V rozpustném těle svíčky - z cyklu Fascinací otevřená pusa

19. února 2012 v 12:57 | Mniška |  Cyklus Fascinací otevřená pusa
Moje maminka, jakožto přísná vychovatelka neposlušných a nemravných dětí základní školy, si teď užívá zbytek svých jarních prázdnin. Takže nemá, co dělat (ona mi sice tvrdí, že už jí nebaví, jak musí pořád něco dělat, ale já si jinak neumím vysvětlit to celoodpolední válení se na gauči - nic ve zlém, mami, ale pravda je pravda) a tak jí občas napadne něco zajímavého - na její poměrySmějící se. Momentálně propadá mánii vonných svíček. A proč ne, já jí to nemám za zlé, vždycky jsem byla vášnivá pyromanka, která svými ohnivými hrátky obětovala nemálo svíček (asi bude něco na tom, že jsem ohnivé znamení). A tak se tak dívám na tu svíčku - kromě toho, že čichám tu její překrásnou vůni - a ptám se, jak je možné, že ta samá látka dokáže existovat ve všech skupenstvích.


Já vím. Napadají mě pořád tak dětské otázky. Už na základce jsme se přeci všichni učili o tom, že voda je taky frajerka a dokáže si měnit skupenství podle teploty. Jenže já se ptám, jak je to možné. Jak je prostě možné, že je to možné? Když to sledujete očima, nepřipadá vám to zvláštní? Magické? (Už jasně předvídám, že některé z vás jistě napadlo i slovo "úchylné", když se na něco takového ptám - mamka mě pořád napomíná, že s ní nemám mluvit moc filozoficky a evidentně jí to leze na nervy).

Chtěla bych se ještě zeptat, jak je možné, že něco prostě voní, co to může způsobovat? Svět je fascinující i v jeho vlastních zaběhnutých pravidlech a banalitách!

Momentálně mě velmi zajímá, co způsobuje změnu skupenství, svíčky konkrétně.

Ale asi se ptám špatně, je jasné, že nejprve se musím zaměřit na všeobecný svět fyziky a teprve pak se začnu šťourat v samotné svíčce. Vím, že ve všech látkách, ať jsou v jakémkoli skupenství, jsou molekuly, které se neustále pohybují, ale jednotlivá skupenství se navzájem liší vzdálenostmi molekul a jejich vzájemným silovým působením. Pak je tu samozřejmě otázka teploty, která hraje taktéž důležitou roli. Myslím, že nemusím připomínat, že vysoké teploty dokážou roztavit těleso a způsobit vypařování kapaliny, naopak ty nízké zkapalňují a nechávají kapaliny ztuhnout. Jedná se ale vždycky o totožnou látku, protože má stále stejné složení.

Když se dívám na hořící svíci, vlastně můžu vnímat všechna její skupenství najednou, a to je to, co mě na tom fascinuje nejvíce: pevné tělo svíce, na jejímž vrcholu je jakýsi malý "bazének" se svou vlastní kapalinou, která se vytrácí ve vzduchu. Navíc u svíčky dochází téměř ke všem procesům změnám skupenství - když svíčka hoří, její tělo taje a ta se poté vypařuje, když svíčku sfouknete, začne chladnout, vytvořený plyn zkondenzuje a kapalina začne tuhnout. A na světě je už zase jen pevná svíčka, která ovšem strávila sama sebe a svou vlastní funkčností se likviduje.

Když tělo svíčky taje, ohřívá se a přijímá teplo. Pevná látka obsahuje částice, které jsou uspořádány v mřížkách. Když dodáme teplo, částice se začnou pohybovat rychleji a vyměňují si svá místa, tím dojde k narušení vazeb v mřížce. Kapaliny žádnými mřížkami nedisponují, jejich molekuly kmitají kolem jedné rovnovážné polohy, z níž ale můžou uniknout a zaujmout tak jinou polohu. Částice plynů jsou od sebe relativně daleko a nepůsobí na sebe přitažlivou silou. Takže když se kapalina vypařuje, je zřejmé, že v tom mají zase "prsty" molekuly a že zase musely udělat nějaký krok od sebe. Když vlastně vezmete celý ten proces, tak si všimnete, že rodina molekul zpřetrhává vazby a její členi se sami se sebou loučí, jestliže se rozhodnou vytvořit kapalinu. To se ale ještě mohou občas navštívit, ovšem pokud se rozhodnou přetvořit kapalinu na plyn, tak se musí od sebe odloučit i na několik dnů (ty dny neberte doslovně, tuhle alegorickou historku bych nazvala "lež pro děti"). Čili molekuly se od sebe vzdalují a pokud to chápu správně, tak se i zrychlují, což je vlastně logické, když na sebe nepůsobí vzájemnými silami a mohou si lítat, jak chtějí (samozřejmě brát s ohledem na slovo "téměř").

A pak, když sfouknu svíčku a odeberu jí tím teplo, s fascinací sleduji, jak se kapalný vosk zase stává součástí svého pevného těla. To jdeme zase obráceně. Z plynu kapalina - kondenzace a z kapaliny do pevného stavu, čili tuhnutí. Naše rodina molekul se nakonec zase shledá a má to i svůj šťastný konec. Jen si teď tak říkám, co dává ohni tu energii, která způsobuje, že hoří a sálá teplem? Vím, aby věci hořely, musí k tomu mít kyslík, bez kyslíku nic nehoří, takže kyslík zřejmě dává ohni své živiny a předává mu svou energii. Nejprve oheň oživím, potřebuji ho něčím vytvořit, plamen už se pak jen živí. Také ale jistě záleží i na materiálu toho, co hoří, protože přece nemůže hořet nic, vždycky se plamen musí něčím živit, ve vakuu se plamínek nezrodí (i když, co by chtělo ve vakuu vůbec žít? Musí tam být nudný "život", když tam není zhola nic - ačkoli kdybych ho vytvořila třeba ve skleničce, dejme tomu, asi by do vakua pronikly nějaké molekuly, pokud se nemýlím, a to už by nebylo vakuum - dobře, vakuum asi nejde "vyrobit", takže to znamená, že neexistuje a vakuum je jen vymyšlená teorie - samozřejmě mě opravte, pokud se mýlím, tady vycházím čistě ze svých dedukcí).

Vraťme se ale krátce k tomu materiálu. Z čeho je vyrobená svíčka? Samozřejmě z hořlavého materiálu, nevyjímaje knot, je to především včelí vosk, parafín (získáván třeba při destilaci ropy), tuhý tuk, stearin (z rostlinných nebo živočišných tuků), svíčkový gel.

Velmi zajímavý je proces tuhnutí, který probíhá u svíčky vcelku rychle, přesto však člověk pouhým okem nezaznamená jednotlivé fáze tuhnutí (můj dnešní experiment). Na proces se musí divák dívat "z dálky", nikoli nepřetžitě, aby byl pro nás proces viditelný.

A další má dedukce: když se svíčka ve výsledku vypařuje a je opatřena i vonnými látkami, pak ta látka, jež se ve svém konečném procesu vytrácí ve vzduchu, je roznesena těmi molekulami, které se od sebe začnou vzdalovat a mají tak větší prostor pro svou "expanzi" vzduchem, proto svíčka nebo olejíček do aromalampy voní ještě intenzívněji, když se vypařuje a když mu oheň dodá svou energii.

Na začátku tedy byla otázka. Otázka na dnešní poměry příliš dětinská. Ve skutečnosti ale ve své podstatě není až zas tak "hloupá", je ale potřeba zeptat se na odpověď, kterou chci znát, trochu jinak. Fyzika nakonec přeci jen může být zábavná a navíc nasytila mou hladovou zvědavost a touhu po odpovědích.

Ten svět je ale tak zajímavý!

Proces tání

Proces tuhnutí

Procesy změny skupenství látek
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 19. února 2012 v 13:47 | Reagovat

Jé, tak to by se mi také líbilo :-) Taková vůně, hned bych se uvolnila...
Bohužel, známe ty naše rodiče a tak mi to nedovolí ;-) :-?

Moje mamka měla také teď jarní prázdniny, které tráví (ještě se nevrátila) s kamarádkou v Mšených lázních :-)
Já je mám až od 27. super - budu doma sama :D

2 Berry Berry | Web | 19. února 2012 v 15:00 | Reagovat

Já jsem děsná pyromanka, jen když jsem s dětma na chatě a v noci nespím, páč musím přikládat, už mě to tolik nebere...
Ale doma zapalujeme svíčky pořád a pořád s bráchama něco pálíme 8-) Velice zajímavý článeček. Občas pochybju, že studuješ "jen" historii.

3 Vendy Vendy | Web | 19. února 2012 v 22:23 | Reagovat

To byl úžasný článek, kam chodíš na ty nápady?
Taky se občas zamýšlím nad úplně všedními a obyčejnými věcmi, které využíváme a říkám si zejména - kdo na to první přišel? Ať to bylo očko u jehly, suk u niti a nebo výroba nůžek. Šampony a mýdla a prací prášky. Valchu! Starý prací nástroj, který nepotřebuje elektřinu, ale poctivou ruční práci.
A svíčky k tomu patří taky. Koho prvního napadlo umotat knot a obalit ho ve vosku?
Zajímavé vyprávění, opravdu. Že svíčka hořením stravuje samu sebe, to víme. Že se teplem rozpouští a chladem tuhne, taky víme. A nikdo nad tím nepřemýšlí...
S jednou výjimkou, a to jsi ty! :-D
Děkuji za pěkný článek.
Mimochodem, viděla jsem v nedávném pořadu vyřezávané svíčky. Byla to pohádka, vypadaly jak z porcelánu a díky několika barevným vrstvám byly i pestrobarevné. :-)

4 Amelie Amelie | Web | 19. února 2012 v 22:59 | Reagovat

Parádní článeček...svíčky mám moc ráda. Vrátila jsi mne na chvíli do školy, do hodin fyziky a já jsi zavzpomínala na naše profesory, díky.

5 Přítel Přítel | 19. února 2012 v 23:02 | Reagovat

Nebudeš tomu asi věřit, ale než jsem se podíval na tvůj blog tak jsem si jednu svíčku zapálil. Teď tu sleduji plamínek jak si vesele poskakuje na své "nožce" (knotu) a napadla mě spíš daleko větší záhada (tedy alespoň pro mě). Jistě znáš staré petrolejové lampy a olejové lampy ve kterých je jen knot namočený do nějakého oleje či něčeho podobného (benzinový zapalovač). Jak je možné, že ten knot neprohoří k té oné tekutině a nevzplane požár "epických" rozměrů? Jak je možné že dokáže osvětlovat místnost mnoho hodin a knot je neporušen??? :-D  Téma tohoto článku jsme probírali někdy na základní škole ve fyzice a připoměl mi staré dobré časy nevinnosti a nevědomosti o světových problémech. Děkuji za něj a moc se mi líbit :-)

6 Fredy Kruger Fredy Kruger | 19. února 2012 v 23:21 | Reagovat

" Lze toto pochopit mozkem ?
... já spadl do kádě s voskem !
Dělají ze mne svíčky !
vše ve vnitř ... srdce  i plíčky
se v plameni svíčky rozpouští " !

... " Přesednem si !  zas vypouští !
takový puch ... no  ty vole " ....

Jossef Tschmout  opilý pod stolem
zamumlal  cosi o plameni....

" Ať neuprchne zas bez placení ;....
tušení mám, že močí " !

.... číšník jej nespouští z očí !

7 Lucie Lucie | Web | 21. února 2012 v 10:39 | Reagovat

Teda tys nás ale zavalila tolika fyzikálními ději a procesy, až mi z té fyziky na chvilku začínalo být špatně, jak já jí neměla na gymplu ráda!! :-D Né, nemyslím to vůbec zle, naopak, jsem ráda, že jsem se zas něco nového dozvěděla :-) To všechno už bych nejspíš ze školy vědět měla, ale když ty vědomosti tak rádi rychle utíkají zase pryč z hlavy... :-) A tak jsem je tam zase pěkně našťouchala zpátky! :-D
Na hořící svíčku se moc ráda dívám, dokázala bych se na ní koukat snad hodiny, je to fascinující jak plamínek plápolá sem a tam.. :-) Nemusím se dívat jen na svíčku, krásný je i oheň v kamnech... Máme kamna s průhledným sklem a tak se nám na oheň naskytne nádherná podívaná :-) Člověk když se na něj zadívá, tak je úplně jak v tranzu.. nedokáže se odtrhnout!
V létě zas moc ráda pozoruji oheň při pečení buřtů :-D :-) Člověk si tak drží ten párek na klacku, kouká do ohně... pak koukne na špěkáček a ten je úplně černý :-D
Oheň je zkrátka fascinující :-) Jen někdy umí udělat pořádné zlo..

8 Jezurka Jezurka | Web | 21. února 2012 v 16:04 | Reagovat

Ty jsi ale filozofka! Ale debatovat s tebou může být zajímavé a pro některé z nás i obohacující! Určitě by z tebe měl tvůj učitel fyziky radost! Vysvětlila jsi to krásně a poutavě! Díky! :-)

9 signoraa signoraa | Web | 22. února 2012 v 8:18 | Reagovat

Přiznávám se, že fyzika nepatřila k mým oblíbeným předmětům, na rozdíl od chemie, kterou jsem milovala. Článek je však velice poučný a téma báječně zpracované.
Jsem také pyroman, který je fascinován pohledem do plamene a když je ještě kolem navíc vůně, je to nádhera. Vonné svíčky si kupuji neustále. Ted' u mě na celé čáře vítězí veliká svíčka ve skle s vůní santalového dřeva. Krásně se u ní přemýšlí a relaxuje. :-)

10 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 22. února 2012 v 16:09 | Reagovat

Skrze fyzická vysvětlování jsi mi připomněla jednoho velepřemýšlivého pána, který je schopný mého bratrance hodinu mořit "vodou a jejími ponožkami" - jak sám přirovnal. Ponožky symbolizují skupenství a každé, údajně, nějak zapáchá.

Myslím, že kdybychom se mi dvě někdy potkaly, okolí by koukalo s otevřenou pusou :)

I já patřím mezi milovníky ohně. Přejíždím po plamíncích prstem, zhasínám svíčky rukou, mohu své oči nechat na tančících stínech salamandrů. :)

11 Mniška Mniška | Web | 25. února 2012 v 16:25 | Reagovat

[2]: Díky, sestro pyromanko 8-) . No, kdyby to bylo možné, klidně bych šla studovat nějakou všeobecnou VŠ, protože mě vážnězajímá všechno! :-D

[3]: Moc děkuju! Já nevím, prostě se dívám kolem sebe a spousta věcí mě zaujme, vždycky jsem byla strašně zvědavá a jsem pořád :-D nějak mi prostě nestačí vědět, že věci jsou a nevědět přitom proč a jak. Ty vyřezávané svíčky bych chtěla strašně moc vidět! Takovou bych ale určitě nezapálila :-D

[5]: No, popravdě, neznám odpovědi na tvé otázky, já jsem se totiž zaměřovala na voskové a parafinové svíčky, protože petrolejky a olejky fungují vlastně jinak, víš. Tam se procesy tání a tuhnutí nedějí :-D To je trochu jiná otázka. A navíc, co já vím, tak plamínek se snad ani nedostane do přímého kontaktu s tou hořlavinou, tam je to nějak oddělené.

[6]: :D já i kdybych snad napsala jen článek o papíru nebo o fixe, tak z toho uděláš vtipnou veršovánku. Klobouk dolů! To jsem se zas pobavila!

[7]: Děkuji! Je pravda, že ani já jsem nikdy nebyla na fyziku nějaký expert. Člověk, když ví, že se to musí učit, je to něco jiného, než, když ho něco vážně zajímá. Ale ano, sledovat plameny ohně, ať už na knotu, nebo v kamnech, je fajn. Ale bacha, někde jsem v nějakém filmu viděla, že když se moc dlouho díváš do plamene, tak z něj může vzejít nějaký duch, nebo démon! Tak pozor! :-D

[8]: Já také moc děkuji, takovou pochvalu si snad ani nezasloužím. Zkrátka mě hrozně zajímá, jak svět funguje, ať už na rovině biologické, fyzikální, metafyzické, filozofické.

[9]: Děkuji Ti rovněž, další sestro pyromanko. Jak už jsem psala, ani já nejsem žádný ohromný fyzik, ale když to člověka zajímá, dokáže se prokousat mnohýmačlověk nakonec zjistí, že ta fyzika ani není nějaká překážka, ale že může být i zajímavá :) ač to můžebýt k nevíře!

[10]: To zní zajímavě "vodou a ponožkami", rozhodně pěkná hypotéza :) stálo by za to ji rozpracovat.
A proč ne, můžeme se někdy sejít a popovídat si, co? ;-)

[1]: No, to se maminka pěkně měla :) taky by se mi chtělo do lázní...jej, jak by to ta moje záda potřebovala! :-D

[4]: Děkuji též! I já si vzpomněla na naše fyziky...jeden z nich mi jednou málem zapálil penál :-D

12 Berry Berry | Web | 28. února 2012 v 19:38 | Reagovat

[11]: Tak ji založíme, ni? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama