V zajetí světů

20. října 2011 v 13:26 | Mniška |  Tajemný altánek
My snílci většinou máme rezervní svět, kam se ukrýt před realitou, která je pro nás až moc krutá a moc syrová. Většinou máme to imaginární místečko, kde se cítíme dobře, leckdy i lépe než ve světě hmotném, kde žijeme skutečné životy. Mnozí z nás už ani nevědí, který z těch světů je vlastně ten pravý.


Když se zeptáte mě, jsem "vícesvětkař". Můj život je rozdělený na období, přičemž v každém z nich vždy převládá jiný svět a tím jsem zrovna fascinována. Ale abychom zůstali u tématu týdne a dodrželi jej, budeme mluvit o světech dvou...o tom mém reálném (škola, hudebka, rodina, jídlo aj.) a o fantazijním světě. Máme tedy dva světy, ale to jsou jen kategorie. Druhý svět má u mě mnohem více podkategorií. Takže můj fantazijní svět sestává z:

Svět Tolkienův aneb především Pán prstenů. Tolkiena osobně beru jako praotce fantasy, jako autoritu, ze kterého vědomky i nevědomky vycházíme. Jeho svět je nádherný a přímo majestátní, ve svých knihách se vyžívá barvitým líčením krajin a se svým světem se mazlí jako s nejmilejším dítětem. Umí postihnout dobro a zlo a své příběhy vypráví tak archaicky, že je někdy těžké uvěřit, že Tolkien tvořil v 20.století. Pán prstenů je klasika, ale velmi krásná klasika. Jistou podobu mu dal i film, rovněž až neuvěřitelně povedený, líbí se mi, jak jsou zde elfové s úplnou precizností představováni jako velmi vznešené bytosti, z nichž čiší moudrost, krása a vznešenost, která se nevidí jen tak někdě. Každá rasa a bytosti mají své vlastní charakteristické vlastnosti. Nejen Pán prstenů je přenádherný příběh, ale i některá jiná díla jsou Tolkienovým zřetelným podpisem. Húrinovy děti. Když jsem je četla, měla jsem pocit, že čtu Bibli.

Letopisy Narnie. Přiznám se, že doposud jsem nečetla knihy a viděla jen dva první díly filmu, z nichž ten o princi Kaspianovi si příliš nepamatuji. Ale to nevadí, první díl filmu mě dokonale okouzlil. Je to ta nejnádhernější fantasy pohádka, kterou jsem kdy viděla. Skoro celý film vždy probrečím, protože mě dojímá kvalitní práce. Miluji nádhernou hudbu, kterou Narnie bezesporu nabízí. Objevují se zde i úžasné animace nadpřirozených postav a herci jsou prostě vynikající. Narnie je přenádherný svět kouzel, úžasných bytostí a zvířat, která mají svou vlastní vůli. Roli zde hraje i skutečnost, že její autor byl věřícím člověkem, což se v příběhu promítá. A to mi vůbec nevadí...

Harry Potter. K Narnii a Pánu prstenů má daleko. Ocitáme se totiž ve světě 21.století (je ale pravda, že kouzelnický svět místo moderní technologie využívá efektivnějších a o to možná smrtonosnějších kouzel) a není to rozhodně ta typická fantasy (pod kterou si právě představím Tolkiena třeba). Hádanky, tajemství, záhady, kouzla. Jak jdeme od dílu k dílu, stále víc se zdá, že nastupujeme hororovou cestou. Umírají i některé z hlavních postav a pár posledních dílů je dosti neveselých. Každopádně knihy jen doporučuji, protože jen díky nim jsem se stala Potterovským fanouškem. Četba jde hladce a nestane se, že by se čtenář někde zadrhnul. Už jen spisovatelský um autorčin je tím kouzlem. Co se týče filmů, jsem fanouškem prvních tří dílů a posledních dvou, přičemž úplně ten poslední (2. část) jsem musela v kině vidět hned dvakrát. O skvělé hudbě ani nemluvě.

Zaklínač. Fantasy s poněkud syrovějšími prvky středověkého života, takže krásu jako takovou tu ve většině případech nehledejte. Není to pohádka. Vražda, podvod, sex, humor, ale i kvalitní řežba jednoho drsného hrdiny, který si nebere žádné servítky nejen, co se týče příšer, ale i co se týká lidí. Nicméně Andrzej Sapkowski - jeho tvůrce - také píše vynikající knihy, které se čtou jedna radost. Nazvala bych to takovou drsnější fantasy, ale velmi zajímavou. Nadriákovaný poločlověk, ovládající jednoduchá zaklínadla, bylinkářství a alchymii, jehož profesí je zabíjení nestvůr, a to povětšinou ne moc pěkných. Mám ráda knížky a miluji i počítačovou hru, vytvořenou s dokonalými detaily, úžasnou hudbou a příběhem.

Svět Terryho Pratchetta. Aneb "nejlegračnější fantasy v této i jiné galaxii", podle vlastních slov autorových. Pokud si člověk potřebuje zvednout náladu, je čas sáhnout po "pratchettovkách". Je to samý humor a parodie, trocha poznání z exaktních věd, ale především dokonalé postřehy. Pratchett vytvořil Zeměplochu, na níž funguje magie se vším všudy. Na něm Terry ukazuje náš absurdní a skutečný svět, tedy kulatou Zemneplochu. Četba nenechává čtenáře bez úsměvů a (dle zkušeností) smích, který se vám náhodou vydere z úst může být pro vás dosti nebezpečný, zvláště, louskáte-li Pratchetta ve škole pod lavicí při vyučovací hodině. Je fakt, že některé pasáže se můžou číst trochu hůř, řekla bych, že plným douškem si Terryho humor vychutnají hlavně lidé intelektuálnějšího rázu, kteří si nesedí na vedení. Nicméně o fantasy také není nouze, a to nejen pokud jde o naše známé přitroublé mágy, rádoby hrdiny, čarodějnice - Pratchett většinou rád překrucuje všeobecnou představu a lidské archetypy, takže ze vznešeného elfa se může stát pěkný parchant...

Avatar. Ano, i tento svět mě dostal, ačkoli jej zařadíme spíše do škatulky SCI-FI. Nevadí. Pandora, tedy planeta, na níž se příběh Jamese Camerona odehrává, je dost bohatá na to, aby vypověděla mnoho příběhů jen svým zvláštním mimozemským ekosystémem, faunou a flórou. Také už existují publikace, které vás vyloženě lákají na prohlídku Pandory - jednu takovou vlastním i já a ačkoli je to literatura, která má představovat spíše "vědeckou" práci, je to příjemná četba, skoro se až divíte, jak je možné, že u nás popisovaná flóra a fauna doopravdy neexistuje, protože je to vše popsané velice odborně a věrohodně. Nicméně Avatar, ač za svou krásnou mimopozemskou maskou skrývá fakt, že jde o vcelku jednoduchý a tisíckrát omílaný příběh, umí člověka vtáhnout do svých sítí.

Poslední jednorožec Petera Soyera Beagla. Ať už kreslený film nebo knížka, vždycky budete okouzleni smutným příběhem jednorožky, která hledá své rodné. Cestou je postižena nejedním zlým zážitkem. Je ale složité říct, zda příběh končí skutečně dobře, neboť láska, jež měla jen jednu možnost rozkvést, se nemohla naplnit. Melancholický krásný a dojemný příběh.

HOMAM. Čili Heroes of might and magic, tady už se pohybujeme na půdě počítačových her. Heroes hraji už od základní školy a neustále se rodí nové a nové díly (tímto měsícem vyšla už šestka). Jde o tahovou strategii, která fantasy také velmi připomíná. Vlastníte hrad, kde si za různé suroviny kupujete budovy a s nimi i monstra a různé bytosti do vaší armády. S nimi bojujete proti nepříteli (počítači nebo vašemu spoluhráči). Jde také o to, že je zde možnost hrát kampaně, které mají své příběhy a leckdy tak kouzelné, že jeden z nich jsem dokonce chtěla přepsat, přepracovat a vytvořit z něj román. Vlastně to nebyl jen jeden...

Legacy of Kain (Blood Omen, Soul reaver a Defiance). Adventura na PC s dokonale propracovaným příběhem dvou upírů. Nepřátelé nebo jsou si navzájem potřební? Co udělá Raziel, když zjistí, že jako živý býval lovcem upírů a Kain, jeho stvořitel, si ironicky pohrál s jeho osudem a vytvořil z Raziela upíra? Kain jako arogantní, ale již prastarý upír, jenž už si odjakživa s osudem zahrával. Takže arogantní, ale svým způsobem i moudrý. Je Raziel jen jeho pěšák anebo Kain doopravdy slouží osudu? Jak už je z tohoto krátkého odstavce jasné, je LOK hra plná osudu, kolem něhož se všechno točí. Zrada, krev, pomsta a minimálně upírů, kteří vymírají. Možná jsem vás nezaujala, ale pro milovníky zapeklitých a nejednoduchých, avšak geniálních příběhů, je tato hra to pravé.

Anime. Prostě kreslený svět v japonském stylu a japonském podání, neboť Japonci se dokáží dotknout kdejakých témat a hlavně umí proniknout do psychologie postav. Anime a také i manga se vyznačují charakteristickou a detailní kresbou, kterou je nutno v mnohých případech ocenit ocenit. Anime může být jakékoli, s prvky fantasy, SCI-FI, ale i realistiky. Samozřejmě zahrnuje různé žánry, já se budu stále držet toho fantasy a SCI-FI, takže třeba Král šamanů nebo Full metal panic, Princezna Mononoke ad.

To jsou mé druhé světy a omlouvám se za ně, že je jich tolik na to, aby daly vzniknout tomuto předlouhému článku. Ale kdybych alespoň jeden z nich vynechala, bylo by to vůči němu "nespravedlivé", a na to si netroufám, protože je všechny miluji a ve všech z nich bych se chtěla ocitnout. A na čem ujíždím zrovna v tomto období? Na Narnii. A proto na závěr přidám ukázku z filmu, která se mi nejvíce líbí. Bitva. Hudba při ní je dokonalá a strašně moc se mi líbí ztvárnění různých bytostí, které v bitvě bojují za svou stranu. Úplně nejvíc se mi líbí Narnijští gryfové. Prostě úžasní! Nevím, jak jinak to mám říct :)




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 20. října 2011 v 16:56 | Reagovat

Jak na to kouká, skrz tohle máme hodně společného. A jinak, nejoriginálnější článek vůbec! :)

2 Vendy Vendy | Web | 20. října 2011 v 21:13 | Reagovat

Zlatíčko, to jsi mě moc potěšila, s tímhle článkem! Kouzelné světy, které taky miluju, Pána prstenu, Harryho Pottera, Narnii a dokonce Zaklínače, za to ho jsem ti extra vděčná, protože o Zaklínači skoro nikdo dnes neví.
Napsala jsi to skvěle, skvěle jsem si početla a vybavila si znovu už pozapomenuté... Plus bonus Poslední jednorožec, taky moje oblíbená fantasy, a anime, kterému taky přicházím na chuť (aspoň těm největším peckám rozhodně)
K Tolkienovi - mám dojem, že on jako první vymyslel tyto elfy, jako vysoké, vznešené, moudré a nesmrtelné. Do té doby byli elfové známí spíš jako květinoví skřítci, trochu zlomyslní... 8-)

3 Lucerna Lucerna | Web | 20. října 2011 v 22:33 | Reagovat

Ako pekne rozpisane :-) ztotoznujem sa z tebu, teda az na tie pc hry. Ja som sa k pc dostala az na strednej, takze nebola prilezitost :-D.
Ja by som tam este pridala asi knihy o Eragonovi, ci Zemeplochu :-D

4 Luky Luky | Web | 21. října 2011 v 11:03 | Reagovat

Pekne spracované :)
Všetky tie filmy majú v sebe nejaké čaro. Priznám sa, že zo všetkých spomínaných som videl len Avatara a Narniu :D
Ostatné poznám len tak, že viem že existujú :D

5 pavel pavel | Web | 21. října 2011 v 12:54 | Reagovat

Každý další svět obohacuje náš život. :-)

6 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 21. října 2011 v 14:39 | Reagovat

Můj táta je pro mě díky jeho pití už z poloviny mrtvý. :)

7 solo-a-me solo-a-me | Web | 22. října 2011 v 9:10 | Reagovat

krásný článek =) většinu filmů jsem i viděla :)
jinak =) je parádní mít takový ten svůj svět, kam každý uteče ;)

8 Mniška Mniška | Web | 23. října 2011 v 9:21 | Reagovat

Víte, velmi mě těší, že většina z vás se také ráda noří do některých těch světů, které tu jsou. Člověk má prostě radost, když najde s ostatními společné zájmy, mám prostě pocit, že jste na stejné vlně, takže mě chápete :)

[3]: Zeměplocha tam je a k Eragonovi jsem si ještě nestačila najít cestu. Viděla jsem film, ale ten mě vpravdě moc nezaujal, příběh mi přišel takový jednoduchý. Já vím, chce to si přečíst knihu a budu si jí chtít přečíst, až ji seženu

[2]: Jsem ráda za to tvé potěšení. Vlastně mi to i připomíná, že existuje Zaklínač jako seriál, chtělo by to se na něj mrknout :)

9 Vendy Vendy | Web | 23. října 2011 v 13:37 | Reagovat

[8]: Eragon film pusť úplně z hlavy, to byl opravdu propadák. Knížku doporučuji k přečtení, ale první díl (Eragon) ti bude připadat hodně povědomý, viděla jsem tam stopy odkazu na Pána prstenu a taky odkaz na Hvězdné války. Přesto, je to napsáno pěkným stylem, čtivě. Daleko lepší je pokračování, myslím že pod názvem Eldest, tam už kluk vymyslel vlastní děj, zápletky, zbytek jsem bohužel nečetla, ale tuhle sérii bych docela ráda vlastnila.
K Zaklínači - seriál jsem viděla. Nevím, jak to mám hodnotit - asi takhl: kdyby to byl seriál na téma fantasy, tak řeknu - skvělé, dobrý nápad, zajímavé zpracování.
Ale je to seriál na téma Zaklínač, a tak můj dojem je takový: ježišmarja, kterej blbec to točil!
Neber to však ani jako návod k tomu, aby ses nepodívala. Ten seriál má svoje plusy, hlavní hrdina je dost dobrý a má skvěle vytvořenou hudbu. Přesto, škoda, že tohle netočil Jackson. Představ si to v ohromném stylu Pána prstenu... byla by to naprostá bomba.
(V týdnu jsem viděla film Hellboy a Zlatá armáda. Princ Nuada se pohyboval takovým stylem, že mi to připomnělo bojové tanečky Geralta. Navíc i vzhledem mi ho připomínal - nelidský a bělovlasý.

10 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 7. ledna 2012 v 22:40 | Reagovat

Z uvedených jsem se nejvíc našla v Narnii a hned pak v Pandoře. přitom ty světy se od sebe tolik liší. Líbí se mi i Bradavice, Zaklínač. Na Tolkiena se teprv chystám. :)

Někdy bych brala něco jako letadlo, které by nás do těch světů dostalo, bylo by skvělé ocitnout se tam.
Ale v mysli mám jeden svět, ale necítím se jeho součástí, spíš pozorovatelem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama