Radost na křídlech úsměvů

4. února 2012 v 1:51 | Mniška |  Nový vítr
Tento příspěvek bude hlavně velkým poděkováním mým starostlivým, přátelským a kreativním blogovým přátelům, kteří mě v posledních dnech obdarovali nejen básněmi a obrázky, ale hlavně svou ochotou udělat druhým radost.


Všímám si, že když v poslední době někomu přeji k narozeninám, svátku nebo k různým příležitostem, nezapomenu do přání přidat "dožadování se" toho, aby se dotyčný smál. Začínám úsměv považovat za něco opravdu moc důležitého, za něco, co dokáže pomoct lidem žít. A nejen "prostě", ale bohatě. A hlavně také proto jsem vděčná za jakékoli gesto, které dokáže ten jednoduchý projev radosti vyloudit na tváři. A přitom není těžké učinit někoho usměvavým, přesto dokáže úsměv prodloužit život, proto je tak vzácný, ač pro někoho všední. Úsměv sluší každému.


Jelikož jsem všude pozadu, je to teprve nedávno, co jsem si všimla, že po blozích koluje takovéto ocenění, které udělují blogaři jiným blogerům, o nichž si myslí, že mají kvalitní blog. Pro mě je nesmírná čest, že jsem byla nominována pro převzetí tohoto ocenění. Takto mě nominovaly Ebolin a (Ta)jemná kaková, se souhlasem Lucerny.
Ebolin mě, Pauline a Lucii okomentovala slovy: "A další nesmrtelná trojice, nyní trochu mladší generace. Vy mi zase dodáváte odvahu žít, zkoušet nové věci, tak, jako to děláte vy!"
A (Ta)jemná kaková krásnými veršemi:
Věnuji ho Mnišce,
čisté jako déšť,
věnuji ho Mnišce,
která vdechla život slovům

Opravdu si cením vašich slov a vašeho udílení úsměvů! Děkuji vám!
Pořád přemýšlím nad tím, zda-li mám srdce také předat dál, protože jsem se k tomu zase přichomejtla jako slepá k houslím a zase pozdě, takže všechny, které bych chtěla nominovat, už nominovány byly. Jistě, ono se nic nestane, možná, že koneckonců, to taky udělá malou radost, a to za to stojí (prosím vás, nezohledňujte pořadí, pro mě jste jedničky všichni).
(Ta)jemná kakaová - určitě bych jí srdce nechtěla udělit jen tak na oplátku, i když jsem jí samozřejmě moc vděčná a ráda bych jí její gesto nějakým způsobem oplatila, nicméně, i kdybych ho od ní nedostala, řekla bych rozhodně, že si ho zaslouží, protože její blog je úplně jiná dimenze. Je to prostě takový malý ráj na blogové zemi, kde si člověk odpočine, ale také zapřemýšlí a zjistí, že už se dávno neocitá na Zemi. Její éterická slovní spojení a slova, která používá, mají mocnou sílu, všechno se zdá být mnohem krásnější. Taky se slovy umí zacházet jako Slečna básnířka. A za ten ráj dryád bych jí dala srdce.
Ebolin - ta by ode mě také dostala srdce, i kdybych ho nedostala já od ní a platí to samé o oplátce a vděčnosti, co jsem psala k (Ta)jemné kakaové. Na blogu Ebolin se mi zase líbí osobní pojetí. Ebolin je velmi mladá, ale už tak vyzrálá svými postoji, svým projevem a ambicemi. Je hrozně snaživá, jde si cíleně za tím, co chce, ale nikoli surovým způsobem. Velmi přitom dává pozor na ostatní, kterým prokazuje úctu a nechá si poradit. Ano. A komu je rady, tomu je pomoci. Kdo naslouchá ostatním, je moudrý. Takže srdce za blog, který neustále žije životem a jde neustále kupředu.
Vendy - na jejím blogu se vždycky dovím spoustu věcí a mnohdy si tím rozšiřuji své obzory. Zaměřuje se na širokou škálu věcí ze života a člověk v mnohém nalezne poučení. Ať už jsou to její úvahy, rady, typy, výtvory, upozornění, vždycky je v tom něco, co si člověk vezme k srdci a co ho nějakým způsobem obohatí. Je velmi rozumná a její texty nejsou krokolomné, ale korektní.
Lucerna - Tady také podotýkám, že Lucerna by ode mě srdce dostala i bez jejího milého souhlasu, protože i ona a její blog na mě dělá dojem. Lucerna je dívka velmi šikovná, podle mého i stojící pevně nohama na zemi a inteligentně uvažující. Její články vždy obsahují tak důležitou výstižnost tématu a hlavně jej obohatí svým osobitým vtipem, který mě baví natolik, že mám občas hlad po dalších jejích vtipných a trefných postřezích. Dokáže zářit v zapadlých koutech jako ta lucerna. A bonus navíc - souvislost s názvem blogu - Černy hrad a její přezdívkou Lucerna, má něco do sebe.
Berry - Berry je velmi dobrosrdečná, rozumná, i když mi občas připadá jako dítě. Původně jsem to chtěla nazvat naivitou, ale když se nad tím zamyslím, spíš to bude naděje a víra, co ji činí nevinnou, takovou dětinsky čistou a nadšenou. A právě naděje je to, co jí ráda přisuzuji, protože ji dokáže rozdat, stejně jako eufemismus a lásku. Nedokázala bych si ji představit naštvanou nebo prostě zlou. Srdce za blog, který čiší dobrotou, nadějí a také spoustou vlastních psaných výtvorů.
Jezurka - na jejím blogu se mi líbí, že se tam cítím dobře, prostě jako u té správné babičky (doufám, že to nebudeš brát nějak negativně, myslím to výlučně pozitivně), kterou tak nějak postrádám. Její blog je také taková všehochuť a ve všem tam vidím moudrost, vlídnost a poučení.
Lucie - vždycky se mi líbila ta vánoční atmosféra, která u ní vládla s předčasem, ale s veškerou zapáleností. Je velmi šikovná a jsem fanoušek jejích výtvorů. Někdo má zkrátka talent. A ten talent je vidět.
Tereza Matoušková - i když si ocenění ode mě nejspíše nevyzvedne, protože nevím, zda dochází ke mně na blog, ovšem já o tom jejím vím. A ačkoli třeba ona o tom mém možná ne, nechci tady obdarovávat jen lidi, kterým bych se mohla zavděčit, ale zkrátka udělit, podle mého uvážení, spravedlivě toto ocenění. Tereza vede svůj blog jako profesionální spisovatelka a podává pomocnou ruku novým začínajícím spisovatelům a já jsem velmi nadšená z toho, že existuje i někdo, kdo se nad ostatní svými úspěchy jen nepovyšuje, ale naopak se snaží své zkušenosti předat dál. Ocenění jí nechci udělat jen za její ochotu pomáhat, ale samozřejmě celkově hodnotím její blog, který vede korektně a se spisovatelským umem.
Dincie - také nevím, zda ke mně dochází, ale tady je snad úplně jasné, že ocenění "Beautiful blog" by ji nemělo minout, protože, jak ona umí čarovat s designy na blog, to je něco neuvěřitelného! Ta holka má úžasnou fantazii a umí ji protknout do síťových pavučin internetu bez nejmenšího zaváhání. Pamatuji, že když jsem poprvé vkročila k ní na blog, oči mi zazářily úžasem.
Edith Holá - pravděpodobně taky nebude vědět o mé nominaci. Ale nevadí. Považuji tuto pisatelku za velmi schopnou a starostlivou vůči svým čtenářům. Neznám ji tolik, abych o ní dovedla říct něco víc, pořád mi její osobnost připadá jakoby zakázaná, ale považuji její blog za hodný ocenění.
Amelie - Amelie je bytost hodná obdivu. Přičítám jí k dobru už jen to, že beze studu a bez přehnané netečnosti vede svůj blog, který je plný převážně rodinných fotek, jež dokumentují život s autismem. Myslím, že málokdo by se "chtěl chlubit" svým těžkým životem na internetu. Amelie navíc musí snášet i kritiku od lidí, kteří nemají nic lepšího na práci, než kritizovat něco, co sami neznají a nechápou. Je v tom odvaha (rvát se se životem, k tomu je zapotřebí velká dávka statečnosti), trpělivost, naděje a láska - láska, která hory přenáší. A já jí obdivuji. Skládám jí tím poklonu, protože dokázala, že je velká bojovnice, která se nevzdává.
Signoraa - Její internetové toulky po krásných místech v Čechách si vždycky užívám. Nevím, jak moc jsme od sebe věkově vzdálené, ale při pročítání některých jejích článků narážím na názory, které jsou téměř totožné s těmi mými, nebo na pocity, které bych bývala měla na jejím místě také. I zde nalézám poučení na základě jejích zkušeností se životem. Její životní příběhy by vydaly snad na knihu, protože jsou velmi zajímavé. Navíc se často velmi pobavím.
Pavel - Příliš nenavštěvuji stránky fotografů. Ne, že bych nechtěla, ale za prvé fotografování moc nerozumím a za druhé se se mnou fotografové nemají moc potřebu bavit, nejspíš proto, že sama fotografický blog nevedu. Nicméně alespoň jednomu z fotografických blogů jsem věrná a alespoň jeden fotograf se se mnou baví :) Nicméně jeho fotky se mi líbí čím dál víc. Dokumentují převážně život kolem nás a také zajímavé lidi. Někdy k fotografiím přidá i zajímavé postřehy, názory a pod článkem se hojně diskutuje.

Líbí se mi, že každý má svůj osobitý styl, každý vede svůj blog jinak a po svém. Každý blog je přesným odrazem v zrcadle svého majitele a když si představím každý z těch blogů, hned vidím i osobnosti autorů. A to je na tom to, co se mi líbí. Jak jsme každý jiný a umíme to vyjádřit osobitým stylem. Ale najdou se mezi nimi i společné prvky, například úcta k druhým a laskavost, otevřenost.
Tak, teď ještě budu pokračovat těmi "sladkostmi", které jsem ještě dostala.
Ebolin měla nedávno narozeniny a místo toho, aby počkala na to, co od koho dostane, chopila se rozdávání dárků sama :) Vytvořila opravdu spoustu krásných obrázků s mnoha pěknými verši, mně konkrétně:
Dávám ti klíč přátelství,
který uchová naše tajemství,
Voní a září na pohled,
ten květ, co nikdy nezbled´.
A na všem si dala moc pěkně záležet. Ještě jednou moc děkuji! Bylo to od Tebe moc milé a zároveň vážně krásné!

Dincie před Vánocemi pořádala soutěž, takovou hádanku. Měla jsem to štěstí a uhodla jsem, že zobrazený detail čehosi, byla ve skutečnosti žabí kůže. A toto jsem dostala za odměnu:
A klikačku

Takže také moc děkuji za krásnou cenku!

Ještě je tu milý diplom za účast v soutěži u Lucerny "doma", za nějž také velmi děkuji!

Netěšily mne od vás jen obrázky a dárky, ale také slova, která jste na můj účet napsali. Například (Ta)jemná kakaová, která mne vítala svým "Mniško, vítej zpět!" přímo pod záhlavím svého blogu. A také zase Ebolin, která mou přezdívku psala do svých článků opravdu často.

Páni! Dostala jsem toho hodně, uff! Až je mi z toho horko! A to jsem byla takovou dobu pryč, neaktivní a zkrátka jinde. A přesto jsem toho dostala tolik! Až se začínám stydět za to, že jen přijímám a nedávám. Říkám si, že až to budete nejmíň čekat, tak na vás něco narafičím, ať si taky užijete nějakou tu dávku úsměvu. A nebude se jednat jen o mé "držkopádné" životní těžkosti.

Chci vám prostě jen říct, a nejen těm, kteří mě obdarovali, ale prostě všem, které považuji za své blogové přátele (tzn. ty, které prostě navštěvuji), že si vážím toho, že si s vámi mohu dopisovat alespoň takhle přes net. Doufám, a opravdu nad tím občas přemýšlím, že by bylo třeba hezké někdy s některými z vás navázat užší kontakt, třeba po poštovních písánkách nebo osobně. Všeobecně považuji internet za velké zlo, ale i toto zlo má své kladné stránky v podobě blogových kamarádů. Možná se to někomu bude zdát přinejmenším podivné, že nazývám lidi, s nimiž jsem se nikdy naživo neviděla a jen si s nimi dopisuji, za své přátele, ale věřte mi, že slovo "přítel" nepoužívám jen tak nadarmo a rozhodně jím neplýtvám. Když napíšu článek a pod ním se objeví spoustu pěkných komentářů, hned mi to dodává motivaci ještě něco napsat. Ačkoli mám strašně moc práce mimo blog a nestíhám, nejradši bych tu byla s vámi často a co nejdéle. Vždycky mi dodáte chuť psát víc a víc. Mám tu prostě pocit pochopení a porozumění a jsem taky vděčná, že čtete ty nesmysly, co sem občas naflákám :)

Děkuji Vám!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 4. února 2012 v 7:53 | Reagovat

Ano, úsměvy jsou důležité, to s tebou souhlasím :-)
Mně stačí k úsměvu málo - pěkné počasí, dobrá známka, povzbuzující komentář, ... :-)
Dokonce i tenhle článek mi úsměv vykouzlil :-)
Tím, čím jsem se u Beautiful kolování vyjádřila bych k tobě samotné řekla "Ta, co mi vždy poradí nebo je ochotná pomoci, ta, co svými magicky vyťukanými písmenky dokýže pohladit nejen u srdce,..."
A moc ti děkuji, jsem ráda, že jsem ho dostala, neboť ten důvod, který jsi napsala mě velice potěšil :-)

Co se týče toho dárku ode mě, je to jen malé překvapení pro ty, bez kterých si blogování neumím představit 8-)
(Ta)Jemná Kakaová tě musela opravdu postrádat, já samozřejmě také ;-)
Din rozdala pěkné dárečky, ona umí potěšit :-) Zanedlouho od ní dostanu design :-D

Neměj ten pocit, že nic nedáváš ;-) Mně dáváš opravdu všechno jen tím, že tady na blogu jsi a já tě poznávám :-) ;-)

Měj se krásně !

2 Amelie Amelie | Web | 4. února 2012 v 10:19 | Reagovat

Gratuluji k ocenění. I mně stačí k úsměvu málo. Usmívám se každý den, i když jiný by už asi dávno brečel. Ale proč? Život je i tak  krásný a to negativní k tomu patří. Nehledě na to, že i to negativní má svůj smysl...při hlubším zkoumání po nějaké době zjistíme, že mělo pozitivní dopad.
Usmívej se, Mniško.
I já jsem ráda za Tvé internetové přátelství.

3 Amelie Amelie | Web | 4. února 2012 v 11:15 | Reagovat

Děkuju. Ano, anonymové jsou na mé práci s blogem to nejhorší. Cca obden mi někdo napíše sprostý anonym a já už je v 99 procentech na blog nepouštím, ale čtu je, mrzí mě to, bolí mě to a často mám chuť s tím praštit. ALE na druhou stranu vidím děkovné dopisy maminek postižených dětí, studentky pedagogických škol, asistentky ve školce a jiné, kterým blog něco dal... CHCI, aby se co nejvíc lidí poučilo o tom, co autismus je, to je mé poslání. :-)
Jsi fajn.

4 Vendy Vendy | Web | 4. února 2012 v 11:40 | Reagovat

To byl krásný usmívající se článek, plný milých slov a krásných obrázků.
Ze srdce darovaných, protože každý z těch obrázků byl vyráběn s láskou a s fantazií.
Gesto od Ebolin mě nadchlo. Viděla jsem před časem u Malého Chlupatého Stvoření, že kreslilo obrázky na přání (a téma), ale vyrobit prolínačky a montáže, dopsat texty a vymyslet básničky, a rozdat je svým blogovým přátelům v den svých narozenin, tohle dokázala jen Ebolin.
Ač jedna z nejmladších blogerek (a to neber, Ebolin, jako předhazování věku, ale spíš jako poklonu), má fantastické nápady a představivost. Prostě, v té holce něco je!
Dincie a (Ta)jemná kakaová. Postavila bych je na jeden stupínek. Jedna píše básně v próze, druhá je maluje. Obě kouzelnice, jedna se slovy, druhá s obrazy. Magické, nádherné, neskutečné.
Souhlasím s tvým popisem blogerů, které jsi ocenila, to vážně sedí. Lucii jsem objevila teprve loni, ale její blog mě nadchl, je fantasticky tvořivá a opravdu dělá (a miluje) krásné věci. Na jejím blogu vždycky dostávám záchvat kreativity a chuti něco dělat. Sice mě to brzy opustí :-D , ale Lucčin blog je opravdu inspirativní.
Lucerna - to samé. Líbí se mi jméno Lucerna a název blogu Čierny hrad. Evokuje ve mě představu tajemné hradní paní, která s lucernou v ruce vítá unavené poutníky a pohostinně je zve k návštěvě a přespání. 8-)
Ježurka - u ní je moc příjemně na blogu, to samé u Signory. Temnářku Terezu moc neznám, její blog se teprve chystám prolézt, jen vím že vydala knihu a byla u křtu další, kulíškovských pohádek, které má na svědomí zase Edit, další úžasná osoba, která se dokázala zakousnout, držet a nepustit a dovést něco moc krásného ke zdárnému konci.
Amélii bych vážně nejraději nadělila měsíční dovolenou někde v lázních nebo u moře, se zajištěním hlídání dětí, aby si mohla pořádně odpočinout, vyspat se, uvolnit se a bavit se. Její břímě je opravdu velmi těžké a málokdo si dovede představit takový život. (Ani já si to nedokážu představit, a to mám představivost dost velkou. Amélka je opravdu statečná.)
Pavel má bezvadné fotografie a líbí se mi, že fotí všechno co vidí, a taky že komunikuje se svými čtenáři. Tohle se mi líbí i u Tlusťjocha (na jeho webu jsi asi nebyla, ale má zajímavý styl komunikace s čtenáři. A myslím, že je velmi tolerantní a pohodářský a v podstatě milý člověk.) 8-)
Máš tu krásné dárečky, bezva ocenění a všimla jsem si, že ti posledních pár měsíců přibylo i pěkných pár komentářů. :-)

5 Jezurka Jezurka | Web | 4. února 2012 v 13:46 | Reagovat

Krásný, pozitivní článek, kterým jsi udělala hodně radosti! I já ti chci poděkovat za to, že se u mne cítíš dobře a klidně mne nazývej babičkou, jsem už babka a jedno vnoučátko navíc mi nevadí, spíš naopak :-D . To byl samozřejmě vtip, každý má svou, já vím. Ale jsi hodné a milé stvořeníčko, kam se ráda vracím! :-)

6 Le fille Ash Le fille Ash | Web | 4. února 2012 v 14:43 | Reagovat

Krásně jsi to napsala :-) Opravdu... Nehledě na to, že ty a tvůj blog si rozhodně všechna ta ocenění a diplomy zasloužíte, protože jste skvělá dvojka, ke které se ráda vracím ;-) Jen tak dál!

7 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 4. února 2012 v 14:50 | Reagovat

Ať žije smích, díky němuž lidstvo zatím nevymřelo na dlouhodobé deprese!
Štafetové srdéčko si beze sporu zasloužíš. Já sem moc ráda chodím, vždycky máš takový osobitý přístup plný optimismu a obrovského kouzla. Navíc Tě považuji za další citlivé, čili indigové dítě, nedbaje na věk :)
S Tvými nominacemi naprosto souhlasím, ale chvála na mne je opravdu přehnaná. I když rudé tváře náleží egu, stejně se budu červenat, skákajíce radostí. Děkuji :)

Ebolin dle mého zaujímá místo blogového štístka, Vendy zase jakési vrby.. konec konců, ty jsi je vystihla :)

A děkuji!

8 Ebolin Ebolin | Web | 5. února 2012 v 15:27 | Reagovat

[4]:Jé, vážně si to myslíš? :-)
Já jsem z toho úplně paf, že jsem vám udělala radost :-D

9 Lucerna Lucerna | Web | 5. února 2012 v 20:15 | Reagovat

Nadhera! Krasne si to napisala, radost citat :-). Vendy je take blogove slniecko, ze? :-D.
Sme na to podobne, aj ja na niektorych ludi ktorych uz nejaku tu dobu poznam a prirastli mi k srdcu, myslim ako na priatelov.. najuzasnejsie je, ze aj ked sa neobjavim, vy pridete ku mne sami :-D Urcite by som ich tiez chcela raz spoznat:). S uzasom som nedavno sledovala poburenie, ked som napisala v jednom komente ze som uvazovala o skoncim :-D. Potom som si uvedomila, bez blogovania si zivot uz neviem asi predstavit a keby aj.. tak nie bez svojich blogovich anjelov ;-) :-D
Svojimi slovami si ma velmi milo potesila, dakujem :D

10 Berry Berry | Web | 6. února 2012 v 13:32 | Reagovat

Mniško, v prvé řadě moc děkuji za krokodýlka (dorazil v pátek, ale pošťačka dělala, že nás nezastihla, přestože jsme byli doma, takže jsem si ho vyzvedla až dnes). Moc za něj děkuji i za milá slvoa v dopisu, šla jsme domů jako sluníčko, moc si toho vážím!
A také si velmi vážím ocenění a slov s ním svázaných. Jé, kdybys mě někdy viděla s bráškama, asi bys už viděla, jak vypadám rozzlobená :-D. Opravdu si toho strašně moc vážím...

11 pavel pavel | Web | 6. února 2012 v 13:42 | Reagovat

Děkuji že sis na mne vzpomněla a taky rád k tobě na usměvavý blog zavítám, protože stejně jako ty mám rád když jsou lidé k sobě laskaví a otevření. :-)

12 Ilmaq Ilmaq | Web | 7. února 2012 v 22:00 | Reagovat

Úsměv je velice důležitý.

13 Vendy Vendy | Web | 7. února 2012 v 22:13 | Reagovat

[8]: To si vážně myslím! 8-)
Tady je vidět, jak se ti tento dárek vrací - tys se svými dárečky udělala spoustu radosti a ta se obrací jako bumerang a míří zase k tobě... ;-)  :-)

14 Vendy Vendy | Web | 7. února 2012 v 22:15 | Reagovat

[9]: Zlatíčko, tys mě s touhle zmínkou načisto vyděsila! To víš že jsem ti musela hned napsat reakci...
Jinými slovy, opovaž se skončit s blogem! ;-)  :-D  :-)  8-)  :-P  :D

15 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 8. února 2012 v 2:50 | Reagovat

Vidíš a stavila jsem se. :-) Moc děkuji. :-)

16 Amelie Amelie | Web | 8. února 2012 v 14:31 | Reagovat

[4]: Děkuju. Moc hezky jsi to napsala. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama