Potopená pýcha

16. dubna 2012 v 22:13 | Mniška |  Truhla
Včera nad námi viselo datum 15.4. a byla neděle. Před přesně sto lety 15.4. ve 2:20 se potopil největší parník světa Titanic a bylo pondělí. Možná o tom víte, možná ne, že se v těchto posledních dnech slavilo sté výročí, kdy se potopila největší pýcha světa a na různých televizních kanálech se objevilo několik filmových snímků a dokumentů. Vždyť právě proto se zase vrátil velkolepý film Titanic od Jamese Camerona zpět do kin, tentokrát ve 3D, aby si tím lidé připomněli jednu z největších katastrof 20. století. Cameron se také znovu poradil s techniky, kteří už dnes znají nové podrobnosti, aby zjistil, co vše je v jeho filmu špatně (kromě konstelace hvězd, kterou by Rose nemohla v těchto vodách spatřit tak jako ve filmu, byla špatně barva nouzových světlic, potopení zádě neprobíhalo kolmo k vodě a čluny se spouštěly daleko hůř v jiném úhlu).


Nechci vyprávět, co se tehdy stalo, asi každý tu událost zná a nechci ani navozovat tragiku, vzbuzovat senzaci. To všechno už tu bylo. Možná bych vám mohla povědět nějaké zajímavosti, které jsem se dověděla, když jsem před třemi roky psala seminární práci na historický seminář právě o Titaniku. Při té příležitosti jsem také navštívila působivou výstavu Titanic, výstava artefaktů, která se tehdy odehrála v pražské Lucerně. A o jejích největších zajímavostech bych se také ráda zmínila.

Při vstupu na výstavu jste získali vstupenku, která byla zároveň replikou skutečného palubního lístku na Titanic. Rázem jste se stali třeba cestujícím třetí třídy s několika dětmi a sny, s nimiž chcete plout do Ameriky. Vaše jméno, záměr cesty a veškeré základní údaje o osobě, kterou jste se po dobu výstavy stali, jste měli popsanou na palubním lístku. A celou výstavu jste byli napnuti, zda člověk, kterým jste se stali, katastrofu nakonec přežil, což jste automaticky vztáhli na sebe, takže zda jste to nakonec přežili VY. Na konci výstavy byla totiž uvedena jména všech cestujících a k nim poznámka, zda byli z moře vytaženi lodí Carpathia anebo zahynuli v mrznoucích vodách Atlantiku.
Samozřejmě šlo hlavně o to, spatřit na vlastní oči přes 300 artefaktů, které se našly po 74. letech na dně moře, kde Titanic pokojně odpočívá. Zajímavé bylo, když jste zjistili, že flakónky s parfémy, vylovené z moře, ještě stále voní (tehdá se opravdu vyráběly kvalitní věci). Místnosti výstavy byly samozřejmě uzpůsobeny tak, abyste se cítili jako na palubě lodi, takže jste si mohli prohlédnout pokoje první, druhé i třetí třídy, která, ač může na nás dnes působit nuzně, byla na tehdejší poměry stále velmi luxusní. Ocitli jste se také pod tmavou hvězdnou oblohou, která měla nabudit atmosféru tehdejší klidné a jasné noci, která panovala do doby, než parník narazil na ledovec. Ani na ten se v Lucerně nezapomnělo, a dokonce jste měli možnost pocítit jeho skutečný chlad, když jste se jej dotkli.

Dodnes na výstavu ráda vzpomínám. Asi také proto, že o Titanic se hluboce zajímám hodně dlouho. Otázka je, co dnes lidi pořád tolik láká a přitahuje, když se lodě potápí už od nepaměti a jak víme, nedávno se také převrátila na bok jedna z nejluxusnějších a největších lodí dnešní doby. Byl dokonce vysloven názor, že moře skrývá daleko víc památek, než všechna suchozemská muzea dohromady. Ale děláme z toho takové caviky?

Podle mého názoru nás Titanic fascinuje hned z několika důvodů. V roce 1912 byl Titanic něco naprosto mimořádného. Poprvé technologie a technika umožnila postavit něco tak velkého a tak luxusního, že lidé nevěřili vlastním očím. Naproti tomu dnes už máme pocit, že nás nic nepřekvapí a technický "pokrok" jde tak rychle kupředu, že nás připravuje o veškerou senzaci. Tehdy bylo cokoli nové něčím fascinujícím a uzavíratelné komory, které připouštěly plout se dvěma zatopenými vodotěsnými komorami, bylo něco velmi důmyslného a dodávalo všem pocit, že loď je nepotopitelná (což ovšem nikdo ze stvořitelů Titaniku přímo neřekl, byla to média, kdo tuto fámu vypustil do světa). Takže porovnáváme doby. Minulost je něco, co nás svým způsobem vždy zajímalo, i když dějepisu někteří zrovna neholdují.

Myslím, že druhá věc, která nás na tom tak fascinuje, jsou lidské osudy a otázka, jak bychom se zachovali my sami, kdyby se s námi potápěla obrovská loď uprostřed Atlantiku, kde má voda méně než 0oC. Snažili bychom se zachránit hlava nehlava bez ohledu na všechno okolo? Opustily bychom my ženy své přítele a manžely, kdybychom směly nastoupit do člunů? A co kdyby to bylo jeho poslední přání? A co vy muži? Převlékli byste se za ženu a snažili byste se zachránit? Vím, že je těžké nad něčím takovým uvažovat, když se zrovna neocitáme v takové situaci. A právě proto si myslím, že to lidi tolik zajímá. Je snadné říct, že bychom se zachovali čestně, a dokonce to k tomu i svádí, ale je důležitější život nebo morálka? Někde jsem četla, že Britové se tehdy zachovali jako velcí gentlemani narozdíl od většiny Američanů. Tehdy byla přeci jen trochu jiná mentalita než dnes. Je pochybné, zda bychom my v současné době obstáli v takové náročné zkoušce. Opět porovnáváme doby a děláme to poněkud více osobněji.

Že bylo od společnosti White Star Line trestuhodné, že na palubu lodi umístili málo záchranných člunů, je trochu odvážné tvrdit. V té době totiž Titanic splňoval veškeré předpisy, a dokonce měl k dispozici více člunů, než jaký byl limit. Samozřejmě, že nestačily pro více jak 2 200 pasažérů, ale kdo mohl tušit, že půjde Titanic ke dnu již při své první plavbě? A to je další věc, která lidi na Titaniku velmi fascinuje. Mýty o její nepotopitelnosti, které byly zbořeny osudem se smyslem pro ironický a černý humor. Právě ta ironie je na tom všem tolik fascinující. Myslíte, že by to byla taková senzace, kdyby se Titanic potopil při své druhé plavbě? Další ironie byla v tom, že trosečníky zachránila loď Carpathia od společnosti Cunard Line - tedy konkurující společnost White Star Line, s níž soupeřila o nadvládu v cestování na moři (od společnosti Cunard Line byla též loď Lusitánie, kterou Němci potopili za první světové války a to byla jedna ze záminek, kvůli níž se Američané do války zapojili).

O Titaniku by se dalo říct ještě spoustu zajímavostí a možná, že se k nim v budoucnu ještě vrátím, protože tato problematika mě opravdu zajímá. Osobně to bude asi hlavně proto, že se neustále pokouším vžít do lidí z minulosti, ať už do Židů v koncentrácích nebo do vojáků v Napoleonských oddílech či právě do lidí na Titaniku. Na závěr se však ještě zmíním o jedné nadmíru zajímavé záležitosti.

Pohlédněme nyní do skleněné koule minulosti. V roce 1898 byla vydána kniha Marnost neznámým autorem, který napsal delší povídku, jež popisovala srážku fiktivní lodi Titan s ledovcem. Pozoruhodná náhoda nebo předtucha? To však není vše, ve skleněné kouli můžeme spatřit mnohem více podobností:

ÚdajeTitanTitanic
Příslušnost lodiBritskáBritská
Doba plavbyDubenDuben
Pohonné jednotky3 šrouby3 šrouby
Výtlak60 00053 200
Délka lodi244 m269 m
Maximální rychlost23-25 uzlů23-24 uzlů
Kapacita3 0003 547
Počet pasažérů2 0002 435
Počet záchranných člunů2420
Počet zachráněných500705
Poškození lodiTrup na pravoboku proražen ledovcemTrup na pravoboku proražen ledovcem

Pozoruhodná shoda údajů z literatury a skutečnosti, že?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 17. dubna 2012 v 11:09 | Reagovat

Tak to poslední srovnání mě opravdu překvapilo a dostalo. Nečekala bych, že někdo bude mít tak vizionářskou myšlenku... Zajímavý tip a upozornění...
Věřím, že výstava byla pozoruhodná. Odbočím - přežilas? :-) Je fajn si znovu přečíst fakta, i když jsem minulý týden slyšela prezentaci v anj na Titanik a většina v tom byla obsažena.
Lidská ješitnost je tu už od pradávna - připomíná mi to stavbu babylónské věže.... Snad se už lidé poučí - i když, nemyslím si, pořád jsou myšlenky, že poručíme větru dešti a postavíme nejvyešší budovy...

2 signoraa signoraa | Web | 17. dubna 2012 v 13:20 | Reagovat

Musím se přiznat, že mě tvůj článek velmi zaujal, i když na druhou stranu připomínka této tragédie, která byla prezentována snad ve všech médiích, která jsou, mě už docela štvala. Dost bylo Titanicu. :-x

Ovšem srovnání fiktivní lodi Titan s Titanicem je zarážející a hodně překvapivé. Neznámý autor ... napadá mě jeden z největších autorů žánru sci-fi Jules Verne, který byl v podstatě i jedním z vizionářů. Kolik jeho snů se zhmotnilo do skutečných vynálezů. Nebyl on tím autorem?
Na Rohanském nábřeží stojí zvláštní dům, údajně jeho ostrý roh má mít tvar a rozměry přídě Titanicu. Kdykoli kolem jedu, vzpomenu si na to. Je-li to pravda, nevím. :-)

3 Beatricia Beatricia | Web | 17. dubna 2012 v 13:50 | Reagovat

Tvůj článek je výborná dizertační práce. Ve vypůjčené funkci profesora tě moc chválím. :-)

4 rhovanion rhovanion | Web | 17. dubna 2012 v 14:54 | Reagovat

skvělý :D strašně mě zajímá titanic
fakt skvělej článek :)

5 S S | Web | 17. dubna 2012 v 17:10 | Reagovat

Ja som tri roky bola posadnutá všetkým, čo sa týkalo Titanicu. Vtedy som ešte nemala internet, takže som lozila po knižniciach, kníhkupectvách a lovila všetko, čo sa lode týkalo.

Ešte je zopár dôb, ktoré ma fascinujú.

Ako napríklad Jana z Arku (tam ma zaujalo to, že možno nezomrela, pretože ju neskôr videli). Išlo o konšpiráciu? Nevedela som o tom veľa, ale začala som sa v tom vŕtať.

A ešte Mata Hary a Marylin Monroe :). Proste mojej slabosti.

Čo ma však udivilo na Titanicu a s čím som sa tak v duši veľmi rada spájala bolo to, ako mi o tom rozprávala prastarká, ktorá sa narodila v ten deň, ako sa Titanic potopil. Neviem, či to bolo rok pred alebo po potopení, ale jej historky o tej lodi ma vždy uchvacovali :).

Som zvedavá na ďalšie informácie, ktoré o Titanicu poskytneš :D.

6 Ebolin Ebolin | Web | 17. dubna 2012 v 20:09 | Reagovat

:-)
Já osobně mám na Titanic názor... No, vlastně nevím.
Je to fascinující, ale zároveň tak smutné a tragické, tak nesrozumitelné a jasné... Prostě záhada...
V den, kdy Titanic vyplul, jsem četla knížku o něm, Můj Příběh: TITANIC - je to deník, fakt povedený ;-) A podle pravdy :-)
Jinak, ty údaje jsou dobré perličky článku ;-)

7 Lucerna Lucerna | Web | 17. dubna 2012 v 22:05 | Reagovat

Tomu sa hovori proroctvo z minimalnu odchylku :-D. NJ po pyche prichadza pad "Titanic ani Boh nepotopi". Akurat je smutne, ze to odskakala po vedsine ta chudobna vrstva obyvatelstva. To je ale tak vzdy, nie je preto dovod sa cudovat. Je to smutne :-|.

8 Jezurka Jezurka | Web | 19. dubna 2012 v 13:01 | Reagovat

Já za sebe přiznávám, že mne Tvůj článek zaujal, napsala jsi to opravdu zajímavě a věřím, že máš zážitek na celý život. Také jsem se podivovala na konci na té úžasné téměř shodě, neskutečné! A jak bych se zachovala, kdyby.... no dnes určitě bych dala přednost dětem a vnoučatům, co já babka už, že? Ale být mladá, tak nevím nic, protože jiné je to o tom "jen tak" povídat a jiné se ocitnout uprostřed této těžké situace. ;-)

9 Vendy Vendy | Web | 20. dubna 2012 v 0:08 | Reagovat

Mimo téma: Mniško, raději si zazálohuj všechny články, které tu máš.
Ebolin někdo smazal blog se vším, co měla. Neví kdo a neví proč a zjišťuje, jestli to půjde vrátit.
Prevence je prevence! Já už zálohuju... :-?

10 Lucie Lucie | Web | 20. dubna 2012 v 13:55 | Reagovat

Děkuji Ti, Mniško, za velice zajímavý článek :-) Závidím Ti, že jsi měla možnost navštívit výstavu v pražské Lucerně, také jsem se na ní chystala, ale bohužel jsem ji nestihla a doteď mne to mrzí, mohli by ji třeba někdy opakovat :-D :-) Líbí se mi ten nápad se shodnými palubními lístky/vstupenkami, jak jsi nakonec skončila? Zachránila ses? :-)
Článek se mi moc líbil, pěkně jsem si početla a dozvěděla se spoustu nových věcí, vůbec jsem nevěděla, že existuje povídka z knihy, která je téměř úplně stejná jako se ve skutečnosti opravdu stalo, je to jako by to bylo snad předem naplánované, až mi z toho mrazí v zádech :-)
Nemáš nějaké fotky z výstavy? Moc ráda bych si je prohlédla:-)

11 Vendy Vendy | Web | 21. dubna 2012 v 16:49 | Reagovat

Poslední poznámka mi vnuká jednu myšlenku: je možné cestování v čase?
Protože vize psaná v roce 1898 byla podezřele shodná.
Titanic od Camerona jsem shlédla nejednou - asi třikrát v kině, v době svého prvního vysílání, a tucetkrát v televizi. Taky jsem si přečetla skvělou knihu od Hubáčka, Titanic. Je to dokument a pokud jsem mohla porovnat, Cameron se držel hodně hodně věrně všech údajů. (Asi mu občas něco uniklo, nebo něco pozměnil v rámci filmové přitažlivosti, ale většina jeho rekvizit byla odpovídající.)
I lidé, kteří na Titanicu pluli, byli typově vybráni velmi dobře.
Okolnosti kolem spouštění člunů a záchrany pasažérů - v knize bylo popisováno, že muži se (většinou) chovali opravdu jako gentlemani. Možná ano, slušnost v té době byla možná více zažraná pod kůži než ego v dnešní době.
Také jsem četla názor, že muži nechávali nastoupit ženy a děti pod pohrůžkou zastřelením.
Jak na tom byla třetí třída? Ne moc dobře. Jedna verze tvrdí, že byli zamčeni v podpalubí, druhá verze tvrdí, že nebyli - ale přesto přednost měli lukrativní cestující, pravdaže.
Nesoudím nikoho, ani lidi, kteří se snažili dostat do člunů děj se co děj. Pud sebezáchovy je neuvěřitelně silný a sama nevím, co bych opravdu dělala. Ani si nedělám iluze, že bych místo sebe šoupla do člunu nějaké dítě. Těžko říct, možná ano - a možná ne. Nerada bych se dostala do situace, kdy bych musela proměřit sílu svého charakteru. Iluze o nás samých jsou jedna věc, pokud meditujeme o věcech v bezpečí našeho světa, ale většinou se boří v okamžiku skutečného nebezpečí.
Myslím, že britští gentlemani na Titanicu byli skutečně gentlemani. Aspoň někteří...

12 Vendy Vendy | Web | 21. dubna 2012 v 16:53 | Reagovat

[9]:Ještě na tvou otázku - Ebolin skutečně někdo smazal blog. Asi existoval člověk, který znal její heslo (buď jeden nebo víc). No, teď je to jedno... ale je to vážně škoda. Nejde obnovit, tedy aspoň ne její články. To je škoda na druhou...
Takže, jestli píšeš naostro na blog, tak si své články raději zazálohuj do wordu na počítač...
Ebolin zakládá nový blog, bude pokračovat. Bere to jako zkušenost, a jde dál. Určitě se ti ozve!

13 Šeříková Šeříková | Web | 21. dubna 2012 v 21:14 | Reagovat

Myslím, že mi lehký vánek ledového vánku z Atlantiku zmrazil slova v ústech, protože na Titanic jsem nikdy pořádně nepomyslela a po tom všem, co jsi nám napsala, se cítím jako chodící encyklopedie. Těším se, až se s Tebou setkám někde v muzeu, budeš kouzelná víla historie! :)

14 Šeříková Šeříková | Web | 21. dubna 2012 v 21:14 | Reagovat

Myslím, že mi lehký vánek ledového vánku z Atlantiku zmrazil slova v ústech, protože na Titanic jsem nikdy pořádně nepomyslela a po tom všem, co jsi nám napsala, se cítím jako chodící encyklopedie. Těším se, až se s Tebou setkám někde v muzeu, budeš kouzelná víla historie! :)

15 Šeříková Šeříková | Web | 21. dubna 2012 v 21:17 | Reagovat

Omlouvám se, ale komentáře se zřejmě přemnožily..

16 Sedmikráska Fée Sedmikráska Fée | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 22:09 | Reagovat

[15]: Tvých není nikdy dost :-)

17 Elisis Elisis | Web | 22. dubna 2012 v 17:07 | Reagovat

Moje kamarádka má v tento den narozeniny a dost ji mrzí, že ji někteří přejí den předem proto, že se patnáctého potopil Titanic.

Páni, tak ta výstava musela být úžasná. Škoda, že skoro všechno je jen v Praze ... Nedivím se, že na ni ráda vzpomínáš :-)
Ségra píše bakalářku o naší obci a dozvídá se také spoustu zajímavých věcí, takže je to i docela užitečné.

Snad každého fascinuje něco. Kdo ví, jak bychom se zachovali my, kdybychom se v takovéto situaci ocitli.
Mě upoutává hlavně to, o čem ses už zmínila- že technika umožnila postavit něco tak velkého a výkonného a podle médií taky bezpečného.

Tak ty shody mě opravdu dostaly 8-O Něco takového jsem vůbec nevěděla. Že by to byla náhoda?

18 Mniška Mniška | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 22:00 | Reagovat

Děkuji Vám všem, za Vaše milé pochvaly, zájem a komentáře! Taky jsem ráda, že jsem Vás většinou všechny překvapila tím srovnáním, tak snad jsem Vám řekla taky něco, co nevíte, protože vím, že Titanic je docela profláklé téma.

[1]: Ano, přežila jsem. Mám lístky celé mé rodiny schované a taky pomíchané, takžeuž Ti přesně nepovím, která z těch postav jsem byla, ale tuším, že jsem cestovala druhou třídou a stejnějako všichni z mé současné rodiny, i já jsem přežila katastrofu :-D
Ano, lidé se nepoučí. Až tehdy, kdy to na vlastní kůži pocítí sami.

[2]: Děkuji! S tím autorem díla - ze zdrojl, ze kterých jsem čerpala, jsem autora nezjistila. Myslím si osobně, že kdyby to napsal Verne, že by se to prostě vědělo a zmínilo, ale když se neví...tak se neví :-D S tím nárožím, tos zase poučila Ty mě, tohle jsem nevěděla, takže děkuji!

[5]: I v této době raději o takových věcech čerpám z knížek, které jsou podle mě věrohodnější než internet. Je teda pravda, že knihy mohou obsahovat subjektivní názory, které také nemusí být správné, takže i knihy lžou (viz. starší komunistické), ale i tak jim věřímvíc, než internetu a navíc je to podle mě takové korektnější čerpat z knih. A nejen proto, že nás to tak ve škole učí. Knihy mám prostě ráda.
Musí tobýt zajímavé, když Ti o tom někdo vypráví, i přestom, že tam osobně nebyl. Já vždycky závidím všem, kdo mají nějakého pamětníka, s nímž se dá hovořit o starých časech.

[6]: Ten deník jsem nečetla, ale děkuji za Typ!

[7]: To máš pravdu, ta naše hierarchie! Ale mám obavu, že svět už sed hierarchie a nadřazenostri a podřazenosti nezbaví. Otázka je jesatli je to opravdu takový problém, jak se na první pohled zdá...

[10]: Děkuji také! Inu, jak jsem psala v odpovědi Berry, má postava to přežila, stejně jako postavy celé mé rodiny. Dva z naší rodiny byli z první třídy a zbylí dva z třídy druhé :)
Jinak bych moc ráda poskytla nějaké fotografie, ale v Lucerně se ta výstava bohužel nesměla fotit, jinak mi věř, že bych fotila jako divá!

[11]: Je vidět, že o tomhle tématu taky něco víš a je to pozoruhodné. Knížku od Hubáčka mám doma ve starožitném vydání :) dostala jsem ji minulý rok k svátku a mamka jí zrovna před pár dny přečetla a je vynikající. Souhlasím s Tebou, také bych nesoudila lidi, kteří by se chtěli zachránit. Právě proto nechci říkat, co bych dělala já. Když se nad tím zamyslím, řekla bych, že bych svého bližního neopustila, ale já prostě nedokážu říct,jak by to bylo ve skutečnosti, protože ta situace na Tebe nějak působí a jak jsi psala, pudsebezáchovy se opravdu mýže ozvat silně. Proto bych se raději odpovědi na otázku, co bych dělala, raději vyhnula.

[12]: Ještě jednou děkuji, už jsem na ten blog nakoukla, pořád sleduji, jaký budejejínový začátek. Ještě jsem jí nepsala, ale situaci bedlivěsleduji a obdivuji to odhodlání začít s čistým štítem znovu a bez řečí.

[13]: Děkuji kouzelná vílo současnosti! Myslím, že minulost a současnost se provazují chapadélky času, a tak se budeme dobře doplňovat!

[15]: Nevadí, nevadí, všimla jsem si, že blog se teď vůbec chová trochu divně, mně například nefunguje počitadlo přístupu na blog a jak říká Ebolin, není Tvých slov nikdy dost.

[17]: Jej, tak to by mě asi také mrzelo. Ačkoli, je fakt, že je možná lepší, když si vzpomenou, než když si nevzpomenou, ať už je to z jakéhokoli důvodu. Jen jsem nevěděla, že jsou lidé, kteří nosí v hlavě výročí potopení Titaniku, já osobně se přiznám, žejá si určitě na toto výročí nikdy nevzpomenu sama od sebe.
S bakalářkou jí přeji mnoho štěstí, vím, jaká je to mravenčí práce, ale pak to třeba nakonec můžete v obci vydat :)
Je to všechno velmi zajímavé a možná právě proto, že už je to vzdálená minulost, na kterou už žádní pamětníci nedosáhnou svou pamětí.

Děkuji Vám!

19 pavel pavel | Web | 23. dubna 2012 v 16:05 | Reagovat

Pokud někdo věří na osud, že naše životy jsou už napřed napsané, tak není divu když někdo má takový dar a něco předpoví.

20 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 7. května 2012 v 12:11 | Reagovat

Jakmile se někde píše o Titaniku, hned si vzpomenu na Hindenburg - největší vzducholoď všech dob, přezdívaná Titanik nebes. Dopadla stejně, až na to, že její zkáza trvala 36 vteřin, poté zbyla ze vzducholodi jen kovová kostra. Létání miluju a vzducholodě také, a moc mě mrzí, že už moc nelétají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama