Vzdávám hold!

23. prosince 2011 v 16:05 | Mniška |  Truhla
Václav Havel. Muž činu a snad i muž Boha. Osoba jeho formátu si zaslouží jistě mnohem více pochvalných slov, ale tento článek nebude o tom, byla bych se pouze opakovala a mnozí beztak ví, jaký skutečně byl a jiní o tom alespoň slyšeli. V těchto smutečních dnech o něm víme skoro první poslední, neboť lidé chtějí znát člověka až po jeho smrti. Škoda.


Jeho činy a zásluhy pro vlast se po jeho smrti vypočítávají a snad už všichni řekli všechno, co by shrnovalo veškeré jeho dobroty. Osobně jsem ho nikdy nepoznala, jsem totiž dítě, které počátky svobody státu zažilo v inkubátoru. Nemohu tedy zdaleka postihnout jeho činy a nemohu ani říct, jaký byl, to nechávám na těch, kteří k tomu mají, co říct. V dětství jsem politiku příliš nevnímala, ačkoli si Havlovu tvář pamatuji z obrazu, který na mě několik let hleděl od zdi.

A přesto k tomuto muži chovám patřičnou úctu a vnímám ho pozitivně. Média, třebaže zrovna nemám v úmyslu je vychvalovat, mi jej zprostředkovala jako milého a ochotného člověka. Samozřejmě by to nebyla média, aby také neodhalila nějaký ten skandál z Havlova života, ale takové věci většinou považuji za příliš přehnané, takže je nepočítám. Výuka historie mě o situaci před a v roce 1989 také poučila. Ale ačkoli se o to snaží i dnes doktor československých studií na naší škole, nikdy to nemůžu pochopit. Zažít komunismus a jeho pád je něco úplně jiného a vím, že i kdybych se snažila sebevíc si to představit, tu atmosféru a pocity nikdy ve své mysli nepostihnu, což mě na jednu stranu mrzí, protože nemohu patřičně soucítit s lidmi, kteří žili před rokem 1989.

Již zmíněný profesor, pan doktor Rokoský, se v posledních hodinách výuky často vyjadřoval o Havlově perzóně. Rokoský je jeho obhájcem, nesmírně ho obdivoval a jeho smrt považuje za osobní tragédii. Sám se s ním setkal, vždyť na naší univerzitě byl hostem minimálně dvakrát. Pan doktor se nám dále snažil nějakým způsobem zprostředkovat atmosféru tehdejší doby. Jako student střední školy to samozřejmě prožíval. Neustále zdůrazňoval, že do poslední chvíle nikdo nevěřil tomu, že komunismus padne. Ano, probíhaly demonstrace proti režimu, ale každý čekal, že se situace jen nějak změní a demonstrace se jako vždy násilně rozeženou. Člověk tak dlouho žil pod taktovkou totality, že už si snad ani nedokázal představit, že existuje i svoboda, o níž snil. A přece se to stalo. A hádejte, čí je to zásluha.

Když byl Havel zvolen prezidentem, mnoho lidí z toho mělo obavy. Neznali ho. Sami by volili spíše Alexandera Dubčeka, někdejšího významného politika Československé republiky, jenž byl v šedesátých letech velmi oblíbený. Toho znali a snad i tušili, co od něj čekat. Ale Havel...kdo je to? Oni se báli. Ale pak jednoho dne přišel v krátkých kalhotech, čehož si tehdy všimli všichni, včetně médií, a lidé si oddechli. Možná to bylo právě znamení, že Havel bude osoba uvolněná s liberálním postojem a s nadsázkou. A pak už se měli lidé lépe a přestali mít obavy. Prezidentem byl Havel jednomyslně zvolen celou komunistickou stranou, která tím naprosto ztratila svou tvář, protože ani jediný z nich nebyl proti.

Když hodnotíme osobu Václava Havla celkově, většinou ho vnímáme kladně. Samozřejmě ale nikdo není dokonalý, člověk je člověk a bez toho, že bych chtěla nějak podrývat jeho autoritu, musím vyjevit, že se také objevily kompromitující otázky. Proč třeba nepotrestal komunisty, kteří se vlastně dopustili velezrady na svém národu? Oni sami by to Havlovi bývali udělali, oni sami zavírali kde koho a vydávali obvinění z velezrady a špionáže, jak se jim to hodilo. Bez nadsázky musím říct, že by si to zrovna zasloužili, vždyť byli skutečnými kolaboranty, kteří jen ukazovali prstem na jiné. Toť otázka. Některým tato věc leží v žaludku a po nějakém tom roce Havlova mandátu si tuto otázku pokládalo hodně lidí. Ale možná, že těsně po roce 1989 na to prostě nebyla nálada a lid byl zkrátka vděčný za tu úžasnou změnu, že je snad ani nenapadlo chtít další procesy, kterých měli všichni bezpochyby plné zuby.

V neděli pokojně odešel, použiji-li eufemismu. Na jednu stranu je to velká ztráta pro český národ, ale na druhou stranu, co by tady ještě dělal se svým zdravotním stavem. Sám byl se smrtí již smířen a možná, že na ní už prostě čekal. Jeho slova byla autoritativní, ale politici už by ho neposlouchali. Havlova smrt je teď vděčné téma slintajících reportérů a média jsou spokojená, že mají čím zaplnit zprávy.

Na jednu stranu je škoda, že se něčí zásluhy vypočítávají až po smrti toho dotyčného, protože on už u toho nebude a nedoví se, jakou měl vlastně ve skutečnosti podporu a že mu byl někdo vděčný. Na druhou stranu mám ale pocit, že Havel nám ukazuje právě teď po své smrti na naši vlast a připomíná nám, kdo jsme. A já věřím, že své hrdiny potřebujeme. Jsme malý národ a snad právě proto potřebujeme nějakou ikonu a vzor, a to Václav Havel bezpochyby byl a nadále bude. Jen doufám, že se na něj jen tak nezapomene a že za další dva roky už zase nebudeme vědět, kdo to byl.

Je mi líto také Havlovy rodiny, protože jeho skon těsně před Vánocemi jistě jejím členům na vánoční náladě nepřidal. Vyjadřuji tímto upřímnou soustrast rodině.

Dnes se konal státní pohřeb za účasti mnoha důležitých a významných osob. Dívala jsem se na to celé v televizi a musím uznat, že to byla velice krásná celebrace a myslím, že to nemohlo proběhnout lépe. Byl to nádherný a majestátní pohřeb, který si Václav Havel zasloužil a pokud se díval z nebe, tak věřím, že snad i jemu se to líbilo. Kéž je Vám země lehká, pane Havle!

Prezidentská standarta
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verú Verú | Web | 23. prosince 2011 v 16:33 | Reagovat

Ty jo. Překonala jsem se a přečetla to celý. A bylo to teda hodně hezky napsaný. Takhle bych to snad nenapsala. =)

2 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 23. prosince 2011 v 16:47 | Reagovat

Díky za tenhle článek.

3 Adla Adla | Web | 23. prosince 2011 v 17:08 | Reagovat

Krásný člínek, krásně napsané. Já jsem si Václava Havla vždycky vážila a vážit budu. Vím, co pro nás udělal. Když jsem na pohřeb koukala v televizi, brečela jsem. A troufám si říct, že takovýho prezidenta jakým byl Havel a Masaryk už mít nebudeme.

4 Vendy Vendy | Web | 23. prosince 2011 v 21:26 | Reagovat

Já prostě miluju, když napíšu komentář, odešlu a přeruší se spojení se serverem.
Chtěla jsem říct, že jsi to napsala moc pěkně. Že jsi dobrá, protože jsi článek napsala vlastním způsobem a z vlastního vidění a nepapouškovala jen to, co si kdo přečte v životopisu.
Výborný článek!

5 Ebolin Ebolin | Web | 23. prosince 2011 v 21:46 | Reagovat

O Havla jsem se nikdy nijak moc nestarala, ale když umřel, tak jsem se snažila rozlousknout jeho podstatu :-)
Myslím, že to byl dobrý člověk a že toho hodně udělal. Alespoň víme, že už se netrápí...
Je krásné a dobré, že jsme mu udělali pohřeb, pomník a všechno ostatní, ale mám toho trochu po krk :-? Je toho už na mě moc :-? 8-O

Děkuji moc za krásnou báseň, mě už teď večer asi nic nenapadne...
Právě jsem dokoukala pohádku o statečném kováři :-) Tu mám ráda :-D

6 Lucie Lucie | Web | 23. prosince 2011 v 22:30 | Reagovat

Pan Václav Havel byla významná osoba, skvělý a hlavně úplně obyčejný člověk, stejný jako my všichni ostatní.. :-) Na rozdíl od pana Klause, který je sice také velice moudrý a vzdělaný, ale přeci jen u něj není cítit taková ta pohoda, obyčejnost... :-)
Je to smutné, ale dožil se krásného věku, obzvlášť když vezmu v úvahu jeho neustálé zdravotní problémy...
Ale s tím humbukem všude okolo mi přijde, že to trochu přehánějí... 3-denní státní smutek, což znamená zrušení všech akcí apod.. A hlavně, jsou Vánoce, děti se těší na pohádky, ale zapnou televizi a téměř na každé stanici je program přerušený a vysílají zprávy... Samozřejmě, den úmrtí si člověk nemůže vybrat, to je jasné :-), ale to halé okolo toho přehánějí, ani pan Havel by si tohle určitě nepřál...

7 Přítel Přítel | 23. prosince 2011 v 22:59 | Reagovat

Opravdu povedeně jsi to popsala. Sám můžu potvrdit (ne tedy přímo), babička byla asi 2x pozvána na hrad na večeři s panem Prezidentem a byl prý milý a přátelský a vstřícný. Osobně jsem ho tedy nepoznal a je to škoda. Ale docela zveličují jeho osobu. On sám si přál být abych tak řekl za všech okolností člověkem a ne jen loutkou vlády, kterou mu připisoval jeho úřad. Upřímnou soustrast všem.

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 24. prosince 2011 v 9:23 | Reagovat

Děkuji vám za komentáře.
Ještě chci dodat k tomu, jak tady někteří z vás mluví o tom, že máte pocit, že už se to přehání. Já nevím, jak by si to Havel přál a netroufám si ani tvrdit, o co on by stál. Ale bez nadsázky tvrdím, že pro náš národ byl důležitý, byla to osoba celosvětového formátu, takže tohle omílání považuji celkem za přirozené a jak jsem psala, mám dojem, že potřebujeme svého hrdinu. Zase odbýt ho pár články, to byste snad nepovažovali za přirozené ani vy. Mám dojem, že si dnes mnoho lidí neuvědomuje, jak důležitá perzóna to pro nás doopravdy byla.

9 Berry Berry | Web | 24. prosince 2011 v 16:57 | Reagovat

No, co jsme si s maminkou kladly za otázku, jestli by to takhle vůbec chtěl.
Bylo to důstojné, proslovy osobní, decentní a vhodné.

10 Vendy Vendy | Web | 30. prosince 2011 v 21:16 | Reagovat

Patřím k lidem, kteří si myslí, že se kolem jeho úmrtí dělá příliš velký humbuk. Nezastírám, že byl důležitá osoba v našich dějinách a světově známý člověk, ale ten cirkus kolem byl podle mě nepřiměřený. Včetně rušení dětských předvánočních besídek. Myslím, že ani on by si tohle nepřál.

11 Pavel Pavel | 31. prosince 2011 v 16:29 | Reagovat

V tomto případě se plně zastávám Mnišky. Když si pročítám komentáře k článkům na novinkách ale i jinde, tak je mi z většiny lidí celkem blivno... Mohl to být člověk sebeskromější, to ho velmi ctilo, ale přesto je naprosto přirozené vypravit takovému člověku státní pohřeb se všemi poctami, které k tomu náleží. Je jedno, zda by si to přál nebo ne, jde o to, že mu tím stát a národ projevuje patřičnou úctu za jeho velký přínos pro nás, pro všechny. Opravdu mi připadá, že začínáme být národem věčných stěžovatelů a morální hodnoty se začínají obracet v prach. Pan Havel byl člověkem, který morální zásady vždy respektoval a ctil a už třeba jenom za to, že to dokázal na té úrovni nejvyšší mu patří hluboký úklon a velký dík. Neříkejte, že by jste se raději ve zprávách dozvěděli, kdo koho zamordoval, nebo kolik lidí dnes zemřelo na našich silnicích... To já se raději podívám na zprávu o pohřbu Pana Havla a mám radost, když vidím, kolik lidí si ho vážilo. Koho to nezajímá, nechť se na to nedívá...
SALUT! Pane Havle, patří Vám všechna čest.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama