Únor 2012

Ukaž světu svůj blog!

28. února 2012 v 22:15 | Mniška |  Turnaje

Je u mě nezvyklé přispívat za den několika články (za dnešek dva), ale nějak jsem si až pozdě uvědomila, že zítřkem bude končit soutěž vyhlášená na Srdci blogu.

"Ukažte světu svůj blog." Tak zněla výzva, jež se pro mě stala velmi lákavou. A proč ne, mohla by být zábava se zúčastnit. Několik nápadů jsem konzultovala s kamarádem (jehož můžete znát jako Přítele, když mi píše do komentářů) a musím říct, že některé jeho návrhy se mi opravdu moc líbily. Nakonec ale přišel jeden jiný, musím ale připustit, že bez Přítelových předchozích návrhů bych na ten poslední a definitivní sotva přišla. Takže tímto mu děkuji.

Anne Stokes

28. února 2012 v 11:43 | Mniška |  Tajemný altánek
Nejeden internetový surfař stahuje obrázky z internetu a nejeden z nich se zaměřuje na fantasy a gothic díla. Autoři úchvatných obrázků už je tolik nezajímají, hlavně, že je čím se kochat. Jsou ale k vidění takové obrázky, které stojí za to prozkoumat blíže a znát i jejich stvořitele, protože se častokrát mihnou kolem nás, nejen na internetu.
Řeč je o známé kreslířce Anne Stokes, která vytváří úchvatné fantasy a gothic obrázky. Anne je natolik úspěšnou autorkou různých fantaskních výjevů, že se s její tvorbou můžeme potkat nejen na internetu.

Život je jeden velký stres (?)

25. února 2012 v 11:15 | Mniška |  Nový vítr
Stres je můj přítel i nepřítel. Přítelem bych ho nazvala proto, že jsme spolu nerozlučně spjati už drahně let a ten prevít mě nechce opustit, i když bych mu dala nejraději košem, proto je také mým nepřítelem. Stres totiž dokáže hrozně ovlivňovat a na okamžik změnit člověka a jeho chování. Umí také ze skvělého zpěváka vytvořit jen průměrného nebo z excelentního studenta jen žáčka. Když ho necháme nás ovlivňovat, dostane se ke slovu někdo jiný a ten někdo to dokáže pořádně zpackat.

V rozpustném těle svíčky - z cyklu Fascinací otevřená pusa

19. února 2012 v 12:57 | Mniška |  Cyklus Fascinací otevřená pusa
Moje maminka, jakožto přísná vychovatelka neposlušných a nemravných dětí základní školy, si teď užívá zbytek svých jarních prázdnin. Takže nemá, co dělat (ona mi sice tvrdí, že už jí nebaví, jak musí pořád něco dělat, ale já si jinak neumím vysvětlit to celoodpolední válení se na gauči - nic ve zlém, mami, ale pravda je pravda) a tak jí občas napadne něco zajímavého - na její poměrySmějící se. Momentálně propadá mánii vonných svíček. A proč ne, já jí to nemám za zlé, vždycky jsem byla vášnivá pyromanka, která svými ohnivými hrátky obětovala nemálo svíček (asi bude něco na tom, že jsem ohnivé znamení). A tak se tak dívám na tu svíčku - kromě toho, že čichám tu její překrásnou vůni - a ptám se, jak je možné, že ta samá látka dokáže existovat ve všech skupenstvích.

Národ Terryho Pratchetta

15. února 2012 v 12:38 | Mniška |  Společenský sál
O Pratchettovi už jsem se na zdejším blogu několikrát zmiňovala. A ačkoli je to neznaboh a leckdy to vypadá, že má dojem, že jeho pravda je ta jediná správná, stal se mým oblíbeným autorem fantasy knih.
Pratchett je osobitý Angličan, který je znám zejména pro svůj převrácený humor a jinotajnou fantasy. Kniha Národ, která vyšla roku 2009, mě však překvapila. Je jasné, že tady už nejsme na Zeměploše, kde je magie naprostou rutinou a občas i velkou přítěží hlavně pro mágy. Tady jsme na Zemneploše zhruba na přelomu 18. a 19. století. Čas ovšem nehraje takovou roli jako prostor. Ocitáme se totiž na malém "necivilizovaném" ostrůvku jménem Národ.

Pytel ve tmě

12. února 2012 v 20:33 | Mniška |  Pergamen a brk
Tma jako v pytli. Měli bychom věřit tomu, že v pytli je vážně velká tma, protože co jiného by v nás toto přirovnání mělo evokovat? Je tam ale vážně taková tma? Když se řekne pytel, představím si ten klasický jutový pytel na brambory, co docela "kouše". Co já ale vím, tak ten disponuje takovými dírkami, že by v pytli ani Tma nezůstala...alespoň ne ta typická černočerná Tma. Jenže, když nad Zemí rozprostře Hádes svá temná křídla, zůstane Pytel osamocen a tmě napospas. Vyhnat ji pak může jen denní světlo. Záleží čistě na tom, v jakém čase vás do toho pytle zašijou...

Zvířatům neprodávám zvířátka(?)!

8. února 2012 v 20:02 | Mniška |  Pergamen a brk
Často máme pocit, že za všechno mohou ti druzí a nepřipouštíme si žádný podíl viny. Někdy ale ty druhé formujeme právě my, aniž bychom si to třeba uvědomovali. Jenže všechno souvisí se vším...

Ve světě imaginací

6. února 2012 v 23:09 | Mniška |  Společenský sál
Donedávna jsem se chovala a cítila jako malá holčička, která jen nemá dostatek času a prostoru pro svou hravost. A donedávna jsem poslouchala se slzou v oku písničky ze starých kreslených pohádek, nechala se unášet nostalgií dětství, ale i překrásnými melodiemi se slovy o nehynoucím přátelství, za které vždycky bojovali Starostliví medvídci. Úplně najednou se zase přihlásila ke slovu jiná z mých šesti osobností po poslechu relativně nového alba od Nightwish. A kdo by mě zase momentálně vídával v rockových šatičkách, určitě by se rozesmál při pomyšlení, že jsem to byla právě já, kdo ještě nedávno slzel nad kreslenými barevnými medvídky.
Ať už jste skalní fanoušci symfonicky metalové skupiny Nightwish, byli jste jimi, nebo jste jimi naopak nikdy nebyli, rozhodně nepřeskakujte tento článek, neboť si troufám tvrdit, že v tomto albu si téměř každý vybere to svoje. Pojďme se na něj podívat více zblízka.

Radost na křídlech úsměvů

4. února 2012 v 1:51 | Mniška |  Nový vítr
Tento příspěvek bude hlavně velkým poděkováním mým starostlivým, přátelským a kreativním blogovým přátelům, kteří mě v posledních dnech obdarovali nejen básněmi a obrázky, ale hlavně svou ochotou udělat druhým radost.