Balanc mezi miskami vah

12. května 2012 v 10:14 | Mniška |  Soukromá komnata
Můj život je takový hrozně komplexní a tím pádem také komplikovaný. Vždycky jsem si myslela, že když zaberu široké pole zájmů a půjdu bezpodmínečně tou zlatou střední cestou, je to to nejlepší. Čím dál víc ale poznávám, že to tak není a že to má i spoustu nevýhod.


Už na svém prvním blogu, kde jsem hledala sama sebe, jsem se chlubila svými šesti osobnostmi, které ve mně žijí. Jsem dětinsky hravá, mám ráda barvičky, plyšová stvoření, hračkárny, dětinské nápady, ale na druhou stranu miluji filozofii, vědu a jsou situace, kdy se snažím být rozumná, takže někdy zase někomu můžu připadat jako suchý vědátor, který se zdržuje stranou všech veselých hrátek. Strašně ráda poslouchám tvrdou hudbu, ale v protikladu k tomu zase neobvyklé líbezné melodie New Age v podání Enyy, Loreeny McKeenit aj. Jsem milovník přírody a zvířat, jsem pro některé až nechutná romantička, ale v některých situacích či společnostech se snažím být velkým bavičem, který se vyjadřuje bez špetičky romantiky. Možná divné, ale ve mně se spojuje skutečně spoustu protikladů, jsem rozporuplná osobnost i sama pro sebe a často lidi ve svém okolí matu. Vždycky jsem si myslela, že být až takhle komplikovaná může být zajímavé, neobyčejné a originální a já jsem s tím byla vždy spokojená, protože já vždycky musím mít aspoň od každého něco.

Momentálně jsem v období, kdy patřím spíše do strany "světla", ale tak jako slunce přivolává stíny, tak i mé světlo přitahuje temnota. Co to znamená? Líbí se mi třeba mimojiné styl gothic, ať už hudba, styl oblékání, temné a tajemné obrázky, miluji bouřku a zamračenou oblohu. Ale naproti tomu si libuji v jednorožcích, vílách, krásných věcech, slunci... Ať je to ale jakkoli, opak mě přitahoval vždycky. Protiklad.

Když už jsem se dotkla toho oblékání, můj malý šatník je stejně tak různorodý; šaty romantické, elegantní, ale také střeštěné, bláznivé, "normální" a nějakou tu černou tam taky najdete, včetně mých vytoužených steelek. Zjistila jsem, že lidé z téhož okolí těžce snášejí, když se jeden člověk obléká do různých stylů. Mají totiž pocit, že ten dotyčný se snaží se předvádět a je pak více vidět. A kdo je vidět, na toho se dobře ukazuje a shazují bomby nepřátelských slov.

Všechno. Nikdy jsem nebyla troškař. A nikdy jsem se nechtěla vyhraňovat na jedno téma, jeden obor, na něco konkrétního. Všechno je moje heslo. Když mě něco zajímá, tak je to všechno: fyzika, biologie, historie, filozofie, psychologie, sociologie, jazyky, umění, ani ta čísla mi nevadí. Když chci něco napsat, musí tam být všechno - veškeré mé názory, veškeré mé poznatky, prostě vše, co o tom vím. Když totiž všechno nenapíšu, jsem s "kusým" článkem nespokojená a nemohu ho publikovat.

Chci vědět, co nejvíc a chci od všeho, co nejvíc. Můj život je komplexní a já mám od každého něco. I ta povaha tomu odpovídá, 6 osobností - od každého něco. Nikdy se ale nevychýlit na jednu, či druhou stranu, jít vždy zlatou střední cestou (což ale není naučené pravidlo, to je pro mě přirozená cesta, kterou mé podvědomí vždy volí), nechodit do extrémů, nebýt vyhraněná. Proto jsem věčně nerozhodná, proto nepatřím do žádné party lidí a jsem v každé společnosti jeden velký nestraník a tím pádem často i soudce (s nevděčnou úlohou). Nestraník, který se baví se všemi. Na první pohled to vypadá hezky, ale je to na úkor mě samé. Mám sice spoustu přátel, ale žádnou jednu osobu, které bych se svěřovala se vším a kterou bych považovala za mně velmi blízkou.

Vždycky jsem si říkala, že jsem sama se sebou spokojená - mám od každého trochu, všechno mě zajímá, hromadí se ve mně vše a můj život je o to bohatší. Asi to bude poslední rok nebo dva, co na to začínám mít jiný názor a začínám to vnímat jako problém. Jelikož mě zajímá všechno a příčí se mi zaměřovat se na něco určitého, nejsem v ničem odborník, vím od každého trochu. To komplikuje můj životní směr, kam se ubrat? Jakou práci budu vykonávat? Já nevím, protože se nechci vyhraňovat. Nejradši bych se zabývala vším dohromady, což samozřejmě nejde.

Jsem nepochopitelná a lidi mi nerozumí. Jednou jsem taková a podruhé se ke slovu dostane jiná má osobnost a chovám se zase jinak. Jsou lidé, se kterými už se kamarádím nějakou dobu, ale mám pocit, že mě neznají a vidí mě úplně jinou,
než jaká ve skutečnosti jsem. A že je jich vážně hodně. Vím, že to není jejich vina. Nemám nejlepší kamarádku, ani kamaráda. Odpověď je nasnadě, má povaha složená z různých jiných povah se nedokáže "specializovat" na nějaký typ osoby a jiné osoby mě zase nemohou chápat, když neznají všechny ty moje zatraceně rozdílné a divné osobnosti. A kdo by hledal rozporuplnou osobnost, která nemá vyhraněné zájmy a povahu? Taky to nejde, když je má povaha tak nestranná a je neustále rozkročená mezi dvěma miskami vah. Jsem pro lidi zkrátka neatraktivní. Z dálky možná svým způsobem zajímavá, ale už ne pro nějaké větší přátelství, protože mě nejde pár slovy postihnout a tím pádem nejsem známá.

Začínám zjišťovat, že když si s někým zrovna neporozumím, nebo když jsem zklamaná, že nenacházím mně spřízněnou duši, je to především moje vina. Je to tím, že jsem tak komplexní, tak rozporuplná, plná nejrůznějších zájmů, tak nestranná, tak podivná. Trochu si říkám, jestli to není nějaká psychická deformace. Víte, takováhle jsem totiž vždycky nebyla. Dříve jsem bývala jenom dětinská romantička, co se sebou nechala manipulovat a byla taková "mouchy snězte si mě", byla jsem splachovací, téměř ničemu se nebránila. Od jedné velké životní situace se to změnilo a má osobnost se z(de)formovala se mnou. A rozdělila se do šesti na sobě přilepených osob. Zesílila jsem na duchu, získala sebevědomí a rozhodla se se životem i bojovat, nenechat se zmanipulovat. Dlouho jsem tak byla spokojená, ale teď nevím, zda je to tak správně...

Od každého něco. Protiklad. Všechno. Zlatá střední cesta...to jsou mé přívěšky na náhrdelníku, který dennodenně nosím. To jsou mé osudy, mé dary a mé vězení. To, co mě nakonec uvrhne do stínu jiných lidí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 12. května 2012 v 11:58 | Reagovat

Každý, nebo většina lidí, je také takto rozporuplný.
I já jsem často na dvou stranách. A i když mi to někdy připadá divné, nevadí mi to. Jsme takoví, jací jsme. I Ty ;-)

2 Beatricia Beatricia | Web | 12. května 2012 v 12:01 | Reagovat

Zajímavý komplexní pohled do tvého JÁ. Obdivuji tvou osobnost, že ji dokážeš tak skvěle analýzovat. Máš bohatý rejstřík zájmů a určitě si vybereš ten nejlepší směr.
Díky za tvůj nepřekonatelný líbezný komentář. Rozjasnil mi tento deštivý den. Přeju ti krásný víkend. :-)

3 Eruvië Eruvië | Web | 12. května 2012 v 12:19 | Reagovat

Moc pěkný článek :-)

4 Šeříková Šeříková | Web | 12. května 2012 v 12:32 | Reagovat

Po nebi létala zvláštní víla. Měla husté hnědé vlasy zaplétané větrem do volného copánku, který jí zdobily drobné kvítky pampelišek. Usmívala se a hladila svého okřídleného jednorožce po dlouhé, sluneční hřívě. Jemná, něžná, stále veselá, s vnitřním dítětem v srdíčku. Očima chladila rozpálená čela nemocných. Nikdy bych ji nesoudila jinak než jako bytost, co se zrcadlí v Otci Bohu.
Když se dvakrát zhluboka nadechneš, co slyšíš? Mlčení, šum motýlích křídel, melodii z dávného pravěku nebo zpěv duší bubnů?
Věřím v každou vílu, kouzelnici, vědátorku, snílka, děťátko, tajemnou slečnu s smíška, protože věřím v Tebe!

Prosím, nech tuhle úvahu uplavat na vlnách studánek myšlení. Jen tehdy se objeví pravá Světelná Bytost, co klepe uvnitř. :-)

5 Vendy Vendy | Web | 12. května 2012 v 14:58 | Reagovat

Myslím že ty rozporuplné osobnosti ti zaručují zdravou rovnováhu. Být romantička je krásné, ale být jenom romantička znamená brzy padnout na hubu. Být cynička je sice zdravé, ale být jenom cynička znamená, že ti okorá srdce. Být zvídavá je zdravé, ale přílišná zvídavost tě může dovést do fáze vyhoření. A být zase lhostejná je sice uklidňující, ale být lhostejná znamená necítit žádnou emoci. Být příliš emotivní ti může zkomplikovat život, proto lhostejnost táhne překomplikovanost  trochu dozadu, zpátky. Být dětsky hravá je krásné, protože si tím udržuješ mladou duši. Být dospělá tu hravost trochu brzdí a staví tě na nohy...
Je pěkné věřit na jednorožce, ale je dobré vnímat reálný svět.
Myslím, že skvěle zvládáš obojí.
A že nemáš nejlepší kamarádku? Žádné kamarádství není navěky, a pak, nikdy nevíš - co svěříš nejlepší kamarádce, nemusí zůstat jen u ní. Takhle si aspoň ušetříš zklamání z nějakého vyzrazení důvěrných informací.
I když vím, jaké to je, chtít si s někým popovídat o věcech, co tě baví - a nikoho takového nenajít. :-?  8-)

6 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 13. května 2012 v 8:52 | Reagovat

Myslím, že se hledáš. Hledáš sama sebe.

7 Mniška Mniška | E-mail | Web | 14. května 2012 v 8:28 | Reagovat

[1]: Víš, dovoluji si s tím nesouhlasit, ano, vím, že každý z nás se chová v každé společnosti trochu jinak, někde ukazuje jen to, co chce, jinde je zase více upřímný. Jenže toho člověka stejně většinou nějak dokážeš slovy postřehnout, třeba, že je romantik, je milý, hodný, štědrý, to by se třeba o jednom člověku dalo říct a je jisté, že sem tam bude mít něco jakoby navíc, vlastnost, která k tomu třeba malinko nepasuje. Ale tímhle článkem jsem chtěla říct, že já se postihnout nedokážu a myslím, že ani ostatní nemohou, protože je toho ve mně víc zásadního. Když se chovám v nějaké společnosti jako bavič, už by si ti lidé o mně asi netroufli myslet, že jsem zároveň romantička, snílek, filozofka aj.

[2]: Děkuji, ale to je právě to s čím mám problém. Vybrat si :) Jinak jsem ráda, že Ti to tak prozářilo den.

[3]: Děkuji :)

[4]: To jsi napsala strašně moc krásně. Ostatně Ty ani jinak psát neumíš, než krásně, poeticky a s příjemným klidem, který umíš předat dál. Děkuji Ti za Tvé vyjádření, děkuji, že se mi snažíš rozumět. Snad jsem Tě na tom našem srazu nezklamala a svůj milý názor jsi nezměnila. Anebo jsem potvrdila, že je to tak, jak píši. Každopádně Ti moc a moc děkuji :)

[5]: I Tobě moc děkuji za povzbudivá slova, Ty také víš, jak člověku pozvednout náladu. Když to takhle člověk čte, má zase pocit, že to není zase tak špatné, hledám na to odpověď, abych to třeba ještě mohla trochu zdramatizovat :-D , ale momentálně už jsem zase spokojená. Ovšem přiznám se, že když někde vidím upřímné projevy sympatií k nějaké osobě a vyznání velkého přátelství, zase nad tím vším začnu přemýšlet a zamrzí mě to. A problém je hlavně o letních prázdninách, kdy sedím a přemýšlím, koho bych vytáhla ven.

[6]: Neříkám, že to není možné, možná na tom něco bude, ale tenhle stav už trvá několik let a za těch několik let by to znamenalo, že jsem se pořád ještě nenašla :-D

8 pavel pavel | Web | 14. května 2012 v 10:46 | Reagovat

Leonardo tu komplexnost například zvládl. :-D
Ale myslím že taková asi nebudeš sama, protože i já mám až mnoho zájmů a směrů kterými jsem se vždy ubíral. Nedostatek hlavně asi vidím v tom, že jsem v podstatě nic pořádného nedotáhl do konce.

9 Jezurka Jezurka | Web | 14. května 2012 v 17:20 | Reagovat

Na jednu stranu je dobře, že víš a umíš od každého aspoň něco, na druhou bys měla umět a znát aspoň něco dost dobře, nebo na výbornou. Ale nezoufej! Ono se to vystříbří! Napsala jsi o sobě hezkou analýzu, to jsi udělala i pro sebe dost, že o tom všem víš! Jednu kamarádku já nemívala, vždy jich bylo víc, ale byly. Já myslím, že jsi komunikativní typ a že si v životě dobře vybereš jen to nejlepší pro Tebe. 8-)

10 sherylinlee sherylinlee | E-mail | Web | 14. května 2012 v 17:38 | Reagovat

Ale, ale, nebuď negativistická! Si originál ;). Rozumiem Ti, miestami akoby som čítala o sebe. Ja nemám síce šesť tých osôb, ale dve. Hovorím im dobrá a zlá. Tá zlá je celkom dobrá a tá dobrá je niekedy taká logická, taká múdra a rozumná, že ju nenávidím, tak isto ako tú zlú, ktorá nemá štipku súcitu a svedomia. A takto sa dopĺňajú, ruka v ruke mi strpčujú celú Sherylin Lee, či jak ma to volajú. Aj mená som si striedala, pretože nikdy mi neprišli dosť výrazné. Najprv som sa volala tak ako ma nazvali rodičia. Možno je to aj ich vina, že mi dali prezývku. Potom som si vytvorila prvý nik: Klaudia, potom som bola marylin, astra, a všetko možné. Dlhé roky som bola iba ayllya, každý ma poznal ako ayllya :). A zrazu som si povedala, že to potrebuje riadne meno. Skomolila som si svoje priezvisko a vzniklo Sherylin :) (cherry :D). Myslím si, že nemám právo sa nejak striktne vyjadriť, ale na druhej strane, fakt som  v Tvojom článku našla seba. Okrem toho, že ja potrebujem dvoch, troch priateľov a už si nikoho k sebe v realite (nie na internete) veľmi nepúšťam k sebe. Nie preto, žeby som nechcela, ale jednoducho nemám čas a na Zemi a nikde na svete, či nesvete sa nenájde niekto, kto by mi úplne vyhovoval. Ako by sa aj mohol? Ja niekedy nedokážem žiť sama so sebou! Preto som si vymyslela aj ten blog denník. Možno sa vo mne ľudia nájdu a možno sa aj ja nájdem v sebe :). Podľa mňa blog pomáha v sebanachádzaní :). Dúfam, že sa NÁM to podarí ;). Viem, že to vyznie divne, lebo Ťa nepoznám, ale mňa si nezaujala preto, čo si teraz napísala, ale preto, že sem dávaš skutočné emócie. Cítiť ich v Tvojich článkoch, v každom riadku, ktorý si napísala. A ešte niečo: mám Ťa blogersky rada. Myslím si, že by som Ťa mala rada, aj keby som Ťa spoznala ;) (môj veľký problém, predtým som nikdy nikomu nehovorila mám ťa rada :D).

11 Amelie Amelie | Web | 14. května 2012 v 20:37 | Reagovat

Moc hezky napsané. Blázínku, neboj se. JSI úžasná taková jaká jsi. Taková jsi dokonalá. A to že na sobě pracuješ je jen dobře. Každý má několik svých já a je to normální. Teď hledáš co je a co není správné, vyvíjíš se. I já se tak někdy cítím a mám pocit, že nevím, co chci, zda myslet rozumem či naslouchat srdci ap.
Kdyby ti bylo někdy ouvej, klidně napiš mailík. Jsi skvělá. Říkej si to aspoň 3x denně.

12 Mniška Mniška | E-mail | Web | 16. května 2012 v 8:09 | Reagovat

[9]: Děkuji za takovou důvěru. Mám právě stále pocit, že nejsem v ničem dobrá na výbornou a že ve všem jsem takový průměr. Třeba i jako historik bych měla být vyhraněná na nějaké konkrétní období - pobělohorská doba, 19. století...a co myslíš, mě zase zajímá úplně všechno - od pravěku do moderních dějin komplet :-?
To, že nemám nějakou jednu osobu ke komunikaci je pro mě právě smutné z toho důvodu, že já toho mám mnoho co říct, ale nemám třeba zrovna v nějakou chvíli tu možnost. Nebo mám nápad a chtěla bych ho s někým v danou chvíli uskutečnit a nikdo není poblíž... ale vím, že všechno má své pro a proti.

[10]: Třeba jsme si trochu podobné, vlastně nejspíš ano, často to tak cítím i z Tvých článků na Tvých blozích. Máš určitě pravdu, blog v tomhle pomáhá. Můj první blog byl takový trošku puberťácký, sice jsem se hrozně snažila, aby nebyl, ale nedalo se tomu úplně zabránit. Ale blog mi pomáhá nacházet sama sebe a vlastně i moji komentátoři, i díky nim se nějak vyvíjím. S tím, že Ti nikdo nevyhovuje...vlastně asi jsem taky pěkně vybíravá, možná je to tak, i když se mi to těžko přiznává.
Blog je moc fajn, lepší než povrchní Facebook, kde si Tě může přidat do přátel každý druhý, aniž by Tě znal. Tady člověk poznává lidi, se kterými si opravdu může porozumět. A já jsem tu našla své blogové kamarády, které mám upřímně ráda. A Ty jsi také jedna z nich (neříkám to proto, žes mi to napsala první a já se Ti snažila jen odvděčit, ale protože to opravdu taky tak cítím). Jen jediná vada na kráse je, že jsme všechny od sebe tak daleko. Moc Ti děkuji za Tvá slova, moc si jich vážím, ani nevíš jak! O to více, že ta slova "mám Tě ráda" neříkáš zrovna často. I já Těmám po blogersku ráda ;-)

[11]: Ty jsi taky úžasná, Amélko! Děkuji Ti mnohokrát za Tvá slova a za Tvou nabídku, jsem Ti za ni tak vděčná, že to neumím vyjádřit slovy. Mně se vždycky špatně děkovalo, protože mám pocit, že nedovedu přesně slovy vystihnout tu vděčnost a radost, kterou opravdu cítím. Vážím si Tě!

13 Elisis Elisis | Web | 16. května 2012 v 9:49 | Reagovat

Mniško, Tvá cesta k porozumění a vývoji vede dobrým směrem. Uvědomuješ si, co je součástí tvé osobnosti, co do ní patří a myslím si, že právě to Tě dělá tak skvělou. Pokud Tě někdo pozná jako baviče, bude na něm, jestli zůstane jen u toho. Jestli Tě bude chtít poznávat dál a zároveň zjistí, že máš i jiné vlastnosti, jenž tě vystihují.

Ať ti to sebevědomí zůstane Mniško :-). Osud nenadělá kdejaké události jen tak.

14 Šeříková Šeříková | Web | 19. května 2012 v 12:17 | Reagovat

[7]: Napsala jsem jenom to, co jsem cítila, že Ti mám pošeptat. Nic víc :-)
Kdysi, vlastně před rokem jsem se houpala také na dvou opačných koncích duhy - na jedné šeříkové a druhé anorektické metalistce, ale to vůbec nechci rozebírat. A nakonec se víla dostavila hned, jak jsem všechno okolo hledání sebe sama přestala řešit.
Kdepak, nezklamala jsi mě. Ani jedna z vás. Mlčení neznamenalo pohrdání, mlčení znamenalo naslouchání :-)
Vím, že jsi dokonalá bytost. A mám Tě moc, moc, moc ráda. Navždy v Tebe budu věřit, ať zvítězí jakákoliv stránka nebo zůstanou všechny pohromadě!

15 Berry Berry | Web | 22. května 2012 v 23:04 | Reagovat

Já se jednu dobu nazývala bílá gothic. Asi ten styl moc neexistuje, ale kamarádka, co se v tom vyzná, mi to schválila. Každý je "plný rozporů" (jedna píseň), ale někdo to nědává tak okatě najevo.
Znám to... Taky to tak u mě bylo. Až jsem se musela začít rozhodovat. Přírodní vědy x matika x společenské? Už to nešlo všechno. Jsem moc vděčná za pár lidí okolo mě, kteří mě znají ze všech těch stran a jsou vždy u mě, když je potřebuji. Moc bych ti přála najít aspoň jednoho takového člověka...

16 LIBOR LIBOR | E-mail | 26. června 2012 v 11:03 | Reagovat

máš ráda tvrdou muziku, pojeď v srpnu na brutal assault, ubytování zajištěno

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama