozrela. Je to kvalitne napísané a krásne... Ešte stále nad tým premýšľam.

PS: ja som si myslela, že si nekonfliktná osoba, ktorá sa neháda 8-). Možno kvôli Tvojmu menu som si Ťa stále predstavovala ako vílu, ako niekoho, kto sa nad pozemské malichernosti a nedorozumenia dokáže preniesť.

Ešte sa priznávam s jednou vecou. Keď som sem prvýkrát zavítala, myslela som si, že tu to skončí, pretože Tvoj blog som považovala za taký sofistikovaný a zmyselný, že som predpokladala, že niekto s takými úžasnými myšlienkam, niekto takto vyhľadávaný ma nikdy nenavštívi...:). Bála som sa Ťa, pretože som si hovorila, že si iná, taká "čistá duša" či ako to nazvať...:). A za tým druhým si stojím. Máš krásne myšlienky.

6 Lucerna Lucerna | 3. září 2012 v 23:22 | Reagovat

Neopetovana laska je tazky udel. Ja som zatial zamilovana nebola.. Nie som pre nu asi vhodna :). Uz mi to nevadi, ved nemusim mat vsetko :-D
Za to poznam bolest, ktoru dokazu mierit ty najblizsi. Bud si zvyknes, alebo  scipnes :-x. Jeje mne sa to rymuje :D :D

7 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 4. září 2012 v 12:24 | Reagovat

Moc ti gratuluju k Bc.! :-)

8 Beatricia Beatricia | Web | 4. září 2012 v 15:40 | Reagovat

Nejprve ti chci upřímně poblahopřát k bakalářskému titulu. Věřím, že je to jen stupínek k dalším, vyšším titulům. Zpětně mě bolí tvá bolest z neopětované lásky. Ale já nejvíce věřím velkému léčiteli - času. Přeju ti co nejdříve lásku opětovanou a naplněnou.♥♥♥♥♥

9 Ježurka Ježurka | Web | 4. září 2012 v 16:24 | Reagovat

Jak já Ti rozumím! Mám podobnou povahu, také se snažím vyjít se všemi, nemám ráda konflikty, ale nesnáším nespravedlnost. A jestli jsem někdy měla větší problémy, bylo to proto, že jsem si všechno nenechala líbit. Ale Ty jsi to tak krásně popsala, že je zbytečné cokoliv dodávat. :-)

10 bludickka bludickka | Web | 4. září 2012 v 17:38 | Reagovat

Napsané dobře, optimisticky. Ale přesto ještě pořád může být hůř. Neopětovaná láska potká každého, ale jsou věci, na které se možná připravit nejde.

11 pavel pavel | Web | 4. září 2012 v 22:01 | Reagovat

Děláš dobře... :-)
Právě nechápu ty, kteří stále dokola řeší nějaký problém a nakonec nejen sobě ale i druhým znepříjemňují život.

12 Čerf Čerf | Web | 5. září 2012 v 8:08 | Reagovat

Mám moc rád lidi s optimistickým viděním světa. A optimista není ten, kdo se stále směje, ale ten, kdo i v období nejusedavějšího pláče věří v jeho očistnou sílu a ve smysl toho, co se nám děje. Co na tom, že tomu právě nerozumíme! Třeba nám to jednou z odstupu zaklapne pěkně do sebe jako povedené puzzle. Třeba tomu smyslu nikdy neporozumíme, ale to ještě neznamená, že tam není :-). Moc hezky napsaný článek, díky za něj.

13 zelenykavalir zelenykavalir | 5. září 2012 v 13:31 | Reagovat

Dík za tvé řádky... ;-)
Problémy se nemájí řešit v ulitě... Každý problém má mnoho řešení, jde jen o to je najít. A v ulitě toho moc nenajdeš... ;-)

14 Mniška Mniška | Web | 5. září 2012 v 19:03 | Reagovat

[1]:[7]: Jsi moc milá a hodná a já Ti za to chci moc poděkovat, vážím si nejen Tvé pochvaly, ale i Tvé gratulace :-*

[2]: Děkuji! Ani bych si netroufala říkat, že by byl každý můj článek tak úžasný, jak tvrdíš. Samozřejmě jsem polichocena, když tohle někdo poví a červenám se vděčností, ale já už si připadám taková stereotypní :D chápešjak to myslím? Jsem zvyklá na to, co píšu, proto mi to nepřijde tak originální :D

[3]: Děkuji a je to přesně tak, jak dodáváš!

[4]: Děkuji za takovou pochvalu! Být optimista myslím život ulehčuje, nebo ne ulehčuje, ale člověk se lépe vypořádává s problémy.

[5]: Jojo, máš pravdu, téma mě chytilo. Nevím, jindy jsou témata, jejichž název jen bezděky přečtu a nic to se mnou neudělá, tohle TT mne nenechalo klidnou, ani když jsem k němu přidala příspěvek.
Jinak musím říct, že Tvůj komentář je takový úsměvný, ale samozřejmě potěšující zároveň, že jsi se mě bála... to já se bála, jestli mě ostatní přijmou. A začátky rozhodně nebyly jednoduché. Děkuji Ti ale za ta slova, která mne velmi překvapila a příjemně povzbudila!

[6]: My už víme, že dokážeš zrýmovat téměř všechno :-D

[8]: Další bystrý človíček, který se to někde dokázal dočíst :) Děkuji mnohokrát za tu bystrost a za to přání!

[9]: Také děkuji. Ano, také nesnáším nespravedlnost a ačkoli se nerada hádám, nespravedlnost mne k hádce dokáže dohnat, rozvařit mi krev. V tomhle jsme si podobné :)

[10]: To máš pravdu. Ačkoli v tomto světě by měl člověk našlapovat opatrně a skutečně se alespoň pokusit se na vše připravit, ale jak říkáš, někdy to nejde

[11]: Některým to dělá dobře. Asi takhle, já ctím pocit smutku. Na tenhle pocit nahlížím s autoritou a někdy se v něm i já vyžívám, ale soukromě, někdy je pro mě smutek inspirací, prostě mi dělá dobře, umí mě léčit, ale samozřejmě nejsem ta, která se smutkem nechá totálně ovládnout. Ale jiným dělá dobře, když se v tom utápí

[12]: To jsi mi přesně vzal z úst! Kolikrát se mi stalo něco, co mi v tu chvíli připadalo zlé a já nechápala proč. Ale s odtupem času člověk ten důvod začne vidět a hned má na věc jiný názor. Děkuji za toto trefné doplnění, děkuji za Tvá slova!

[13]: Nemáš zač! To já díky!

15 Vendy Vendy | Web | 5. září 2012 v 23:11 | Reagovat

Ty jsi úžasná osůbka, Mniško!
Jestli se občas s někým pohádáš, to jen znamená, že cítíš třeba nějakou nespravedlnost. A pak, nikdo není úplně dokonalý... to bys byla anděl. ;-)
Ty dovedeš vytáhnout ze života všechno hezké, to je nádherná schopnost. A moc bych ti přála, aby tvé vidění krás zůstalo v tvých očích i v duši.

16 Elisis Elisis | Web | 6. září 2012 v 16:53 | Reagovat

Ty věci, které jsi zažila, z Tebe udělaly takovou dívku, jakou teď jsi. Silnou. Neopětovaná láska Ti nestojí za to, abys plakala, aby ses trápila vůli někomu, kdosi Tě nezaslouží a neumí si Tě vážit.
Zaujala mě ta část, kde se zmiňuješ, že člověka, který se zrovna trápí nepotěší možnost, že zrovna teď se někdo cítí mnohem hůře. Ten člověk totiž chce slyšet něco, co ho utěší a aspoň částečně uklidní. A třebaže někteří takové útěchy říkat neumí, myslím si, že stačí jejich náruč, opora a to, že jsou tady pro nás. Něco takového pak člověka dokáže postavit na nohy. Něco končí a něco nového začíná.

17 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 6. září 2012 v 21:42 | Reagovat

[14]: Není za co děkovat :-*

18 Amelie Amelie | Web | 8. září 2012 v 20:13 | Reagovat

Utrpení prohlubuje duši a ty máš nádhernou dušičku. Držím ti palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama