Od malička sběratelem

22. března 2012 v 21:12 | Mniška |  Památníček
Už od malička jsem měla sběratelské choutky a sbírala všechno možné. Ať už to byly samolepky, kartičky, figurky, zvířátka nebo jiná stvoření, všechno ve mně probouzelo zájem a posléze i radost. Pojďte se mnou zavzpomínat, odebrat se do minulosti a podívat se na mé dětské sběratelské vášně.


Tuším, že mým úplně prvním sběratelským albem bylo Království zvířat. V cukrárnách a obchodech se běžně prodávaly malé čokoládky od firmy Kraš, v nichž se daly najít samolepky zvířátek. Jestli se pamatuji správně, sem tam se v albu dalo i vymalovávat pastelkami. Album bylo ve formátu A4 a velmi obsáhlé, těch zvířátek se tam dalo nalepit opravdu hodně, určitě více jak 200. Bohužel dnes toto album vzalo za své a ani na internetu se nedá nikde sehnat fotka. Jediné, co jsem našla, je obal od jedné z těch čokoládek, které měly také různé barvy a obrázky. (Zde na obrázku je logo ZOO Praha - proč, to netuším).

Podobným samolepkovým albem byly i Malí létající medvídci a album o panenkách Barbie. Do alba plného malovaných medvídků s motýlími křidélky jsem kupovala samolepky společně s čokoládkami, tak jako tomu bylo u alba Království zvířat. Malí létající medvídci byli i pohádka, nevím, zda ještě dnes běží v televizi. Samolepky různých Barbie panenek jsem kupovala bez čokoládek. A že to tenkrát byly moc pěkné panenky. Ani tato alba už dnes nemám a nedají se na internetu nikde sehnat.

Když jsem byla malá, lízátka Chupa chups se prodávala ve větším vajíčku, kde jste mohli najít i figurky zvířátek ze savany. K těmto zvířátkům byly přiloženy i mini puzzlíky, ze kterých se složila travnatá plocha, oáza, napajedlo, prostě taková "savana" a ta se dala porůznu pospojovat. Se ségrou jsme tak často postavily celou ZOO. Tato zvířátka máme schovaná na bezpečném místě pod postelí, takže ukázka je jen taková skromná :)

Pamatujete si na pogy? Na takové oválné placky, na nichž byly nejrůznější obrázky? Některé z nich nebyly ani úplně kruhové a jiné byly zase vyrobené z kovu či plastu, těm se říkalo "házítka". Pogy se skupovávaly normálně v hračkárnách a samozřejmě byly zabaleny tak, aby kupující neviděl na obrázky. I my je se ségrou sbíraly ve velkém (nejen s obrázky z pohádky Pocahontas, jak můžete vidět na obrázku), ale popravdě jsme nikdy úplně nehrály podle pravidel. Pogy se stavěly do komínků a házítkem se do tohoto komínku udeřilo. Šlo o to, zda pogy skončí lícem nebo rubem nahoru. Ano, takhle jsme to sice se ségrou hrály, ale nikdy jsme nebyly hazardní hráčky. Ty pogy, které skončily lícem nahoru by měl získat protihráč. Pogy se tedy takhle jednoduše vyměňovaly a kolovaly dál. Na své věci jsem ale byla vždycky háklivá, takže jsem nikdy nehrála kvůli zisku (nebo ztrátě) a pogy maximálně někomu vyměňovala za jiné. Jak vidíte, ještě doma nějaké máme.

Odjakživa jsem také sbírala ručně malované panáčky z Kinder vajíček. Myslím, že úplně první kolekce zvířátek, kterou také mám, jsou krokodýlci školáci. Tehdy byly hlavní figurky aktuální kolekce po deseti a bylo těžké je všechny posbírat. Vždycky jsme se sestrou těšily na sobotu, protože to vždycky jezdil taťka nakoupit do obchodu a každé z nás přivezl alespoň 3 Kinder vajíčka a takhle nám je vozil každý týden, někdy i víckrát. Můžu se tedy pochlubit celou kolekcí kočičích Egypťanů, slonů na prázdninách, králíků na horách, hrochů na prázdninách, orientálních žraloků aj. Ještě dnes občas (i když zřídka) dostanu Kinder vajíčko a pokud tam najdu figurku z hlavní kolekce, schovám si ji do svého kufříku, kde mám ukryté všechny mé kolekce z dětství. Přiznám se, že jsou ještě chvíle, kdy si vajíčko sama koupím také kvůli té dobré čokoládě, které já málokdy odolám Nevinný Kufřík je schovaný, ale časem jeho fotku určitě dodám.

V papírnictvích se jeden čas daly koupit drobouncí barevní poníčci po šesti. V balení byly pro každého stojánky, dva malé hřebínky (jeden modrý a druhý červený) a šňůrka na krk, na níž se poníčci daly uchytit. Za nějakou dobu pak začaly tyto poníčky prodávat i v naší cukrárně v krabičce s lízátkem a pár bonbonky, pokud se nepletu. V balení pak bylo i vajíčko s poníčkem a jeho stojánkem. Občas se tam dal najít i hřebínek. Jmenovalo se to Bertík. Jak můžete vidět, mám celé stádo poníčků. Poníci byli vždycky má srdeční záležitost. Pokud bych i dnes viděla u kohokoli poníkovou sbírku, určitě bych se dotyčného neváhala zeptat, jestli by mi nějaké za něco nevyměnil :) Tatínek nám Bertíky tenkrát kupoval každý víkend a každou sobotu přivezl alespoň jednu krabičku (někdy i s Kinder vajíčky). Dodnes si pamatuji své zklamání, když jednoho dne taťka žádnou krabičku nepřinesl. Na mou otázku proč, mi odpověděl, že už je neměli. A pak už je prostě přestali prodávat. Proč? :/

Myslím, že si zcela určitě budete vybavovat Pokémonní mánii. Ano, přátelé, i já jsem byla její obětí. A to dost fanatickou. Já vím, že dnes Pokémony strašně moc lidí opovrhuje. "Vždyť je to blbost, jak se ti to mohlo líbit?!" Je to něco jako s Harry Potterem. Taky ho hodně lidí odsuzovalo, protože ho neznalo. A proč ne? Pokémoni byli pro děti, mělo to barvičky, roztomilé i zvláštní příšerky a příběh kypěl honbou za ctí a spravedlností - to, co dnešním pohádkám už často chybí. Pokémoni byla opravdu sběratelská mánie největší. Měla jsem několik samolepkových alb, spoustu figurek, jak můžete vidět, různá tetování ze žvýkaček, měnící se kolečka z takových těch hrooozně dlouhých žvýkaček, panáčky z lízátek, dokonce i digitální hodinky, které na vás mluvily "Pikachu", kvůli Pokémonům mám i Game Boye (dnes už se neprodává, dokonale ho nahradily Play stationy aj. Myslím, že sběratelskému fajnšmekrovi bych dnes Game Boye mohla prodat za slušnou sumu peněz. Ale asi bych to neudělala, ještě si občas zahraju :D), hrací karty (stále jsou velmi drahé). Pokémoni byli prostě všude, jakékoli cukrátko si vymyslíte, tam vždycky byla samolepka, figurka nebo něco jiného. Mám i knížečky, plyšáky, krabičky. Sbíraly jsme i časopisy, když tehdy vycházely.

Myslím, že to není ani tak dávno, co ještě probíhala mánie "fazolí". Momentálně teď nemyslím zeleninu, ale plastové fazolky, v nichž je magnetka, takže fazole vlastně umí "chodit". Každá taková fazole představovala někoho nebo něco jiného: siláka, zombie, draka, princeznu, hasiče, tygra...cokoliv, co si dokážete představit. Se sestrou jsme měly také pěknou sbírku těchto fazolí. Kupovaly se normálně v hračkárnách, kde se daly sehnat i nejrůznější dráhy, po nichž fazole mohly "chodit". Dráhy už se ale u nás doma nenajdou. Fazole jsme se ségrou sbíraly, ale už to nebylo tak horké sběratelství jako každé jiné předtím.

Když se tak dívám do své minulosti, musím říct, že jsem měla moc pěkné dětství. Sestra je o dva roky mladší, což není zas tolik. Většinou jsme si vždycky hrozně rozuměly a měly shodné zájmy. Když jedna něco sbírala, druhá to chtěla taky. Rodiče nám koupili, co nám na očích viděli. A když nás přepadla sběratelská mánie, rodiče se na nás jen usmívali a pořídili. Vlastně nám to ani nerozmlouvali. "To nepotřebuješ." "Už toho máš hrozně moc, už ne." Vlastně si ani nepamatuji, že by to kdy rodiče řekli (samozřejmě, když jsme byly se sestrou ještě malé. Tak do 14 let? Dneska ty věty slyším pořád :D). Naši nás prostě nechávali být dětmi a tímto jim chci také poděkovat, že nám naše dětství uměli hezky zpříjemnit a chtěli nám dělat radost.

Tenkrát byla i jiná doba a nevím jestli je to jen můj pocit, ale mám ten dojem, že dřív byly také mnohem hezčí hračky. Dneska už se mi ani ty panenky nelíbí (a že jsme jich se ségrou taky měly fůru).

To, že už dávno nejsem dítě (berme to pouze z hlediska věku, vzhledu a výšky) ale neznamená, že tím skončila i má vášeň pro sběratelství. Co všechno však sbírám dnes, na to už si vyhradíme jiný článek.

Pokračování příště...

TYP: Pokud se Vám některé fotografie zdají špatně čitelné, kliknětena ně pravým myšítkem a označte "Zobrazit obrázek" nebo něco v tom smyslu (každý prohlížeč to má jinak).
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Přítel Přítel | 22. března 2012 v 21:55 | Reagovat

No tak teď jsi mě opět dostala do kolen jak se říká :-D Každý někdy měl a má nějakou tu sbírku "pod polštářem". Zvířátka z kinder vajec jsme s mamkou sbírali taky:)Já osobně jsem spíš sbíral komix kačera donalda a snažil jsem se mít každé číslo co se dalo koupit.. Bohužel během stěhování má sbírka utrpěla nevratné škody :-(  :-( Ještě dneska "slintám" v trafikách po kačerech.. Vlastně skoro vše kromě panenek a těch fazolí jsem sbíral taky:-D Teda pokemoni mě chytli jenom formou Game Boy (toho mi ukradl neznámý výtržník z tašky ve škole). Vlastně i dneska pořád něco sbírám.. kupříkladu knížky a mravence:-) Připomínám všem co to nevědí: Živé! :-P Jo a želvy:-D

2 Lucerna Lucerna | Web | 22. března 2012 v 22:33 | Reagovat

No pred tym byvali hracky krajsie.. teda barbie urcite :-? teraz vypadaju ako.. no dobre nebudem tu rozpisovat tie skarede slova :D
Jejdamanku, som si zaspominala co som vsetko zbierala ja ako mala.. az sa nad tym musim smiat, ci az niekedy cervenat :-D :D

3 Vendy Vendy | Web | 22. března 2012 v 22:36 | Reagovat

Očividně jsi byla šťastné dítě, které mělo spoustu zájmů - a navíc skvělé rodiče. 8-)
My sbírali ve své době třeba pohlednice, také ubrousky, samolepky, fotky herců a zpěváků a kluci hodně sbírali a vyměňovali známky. Jo, klasické poštovní, samozřejmě se prodávaly i série exotických známek...Taky se jeden čas sbírala tzv.céčka, jejichž význam jsem nikdy nepochopila a nepochopím.
Ani nevím, co jsem sbírala jako malá. Možná pohlednice, většinou vánoční nebo velikonoční. Taky jsem sbírala fotky Vinnetoua a fotky z indiánek vůbec...
Ty máš pěkné sbírky a pěkné vzpomínky! Tolik různých figurek, hraček, placek a všelijakých malých blbůstek - je vidět, že vás to i se ségrou ohromně bavilo! :-)

4 pavel pavel | Web | 23. března 2012 v 13:51 | Reagovat

Já taky všechno sbíral. Nálepky od sirek, céčka, kameny... ale právě ty poslední mi zůstaly i do dospělosti. :-)

5 pavel pavel | Web | 23. března 2012 v 13:52 | Reagovat

[3]: Můžeš si z nich dělat třeba korále... jestli se jich chceš zbavit, pošli. :-D

6 Beatricia Beatricia | Web | 23. března 2012 v 13:54 | Reagovat

To je výborný článek, týká se asi každého. Já jsem také horlivý sběratel různých nálepek, kartiček, legitimací apod. Ale nejraději sbírám pětitisicovky.
Děkuji ti za krásný poetický komentář. Mám radost na víkend.

7 Amelie Amelie | Web | 23. března 2012 v 15:27 | Reagovat

Fazole a pogy mají holky stále doma. Pokémoni mě naštěstí minuli, ale céčka, pohlednice, známky a hračky z kinder vajíček jsme s bráchou sbírali taky. Já mám po sobě ještě sbírku pexes a Eli má sbírku panenek Barbie. Moc hezký a milý článek. Kdo si hraje, nezlobí.

8 Ebolin Ebolin | Web | 23. března 2012 v 17:30 | Reagovat

Páni, to je věcí :-)
Já jsem většinou sbírala samolepky, měnila je s kamarádkami v druhé třídě a tak... Ale nikdy mi to nevydrželo dlouho - docela tě obdivuji :-)
Co se týče sbírek rodinných, můj táta sbírá pohledy. Jeho sbírka teď činí mnoho pohledů zhruba z 3000 míst :-D
A můj děda, ten zase vášnivě pátrá po své minulosti, sbírá fotky, informace, data, a všechno ostatní o rodině, momentálně pátrá po svém pra-pra-pra-pra dědečkovi :D
Sbírání je opravdu dobrý a zajímavý koníček, je vidět, že tvé sbírky jsou dlouhodobé :-) ;-)

9 Elisis Elisis | Web | 23. března 2012 v 18:00 | Reagovat

Skvělý nápad na námět článku, takhle si zavzpomínat na dětství a sběratelskou vášeň :-) Mnoho věcí, co jsi tady vyjmenovala mi nic neříká nebo ano, ale nikdy se mi nedostaly do ruky. Pamatuju si tu dobu, kdy u nás ve třídě letělo sbírání samolepek. Já jsem na to moc nepřistupovala, protože jsem je nerada vyměňovala, každý si chtěl vzít tu nejhezčí a to já nechtěla :-D Pak byla éra pokemonů, to  se sbíraly ty kartičky, které se také vyměňovaly. Tohle by mi rodiče asi nekoupili, takže jsem si raději šetřila do kasičky, než takhle "draze" utrácet :-D Ale ségra je sbírala, když jí bylo asi 10-12, kartičky, pexeso, dokonce i ty koule, co z nich vyskočí pokemon, vážně nevím ten název :-D

Je škoda, že dneska se už Chupachups s těmi věcmi neprodává, bavilo by mě je sbírat. A samozřejmě nesmím také zapomenout na Kinder vajíčka, po těch jsem úplně blouznila, ale přestala jsem jim důvěřovat, když jsem asi 4x za sebou našla figurku, kterou už jsem ve své sbírce měla :-( :-D Potom mě taky bavily různé věci z MaxDonalda, co vždycky dávali k dětskému menu, s babičkou jsme tam chodily, ale tomu se moc sbírka nedá říkat ...

Ještě si pamatuju, že jsem měla velkou sbírku pohlednic. Protože když jsem nechtěla jít do školky nebo jsem šla pomalu, ségra mi koupila pohlednici a já už už byla hodná a poslušná a šla jsem rychle :-D Pak už jsem jich měla tolik, že mi sestra vzala nějakou starou a dala mi ji, ale nevšimla jsem si toho :-D No jo, zlaté časy ... Asi jsem se trošku rozpovídala, že? :-x

10 Vendy Vendy | Web | 23. března 2012 v 23:36 | Reagovat

[6]: "...nejraději sbírám pětitisícovky".
Tak to je slovo do pranice.
Dobrá sbírka!
Náročná! :-D

11 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 24. března 2012 v 8:59 | Reagovat

Páni, bylas a stále jsi vášnivá sběratelka, i když momentálně ses spřátelila s našimi spřízněnými dušemi - kamínky. Moje "dětství" (kdepak, pořád se považuju za dítě, už jenom při pohledu na svůj věk :) ) se blýskalo skleněnými kuličkami, které stály na poličce vystavené podle duhy. Pamatuju si, jakou jsem měla radost.. :)

12 Jezurka Jezurka | Web | 24. března 2012 v 17:43 | Reagovat

Je to vidět i cítit, že jsi měla krásné dětství. A sběratelské aktivity za nás nebyly takové. Já sbírala to, co většina, tedy nálepky ze sirek a známky. Známek jsem měla celkem dost a hodně mne to bavilo. Ani nevím, kam se to všechno podělo. A nejvíc z posledních let si pamatuji, že vnoučata sbírala postavičky z kinder vajíček. Čokoláda - jo dobrý, ale hlavně co bylo uvnitř! :-D

13 Ebolin Ebolin | Web | 24. března 2012 v 20:29 | Reagovat

[11]: A kde jsi ty kuličky nacházela?
Vždycky jsem si nějakou přála, ale nevím, kde se dají sehnat (?)

14 Berry Berry | Web | 26. března 2012 v 8:21 | Reagovat

Jé, pogy! Neměla jsem nai jeden, ale kluci to ve třídě hráli tak mi půjčili a já jim pogy splácela normální i házecí (ten byl myslím za 10? ;-)) a dlouho jsem s nimi hrávala (dluh byl hned splacený :-D).
Pokemony jsem taky jednu dobu měla i hrací karty, ale ožívá to - kluci z oddílu to teď pořád nosí a vyměňují.
Já sbírala jen nálepky ;-).

15 Mniška Mniška | Web | 26. března 2012 v 9:16 | Reagovat

Jak se tak dívám i vy všichni jste měli kdy nějaké sběratelské choutky a že jich není málo :) Nevadí, když jste se rozepsali, já si ráda počtu. Koneckonců nejsem mazaný egoista, abych si po sobě s chutí neustále dokola a dokolečka četla své vlastní články :D
Trochu jsem zapomněla i na ty pohledy, jak tady často píšete. Taky jsem ještě sbírala knoflíčky - pamatuji, že moje sestra měla knoflíkofobii a vždycky mi nadávala, že mám ty knoflíčky schovat, protože je nechce ani vidět :-D
Pětitisícovky - jestli máš, Beo, opravdu takovou sbírku, tak kam se na ní hrabu se svými kameny, ty jí budeš mít, co do dnešní cenové hodnoty významnější :D
Kuličky jsem taky cvrnkala, ale pěkně mě odnich vždy bolely nehty, asi jsem to neuměla.

[13]: Já osobně si pamatuji, že se kuličky daly koupit v papírnictví nebo v hračkárně

16 pokemon-sk-game pokemon-sk-game | Web | 27. června 2012 v 16:18 | Reagovat

a nepredala by si niake pokemon vei pls napíš na blog

17 pokemon-sk-game pokemon-sk-game | Web | 27. června 2012 v 16:18 | Reagovat

veci XDD

18 zelenykavalir zelenykavalir | Web | 5. července 2012 v 17:20 | Reagovat

To je úplně sběratelská vášeň ;-)
Dají se ty tvé kameny někde vidět? :-)

19 NATE007 NATE007 | E-mail | 6. srpna 2016 v 10:59 | Reagovat

Nechceš to prodat ? Já bych měl veliký zájem . Kdyby jsi to prodat chtěl napiš mi na můj E-mail. Nate007@email.cz :-D  :-)  :-D  :-) ČAHOJ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama