na Blog.cz

Už na základní škole jsem brala ráda korálky do ruky. Tehdy mě ve školní družině naučila má nejlepší kamarádka, jak lze ukorálkovat krokodýlka; stačí vlasec, pár korálků a krokodýlek je za velmi jednoduchého přispění rukou na světě. Skutečně na tom není nic složitého, takže jsem si za chvíli dělala i primitivní myšičky, hady nebo slimáčky. A navlékat korálky na vlasec tak, aby se daly nosit na krku, to jsem mohla dělat od rána do večera. Také jsem si neoficiálně založila svou korálkovou "firmu", která zaměstnávala jen svou vlastní zaměstnavatelku, a jmenovala se Amethyst. Takže jsem si se šperky vyráběla i speciální papírové pytlíčky, ve kterých jsem náhrdelníky prodávala (svojí vlastní sestře :D).

Když jsem byla o dost mladší, mým obrovským přáním bylo stát se zpěvačkou. A také spisovatelkou. Myslím, že sen vydat jednoho dne svou knihu, která by se líbila, je sen nemálo blogerů, kteří doufají, že pisálkování na blogu je pro ně odrazovým můstkem. Jistě vás zřejmě nepřekvapím ani já, když řeknu, že bych si chtěla na nějakou tu knihu, v lepším případě knihy, také troufnout. Pro mě ovšem nebyl tím odrazovým můstkem blog, kde se sice snažím rozvíjet své schopnosti, ale byl jím někdo.

Jelikož se mi knihovna, nebo lépe řečeno knihovny, neustále rozrůstají o nové papírové přátele, rozhodla jsem se také zapojit do projektu na knižním blogu Abyss. Jedná se o fotografické zdokumentování své knihovničky minimálně jednou do roka, aby majitel poznal, jak se jeho knihovna za ta léta změnila. Nu, a protože vím, že za nějakou dobu se budeme s rodinou stěhovat, bude má knihovnička patrně vypadat jinak, proto začínám fotoprojektovat :)

Už je to nějakou dobu, co naši univerzitu poctila vzácná návštěva. Marta Kottová. Toto jméno jsem na svém blogu zmínila několikrát. Nyní přišel čas o ní něco povědět, abyste i Vy poznali důvod toho, proč tuto obdivuhodnou ženu na svém blogu nezřídka jmenuji. Seznámení s ní Vám zprostředkuji skrze slova, která jsem napsala do našeho univerzitního časopisu Zpravodaj a kde také můj článek v červnu vyšel. Je to pro mě velká čest, stejně jako skutečnost, že jsem měla možnost s paní Kottovou mluvit. Můj zájem o její osobu se jí tolik zamlouval, že mne dokonce pozvala k sobě na návštěvu, mě, koho vlastně vůbec nezná.

Jsou věci neznámé a jsou věci nevyřčené. Jsou věci zahalené černým závojem lidské nevědomosti, jež pro nás nemají tvarů, ba ani hmotnosti. Jsou věci opatřené zámky bez svých klíčů zcela nezvěstných. A ty věci v nás budí zvědavost.

Jelikož jsem velký milovník zvířat, tak pokud už si pouštím televizi, většinou rovnou přepínám na TV kanál Animal planet. Jedné bouřlivé noci zrovna běžel program "Milujeme kočky" a jeho reportér v tomto díle zamířil do Japonska, aby se seznámil se zdejší láskou ke kočkám a zdá se, že je skutečně bohatá, neboť se zde nacházejí různé kočičí kavárny, dokonce nedaleko od severovýchodního japonského pobřeží leží Kočičí ostrov, hlavně se zde ovšem seznámíte s Maneki neko.