Zrozen z popela aneb ne každého oheň popálí

2. listopadu 2011 v 10:32 | Mniška

Na úvod chci jen říct, že článek byl inspirován jedním z mých tajemných dobrodružných snů. Pamatuji si z něj málo, ale v paměti mi utkvělo, že jsem v něm malovala Fénixe v letu.


Fénix, nebo-li pro nás Čechy také pták Ohnivák, je znám hlavně pro svou schopnost shořet, když zrovna cítí, že jeho čas nadešel, a znovu se narodit ze svého popela jako znovuzrozený. Z tohoto důvodu je Fénix také symbol nesmrtelnosti a tím pádem také Ježíše Krista. Je rovněž symbolem vzkříšení a nezničitelnosti ducha lidstva. Zmínky o tomto mytologickém tvorovi máme už ze starověku, a to z Egypta, Sumeru, Babylónu, Asýrii, Tibetu, Indie, Číny, Říma a Řecka. Příběhy o něm jsou tedy opravdu staré, nicméně se dochovaly v živé podobě až do dneška, kdy je tento ohnivý pták vděčným tématem pro fantasy knihy, filmy a počítačové hry. V průběhu času si však získával i jiné podoby a jiné vlastnosti, takže např. v čínské kultuře se Fénix od evropského v podstatných věcech odlišuje.

Zkusme se tedy nejdříve podívat do minulosti. Kolébkou Fénixe je starověký Egypt, kde se mu ovšem říkalo "pták Benu". Toho vlastně známe v podobě ibise, který se často objevuje v staroegyptských malbách. Bůh s hlavou ibise byl také jejich známý bůh moudrosti a písma Thovt. Nicméně přihlédneme-li k tomu, jakou souvislost mají s Fénixem, je třeba podotknout, že si Egypťané všimli, že se tito ptáci objevují vždy znenadání po záplavách Nilu, nedokázali si to však vysvětlit ničím jiným, než tím, že se tito ptáci musí rodit sami od sebe. Tak jim byl přiřknut symbol nesmrtelnosti. Odtud pak "pták Benu" a další legendy. Známe dvě staroegyptské verze: první nám říká, že se Benu rodil každého rána z plamenů ve svém chrámu v Héliopoli. Ve druhé verzi je to samotný bůh, který přinesl do temnot chaosu první paprsek světla. Pak usedl na prvotní pahorek a vykřikl, to byl první zvuk.

Od Egypťanů převzali mýtus o bájném ptáku Řekové a od nich dále Římané. Zmiňuje se o něm otec historie Hérodotos (narozen mezi 490 - 480 př.n.l.), který píše, že tento pták, jehož péra jsou zbarvená purpurovou nebo zlatou barvou a velikostí a vzhledem se podobá orlovi, přilétá jednou za pět set let z Arábie do chrámu v Héliopoli, aby tam pochoval svého zemřelého otce. Z myrhy, ve které svého otce přinesl, pak vytvoří vejce tak velké, jak jej unese, to posléze vydlabe a otce do něj vloží. Nakonec jej uzavře myrhou a přenáší ho do Héliopole. Známe však i jiné verze tohoto povídání, Hérodotos nebyl jediný, kdo ho ve svých spisech zachytil, pokusili se o to i ve svých básních např. i Ovidius nebo Plinius. Ti píší, že Fénix přilétal do Héliopole jednou za pět set let sám, když cítil, že umírá. Tady, u boha slunce Hélia, se obalil do mythy a kadidla a zapálil se. Následně na to se však znovuzrodil ze svého vlastního popela a proces byl následující: z popela vyvstane housenka, která se až třetí den začne měnit v ptáka. Tato proměna probíhá čtyřicet dní a po úspěšné metamorfóze se pak vrací zpět do své vlasti, která se nachází buď v Arábii nebo v Indii.

Další, kdo nás informuje o ohnivém ptáku byl také římský historik Cornelius Tacitus (asi 55 - 120 n.l.), který zmínil, že se Fénix objevil za konzulátu Paula Fabia a Lucia Vitellia (kolem 35. n. l.) v Egyptě. Toho však vzhledem k mýtům považuje za nepravého, neboť se prý dostavil po méně než pět seti letech a nebyl tudíž ani z Arábie a nevykonal nic, co už bylo řečeno v egyptské legendě, kterou také v menší obměně zmiňuje. V rodném kraji si prý staví hnízdo, do kterého vylévá plodivou sílu, z níž vzejde mládě. Než však ale doroste, je jeho prvotní starostí pochovat svého zesnulého otce. A dál už to známe, svého otce ve vejci z myrhy následně na to odnese na oltář Hélia, kde ho spálí.

Ani křesťanští pisatelé nejsou ve svém bádání o bájných stvořeních pozadu. Latinský křesťanský spisovatel Lucius Lactantius (pocházel z Afriky) napsal o Fénixovi ve čtrvtém století celou báseň (De ave phoenice), v níž ohnivého ptáka popisuje. Píše o něm, že žije samotářsky v místě, podobném ráji na východě, dožívá se tisíci let a když cítí blížící se smrt, odlétá do Sýrie, kde povstane ze svého popela, teprve až poté je jeho starostí pochování otce.

Claudius Claudianus (asi 370 - 405 n. l.), pocházející z Egypta, byl pak autorem skladby Věčný pták Fénix. Zmiňuje nejen staroegyptskou pověst o něm, ale také dodává, že je to zázračný pták se zlatou korunkou na hlavě a při letu v noci září a osvětluje okolí. Popisuje dokonce i jeho chování. "Fénix usedá na hnízdo a vítá slunce radostným zpěvem, kterým zároveň prosí o životadárný oheň, který mu Foibos poskytuje a ptáka zažehne. Znovuzrozený pták vyletuje z plamenů. Spalováním starého Fénixe vzniká léčivý vonný kouř, který prochází celým Egyptem."*

Nyní obraťmě svou pozornost k Číně, kde se objevily zmínky o mytologickém plamenném ptákovi už na konci 2. tisíciletí př. n. l. I zde jsem se dopídila ke dvoum verzím o Fénixovi. Ta první říká, že jsou příbuzní ptáků Feng-chuangů, žijících v Arábii (země Tchien-fang-kuo). Jakmile dosáhnou svých pět seti let, shromáždí se na vonných stromech, kde se spalují a znovuzrodí z popela. Král ptáků Feng je také symbolem úspěšného vládce. Podle některých, je to tedy jinak řečený Fénix. Podle jedné knihy je podstata Fénixe oheň a žije na hoře Tan-sue. Druhá verze nám představuje Fénixe, z už řečeného rodu ptáků, který však nemá nic společného s naším známým ohnivým ptákem, snad kromě mytologického původu. Ze 4. století př. n. l. čteme z jednoho komentáře k "Letopisům jara a podzimu", že " mužský Fénix, ženský Jednorožec a magická bytost, totiž zelený drak, červený pták, bílý tygr, želva - "tmavý válečník", jsou znamení, že zemi vládne dobrý král. Feng-chuang je druhé ze čtyř zázračných zvířat a král opeřenců. Je-li zobrazen s drakem, symbolizuje drak císaře a Fénix císařovnu; tento symbol ženského Fénixe je pozdějšího data."**

Inu, myslím, že z vyčerpávající historie by to bylo asi tak všechno z mé strany, ještě bych snad jen dodala nějaké "bonusy" ohledně popisu Fénixe. Mluvili jsme stále o tom, že Fénixové se znovu rodí z popela jednou za pět set let, lze se ale také dočíst, že se to může dít i jednou za 1000, 1480 nebo i jen za 100 let. Plná obnova trvá jen tři dny. Můžeme se také dozvědět, že ho nelze najít, protože místa, na nichž se vyskytují jsou neobjevitelná a tajemná. Člověk by se rozhodně neměl pokoušet mu ublížit, neboť napadne-li ho jen podobná myšlenka, je odsouzen k věčnému zatracení. Navzdory tomu, že je Fénix obdařen mimořádnou božskou mocí, jen zřídkakdy ji použije. Pokud přihlédneme k filmu Harry Potter, kde se Fénix objevil v kabinetu Albuse Brumbála, pak můžeme říct, že péra Fénixe jsou magická a mohou se používat do hůlek a lektvarů. Kdo viděl film, zajisté si vzpomene i na zmínku, že unese velmi těžká břemena. Podle knihy Fantastická zvířata a kde je najít (od Mloka Scamandera), hnízdí na vrcholcích hor, je to jasně rudý pták s dlouhým zlatým ocasem a je to mírumilovný tvor, který se živí výhradně bylinami. Zatím není známo, že by zabil jiného živého tvora. Umí kdykoli zmizet a znovu se objevit, jeho zpěv je kouzelný, neboť zvyšuje odvahu lidí čistého srdce a v nečistých naopak vyvolává strach. Jeho slzy mají léčivé účinky.

Pokud bych měla zmínit další známý film, kde se Fénix objevil, bude to jistě Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, kde ho můžeme vidět jen jedinkrát ve velkolepé bitvě.

CITACE:
* http://jita.czweb.org/cokdyz/fanix.htm
** http://symboly.mysteria.cz/Symboly/Fenix.htm

Photobucket
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama