Život je jeden velký stres (?)

25. února 2012 v 11:15 | Mniška |  Nový vítr
Stres je můj přítel i nepřítel. Přítelem bych ho nazvala proto, že jsme spolu nerozlučně spjati už drahně let a ten prevít mě nechce opustit, i když bych mu dala nejraději košem, proto je také mým nepřítelem. Stres totiž dokáže hrozně ovlivňovat a na okamžik změnit člověka a jeho chování. Umí také ze skvělého zpěváka vytvořit jen průměrného nebo z excelentního studenta jen žáčka. Když ho necháme nás ovlivňovat, dostane se ke slovu někdo jiný a ten někdo to dokáže pořádně zpackat.


Stres mě dost často vede za ručičku. V podobě trémy, nejistoty, strachu. Velmi se to projevuje obvzláště při pěveckých vystoupeních a při zkouškách, což byly pro mě dosud velmi aktuální záležitosti. Dřív jsem většinou ani nemohla dospat a za hororrových nocí, kdy jsem se učila i ve snech, jsem se probouzela a jen těžko jsem se dokázala uklidnit, abych mohla zase usnout.

Pamatuji, že, když jsem prvním rokem studovala na univerzitě, strach mi při zkouškách často zatemnil mozek a i když jsem znala odpověď na položenou otázku, někdy jsem prostě neodpověděla anebo jsem odpovídala jinak, než jsem ve skutečnosti chtěla. Z prváku mám tedy jednu trojku a dvě zbytečné dvojky (ach, už je to tady, zase si stěžuji na známky, které ale ve skutečnosti nejsou tak hrozné, jak já je vnímám, měla bych asi vážně krotit ten svůj perfekcionismus).

Nechci se ale dnes držet jen tématu o stresu. Chtěla jsem to také zakomponovat do mého "deníku" a napsat také něco o tom, jak si gratuluji s životem a jeho nástrahami. Konkrétně jsem chtěla zveřejnit výsledky pěvecké soutěže, o níž jsem se tu zmiňovala dřív a také jsem chtěla zmínit, jak jsem dopadla ve škole a jak ještě možná dopadnu, aby se vědělo, jak často tu budu strašit nebo nebudu. Tenhle internetový plácek je přeci jen můj Kokořín.

O škole jen krátce. Ačkoli jsem tomu skutečně nevěřila (s ohledem na slovo skutečně), mám vše zdárně za sebou a vybojovala jsem si samé jedničky ze zkoušek. Vážně jsem to nečekala, takže jsem ani nepředpokládala, že bych mohla mít letos nárok na další prospěchové stipendium. Nyní ho ale mám, takže jsem si musela ještě připsat jeden předmět, abych měla požadovaný počet kreditů pro to stipendium. Co už je méně potěšující, je to, že na dokončení své bakalářky mám už jen měsíc a kousek a já ještě moc dalece nepokročila. Doufám, že to stihnu napsat. A co je ještě méně potěšující je skutečnost, že Dobeš má v plánu zase nějaké "chytlavé" reformy, včetně školného, kvůli němuž asi nedostuduji, protože na něj mít nebudu a zadlužovat se nechci, když ještě nepracuji. Proto se u nás na škole příští týden koná "Týden neklidu" a ve čtvrtek se chystá demonstrace, které se plánuji zúčastnit. A není to jen proti zavedení školného, ale ten ----- (ani to slovo, co mám na mysli nemůžu vyslovit, abych své čtenáře nepohoršovala) Dobeš toho plánuje daleko víc. Asi by udělal líp, kdyby v parlamentě seděl na zadku a četl si své noviny a přestal žvanit, protože tím tropí víc škody než užitku. Asi si ještě nenašel ve slovníku, co znamená slovo "demokracie" a "svoboda".

Teď krapet jinam. Stres a zpěv. Už asi 9 let zpívám s kapelou a i bez ní na koncertech. A pořád s sebou vláčím starou známou trému. Asi mě má ráda. Jenže si všímám, že čím víc stárnu, tím víc mě má radši. Totiž, když jsem nastupovala do hudebky a do kapely, neměla jsem pocit, že by ode mě někdo něco velkého očekával, takže tím to asi bude.

Jak jsem už psala někdy v dřívějším článku, účastnila jsem se soutěže ve zpěvu, ta se zaměřovala především na klasiku. Na škole jsem jedna z nejstarších žáků, ale v soutěži jsem byla nejstarší a ve své kategorii jediná (kategorie 10). Dvě lidovky (Čekala jsem, Sen Panny Marie), árie od Händela a muzikálová (z My Fair Lady). Samozřejmě, když si písničky zpívám doma nebo ve škole s mým učitelem, jde mi to dobře. Pak přijde soutěž a mně se roztluče srdce tak, že dělám zbytečné chyby. Ano, pořád si říkám, zpíváš proto, že tě to baví, tak si to užij a na nic jiného nemysli. Nemusíš mít strach, jsou to jenom lidi, co občas také dělají chyby. Vždyť je to jedno, nejde o život. A pořád dokola, dokola se uklidňuji. Jenže někdy se v tom šťourám tolik, že se v tom utopím a není cesty zpět.

Ačkoli jsem ve školním kole uskřehotala pár chyb, postoupila jsem dál do kola okresního. Hlavně na to nemysli a nesnaž se sama sebe uklidňovat, kázala jsem si. Mezi lovosickými soutěžícími, byli i soutěžící litoměřičtí a roudničtí. Ti zpívali úplně jinak, než my lovosičtí. My se totiž zaměřujeme hlavně na zpěv popový a je vidět, že roudničtí a litoměřičtí to mají přesně naopak. I malé dětičky se snažily zpívat operně, můj učitel ale říká, že jim tím jejich učitelé jen škodí a ničí jim hlasy. Avšak naše uši zaznamenaly od jedné litoměřické učitelky, že lovosičtí na téhle soutěži nemají, co pohledávat. Už se také mezi našimi učiteli šířily zvěsti, že v porotě sedí nejen můj učitel zpěvu (který ale nemohl hlasovat pro své studenty) a ředitelé roudnické a litoměřické školy (ti pro své žáky hlasovat mohli), kteří jsou sami sobě zavázáni a hodně se kamarádí. Všem bylo tudíž jasné, že Lovosice nepostoupí do dalšího kola. Prý už to tak bylo před třemi roky.

A taky, že to tak bylo i letos. Postoupit mohlo jen 6 žáků z 27. Po vyhlašování vítězů se nejprve rozdávaly ceny v podobě diplomů bez postupu. Byla jsem velmi potěšena, že, ač bez postupu, dostala jsem první cenu. Můžu vůbec říct, že jsem si tu soutěž moc užila. Seznámila jsem se s některými litoměřickými zpěvačkami. Byly velice milé a ačkoli jsme se neznaly, pochválily mé zpívání, až jsem se divila, protože mě stres donutil udělat ještě víc chyb, než na školním kole. Dokonce jsem dostala od jedné milé paní čokoládu, prostě jen proto, že jsem si jí zrovna přála. Byla to skvělá zkušenost a já si soutěž hodně užila. Jsem ale na sebe velmi naštvaná, že svou trému nedokážu udržet pod pokličkou a je to čím dál horší.

V soutěži postoupily slečny litoměřické a roudnické a aby se neřeklo, tak i jeden prcek od nás (nechci říct, že nezpíval dobře, zpíval, ale byli tam jiní kandidáti, u kterých by se to čekalo spíš). Tomáš (můj učitel) mi později na hodině řekl, že se s oběma porotci velmi pohádal, protože hodnotili svorně a dost neobjektivně, samozřejmě pro svoje vlastní žačky. Když měli hodnotit naše zpěváky, ani nedokázali dost dobře vysvětlit, proč jim dávají tak málo bodů. To mě moc zamrzelo. Ještě víc mě to ale zamrzelo, když mi Tomáš řekl, že postup mi utekl jen o pár setin bodů. Kdyby náhodou někdo z postupujících onemocněl, jsem náhradník do krajského kola, ale moc o to popravdě už nestojím. Je smutné, že takové velké soutěže vyhodnocují zaujatí lidé. A nejde samozřejmě jen o mně, ale třeba jeden můj "spoluzpěvák" Ruda si zasloužil daleko lepší ohodnocení, i na ten postup by měl. Naopak si myslím, že jedna holčina, která to absolutně nezvládla, dostala hodnocení lepší, než by měla. Zkrátka lovosičtí učitelé byli pěkně naštvaní. Všichni.

Tohle všechno mě vlastně dovedlo k tomu říct si DOST. Chci se cítit dobře a nechci se stresovat. Ano, někdy je mnohem lehčí si něco takového říct, ale těžko se s tím něco udělá, ale někdy lze slova a myšlenky přeci jen uskutečnit. Naučila jsem se, že člověk se v ničem nesmí moc babrat. Když se budu celou hodinu uklidňovat, neuklidním se ani náhodou. Člověk prostě musí do situací skákat po hlavě. Zabavit se něčím jiným a pak prostě skočit. A důležité je sebevědomí. Nesmíš si říct: "Ne, to já neudělám, nemám na to," protože to je právě to, co tě stresuje. Nemusím si ani říkat: "Já na to mám a zvládnu to," ani to možná není to nejlepší, jako spíš: "Když se nebudu stresovat, zvládnu to." Stačí si to však jen říct, ale nebabrat se v tom, žádné "ale", žádné důvody, žádné přesvědčování se. A člověk pak zjistí, že to není zas tak těžké, opravdu nezní nadarmo přísloví, že "když se chce, všechno jde." Mám to osobně vyzkoušené a můžu garantovat pravdivost toho přísloví. Vím, že člověk už nepřikládá takovou váhu slovům, která jsou běžná a častá a tohle přísloví je jedno z těch profláklých, proto mu nechceme důvěřovat. Zvládnu všechno, když vážně chci, zvládnu a není důvod říkat si, že ne. O strach a stres přeci nikdo z nás nestojí, nikdo je nezval, nikdo, tak ať si táhnou! Kéž je to i pro vás povzbuzením.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 25. února 2012 v 12:44 | Reagovat

Uvědomění je první krok ke změně - stres je dar, požehnání a důkaz toho, že pořád žijeme. Zároveň zaujímá místo nelítostného prokletí naší duše egem - což se ovšem dá změnit.

Gratuluju Ti a posílám čtyřlístek do zápasu se strachem! :)

2 Ebolin Ebolin | Web | 25. února 2012 v 13:59 | Reagovat

[1]: Páni, to jsem nevěděla, že stres se dá takhle popsat :-)

Já stres snad a nemám a pokud ano, tak si ho nevšímám.
Můj problém (nebo výhoda?) je v tom, že ve všem vidím něco dobrého.
O výtvarku se celá zamokřím, ale řeknu "To uschne".
Prostě ve všem vidím něco dobrého, tudíž mě to tolik nerozhazuje.

No, ale tady jde o tebe.
Chápu to správně, že už studuješ bakalajdu poslední rok? (skleróza ;-))

Přeji ti, abys uspěla, jsi chytrá!
Také ti přeji, aby i ve zpěvu jsi vynikala, zrovna tak jako v mnoha dalších věcech.
Až dokončíš tohle bakalářské studium, půjdeš na magisterské? Nebo budeš pracovat? A když tak, tak jako co? (pokud to není příliš osobní...)
Já zatím školné neplatím, ale pokud se to zdraží, měla bych už teď šetřit :-D No jo, politika pitomá!

Tak hodně štěstí!
Čtyřlístek jsi dostala, tak ti posílám alespoň povzbudiví úsměv :-)

3 Ebolin Ebolin | Web | 25. února 2012 v 14:06 | Reagovat

Jen, Mniško, (tenhle komentář klidně smaž)
ve třetím odstavci, v třetím řádku od zdola máš chybku, tedy myslím - nemá to být náhodou "stěžuji si na známky" ? Teda, pokud opravuji špatně, tak promiň ;-)
Samozřejmě se mýlím často, ale prostě mě to nějak zarazilo 8-O :-?

4 Vendy Vendy | Web | 25. února 2012 v 15:26 | Reagovat

Stres je zdravý, ale nesmí ho být příliš.
Zajímavé je, jak se člověk bojí víc, když je dospělý - a čím starší, tím opatrnější. Má to asi něco společného se zkušenostmi. Bát se je dobré, aspoň v některých případech - pokud jsme opatrnější ve skákání do vody, v přecházení silnice nebo zkoumání jeskyní, je to jen dobrá opatrnost.
Stres při vystoupeních asi mají všichni, mám dojem, že i letití a zkušení herci říkají, že trému před vystoupením mají vždycky, i když už odehráli třeba desítky rolí. Tréma v tomto případě je asi taky zdravá, znamená totiž, že si herec (zpěvák) uvědomuje, že nic není dokonalé a všechno se může zhatit. Ale přesto ji znovu a znovu překonává...
I ty to zvládneš. Možná jsi vystresovaná víc, protože toho máš víc naloženo - mimo soutěže máš totiž učení, zkouškové období (a gratuluji k úspěšnému zvládnutí!) a ještě navíc bakalářku. Až se počet povinností sníží, nebo spíš jejich náročnost, možná i ta tréma poleví...
Vydrž! a přes nespravedlivé hodnocení v porotě víš moc dobře, že dobrá jsi byla.
A Dobeš? Pro toho mám přísně vybraná slova, stejně jako pro Drábka, Hegera a Kalouska. Jestli vaše škola něco organizuje, jdi do toho!

5 Mniška Mniška | Web | 25. února 2012 v 16:02 | Reagovat

[1]: Děkuji Ti moc za Tvůj čtyřlístek a gratulaci :)
Ale jinak si nejsem jistá, jestli Ti úplně rozumím. Souhlasím s tím, že stres je součástí každého z nás a že, jako většina negativních pocitů, i stres v sobě ukrývá něco dobrého. Myslím si, že nikdo se ho nedokáže úplně a nadobro zbavit a svým způsobem je to dobře, pokud nemám zrovna na mysli takový ten ohromný stres, který člověka někdy užírá jako pomalá rakovina, kterou nadměrný stres taky může způsobit. Proto nevím, zda bych ho nazvala požehnáním a darem, ačkoli uznám, že krapet stresu se někdy může hodit.

[2]: Nu, troufám si ale tvrdit, že to je možná trochu něco jiného, než jsem měla na mysli. Taky jsem optimista, a dokonce tak velký, že s tím moji cholerickou maminku dost rozčiluji :D Ale i přesto, že optimistka jsem, mívám problémy s trémou, jak už jsem ostatně napsala v tom článku. Jsou prostě v životě situace, které nelze přejít s klidem. Maturita, státnice, školní vystoupení, zpívání před lidmi nejen na oficiálních vystoupeních...ale jestli ani tak stresem netrpíš, tak ti gratuluji :) jinak, plánuji navazovat na magisterské studium, zase jednooborovou historii a uvidíme, jak se věci budou vyvíjet, abych na magistra teda vystudovala (s ohledem také na to zatracené plánované školné). Také moc moc děkuji za přání a čtyřlístek :)

[3]: Děkuju moc, hned si to opravím, to je ale ostuda :D v poslední době se mi tohle stává poměrně často. Já skutečně vím, že se v tom slově "z" nepíše, fakt to vím, ale nějak jsem si to při psaní neuvědomila, takže děkuji za opravu :-D hrůza...a nestalo se mi to poprvé

[4]: Ano, máš pravdu. Vlastně ve všem, co píšeš máš pravdu. Zvláště ten strach je přímo životně důležitý, protože kdybychom se něčeho nebáli, třeba šustění větývek v lese, neutekli bychom před nebezpečným zvířetem nebo člověkem a mohlo by to skončit smrtí.
Nevím, jak moc velkou trému mají jiní herci a zpěváci, věřím, že i v tomhle máš pravdu, ale rozhodně to na nich mnohdy není poznat, právě proto je to problém u mě, protože ten nadměrný stres můj výkon ovlivňuje :-D právě proto je na čase s tím něco dělat. Děkuji moc za podporu a za Tvá povzbuzující slova!

6 Jezurka Jezurka | Web | 25. února 2012 v 18:44 | Reagovat

Stres, nebo trému, myslím, že si tím projde každý. Někdo je na tom hůř, někdo líp. Já vím, nejlepší by byla za zlatá střední cesta, ale poruč si. Jo, poručit si můžeš, hlavní je, se poslechnout. To znám. Moje všechna 4 vnoučata někde zpívala. Ta Lada, co má dnes narozky, zpívala i sólo, ale jen ve školním sboru, ale moc krásně. Její bráška taky, ale ten to psychicky nezvládal. Děti od dcery obě - Terezka ((18) i Tom (skoro 15) dosud zpívají ve sboru na gymplu a Terka i hraje na flétny a klávesy. Moje dcera také chodila do hudebky, hrála krásně na klavír. To bych vydržela poslouchat dlouho, dlouho a krásně bych si přitom pobrečela. Já věřím, že Ti to ten stres trošku kazí, ale TY TO ZVLÁDNEŠ! MUSÍŠ! Budu Ti držet palce! A to je asi také důvod, proč ses někdy nepřihlásila do soutěže, jako třeba probíhá teď?! :-)

7 Lawiane Lawiane | Web | 26. února 2012 v 10:11 | Reagovat

joj, stres tě vždycky překvapí, když ho nečekáš, tak přichází nejraději :D alespoŇ u mě. Mě stačí, když mám něco nahlas přečíst před ostatními a už mám nervy, ale třeba naopak, na závodech s koněm jsem čekala, že to bude děsný stres a je to úplně v pohodě, ale to bude nejspíš tím, že na to člověk není sám, ale má tam toho zvířecího parťáka. :-)

8 pavel pavel | Web | 26. února 2012 v 11:00 | Reagovat

Já tedy nemám na stres nervy, u mne je spíš negativní a soutěže rád vůbec nemám. Až se někdy zase vydáš na Vyšehrad řekni, třeba mi tam i bez stresu zazpíváš. :-D

9 Beatricia Beatricia | Web | 26. února 2012 v 11:11 | Reagovat

Nesmírně zajímavý obsažný článek. Já se snažím proti stresu bojovat svým mottem, které mám v záhlaví blogu: Nevzdávej se, bojuj, dokážeš to!
Děkuji ti za hezkou pochvalu a svěřím ti mé tajemství: Já ty nápady nevymýšlím, na to jsou jiní borci programátoři a grafici. Já jsem jen věrný kopírák. Ale i to mi dá zabrat. :-)

10 Ebolin Ebolin | Web | 26. února 2012 v 12:05 | Reagovat

[5]: S maturitou na mě nechoď :-D (můžeš se plížit jako had ;-))
Jinak, každý dělá chyby! Kolikrát já se přímo svými chybkami klepu :-?

11 Lucie Lucie | Web | 26. února 2012 v 17:53 | Reagovat

Vůbec se mi nelíbí nespravedlnost poroty v pěvecké soutěži, to zkrátka není fér! :-? Gratuluji ale k první ceně a k prvnímu místu v soutěži bez postupu, alespoň něčím Tě potěšili viď :-) Věřím, že kdyby porota nebyla tak zaujatá a nespravedlivá, měla bys Ty i ostatní od vás lovosických šanci na úspěch... :-)
Já a stres, to je něco, s čím si také lámu hlavu... Totiž u mne to ani není tak stres z určité situace, ale stres a obava z toho, že se při jistých situacích a chvilkách zčervenám jak rajče... Červenání mě hrozně trápí a to už asi od 7. třídy gymnázia... tak ve třeťáku mne to celkem opustilo, ale teď na vejšce se to zas vrátilo a já jsem z toho nešťastná. Červenám se i při okamžicích, kdy k tomu nemám vůbec žádný důvod, jsem z toho opravdu zoufalá... Myslím si, že jsem celkem dominantní člověk, nedělám si z věcí velkou hlavu, všechno beru s nadhledem, ale to červenání mi to dost stěžuje... Snažím se proti tomu postavit, ale moc se mi to nedaří... Říkám si, že to snad časem opadne, doufám v to... :-) Uvidíme :-)

12 helenasychrova helenasychrova | E-mail | Web | 27. února 2012 v 15:13 | Reagovat

V první řadě si musí člověk uvědomit,že na světě neexistuje nespravedlnost.To znamená,i když vám bylo z vešeho hlediska ublíženo,tak ale na druhé straně se to těm porodcům vrátí,ale v jiné formě.Rozumíte mi?

13 Lucerna Lucerna | Web | 27. února 2012 v 21:47 | Reagovat

Trema je mrska, bojuj snu! Chcela by som ta pocut spievat, musi to byt krasa :-) Zaujatost je snad vsade, je to moda.. lepsi je nezaujaty kritik, ako zaujaty pochlebovac :-D

14 Berry Berry | Web | 28. února 2012 v 19:49 | Reagovat

Dneska jsem objevila letáček, když jsem šla poděkovat docentovi, že ten týden probíhá...
S tou trémou ti více než rozumím, páč když hraju na klavír, posledně jsem se dostala do jakéhosi stavu bezvědomí, kdy jsem absolutně netušila, copato že mám hrát, něco ty prsty udělaly a, pak jsem doklopýtala na židli a sesula se :-D.
Moc gratuluju, moje paní učitelka říkává to samé, když sedí v porotě. Mě třeba nikdy na soutěž nepřihlašuje, že ví, jak to asi dopadne a kdo by se přece s tou jednou skladbou (dvěma, třema) dřel další 4 měsíce, když může hrát jiné :-D.
Držím palce s bakalářkou, věřím, že to dobře dopadne ;-).

15 a a | Web | 1. března 2012 v 12:39 | Reagovat

Strach před zkouškami jsem mívala (a měla bych) taky. Ale stres jinak neřeším..jedním uchem tam a druhým ven...Když nejde o život, jde o h.... říkával můj otec. A tak optimismu zdar. :-D

16 Mniška Mniška | Web | 5. března 2012 v 22:18 | Reagovat

[6]:Pořád se nestačím divit tomu, jak nadaná Tvá rodina je, vy to máte prostě v krvi - básníte, zažíváte promoce, zpíváte a mnoho dalšího, to je senzační! A strašně moc děkuji za držení palců a za Tvá povzbuzující a úžasná slova!
Jinak jsem se jednou zúčastnila, ale ten stres mě opravdu tak zákeřně "načapal na švestkách", že se ani nedivím, že mě nevzali :) Nejvíc mě na tom štvalo to, že jsem zklamala sama sebe a že to byla jen a jen moje vina, že jsem nepostoupila

[8]:Teď bych ti řekla, že si klidně troufnu, ale nevím, jestli by mne zdi vyšehradské nakonec uslyšely zpívat :D

[9]: To motto je sympatické a jestli je tvůj život v souladu s ním, musí to být perfektní, a proto blahopřeji :)
Jinak nemáš za co, líbí se mi, jak pracuješ s grafikou, na mém obdivu to nemůže nic zkazit :)

[11]: No, podle toho, co říkal můj učitel, tak bych asi opravdu šanci měla, ale jak jsem psala v článku, nasekala jsem ve svém zpěvu dost neomalených chyb a mně v tu chvíli přišlo to ohodnocení spravedlivé a naopak mi přišlo, že i to první místo bez postupu je pro mě až moc velkorysé. Ale moc děkuji za Tvou gratulaci.
Ani nevíš, jak moc ti s tím červenáním rozumím. Možná, že to nemám tak strašně moc jako ty, ale mám s tím také problém. Já se jinak nerada maluji, ale když mám ve škole nějaký výstup, mám koncert nebo zkoušku, tak mě to donutí se namalovat, protože se mi do tváře nahrne tolik krve, že nejprve začnu mít červené fleky a nakonec zrudnu celá a lidi se mi vážně smějí, protože to vypadá opravdu bizarně, nejde si toho nevšimnout. Mám s tím problém, ale neřešila jse mto dosud jinak, než že jsem si dala na obličej make-up, který to jakž takž dokáže zakrýt. Doufám, že se Ti to podaří eliminovat!

[12]: Děkuji, rozumím tomu a věřím v pravdivost těchto slov. Nicméně ani není v mém zájmu se na někom mstít nebo něco takového, beru to jako hotovou věc, která mě sice kapánek zamrzela, ale život jde dál. Určitě bych si nepřála, aby přišla nějaká odplata.

[13]: V tom máš naprostou pravdu! :-D No, hele, co ty víš, naplánujem nějaký blogový srazík a pak třeba budeme zpívat do aleluja! :-D

[14]: Páni, až takhle? A já myslela, že má tréma silnější být nemůže. Ale koukám, že opak je pravdou. Doufám, že tě to netrápí příliš často a nějak hodně. A moc děkuji za Tvá milá slůvka!

[15]: Pravda pravdoucí! Nechť vládne optimismus :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama