Je čas rozkvést. A taky něco dělat

4. dubna 2012 v 11:57 | Mniška |  Nový vítr
Minuty utíkají, noty se vlní do rytmu a tancují mi do uší. Z hrníčku, na němž se předvádějí gejšy v pestrobarevných kimonech, se líně zvedá pára a mé chuťové pohárky už se těší na to, až okusí chuť harmonie bylinek, kterou ještě neznám. Ačkoli to vše na první pohled vypadá, že si momentálně užívám volna a mé tělo odpočívá, i tak jsem napnutá jako struna. Mám mnoho povinností. A nechce se mi dělat ani jedinou. Takže nedělám. A minutu po minutě toho lituji.


26. dubna mám odevzdat bakalářskou práci. Pořád jen doufám, že to stihnu. Doufám, ale nedělám. Už třetí den se odhodlávám něco napsat. Prostě se mi nechce. Naštěstí existuje i druhý termín odevzdání, v červnu, ale to už bych neměla jistotu, zda bych o rok neprodlužovala. Začínám mít nevalné tušení, že můj zblázněný smysl pro zodpovědnost onemocněl. Vždycky dřív jsem chtěla mít veškeré povinnosti hned hotové. Asi to bylo tím, že mě popostrkovalo málo času, extrémně málo a stres mě motivoval. Vysoká škola navíc má studenty učit k zodpovědnosti. Na mě to má opačný efekt, přijde mi, že zodpovědností trpím čím dál tím méně.

Ale nechci si jen stěžovat. Chci prostě jen napsat, co dělám, proč to dělám a jak. Zakázané jsou otázky typu: s kým a za kolik. Zase nemůžu říct, že bych se na bakalářku vykašlala úplně. Několik dnů v březnu jsem vykonávala terénní výzkum, tzn. objížděla jsem asi 63 obcí na tom našem Lovosicku a hledala nějakou heraldickou památku: sochu, zvon, portál, náhrobek, prostě cokoli, na čem můžete vidět šlechtický erb. Na jednu stranu to zní docela hezky, prostě jsem si dělala výlety ven. Když si představím, že většina mých kolegů je zalezlá v tmavých a studených archivech mezi štosy papírů, jsem vysmáté dítě. Samozřejmě, že i do archivu jsem musela párkrát zajít, ale není to vzhledem k mé práci prioritou.

Zase jsem ale musela spolupracovat a mluvit s různými lidmi. A že jsem jich na své cestě poznala dosti. Měla jsem to štěstí, že většina mi pomohla a ta většina byla ochotná na mé prapodivné otázky odpovídat a někdy museli dotyční zvednout své zadky, vyhrabat starodávné klíče od kostelů, zvonic, starých nepoužívaných zámků a jít mi otevřít. Kvůli nějakému nečitelnému cosi, co už skoro nikdo nepozná, co ve skutečnosti bylo. Bylo jich dost a já jim ve své bakalářské práci věnuji i děkovný list. Zvláště musím jmenovat pana Brůžu, se kterým si nyní dopisuji emailem. Ví toho hrozně moc a neustále mi pomáhá. Nikdy předtím jsme se neviděli. Až pak jednou, kdy mi předal CD s nějakými fotkami a informacemi, které mi sám vypsal. Od té doby je mi velmi nápomocný a píše mi mnoho užitečných informací. Jsem mu vděčná za jeho obrovskou ochotu mi pomáhat, ačkoli za to sám nic nechce.

Další za koho jsem velmi vděčná je páter Roman. Náš lovosický katolický kněz. Je to docela nedávno, co se ujal naší farnosti. Původem je Polák, ale umí moc pěkně česky. Hrozně se mi na něm líbí, že když si ještě občas není jistý nějakým slovíčkem nebo frází, tak se tak hezky stydlivě usměje. Možná se to nesluší říkat o knězi, ale nedá mi to a musím opravdu uznat, že má moc hezký úsměv. Není to dávno, co jsem u něj byla na návštěvě a neplánovaně jsem u něj strávila neuvěřitelné 4 hodiny a půl. Není to žádný upjatý člověk, mluvili jsme spolu naprosto otevřeně o všem. On ví o tom, že nejsem katolička, nýbrž, že se považuji spíše za baptistku, ale to ničemu nepřekáží. Dokonce mě učil číst polsky a zahrál mi i trochu na kytaru. Je to úžasný člověk. Dobrotivějšího, milejšího a příjemnějšího člověka jsem snad v životě nepotkala. Z něj ta dobrota úplně čiší. Také mi ohromně pomáhá s mým úkolem ohledně bakalářky a také to byl on, kdo mě přivedl na stopu pana Brůži.

Terénní výzkum byl pro mne dosud nepoznanou zkušeností. Samozřejmě jsem se potkala i s velmi zlými lidmi, ale naštěstí to mohu říct snad jen o jednom případě. Tehdy mě velmi překvapilo, kolik zlosti v sobě někteří lidé mají. Vůbec jsem nevěděla, kde se to v tom chlápkovi bere. A to jsem přitom neudělala vůbec nic špatného. Nicméně ten člověk byl trochu, podle mého, dosti omezený. Spíš mě mrzela ta skutečnost, že mě natolik rozhodil a překvapil, že mi nebylo umožněno promluvit si s majitelkou baráčku, na kterém byly rovnou tři erby, než aby mě naštval přímo on. Také jsem se na svých cestách setkala s tím, že lidé opravdou ukradnou i to, co není přibité - dokonce i podstavce soch. Místo jednoho z nich jsem našla tři prázdné flašky od piva...jak romantické :) Vyslechla jsem také spoustu zábavných drbů. Třeba to, jak i faráři dokážou rozvracet společnost, kterou by měli spíše stmelovat. Jací to dokážou být ožralci a jaká je vesnička Žim podle slov jednoho bořislavského domorodce "Bambusovou osadou" plnou nejrůznějších ožraleckých výkvětů...Archivy jsou opravdu nudná záležitost. Jezděte na terénní výzkumy a poznáte i to, co byste poznat neměli :)

U školy ještě chvíli zůstanu. Nedávno nás totiž znovu, už po páté, navštívila pamětnice Marta Kottová. Někteří z mých dlouhověrných čtenářů si možná budou pamatovat na článek, který jsem napsala asi před rokem Továrna na smrt, v němž už jsem o Martě Kottové něco prozradila. Přežila Terezín i Osvětim. Už tenkrát mě hrozně zaujala. Její úsměv, elán do života, vypadala jako by nikdy neprožila to, čím si jako šestnáctiletá prošla. Hned jsem si její osobnost zamilovala. Proto jsem se na ni byla podívat i letos. Sice byl program úplně stejný jako minulý rok - pustili jsme si film Sedm světel, jež podává svědectví několika žen, které přežily Osvětim a pak už byla připravena Marta Kottová, aby zodpověděla veškeré otázky - ale to mi nevadilo, byla jsem touto babičkou nesmírně okouzlena. Když nás pobídla, abychom se jí začali vyptávat, nikdo se k ničemu neměl. Proto jsem spustila salvu otázek: co ji drželo při životě, proč si myslí, že ty hrůzy přežila, co dělala po válce, když v koncentráku ztratila rodiče, jaký byl v Osvětimi denní režim, jestli tohle vše vypráví svým dětem...Paní Kottová všechny mé otázky ustála statečně. Ihned po skončení přednášky jsem šla za ní a poprosila ji o fotografii. "Ale takovou starou babku by sis chtěla fotit?" smála se, ale beze všeho na mou žádost přistoupila. Nechala jsem si dát i její autogram do diáře. Ještě chvíli jsem ji zdržovala, ale byla zjevně ráda. I paní profesorka Šerberová, která má návštěvy Marty Kottové na starosti, se neustále laskavě usmívala. Paní Kottová mi nakonec dala své telefonní číslo a pozvala mě, abych se u ní někdy stavila, že si prý se mnou moc ráda popovídá a ukáže mi nějaké rekvizity. Velmi se těčím na to, až tohoto pozvání využiji. A zrovna včera mi paní doktorka Šerberová napsala email a požádala mě, zda bych společně s fotkou nechtěla do našeho školního časopisu napsat článek o návštěvě naší pamětnice. Asi tu nabídku vezmu, i když stále nevím, jak se s tím poperu.

Když už jsme u těch skvělých osob, budu mluvit ještě o několika z nich. Už jsem určitě někdy zmiňovala, že jako puberťačka jsem byla "pěkná" čarodějka. Chodila jsem na xchat do místnosti Magie a občas i Wicca. Poznala jsem se tam s mnoha úžasnými lidmi. Jenže jak jsem na tom dnes? Jen s málokterými z nich udržuji kontakt. Vlastně to bude jen jeden z nich. Ovšem nedávno jsem do ruky vzala krásnou fotografickou knížku o Africe a když jsem ji otevřela, srdce se mi sevřelo dojetím. Bylo tam zlatou propiskou napsané věnování. Ten, kdo mi ji již před dávnem daroval, měl na xchatu přezdívku Nesvatá trojice. Ale nenechte se zmýlit, ta přezdívka velmi mate, on zas tak nesvatý nebyl. Ještě dlouho poté, co jsem do Magie přestala chodit, jsem se s ním vídala. On je z Brna, ale vždycky byl ochotný za mnou prostě přijet a ačkoli byl o mnoho let starší než já, měli jsme si vždy co říct a on se nikdy o nic nepokusil. O nic neslušného myslím, a to jsem byla tenkrát pěkně naivní puberťačka. Naopak se ke mně choval jako k roztomilé holčičce a vždy mi vozil docela drahé dárky. Jednou to ustalo. A na několik let jsme se neviděli a ani si nenapsali. Prostě jsme o sobě ztratili povědomí. Ale ta knížka mě na něj znovu upomněla a já se po těch letech rozhodla Míšu nějakým způsobem zkontaktovat. Po nějaké době se mi to podařilo a já jsem teď strašně šťastná, že už spolu zase mluvíme alespoň po emailech. A slíbil, že zase přijede. Strašně moc se na to těším!

A další radosti, se kterými se ráda pochlubím. Přišel mi dopis. Dopis od Berry. V obálce jsem kromě krásných slov a poučných veršů z Bible na dopisním papíru našla i vlastnoručně vyrobenou papírovou kytičku na špejli. Velmi mě zklamalo, jak pošťáci s dopisy zacházejí, protože špejle byla zlomena na 4x, musela jsem ji tedy slepit. Od té doby sháním nějakou pěknou primulku nebo řeřichu, do níž bych si kytičku zapíchla. Berry, hrozně moc děkuji za nádherný dopis, který jsem nečekala a udělal mi nevýslovnou radost!

Ale nedávno jsem dostala ještě jednu zásilku. A ta byla, od dříve (Ta)jemné kakaové, nyní ji budeme znát jako Šeříkovou. A v ní byla také překrásná slova, která pohladila po dušičce, krásný krystalek citrínu a sáček čaje. Jako na zavolanou! Zrovna mi docházejí tři sáčky sypaných čajů a navíc je tento Večerní - tudíž přímo pro mě! Jsem za něj hrozně vděčná, protože je v něm heřmánek, který mám ráda a také mívám po nocích problémy s hroznými bolestmi žaludku. Tenhle čaj je ale přesně to, co by mohlo můj žaludek na noc zklidnit, takže Šeříková přesně věděla, čím mě potěšit, nevím, jak to udělala, ale věděla to. Zrovna teď si čaj vychutnávám. Hrozně děkuji za tento úžasný balíček!

A tento odstaveček věnuji přímo Berry a Šeříkové, kterým jsem za jejich dopisy moc vděčná, udělaly mi hrozně velkou radost a hlavně pro mě byly velkým překvapením a já překvapení zbožňuji! Slečny moje milé, jsem vám tak nevýslovně vděčná, až je to skutečně nevýslovné! Slovo jako "děkuji" je v tomhle případě nedostačující!

Teď něco méně veselého. Lítám po doktorech. Ze dvou důvodů. Za prvé jsem si nahmatala podezřelou bulku v podpaží, takže jsem byla okamžitě poslána na nejrůznější SONA, rentgen plic, na krev a moč. Dosud se zatím neví, co mi je, jediné, co vím je, že mám menší počet bílých krvinek, což by mohlo znamenat, že mé tělo bojuje se zánětem. Vyšetření ještě nejsou u konce, takže se to snad ještě dozvím. Co mě ale trápí o poznání více, jsou podivuhodné boláky, které mi vyrašily na rukách. Nejprve to vypadalo jako normální pupínky. Taky jsem si myslela, že to pupínky jsou, ale začalo se to nekontrolovaně zvětšovat a co hůř taky nekontrolovaně množit. Ne, přátelé, já vím, že by se to ke mně hodilo, protože jsem hrozná čarodějnice, ale bradavice to vskutku nejsou. Začíná se to divně barvit a začínají se v těch zvětšených bolácích dělat červené krupičky, svědí to, píchá, bolí a nikdo neví, co to je. A to jsem si zašla rovnou ke dvěma kožařkám. Ani jedna nemá páru, co jsem to zas kde chytla. No, už by s tím vážně měly něco dělat, protože mám pocit, že za chvilku si neotevřu ani kohoutek na vodu. Už teď mě bolí prsty, když si vážu tkaničky u bot. Straším s tím nejen malé děti a varuju je, ať mi nesahají na ty roztomilé provizorní obkládečky, co jsem si vytvořila, nebo je nakazím TAKY! No, upřímně, ono je tu vážně podezření, že je to infekční. I když jeden nikdy neví, teď mi dokonce tvrdili, že by to mohl být také projev boreliózy a že se nemám divit, že se to bude množit...to je fajn a nemají náhodou zabránit tomu, aby se to dělo? Uff!

Ano, vím, už je toho dost a já si ještě troufám rozepisovat další odstavec. Ne, už to bude jen takové shrnutí. Jak jste si mohli všimnout v menu, opět jsem v silném obětí zaklínačském a čtu o něm knížku. Musím říct, že Sapkowski mě nenechává v klidu, píše tak zatraceně dobře, že se od příběhu vždy jen nerada odtrhávám, ale zase na druhou stranu ho nechci mít tak rychle dočteného, kéž by náhle přibylo více stránek! Sapkowski je opravdu mistr svého oboru a vězte, že brzy napíšu i recenzi. Když už jsme také byli nedávno u toho sběratelství, začala jsem sbírat samolepky zvířátek z Prachy marketu. Jak malá! Pořídila jsem si dokonce samolepkové album a moje maminka, jakožto vychovatelka, vyměňuje s dětmi samolepky jako vzteklá, až mi připadá, že jí to docela baví :) Takže by se dalo říct, že s maminkou sbíráme zvířátka společně. Už máme 113 samolepek ze 180. Také jsem se v sobotu zúčastnila mezinárodního projektu Hodina Země, tzn. od 20:30 do 21:30 jsem měla zhasnutá elektrická světla a ačkoli to nebylo nutností, vypla jsem rovnou i počítač, rozsvítila jsem si svíčky a psala si ručně do sešitu. Jen, když jsem si tak psala po těch čtyřech svíčkách, jsem si říkala, jak si lidé dříve ve středověku a v jiných starších časech museli hodně kazit oči, protože ani při těch čtyřech svíčkách jsem na písmenka pořádně neviděla. Oni na tom nejspíš nebyli o nic lépe...

Obrázky: 1) Kříž na Borči - to abyste viděli, čím že se to tedy zabývám
2) Detail erbu na kamenném podstavci kříže v Borči
3) Já s pamětnicí Martou Kottovou
4) Dopis a kytička od Berry
5) Dopis, čaj a kamínek na dopisu od Šeříkové
6) Otevřené samolepkové album
7) Při svíčkách
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 4. dubna 2012 v 17:52 | Reagovat

Fíha, tak jsem právě objevila naši slabost :-)
Tobě se nechce psát, mně také ne...
Mám tolik nápadů, co napsat do knihy, ale nenapíšu to. Zůstane to v mé hlavě, skryté...
A ty máš to podobné s bakalářskou prací.
Držím palce, abys to stihla ;-)
A věřím, že studium zvládneš dokončit!

2 Beatricia Beatricia | Web | 4. dubna 2012 v 20:02 | Reagovat

Je to krásný a zajímavý vyčerpávající dokument. A nádherné nevšední téma. Velice ti přeju zvládnutí tvé bakalářské práce v tom prvním termínu. Pak budš mít relativní klid.
Velice ti děkuji za moc hezký poetický komentář. A na tvůj dotaz...jsem Lev. :-)

3 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 4. dubna 2012 v 22:20 | Reagovat

Ty se nenudíš :-) Ale to je správné, taky nevím, co to je... Ať ti vše dobře dopadne - škola, zdraví i ostatní a přeji krásné Velikonoce a klid v duši ;-)

4 Beatricia Beatricia | Web | 4. dubna 2012 v 23:07 | Reagovat

Zlati, ještě další dík za druhý hezký komentář. Velice mě těší tvá pochvala, ale musím brát jen 50 %, protože těžce tvořím podle návodu, který už někdo přede mnou vypracoval. Nový návod na nový efekt bych nesvedla. Přeju ti krásné jarní dny a hodně energie před bakalářskou prací. :-)

5 Jezurka Jezurka | Web | 6. dubna 2012 v 12:52 | Reagovat

Moc krásně jsi to všechno popsala. Tedy až na ty Tvé zdravotní potíže bylo vše OK. Já věřím, že se přemůžeš a tu bakalářskou práci stihneš včas odevzdat, škoda by bylo zbytečného roku. Vím, že i moje vnučka měla takové období kdy jí to nejen nešlo, ale ani nebavilo! Ale zdolala pak vše OK! Přeji Ti také hlavně zdraví, ať vše dopadne dobře, vše se zahojí a srovná, krásné Velikonoce ať jsi pořád tak milá  a usměvavá jako na té fotce! Hodně štěstí!

6 Amelie Amelie | Web | 6. dubna 2012 v 13:18 | Reagovat

Rvé zdravotní problémy mě moc mrzí, snad bude brzy líp, budu ti držet palce. Tu misi po výletech bych s tebou klidně absolvovala, to musela být paráda. Užila bych si focení.
Samolepky z Penny sbírá Šárka do alba, Jenda jen tak volně. Dají se sehnat i výměnou (nebo koupě, myslím kus 3 Kč) na Mimibazaru.
Dopisy miluji, tak ty ti tiše závidím a přeju.
Setkání s pamětnicí bych si taky nechala líbit.
Jsi pořád v jednom kole. ;-)

7 Šeříková Šeříková | Web | 6. dubna 2012 v 13:34 | Reagovat

Kdybych měla s někým chodit po historických vesničkách, byla bys to Ty. Těším se, až se s Tebou jednoho dne setkám někde v museu :)
Farář, co září jako hvězda na nočním nebi mi vykouzlil úsměv. :)
Věřím, že se brzy uzdravíš, posílám Ti meduňkovou vílu, která polibkem změní veškeré boláky v lístky sedmikrásek!

Nemáš za co děkovat, všechna slova v dopisu jsou odrazem mých pocitů z Tvé kouzelné tváře!

8 Vendy Vendy | Web | 6. dubna 2012 v 20:52 | Reagovat

Bakalářku určitě zvládneš, vždyť už jsi tomu věnovala tolik času a práce. Jsi pozoruhodná bytůstka, Mniško, vysokoškoláků (a vysokoškolaček, jasně) je spousta, a taky musí psát bakalářky nebo diplomky a shánět k nim materiály, ale ty máš jiný přístup - ty si nesháníš jen informace, ale odnášíš si sebou spoustu dalších zážitků, viz setkání s paní z Terezína, nebo dům se třemi erby a ukradené sochy, tedy podstavce.
Musíš být vážně zajímavá osůbka, s létajícími myšlenkami v hlavě, okřídlená víla. Jestli kdy byla řeč o křišťálovém dítěti, to označení by asi patřilo tobě. (A Kakaové, tedy Šeříkové, taky Ebolin a Lucerně...)
A dárečky ti přeji, Berry je fakt príma holka (a myslím, že kdyby takových lidí bylo aspoň 90% na světě, měli bychom se mnohem líp, lidštěji). Naši pošťáci byli asi milosrdnější, mně kytička přišla v pořádku. Ale, zase, já bydlím blíž Berry, možná, že k tobě to putovalo déle a různými cestami, proto kytka nevydržela... :-?  :-|
K dárečku od Šeříkové taky gratuluji, to byla krásná kombinace...
A Sapkowski? O tom ani nemluvě... četla jsem toho spoustu a musím seznat poprvé, podruhé a posté - ten chlap umí psát. A nejzajímavější je, že i když chlap, dovede se náramně vcítit do pocitů ženských (složitá Yennnefer, zprvu dětská a potom životem mlácená Cirri...)
Zajímavé je, že píše čtivě, chytlavě a přitom kvalitně. Jeho dialogy jsou perličky, popisy krajů, ras a bitek a bitev jsou věrohodné a strhující - když jsem četla v posledním dílu popis bitvy mezi lidmi, elfy, trpaslíky a všemi, kdo se nachomýtli, tak jsem u toho brečela, a to se mi nestává zas tak často. Dovede být emotivní a přitom ne sentimentální. Kruci, taky o něm napíšu! Pak si porovnáme dojmy... :-D

9 pavel pavel | Web | 7. dubna 2012 v 13:58 | Reagovat

Při své práci jako architekt na rekonstrukci památkových objektů jsem taky natrefil na spoustu zajímavých lidí, což člověka obohacuje. Obě ty dívky znám z blogu, hlavně Berry a ta je moc milá přírodní holka.
Co se týče tvé zdraví, to je mi moc líto, právě nejhorší je ta nejistota, to si dokáži představit. Tak ti přeji ať je to nezhoubné a rychle se to vyléčí. :-)

10 Čerf Čerf | Web | 7. dubna 2012 v 14:56 | Reagovat

Moc pěkný článek. Dostal jsem na tenhle blog tip od Vendy a musím uznat, že je to tu moc zajímavé. Držím palce, aby všechny zdravotní problémy odneslo jarní slunce, které sice letos zřejmě Velikonoce neslaví, ale nakonec přece přijde a potěší nás.

11 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 8. dubna 2012 v 16:38 | Reagovat

Milá Mniška!
Píšem Ti sem formou listu, pretože najprv som Ti napísala siahodlhý komentár a potom sa samozrejme, akoby naschvál vymazal. Ja mám rada dlhé komentáre, ale neviem, či sa to aj Teba týka.
Vieš, čo v slovenčine znamená Mniška? Akurát sa píše s dlhým í. Je to v podstate jeptiška (tak teraz dúfam, že som to napísala dobre :D). Čo Ťa viedlo k tomu, aby si si vybrala takéto meno?
Začnem komentármi, ktoré ma napadali k Tvojmu článku.
V prvom rade, veľkú ozvenu vo mne nechalo to, čo si napísala k svojmu zdraviu. Chcela by som Ťa podnietiť na to, aby si to nenechala tak. Jednoznačne zdravie je jedna z tých vecí, ktoré patrí medzi najdôležitejšie. Z úprimného srdca dúfam, že budeš v poriadku, že tie pupienky zmiznú akoby nikdy neboli a že tá gulička nie je ničím vážnym! Dávaj na seba pozor a nenechaj sa odbiť tým, že nepoznajú to, čo sa s Tebou deje. Dôvod to určite má aj pomenovanie. Drž sa, budem na Teba myslieť.
Čo sa týka tých listov, žasnem. Kedy som aj ja písala a dostávala listy, ale v tomto období už žiadne nepíšem ani nedostávam. Z jednej časti ma to určite mrzí. V tejto dobe je moderný e-mail, ale nemá papierové čaro a ja a papierové čaro sme veľký priatelia. Dokonca aj za knihy kričím! Na papieri sú krajšie ako online. Majú čaro. A listy tiež.
Chcela som toho ešte veľa napísať, ale v jednom som si istá, že už to nedokážem tak sformulovať ako v prvom komentári. Na niečo som popritom klikla a celý komentár sa mi zmazal – človeka to naštve.
Ešte niečo k tej babičke – je obdivuhodné, že sú takéto posedenia. Neviem si predstaviť, že akoby som ja žila ďalej na jej mieste, ale tie semináre ma dostali. Asi by som obviňovala každého a skryla sa medzi štyri steny. A možno nie, ale musím poznamenať, že tá fotka je krásna. Obidve vyzeráte úžasne ;).
A k bakalárke Ti prajem mnoho kreativity a času. Stihneš to! Mňa to čaká budúci rok, ale tento by som si tiež mala pripraviť nejaké práce. Ešte som ani nezačala, zrejme sa potom chcem zblázniť.
Som rada, že som na Teba natrafila a dúfam, že tie „negatívne“ veci z Tvojho života zmiznú. Že bude všetko v poriadku a nebudeš behať po lekároch (nie doslovne :D, lebo doslovne môžeš :D).

12 Lucerna Lucerna | Web | 8. dubna 2012 v 19:53 | Reagovat

Moze to byt ladvinami, pecenou, znecistenou krvou, alebo dokonca zacinajuca alergia.. doktori by ti mali urobyt na tieto veci vysetrenie. Skus si kupit a pit zihlavovi caj na precistenie (podla predpisu), tiez aloevera (z lekarne). Teda ak nemas lieky, miesat by sa to nemalo. Pitala som sa na tie veci cloveka, ktory sa tomu rozumie, ja taka mudra nie som. To pisem len aby si si nemyslela ze mam take dobre vedomosti :D. Mam jednu mast z anglicka ktoru pouzivam na vsetko mozne.. Dokonca ju davam kamoske na eksem, ktory je dedicny a ako trvalka.. staci vodu.
Funguje lepsie ako tie gebudziny co jej davali lekari. Hod mi do emailu adresu a ja napisem segre co zije z anglicka aby mi to poslala a obratkom ti ju poslem.. nevravim ze 100% pomoze a vsak za pokus nic nedas. Tiez by mohol pomoct jeden pripravok menom Peggy, ale neviem ci ho vo vasich lekarnach maju. Je to special. nechtikova mast.
Dufam, ze hrcka bude v poriadku. Dost si ma vylkala a trpko som zalutovala ze pri prvej nasteve som clanok nedocitala do konca 8-O. Dopisi urcite ti urobili velku radost, aj ja som stastna ked si na mna niekto spomene :-D krasne ;-). Drzim palce nez dopadne bakalarka podla tvojich predstav! :-)

13 Lucerna Lucerna | Web | 8. dubna 2012 v 19:57 | Reagovat

PS: tie rady patrili k tym bolakom na rukach, do hrcky sa samozrejme nechcem miesat. To uz je ina liga.. i ked ak by bola negativna na rakovinu, ale len tukova  a chcela by si ju rozpustit mohla by som sa znova spitat mojho informatora ohladom zdravia. Operacie totiz nie vzdy su nevyhnutne :-D Drz sa ;-)

14 Mniška Mniška | Web | 8. dubna 2012 v 22:07 | Reagovat

Uff, a to jsem se bála, že se nikomu nebude do tohoto dlouhého článku chtít začíst :-D , ale jak vidím, podcenila jsem vás a jsem ráda, že to vypadá, že jste vše přežili bez úhony.
Jako obvykle je, za co vám děkovat. Hromadně vám všem děkuji za přání, abych zvládla a stihla bakalářku a také jsem vám vděčná, že se tak staráte o mé podlomené zdraví. Nerada to připouštím, ale už si připadám jako důchodce :-D problém sem, problém tam, vždycky se něco najde, doktoři mě asi musejí mít rádi, když jim tak přispívám do jejich kasiček nemalou měrou - koleno, páteř, od které mě všechno bolí, boláky, bulka, momentálně i zákeřné zažívacví potíže :D a nejlepší na tom je, že když potkám nějakého známého na ulici, začnu zdravím a stěžováním si na něj...ne, s tím už musím přestat vážně :D

[7]: Proč ne, můžeme si někdy udělat výlet :) musím ale varovat, že někdyto není tak romantické, jak se zdá být. Pravda, měla jsem v tomhle asi štěstí, protože, jak jsem psala, většinou jsem narazila na správné lidi, ale někdy...pokračování příště :-D Děkuji Ti za meduňkovou vílu a její polibek, všechno to zní tak kouzelně, že snad ani ta naše alchymie by nic podobného nezvládla.

[8]: Teda, Vendy, takový dlouhý, krásný komentář! Umíš člověka povzbudit opravdu nevšedním způsobem, až se někdy občas divím, jak Tě některé ty věci mohou napadnout a kolik toho dokážeš vnímat, všimnout si i mezi řádky...to je pak vždy počtení...jinak dojmy ze čtení knih Sapkowského mám úplně stejné! Skutečně o těch ženách jsem se chystala psát, o tom, jak je Sapkowski dovede vnímat, prostě jsi mi ty dojmy vzala z úst :) aspoň vidíme, že na tom fakt něco bude.

[10]: Děkuji mnohokrát. Vendy je vážně moc milá, nevím, co na to mám říct, ona umí překvapit. Nicméně děkuji i za tvá slova. Myslím ale, že tě znám, jestli jsi to byl ty, kdo psal o svých cestách po Japonsku, pak jsem ty články čítala, byly moc pěkné.

[11]:Je mi hrozně líto, že se Ti ta první odpověď vymazala. Opravdu vím, jaké to je, když napíšeš jeden takový dlouhý upřímný komentář a pak šup, je pryč! Člověk by do něčeho kopnul...Nicméně jsem Ti velmi vděčná i za tento druhý komentář, který věřím, že se Ti psal těžce, když už jsi napsala ten první. Jsi nesmírně milá a já jsem ráda, že jsme na sebe narazily. Dlouho se neznáme a Ty už jsi takto starostlivá a láskou naplněná, velmi upřímná. Takže Ti také děkuji za Tvé krásné komentáře. Dlouhé mi rozhodně nevaadí, když už čtete vy všichni mé články, co já bych si nepočetla v komentářích :) stejně ráda čtu i vaše blogy.
Co se týče mé přezdívky...začalo mi tak říkat pár holek (kamarádky i sestra) poté, co jsem natočily takový krátký filmeček. Tenkrát jsme měly spoustu času a starší kamarádka to uměla s kamerou. Natočily jsme bezva amatérskou parodii na jednu počítačovou hru. Byla vážně hrozná, všude je vidět, jak se smějeme :D Nicméně, já v tom snímku (který pak měl dvě další a o mnoho lepší pokračování) hrála mnicha z té hry. Když mě potřebovali na place, zavolali na mě: "Tak, mniška do akce," místo toho, aby na mě volali v mužském rodě "mnich na plac." A jelikož se mi tak opravdu říkalo, tu přezdívku jsem si ponechala a nosím už jí opravdu drahně let. Je ale pravda, že se mi taky hodně říkalo "Motýlek", hlavně v kapele, kam chodím zpívat, protože má první písnička tam byla "Chytila jsem na pasece motýlka".
Ano, i mně ještě velmi potěší papírová psaní a když je možnost, ještě toho ráda i využiji. Je ovšem pravda, že ten email a komunikace třeba přes blog je rychlejší, což je výhodou, ale papír a obálka, to je něco mimořádného a něco takového intimnějšího. V tom souhlasím. Děkuji moc za Tvá přání a komentář! :)

[12]:No, teda, Lucerničko! Taková péče! To jsi moc hodná, že ses mi na to zeptala, toho si velmi cením :) do teďka totiž nikdo neví, co mi je a už to došlo do takového stadia, že to vypadá, jako bych měla něco spáleného na ruce, našla jsem minimálně dalších sedm nových výrůstků. Za tu mastičku bych Ti byla vděčná, ne, že ne, ale doufám, že bych Tě tím nějak nezatěžovala, víš, jak to myslím. Tedy, nevypadá, že by Tě to zatěžovalo, když se tak ochotně nabízíš, ale i tak bych se chtěla ujistit. I taková má vděčnost k Tobě mě pobízí ke skromnosti, takže se radši zeptám. Jinak nějaké nechtíkové masti by se u nás určitě daly najít.
Jsi moc hodná, Lucerničko, děkuji Ti!

15 Berry Berry | Web | 9. dubna 2012 v 20:23 | Reagovat

Jejdfa, Mniško, doufám, že se tvé trápení brzy zmenší a problémů ubyde. To na těch rukách může být ale i z psychiky z bakalářky - zkus na to co nejméně myslet, i když to bolí a uvidíš. Snad to dobře dopadne...
S bakalářkou ti rozumím, s ročníkovkou jsem to měla podobně. A taky se mi líbilo, jak jsem cestovala, mluvila s lidmi osobně. Též mě překvapilo, jak jsou někteří ochotní, i když nemuseli a neznali mě. V tomto ti opravdově rozumím :-).
Jsem neskutečně ráda, že ti dopis s kytičkou dorazil a máš z toho takovou radost!
Snad budou další dny jen hezčí a lepší, posílám závan teplého jara.

16 Lucerna Lucerna | Web | 9. dubna 2012 v 21:12 | Reagovat

[14]: Mast ktoru som spominala sa vola Salvon, pouziva sa ako dezinfekcia (ja ju mam na tvar a na vselico ine). Poslat to neni problem, strasne ma mrzi tvoja situacia. Vobec ani trosku ma to nezatazi, o tom nechcem nic pocut. Nebudem ti hovorit co sa stane ak ti to nezacnu liecit, lebo ta nechcem desit ale treba co najskor urobyt testy a zistit co sa deje. Bez na alergologiu, stym ze si bola na koznom a ze to moze byt alergicka reakcia a preto si prisla sa spitat ci to nemoze byt alergia. Nevravim ze je to isto alergia, moze to byt aj to ostatne z menovaneho. Daky zapal..
Napis mi na email adresu, poslem ti hned moju co mam v zasobe (mam dve) a potom este neskor to co mi posle sestra. Budem rada ak mi pisnes priebezne ako sa ti dari. Zlati budem na teba myslet.

17 Elisis Elisis | Web | 15. dubna 2012 v 21:16 | Reagovat

Držím ti palce, ať zvládneš bakalářku :-) Je fakt, že je skvělé poznávat nová místa a je dobré vědět, že na světě ještě existují lidé, kteří se snaží dobrovolně pomoct. Ségra také píše bakalářku, o naší obci a odevzdat to má dokonce dubna, ale zkontrolované, svázané, atd.. Už je unavená z toho sezení u počítače a vypisování nevíkomkolikati stránek, takže kdybych si představila, že ještě bude objíždět obce, tak by asi byla ráda, že si v sedm večer může lehnout :-D

Na fotce Vám to sluší a z tvého popisu jde opravdu vidět, že paní Kottová si život opravdu užívá a těším se na nějaký ten článeček o návštěvě (nebo ze školního časopisu? ;-) )8-)

Doufám, že setkání s Míšou vyjde! ;-) A od holek jsou dárečky hodně milé, dokonce i já jsem byla obšťastněna dopisem a kytičkou od Berry, ale naši pošťáci asi jsou trochu ohleduplnější než ti vaši- špejle se naštěstí nezlomila ;-)

Ať všechny ty pupínky a boule v podpaží zmizí! Naděje umírá poslední. Zkus nějaké babské rady, ty někdy docela dost pomáhají. Držím palce, ať se brzy vyzdravíš :-( Ségra měla minulý rok na rukou nějaké bradavice, či co to bylo. Zelenalo se jí to, loupalo, nějaké černé tečky v tom byly .. Někde to chytla, stejně jako ty. To aby člověk chodil v rukavicích i v létě a na koupíku v botách do vody.. Snad se brzy přijde na to co to je!

Prachy market- to je výstižné, ale mají tam fajn věci (třeba ty dobré čokoládové sušenky  a tortilla chipsy :-P). Kartiček mám také docela dost (105)- a asi dalších sto stejných. No jo no, babička nakupuje. A nevíš, jestli se za to dá něco vyhrát nebo je to jen taková ta sběrací mánie? V bille mají něco podobného, ale můžeš vyhrát zájezd do Afriky. Měla bych si sehnat to album, z toho třídění mě klepne :D

18 Mniška Mniška | Web | 15. dubna 2012 v 21:51 | Reagovat

Ještě jednou vám děkuji za starost a péči, hlavně Tobě,[16]: Lucerničko, a ještě jednou se omlouvám, že jsem neodepsala, Tvé ochoty pomoct si skutečně moc vážím! Kdyžtak ještě napíšu až podle toho, co mi řeknou doktorky, ale věř mi,že si neskutečně vážím Tvé starostlivé péče a jsem Ti za ní moc vděčná.
Jinak věc se má momentálně tak, že chodím ke dvoum kožařkám a na léčbě se neshodnou, jedna mi to chce vypálit dusíkem a druhá to chce vyříznout, aby mohla dát vzorek na histologii a zjistila, co to je. Jenže ta předchozí lékařka už mi dala nějakou mast, která tak zabrala, že to vypadá, že to samo začíná mizet, tak ještě uvidíme, jak to bude.
Taky nemám ještě všechna vyšetření hotová, ale bulka podpaží taky sama od sebe mizí, takže se pravděpodobně nebude jednat o nic vážného. Vlastně už se celkově uzdravuji, takže děkuji moc!

Co se týče bakalářky, opravdu ji nestihnu odevzdat, takže musím využít druhého termínu v červnu. Teď už mi musíte držet palce, aby mi neutekl navazující magisterský ročník, kdybych vše udělala.

[15]: Děkuji za závan teplého jara a ještě jednou za ten krásný dopis, kterého si moc vážím! Zatím mám na lidi docela štěstí a jsem nesmírně ráda, že jsem dostala možnost ses nimi seznámit. Zpočátku jsem byla z toho, že musím mluvit s cizími lidmi strašně nervózní, ale teď mi připadá můj život o dost bohatší! Tak snad jsem to nezakřikla

[17]: Děkuji Ti za nesmírně milý komentář. Tvá sestra je koukám velmi pilná, to já tak dlouho za počítačem nesedím z důvodu bakalářky, ač bych rozhodně měla.
Ano, článek se chystám přidat. Už je to týden, co ho mám napsaný a paní doktorka Šerberová mi ho schválila, takže v časopise vyjde a až se tak stane, přidám ho i sem. Děkuji Ti moc
Koukám, že Tvá sestra byla také pěkně zajímavý přírodní úkaz, že se jí to zelenalo, měla černé tečky...fuj! a já si tady stěžuji, asi bych neměla, tak hrozné jsem to určitě neměla. Ale jestli už je z toho venku, tak je to paráda a upřímně jsem za to ráda.
Takže taky sbíráš kartičky? Dneska jsem dostala od sestry kluka mé ségry (pěkný propletenec, co?) nějaké kartičky zadarmo, protože už má album plné a může si založit druhé nové, takže momentálně už mi chybí jen 16 samolepek. Co já vím, tak s těmito kartičkami z Prachy marketu se nic nevyhrává, ačkoli tam teď slaví nějaké narozeniny a v rámci toho se dá něco vyhrát, ale myslím, že se samolepkami to nemá nic společného. Budeš sbírat kartičky z Vyblily? :-P Tam zas mají dobré rohlíky

19 Čerf Čerf | Web | 16. dubna 2012 v 23:33 | Reagovat

[18]: Tak snad je vše na dobré cestě. Ano, jsem to já, kdo se před půl rokem nějakou dobu ozýval z Japonska. A musím říct, že  mě moc těší, žes to četla a že si to dokonce pamatuješ. Držím palce, ať se vše daří a vyvíjí jenom tím správným směrem.

20 Berry Berry | Web | 18. dubna 2012 v 16:40 | Reagovat

[18]: Ta bulka mohl být zánět mazové žlázy, stává se (též jsem to jednou řešila, nechtěli mě poslat na ultrazvuk jen z důvodu, že na raka jsem mladá - pak jsem se tam dostala a vše bylo naštěstí v pořádku :-), i když bulku pořád mám). Kožaři jsou takoví šamani, jsou tam nejhorší lidi z ročníku a nemají co ztratit (většinou jsou ale nádherné výjimky!), když to není jedna mast, zkusíme druhou - proto se třeba nemohou shodnout. Jestli se to lepší, cájk ;-) Držím palečky na rukou i nohou, aby se povedlo odevzdat v červnu a mohlas v klidu nastoupit magorské studium ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama