Rok naděje

21. ledna 2012 v 1:13 | Mniška |  Památníček
Čas je zvláštní "věc". Často mluvíme o minulosti, přítomnosti a budoucnosti, ale v dnešní době (což je další časový údaj) vystupují skeptici s tím, že čas je jen vykonstruovaný lidský přežitek, že je to něco vymyšleného a stvořeného pouze lidskou imaginací. Prý ve skutečnosti neexistuje a zase škatulkujeme. Už za vteřinu se stává přítomnost minulostí a pouhá setina sekundy nám přetváří budoucnost do přítomnosti. Vše se slévá dohromady. My žijeme v neustálé přítomnosti. Za nějakou dobu zapomeneme na věci z minulosti a o některých z nich už třeba pochybujeme, že se vůbec odehrály. Stroj času je logicky nemožné sestrojit, neboť by se kvůli němu odehrály v minulosti věci jinak a přitomnost, jak ji známe dnes, už by nemusela existovat. Boří to celé naše pojetí času. Existuje tedy vůbec? Avšak den se střídá s nocí a my stárneme, pozorujeme to. Asi je to právě jev, který jsme pojmenovali časem.


Na úvod jsem si dovolila filozofický odstavec, který mě tak spontánně napadl, jako když se mě zmocní mrákoty poté, co se nedopatřením praštím do kebule. Tento článek však nebude pojednávat o čase jako takovém, přestože je zajímavé zamyslet se nad ním. Snad tomu v budoucnu věnuji svůj samostatný článek. Dnes bude řeč o čase jinak. Již dvacet jedna dní žijeme v roce 2012 a já tomuto roku věnovala dosud jen jeden článek. Většina blogerů má už tuto část za sebou aneb shrnutí svého roku 2011. Beru to jako svou nepsanou povinnost, abych tak učinila také. Třebaže ale počítám s tím (tímto vás varuji), že článek bude dlouhý, chtěla bych být stručná. Délkou článku vyrovnávám blogerský dluh, jež můžete číst třeba po částech, pokud to bude nad vaše síly, nicméně počítejte s tím, že to bude ještě na nějaký čas to jediné, co vám dám číst. Zkouškové období stále neskončilo.

Obecně považuji rok 2011 za ne příliš šťastný, naopak ho pokládám za jeden z nejsmutnějších v mém životě, možná, že ho nominuji i na absolutně nej. Samozřejmě se odehrály i příjemné a radostné věci, v životě to tak chodí, že je člověk jednou nahoře a po druhé zase dole. Negativní zážitky jsem však toho roku vnímala ovšem velmi intenzívně a když už se odehrálo něco zlého, nabralo to rychlý spád. Šlo především o rodinné záležitosti a také o mě. Toho roku jsem se sebou opravdu nebyla spokojená.

Že jsem "nemehlné stvoření", na to už si mé okolí jistě zvyklo, bohužel na téhle vlastnosti, kterou mnozí mohou občas považovat za úsměvnou, asi nejde nic změnit a v tomhle se nejspíš nepředělám, i kdybych chtěla. Zjistila jsem také, že se neumím rychle a hlavně správně rozhodovat, většinou zvolím napoprvé cestu, které dříve nebo později začnu litovat, což se mi v roce 2011 nesčetněkrát potvrdilo. Mám pocit, jako bych "hloupla", protože příliš chytrého jsem za tu dobu nevymyslela a svých činů jsem litovala hodně často. Proto vyhlašuji rok 2011 za doslova Hloupý rok a ať jím zůstane, chci rok jiný a chci ho mít moudřejší, na ten předchozí házím hnůj nastřádaný z každodenních Adélčiných procházek po bytě. Vezmu papír, načmárám na něj magické tisíciletí 2011 a pošlapu ho svýma steelkama, pěkně mu to vrátím i s úroky!

Samozřejmě svou válkou s minulostí nechci pohřbít hezké zážitky, na které ještě jistě přijde řeč. Je to spíš takové uštěpačné vyřizování si účtů s číselnou mocností neznámé síly, jejíž součet jednotlivých čísel je 4.

Roku 2011 jsem nedosáhla všech svých cílů. Některých ano, především jsem překvapila sama sebe, že jsem v letním semestru posbírala 5 jedniček z ústních zkoušek, které mi vyhrály prospěchové stipendium. Někteří mí přátelé by si asi klepali na čelo. Vždycky jsem byla šprtna. A vždycky jsem se snažila mít, co nejhezčí známky. Tím pádem všichni, co mě znají, spoléhají na to, že dosáhnu možná i těch nejlepších výsledků. Je zvláštní, že i přesto sama sobě pořád tak nevěřím. Přece jsem taky člověk, chápete? A to, že jsem se vždycky snažila, neznamená, že prostě nemůžu selhat. Můžu a docela snadno...Ale i tak si kladu otázku, jak je možné, že mi lidé důvěřují víc, než já sama sobě, je to celkem zvláštní.

Tedy školní výsledek byl asi tím největším úspěchem roku 2011. Největším a nejzářivějším. Ale usnula jsem na vavřínech. Asi jeden a půl měsíce o zkouškovém období jsem se každý den skoro až mazlila se sešitama a očima oblejzala každé slovo z poznámek. O prázdninách jsem se od toho chtěla vzdálit, prostě vypnout. Ale vypla jsem na delší čas, než jsem to měla v úmyslu a než mi bylo příjemné. Doteďka nechápu, jak je možné, že jsem pramálo učinila pro bakalářku a pro povinnou četbu, když jsem si to tak jasně ukládala za povinnost. Samozřejmě se mi to teď mstí a až nyní pociťuji důsledky. Měla jsem 3 měsíce prázdnin. Ano, asi mi nikdo nemá za zlé, že jsem si je chtěla prostě užít po té neuvěřitelné učební dřině a jistě to chápete. Jenže, jak už jsem párkrát napsala, příliš volna mi nesvědší. Když nemám povinnost (a nejspíš i hnací motor stres) a mám přehlšel volna, najednou nevím, co s ním a pak přijde nuda. Zpočátku je neškodná a občas ji ještě lze zahnat, ale pak se kumuluje a to není dobré. V mém případě to má destruktivní následky.

Léto nezakončilo příliš pěkně, koupat jsem se byla za celé prázdniny asi tak pětkrát, po zbytek času léto rezignovalo a prostě se na Severozápadní Čechy vykašlalo. Nu, možná to nebyl případ jen naší oblasti. Nicméně, dlouhé chvíle, špatné počasí (rozumějte, déšť mám ráda, ale v období pro něj vhodné. Miluji všechna roční období, pokud se chovají tak, jak by se podle nás měla chovat), mamčiny nesčetné a tragické nauzey (těžké závratě), stres v rodině, hádky s pubertální sestrou, to všechno na mě velmi působilo. Začala jsem mít pocit vlastní zbytečnosti a až nepřirozeně dlouho jsem upadla do hluboké deprese, která bude asi po zbytek života mým velkým černým puntíkem v měsíčníku. Za rok 2011 jsem uronila strašně moc slz, až mi to přijde znepokojivé. Často jsem se cítila ukřivděně a přišlo mi nespravedlivé, jak se se mnou jedná. Jindy to byly mé vlastní chyby, které jsem si uvědomila a příliš brala k srdci a někdy to způsobila má přecitlivělost, kterou trpím vždy, když padám pod náporem stresu. Ve společnosti jsem se snažila být veselá, ne z pokrytectví, ale protože jsem to tak chtěla a protože to bylo mnohem snazší smát se s jinými lidmi. A právě proto téměř nikdo neví, jakou vnitřní rozervaností jsem vlastně trpěla.

Hlavně jsem si většinu věcí dávala za vinu a měla tak pocit vlastní neschopnosti a zbytečnosti. Sen dosáhnout moudrosti se mi vzdálil na hony. Ještě teď mám pocit, že to bude sta tisíce kilometrů dlouhá cesta.

Člověk ale časem pochopí, že deprese nikam nevedou a jen věci zhoršují, není to nic, po čem by člověk toužil, a tak jsem se snažila vzchopit a snažila se vymyslet plán "probuzení". Jedním z cílů bylo také vyvarovat se pro příště dalších takových depresí (tohle byla asi ta největší v mém životě, a to přitom konkrétní důvod neměla). Třebaže se menší smutky do konce roku 2011 vrátily ještě několikrát a slz proteklo ještě dost, program probuzení ve své podstatě zafungoval. Od října jsem se zase pokoušela žít svým fantazijním světem. V té době už jsem začala chodit do školy a jak už jsem si tu párkrát postěžovala, neměla jsem ze sebe dobrý pocit, protože jsem se začala věnovat blogu víc, než škole. V té době mi to samozřejmě nevadilo, naopak, našla jsem opět vášeň k tomu, psát články, jenže každá chyba se musí časem projevit a zase na své flákačské období doplácím právě nyní. Ale hlavně, že jsem se cítila být zase svá.

Jeden ze svých velkých cílů jsem ale nenaplnila; psát mimo rámec blogu. Už několik let mám rozepsaný román a mým snem je samozřejmě ho vydat. Bohužel, ačkoli jsem měla mnoho času hlavně o prázdninách, nebyla jsem schopná napsat více, než jen jednu kapitolu. S uměleckou tvorbou jsem vůbec pořádně nepokročila, velmi podléhám suchému a odbornému psaní z oboru historického a mám pocit, že umělecká stránka ve mně jaksi odumírá, čemuž bych chtěla samozřejmě zabránit, ale bohužel jsem už dlouho nenapsala nic, co by mě zase vrátilo do literárního světa. Tři čtvrtě roku na něco takového nemám čas a když už ho mám, není zase nálada. Pár zmrzačených výkřiků se objevilo na blogu, ale nepociťuji to jako něco, co by mě mělo posunout dál.

Nejenom tohle všechno mi udělalo z roku 2011 pěkně hnusnou kaši, kterou bych už nechtěla polykat. Koneckonců koukám, že jsem toho prozradila více, než jsem původně chtěla, i když to zdaleka není vše. Také jsem vynechala velké rozdělení Mládeže, do které téměř každý pátek docházím, na dvě části. To jsem také dlouho nechtěla překousnout. Jsem velký nestraník skoro ve všem a mé misky vah se jen zřídkakdy vychýlí ze svého harmonického poměru. Bylo pro mě velmi těžké vyrovnat se s tím, že se Mládež rozštěpila na dva tábory, přesto, že za to Mládež sama nemohla. Rozhodl za ně celý lovosický sbor starších členů, v němž panovaly neshody. Těžce ale nesu, že lidé, které jsem dřív potkávala pohromadě na jednom místě, se rozdělili. Jakožto jediný nestraník docházím na obě Mládeže a každý týden je střídám. Začínají mi ale trochu lézt na mozek rozdílné přístupy obou Mládeží v některých věcech a vnímání toho, kde a u koho jsou chyby, rozhodování se, kam jít, uvědomování si, že tady je větší sranda, ale tady se mi nelíbí tohle a tohle, prostě začínám vnímat rozdíly a hlavně obě Mládeže mezi sebou porovnávám.

To už je ale minulost. Ačkoli nerada slavím příchod Nového roku, stejně tak nějak věřím, že i ta hloupá čísla, která jsem vždycky především v matematice proklínala, můžou něco změnit. Možná je to spíš naděje, než víra a já doufám, že dvojka na konci toho našeho aktuálního čtyřčíslí by mohla zapůsobit na věci kolem nás. Takové to doufání v něco, co dokáže věci ovlivňovat. Samozřejmě, na to mám Boha, on věci dokáže změnit. Ale možná je trochu hloupé myslet si, že ta dvojka dokáže přimět Boha, aby změnil následujících 365 dní a nastolil jakýsi roční režim. On, podle mého, reaguje na aktuální stav věcí a na to, zda umí člověk věci přiznávat, prosit, odpouštět, na nás záleží. A proto spíš jen doufám, že ta neživotná dvojka by mohla něco dokázat.

A jak jsem vykročila do dva tisíce dvanáctky? Tak slavné to není. Od Vánočních prázdnin nedělám vlastně nic jiného, než to, že celé dny čučím do skript a lámu si hlavu nad tím, jak je možné, že si nepamatuji těch zatracených 107 stran formátu A4 na jednu jedinou zkoušku (zkoušek je 11). V tomhle případě doufám, že nebude platit "jak na Nový rok, tak po celý rok." Letos mám učební krizi a mám pocit, že mé učení je na houby. Slábne mi paměť? Nebo je toho tolik, že to můj mozek prostě pojmout nechce? Vejde se mi do té zvrásněné věci ještě vůbec něco? Nebo se špatně učím? Skutečně jen zřídkakdy dělám něco jiného, než že se učím a co z toho? Ty výsledky na to moc nevypadají...hlavně v písemných testech letos příliš neexceluji. Nemohu uvěřit tomu, že jsem to byla já, kdo od školy vymáhal prospěchové stipendium a kdo se ještě do prosince rozčiloval, že se jím ještě neobohatil...

Když už jsme u toho, něco vám povím, ať se zasmějeme. Ve středu jsem byla na zkoušce z moderních světových dějin. Ano, dostala jsem z nich jedničku, ale když to tak shrnu, učila jsem se na tento předmět skoro dva týdny (proč to někomu stačí dva dny?), stejně mám pocit, že si z toho všecko nepamatuji. Nicméně odpoledne jsem si šla ještě nechat zapsat zápočet do indexu (vysokoškolská žákovská) z jiného předmětu, který jsem tedy splnila. Pan doktor Tomíček. Atraktivní, věčně usměvavý a věčně sršící vtipem. Minulý rok mě nechutným způsobem označil za šprtnu (to jsem možná psala, bylo to při jedné zkoušce). Takže jsem za ním v tu středu byla. Až pozdě jsem si samozřejmě uvědomila, že celý náš rozhovor byla jedna velká ironie, se kterou se mi pan Tomíček posmíval. "Vy jste ten test určitě udělala na poprvé," spustil na mě, když jsem mu podávala index. "Ano. To víte, to jsem já, ta velká šprtna," rýpla jsem si do něj. Následně se pan doktor podíval na výsledky testu. Ten jsem udělala, jak se přesvědčil, ale ne za plný počet bodů (3,5 jsem ztratila), takže mé jméno bylo někde pod středem absolventů. "Šprtna? Ten výsledek tomu zrovna neodpovídá," popichuje mě. "To víte, mám letos hroznou krizi, moc mi to nejde" "Vážně?! A to znamená co? Že máte dvojky?" (Tuto poznámku jsem včas nepochopila.) "Ale já si nedělám srandu, já jsem vopravdu v hrozný krizi, já nevím, jestli mi selhává paměť, nebo jestli se špatně učím..." "Tak to evidentně," usmál se Tomíček ironicky při pohledu na papír s absolventy jeho testu. "No, tady koukám" - mrknul mi do indexu - "že jste dneska měla zkoušku." "No, a dostala jsem jedničku," prohlásila jsem takovým tím chlubícím se tónem. Neuvědomila jsem si, že jsem tím úplně podkopala svou obhajobu o tom, že mám krizi. Myslím, že o to Tomíčkovi vlastně šlo. "Hmm," zašklebil se, "Veselý?" "Ne, Šerberová," zažalovala jsem jméno své zkoušející. "Aha, tak to jste měla opravdu přísnou zkoušku," poznamenal Tomíček naprosto ironicky. Pak jsem odešla. V následujících chvílích jsem si uvědomila, jak pěkně nechápající vlastně jsem. Tomíček si ze mě dělal srandu a já jsem mu svým postojem dokázala, že jsem jedna z těch nejhorších šprten, jaké na světě můžou existovat. Vyznávala jsem se mu, jak jsem na tom blbě a přitom jsem na druhou stranu jen dokazovala, že jsem absolutně nemožná. Je vcelku normální, že většina lidí testy napoprvé nenapíše, člověk je pak vůbec rád, že test nebo zkoušku vůbec absolvoval a často je dotyčnému úplně fukáč, za jakou známku, hlavně, že to udělal. Já testy zatím zvládámpsát na poprvé (ale letos s odřenýma ušima), jedničku jsem taky dostala a lamentuju, jak nějakej pesimista, to pan doktor asi dost nepobíral a když se nad tím teď pozastavím, já taky ne. Asi jsem si prostě zvykla na svůj perfekcionistický přístup dosáhnout nejlepších výsledků, jinak to není možné a neberu to. Ale Tomíček mi tímhle rozhovorem dokázal, že jsem svým způsobem dosti malicherná a slovem "krize" označuji kraviny. Já osobně jsem to tedy myslela tak, že mám pocit, že ačkoli se do školy připravuji hrozně dlouho, často mi selže paměť a ten strávený čas pak považuji za zbytečný. Nu, nicméně, uznávám, že to asi hrotím víc, než je zdrávo, ale ačkoli to přiznám sobě, i vám, na mém přístupu se pravděpodobně nic moc nezmění :)

A když si teď po sobě čtu tyto odstavce, říkám si, že to spíš vypadá pěkně vychlubeně. Ujišťuji vás, že jsem chtěla pouze poukázat na svou "osobní tragédii" v mém podání. Tyhle řádky mě ale zase utvrzují v tom, že jsem fakticky nechutná šprtna :D Ale co...berte, nebo nechte být.

Snažím se odkopnout pesimismus z minulého roku a ačkoli nemám čas na to, co bych chtěla dělat, pokouším se udržovat si dobrou náladu. Pořád doufám, že i když mám teď "krizi", přinese tenhle rok více lepšího, než špatného. A určitě se o to musím pokusit i já sama. Možná, že existuje osud, ale věřím, že na mnoha věcech se podílí také má vůle a můj člověk a taky má snaha. Snažím se tedy vykročit pravou nohou, na které je koleno zdravé a zahánět chmury. Občas je to těžké, protože stres je velký nepřítel dobré nálady, ale ze skály do příkopu se mi padat nechce, to už se po těch kamenech radši s chutí do života pokusím vyškrábat nahoru, i když zrovna velký sportovec nejsem.

V nehmotném budoucnu se vznáší obhajoba bakalářské práce, státnice a v blízké budoucnosti také pěvecká soutěž, pořádaná ministrem kultury. Znám se a určitě něco zvrtám, musím se ale naučit, že to není důležité. Pokud se toho týká, měla bych se na všechny vykašlat, ať si každý myslí, co chce, hlavně, když nejde o život.

Co je mi "vyvěštěno"? Tak čínský koláček štěstí mi radí, že "v jednotě je síla". Veršíček, který jsem si vytáhla na silvestrovském programu baptistického sboru mi zase řekl: "Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí." Tak uvidíme.

Děkuji za pozornost :)

Doprovodné obrázky: Spíš jen směska fotografií, které mi přišly vhod. Věci, které jsem třeba dostala k Vánocům, diář na další vypečený rok, šneček, kterého mi vyrobila mamča, vstupenka s veršíčkem do roku 2012. Nakonec ještě přidám fotku svého "brášky", který dokázal, že nemá rád práci jen pro to, že je půvabné se na ni dívat, ale že i on sám je akční pracovník. A jelikož měla Adélka 17.1. své druhé zakoupeniny, přidávám i její fotečku k této příležitosti.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 21. ledna 2012 v 8:12 | Reagovat

Tak ti přeji štěstí do nového roku, když jsem to neučinila u nějakého článku ;-)

Rok 2011 je za námi, to ano, ale vzpomínky zůstanou...
Je vidět že i ty na ten rok vzpomínáš, nemyslím, že v špatném.
Já jsem díky roku 2011 poznala nejlepší kamarádku, dostala se na gymnázium, založila blog a tím poznala nové lidi, zjistila, že nesnáším biologii a mnoho dalších věcí.

Tak ti přeji všechno to, co k šťastnému životu patří ;-)

2 Vendy Vendy | Web | 21. ledna 2012 v 12:31 | Reagovat

Zaujala mě poznámka o šprtnách a krizích. A o špatných rozhodováních a špatných projevech (řečnických), zvaných také fopa nebo bota.
Asi ti rozumím, když se ohlédnu zpětně, nadělala jsem tolik kopanců a řekla tolik naprostých pitomostí, že nad sebou nechápavě vrtím hlavou ještě dnes.
Je to docela těžké, ukočírovat své bezděčné reakce. Nejlepší, co ti můžu poradit, je, napočítat aspoň do pěti, než promluvíš. Myslím, že jsi opravdu měla krizi a máš problémy s učením (podle mě prostě přetížený mozek bojkotuje nový příval informací), ale momentálně ti zkouška vyšla a v následujícím rozhovoru se to dostalo do divného postavení, kdy ses nutně musela cítit blbě už v okamžiku, kdy jsi oznámila, že zkoušku jsi měla za jedna.
Z toho se dá poučit. Jak už jsem psala, zkus se několikrát nadechnout nebo si napočítat do pěti (případně do deseti).

3 Vendy Vendy | Web | 21. ledna 2012 v 12:32 | Reagovat

Ještě k tomu roku 2011 - musím se přidat, pro mě byl ten rok taky mimořádně hnusný. I z pracovních důvodů (docela krize) a o osobních ztrátách ani nemluvím.
Řekla bych, že rok 2011 byl jeden z nejhnusnějších v celém mém životě. A to už je co říct...

4 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 22. ledna 2012 v 10:11 | Reagovat

Mniška je zpět! Veselme se! :)

Rok 2011 jsme prožily podobně. Je mi líto všech smutných událostí, které se ti vloni zapotácely do života. Ale zlo se dá vždycky přemoci dobrem, což jistě sama víš.
Nechutná šprtna? Tomíček vypadá na pořádného holomka. Oplývá vtipem, hahaha.
Stává se. Každému člověku někdo takzvaně " nahází do trubky kamení".
Gratuluji k dobrým výsledkům!

Ano, 2011 byl rok smutku. Smrt, ztráta přátel a beznadějná.. no raději nic ;)

Hodně štěstí do nového roku! :)

5 Přítel Přítel | 23. ledna 2012 v 12:53 | Reagovat

Nuže tak já se zde také "vyzpovídám" pokud vám to nevadí. Souhlasím s tím, že rok 2011(neboli rok 4 jak zde zaznělo) byl přinejmenším divný (velmi slušně řečeno). Začal mi skoro stejně jako tobě, zkoušky se mi dařily jen se štěstím a nic mi nešlo do hlavy. Před Vánoci jsem čirou náhodou po asi 16¬ti letech znovu potkal "nevlastního bratra" (jeho mamka si vzala mého otce) z něhož se vyklubal jen lhář, alkoholik, zloděj a nechci říkat co ještě. Nu většího grázla jsem už dloouho neviděl a doufám, že už neuvidím.  Doma starosti nad hlavu, škola a ještě do toho jsem chodil do práce i o poledních pauzách. Ve městě, v hospodě i ve škole mě zastavovali lidé (moji zákazníci) a ptali se mě na různé věci ohledně zvířat a objednávek. Člověk se prostě musel rozkrájet, aby vše stíhal a na vše měl dost času. Nicméně tu byl někdo, kdo mě držel nad vodou, a i když o tom nevěděla, pomohla mi už z mnohých starostí. Byť to byly maličkosti v porovnání s tím, co se stalo vám ostatním, upřímnou soustrast (Té)jemné kakaové.  Nicméně to bylo dosti psychicky náročné. Dalších pár měsíců bylo krušné období kůlu mé aboslutorské práci a závěrem školy. Vzhledem k mému pracovnímu zaměření jsem si zvolil téma a pilně pracoval a sepisoval. Pak přišly opět zkoušky a poprvé jsem musel ústní zkoušku opakovat 3x, až jsem nakonec dosáhl svého a bylo mi řečeno, že se mám stát politikem:D. Během absolutoria jsme otvírali nový obchod a lítal jsem i kolem toho. Přiznávám, že se ona osůbka co mě držela při životě, měla svých problémů dost, a proto jí nezazlívám, že se na mě „vybodla“. Díky shodě okolností, stresu a nátlaku z okolí, nedostatku „vypouštěcích materiálů“ jsem se psychicky zhroutil. Neskutečné depresivní stavy ze všeho, no to si umíte představit. Skončil školní rok a ona se zjevila jako anděl co mě přišel před vším tím zachránit. S postupem času (mám brouka v hlavě díky tvému úvodnímu odstavci) se však stala odtažitou a schází mi. Cokoliv napíšu, shledává se pouze s chladným přijetím a zápornou odpovědí. Nevědomky jsem jí splnil jedno přání v podobě přívěsku a kyticí tulipánů její oblíbené barvy (byly to tulipány, protože neměli růže), jež dostala k narozeninám.  Měla z toho ohromnou radost. Jsem zde pro ni jako přítel (kamarád mi příjde podřadný na to co mám na mysli) kdykoliv bude potřeba. Už od Vánoc usínám jen velmi obtížně, nedá se na ní přestat myslet. Neustále přemýšlím, kde jsem udělal chybu a co jsem mohl udělat líp. Slova, která mi přichází na mysl, když s ní nejsem, jsou v čudu jenom ji někde potkám. Je to trdlo, nešika co si dokáže ublížit sama i když nechce, krásně zpívá a má ty nejhezčí oči co znám.  Dnes je to přesně 23 dní co jsem jí viděl naposledy a za tu dobu utrpěla další útrapy a já marně hledám způsob jak jí pomoci.  Doufám, že se změní její názor a postoj ke mně a že už nebude k mojí maličkosti tak odtažitá jako v loňském roce. S tímto vám všem přeji ještě jednou mnoho úspěchů v novém roce. Přítel

6 Přítel Přítel | 23. ledna 2012 v 13:02 | Reagovat

Ps. Je to hodně zkrácená vezre toho co jsem měl v původním plánu sem dát :-)

7 Berry Berry | Web | 24. ledna 2012 v 16:05 | Reagovat

Jejda, nějak vůbec nevím co napsat. Nevím, jestli ti to pomůže, ale bráchovi se často stává, že se učí na zkoušku dva týdny (minimální nutnost na přírodovědných oborech) a nedá to poprvé, podruhé, potřetí s odřenýma ušima. Zrovna jsem se bavila s kamarádkama, co jsou na vysoké a jen. Mě nezajímá známka, ale jestli je to políčko zelené...
Ale moc dobře ti rozumím s krizí, známkama... Co tím chce "básník" říct.
Ráda bych ti popřála, aby tvůj další rok byl pohodovější, bakalářka se povedla a hlavně jsi dokončila toto zkouškové s hlavou nahoře ;-). Myslím na tebe!

8 Lucie Lucie | Web | 25. ledna 2012 v 12:03 | Reagovat

Závidím Ti Tvou trpělivost a snahu dosáhnout ve všem co nejlepšího výsledku. Ačkoliv to někdy nejde dle Tvých představ, vždycky se to nakonec povede a výsledky jsou opravdu vynikající :-) Musím Tě pochválit. Někdo takovéhle jak Ty říkáš "šprtny" odsuzuje, ale to je z čiré závisti. Já to na Tobě naopak obdivuji a kdyby Ti tato vlastnost někdy náhodou už lezla na nervy, pošli ji, prosím, aspoň na chvilku ke mně :-D Já jsem totiž ten největší flákač v širokém okolí... :-D :-? Učení mě nebaví, nedokážu sedět nad učebnicí či nad mými poznámkami... Můžu sice říct, že "jsem se učila 3 hodiny" v kuse, ale ty 3 hodiny nejsou učení jako takové, vkládání si důležitých informací do hlavy, ale ty 3 hodiny je pouze čumění skrz učebnici a zkoumání všech různých koutů mého pokoje :-D A když už se tedy opravdu snažím učit, trvá mi to neskutečně dlouho, protože se na to zkrátka nedovedu vůbec soustředit... Takže když už se mi něco povede, je to téměř vždycky s odřenýma ušima :-)
Negativní zážitky a vzpomínky z minulého roku zahoď, nasaď velký úsměv a nalaď se na optimistickou náladu :-) Vždyť všechno to smutnění za to stejně nikdy nestojí, pak si člověk akorát nadává... :-)
Do roku 2012 Ti přeji jen ty nejhezčí a nejradostnější chvilky! :-)

9 Lucerna Lucerna | Web | 26. ledna 2012 v 22:48 | Reagovat

uf, to bolo ale clanok :-D tak v prvej rade budem reagovat na to ze ti prajem same jednotky, u mna na skole boli vytany doplnok.. nebola som na ucenie priam ta prava ;-)
Ono nevyhoda je ze u nas aj u vas je skola o vtlkani si veci do hlavi aby sme ich odrapkali ako roboti.. :-D nj ale to som vlastne nemala v umysle pisat, prajem ti aby tvoja krize odplavala a zas si bola z vysletkami svojej prace spokojna :-D

Otazocka na koniec. O com vlastne ma byt ten tvoj roman? :-)

10 Mniška Mniška | 31. ledna 2012 v 12:42 | Reagovat

Koukám, že převážná většina považuje předchozí rok za stejně vypečený jako já. Ačkoli jsem už přála do Nového roku vše nejlepší, nyní spíš tak ze soucitu a s nadějí vám ještě jednou přeji, aby tenhle rok byl pro vás mnohem plodnější a hlavně veselejší, myslím, že jsme si všichni posmutněli až dost. Skoro to vypadá, jako by ten rok byl sám o sobě špatný. To byl podle čínského propočtu, prosím, rok zajíce, který měl vést ke zklidnění, byl vhodný k osobnímu růstu, k ekonomickému přilepšení a měl být ideálním rokem pro chytré lidi. Pociťujete, že by to tak bylo?

11 Mniška Mniška | 31. ledna 2012 v 13:04 | Reagovat

[1]: No, víš, naopak, nedá se říct, že bych na něj vzpomínala v dobrém, to sis asi trochu špatně odvodila. To spíš bude platit ve tvém případě a děkuji za přání :)

[2]: Děkuji za radu, určitě bude příhodné to zkusit, protože jsem opravdu hrrr. Vždycky jsem si říkala, že je nejlepší nechat za sebe mluvit své přirozené pocity, ale ve všech případech to není úplně vhodné. Jinak vím, jak špatný rok jsi strávila a je mi to všechno líto, snad bude líp

[4]: Děkuji za jakési přivítání :) ještě je to "zpět" trochu předčasné, ale určitě není nevhodné. Máš pravdu, že zlo bychom měli přemáhat dobrem, ale takové věci neuškodí si připomínat, jsou to velmi jednoduché, ale účinné rady do života, ale právě proto, že jsou tak jednoduché si málo připouštíme jejich účinnost a zapomínáme na ně, takže je dobré připomínat si je. Děkuji za gratulaci a rovněž lituji toho, co se ti v předchozím roce stalo, smrt je potvora nevyzpytatelná a je těžké bránit se smutku, který šíří. Takže také doufám, že pro tebe bude tenhle rok lékem.

[5]: Přítel, huh, uznávám, že ani tys to neměl lehké v tom minulém roce a snad pro tebe bude rok 2012 mnohem laskavější a příznivější. Mezi tím vším máš milé poznámky k oné dívčině, která kdyby je viděla, určitě by se červenala :)

[7]: Děkuji za tvé porozumění, člověk se hned cítí lépe, když ví, že mu druhý rozumí. Tvému bráchovi držím palce, teď už můžu říct, že vím, jaké to je, tak taky doufám, že si z toho, že věci nejdou někdy napoprvé, nedělá příliš velkou hlavu, snad ne takovou jako já :) Děkuji rovněž za přání a i Tobě přeji, aby Ti bylo v těchto dobách do zpěvu často!

[8]: Och, děkuji, beru to jako lichotku :) inu, musím ti říct, že mě ten můj perfekcionismus občas dost ubíjí a i když mě učení vcelku vždycky naplňovalo a dříve i bavilo, dnes nemůžu úplně říct, že bych se učením nějak výrazně bavila, protože je toho kvanta a člověk se tato kvanta musí naučit, co nejdříve, někdy je to tak tak, o prsa asijské běžkyně, jak se říká :) učení ve dne v noci...na gymplu jsem ještě nechápala, proč si ti vysokoškoláci tak moc oblíbili energetické nápoje jako Red Bull :) Ale co se týče tebe, připadáš mi chytrá, tak je možné, že se tolik učit asi ani nepotřebuješ :) a jinak děkuji za optimistický výklad a přání, rovněž ti individuálně přeji, aby ti šlo všechno od ruky a měla ses dobře :)

[9]: Jedničky jako vítaný doplněk :D tak to je hezké, to se ti povedlo! Máš pravdu, jako roboti, teď jsi na to kápla. Ono by neškodilo, kdyby jsme se učili trochu víc prakticky a s úsměvem a taky s oddechem :) Děkuji moc.
Ten román je taková psychologicko filozofická fantasy. Příběhem mě inspirovala minulost a mé zážitky s jednou osobou z minulosti. Tedy ne, že bych přímo ve skutečnosti s tou osobou prožívala to, co v tom románu je, ale (míval přezdívku Matheus von Carstein) inspirovaly mne naše společné výlety do fantazie. Myslím, že o tom vám tu někdy napíšu. :)

12 Berry Berry | Web | 31. ledna 2012 v 13:42 | Reagovat

[11]: K těm zkouškám. Zrovna nedávno měl na to brácha zamyšlení v souvislosti s podobenstvím o soudci a vdově, jestli znáš ;-).

13 Vendy Vendy | Web | 31. ledna 2012 v 16:22 | Reagovat

[10]:Rozhodně ne. Jeden z nejhorších roků.
Ale zase pro někoho mohl být opravdu dobrý. Všichni asi nemůžou mít špatný rok...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama