Spousta barevných tyčinek

14. října 2011 v 11:14 | Mniška |  Truhla
Už od pravěku mají lidé tendenci zanechávat po sobě nějaké stopy, a to i v podobě kresby. Ne, že by to dělali záměrně, protože v těch chlupatých dobách měla kresba účel spíše magický, prostě účelový. Ve srovnání s tím dnes kreslíme většinou pro radost anebo se snahou přispět do oné škatulky "umění". Průběhem času se kresby a malby, stejně jako prostředky, jimiž si například bohatí a vlivní lidé krášlili obydlí, vyvíjely stejně jako člověk a společnost. Od 18. století se objevilo "kreslítko", které už mělo jakous takous dnešní podobu, ale až od dob druhé světové války můžeme mluvit o pastelce, kterou známe dnes. Hmmm, pastelka...to je docela hezké slovo. Už, když se vysloví, vybavím si záplavu barev.


Už ale dost žvanění. Úvah o pastelkách bylo dost a o barvách jsem také nedávno básnila. Proto jsem se rozhodla pro další automatický text, prostě nechat proudit své myšlenky a unášet se představami a tohle jsem stvořila:

A jelikož vám chci skutečně dokázat, že jsem milovníkem barev a pastelek, chci vám závěrem předvést své překrásné kolekce barevných pastelek od české firmy Koh-i-noor Hardtmuth.

Akvarelové pastelky. Když malbu přetřete štětečkem namočeným ve vodě, vypadá jako, když jste ji namalovali vodovkami. Co však na těchto pastelkách oceňuji, je jejich sytost. Pro pamětníky: Těmito pastelkami jsem malovala obrázek Fénixe, který jsem prezentovala na svém rodném sblogu

Mé oblíbené prašné pastelky, které se "chovají" trochu jako křídy. Když malbu prstem rozetřete, lehce ji rozmažete, takže s těmito pastelkami se musí pracovat opravdu hrozně opatrně. S těmito pastelkami maluji nejraději.

Když jsem byla mladší, skutečně jsem si namlouval svou oblíbenou barvu. Byly to černá, červená, zelená a fialová. Protože každá z nich něco znamenala, něco, co mám ráda. Tak třeba zelená přírodu, černá melancholii a magickou temnotu, červená odhodlání (a taky želvu ninja Raphael) a fialová mystiku. Nicméně ani jedna z nich nebyla mým skutečným favoritem, jen jsem nad svou oblíbenou barvou tak moc přemýšlela, až jsem si symbolicky vybrala a vnucovala si, že jsou to mé oblíbené barvy. Ale jednoho dne jsem si uvědomila, že podvědomě si vždycky vybírám barvu modrozelenou (taková, kde není přesně poznat, jestli je to víc modrá nebo zelená) a "okolní" barvy (tyrkysová, petrolejová aj.). Fialová vede hned za touto barvou.

A kolekce pastelek, které vidíte na obrázku, jsem všechny objevila pod Vánočním stromkem. "No, tak, co chceš k Vánocům?" ptal se mě jednou můj taťka v období, kdy jsem vážně nevěděla. "Já nevím...tak třeba pastelky," napadlo mě v tu chvíli, ale byl to spíš vtip a důkaz toho, že vážně nevím, co chci. Jenže já k Vánocům skutečně dostala pastelky a ne jen tak obyčejné - pastelky prašné od Koh-i-noo Hardtmuth. Tak strašně jsem si je pak zamilovala, že jsem si k dalším Vánocům přála mít i pastelky akvarelové, které měla má kamarádka a se kterými nádherně malovala obrázky. Takže jsem dostala dvoupatrovky + nové dvoupatrové prašné pastelky. Musím říct, že k nim vždy přistupuji s posvátným uznáním a respektem, jestli se to dá o pastelkách říct...

A ještě maličkost. Uvnitř plechového obalu mých prašných pastelek se skrývá citát mé sestry nalepený na papírku: "Tužka je tvůj kamarád," řekla mi jednou, když viděla, jak si kreslím a já se přitom vlastně bála toho, co maluji, jak jsem při tom byla až moc opatrná. "Ty se toho bojíš." Pak mi předvedla, jak si nedělá nic z toho, že má tužku v ruce a prostě malovala volně, nepřemýšlela u toho a nechala klouzat tužku po papíře, jak jí to zrovna přišlo pod ruku. Citát jsem si hned nalepila do krabičky, aby mi vždy připomněl, že tužka je můj kamarád a nikoli nepřítel. To ona zhmotňuje mé nehmotné sny, nad kterými taky tak "křečovitě" nepřemýšlím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukky Lukky | Web | 14. října 2011 v 15:10 | Reagovat

Zaujímavý článok :) Páči sa mi

2 Luciebeth Lonely (Samotářka) Luciebeth Lonely (Samotářka) | E-mail | Web | 14. října 2011 v 17:54 | Reagovat

Inspirativní...

Vždycky jsem si přála vlastnit akvarelové pastelky, ale nikdy se mi ten sen nesplnil... Zvláštní, když nejsou zase TAK drahé...

Moc se mi líbí tvůj článek. Na rozdíl od většiny, mi skutečně něco sdělil.

PS: Chtěla bych nakresli nostalgii podzimních západů slunce... :)

3 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 15. října 2011 v 13:13 | Reagovat

Díky. :-D Ale ne, zas tak bych to neviděla. Je to jen malá regionální soutěž.

4 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 15. října 2011 v 19:24 | Reagovat

Je to nádherně zpracované. Co by byl svět bez pastelek? :)

5 Vendy Vendy | Web | 16. října 2011 v 21:51 | Reagovat

Krásné pastelkové téma, všimla jsem si ho už před pár dny, a přidala do mého seznamu...
Povídání o pastelkách a o barvách máš zajímavě zpracované, je to jeden z těch lepších článků, které na TT vznikly. Krásný, poetický text.
Bravo! 8-)

6 Amelie Amelie | Web | 17. října 2011 v 11:36 | Reagovat

Moc hezky napsané. Kéž bych uměla malovat. Jako dítko jsem měla ráda omalovánky, ale sama od sebe něco namalovat? To neumím...Krásné dárky.

7 Berry Berry | Web | 18. října 2011 v 11:17 | Reagovat

Jé, a co obrázek na konec? Krásné téma. Lidé mají několik forem, jak ze sebe vydolují city, emoce, to, co je tíží. Kresbou, hudbou, slovem, básní... Všechny tyhle lidi obdivuju, protože to pak opravdu stojí za to. Malování nemám ráda, znechutila mi to škola, ale občas, když mám chytnu, maluju tužkou, co mi napadne :-). A to je asi nejkrásnější.

8 Mniška Mniška | Web | 20. října 2011 v 13:44 | Reagovat

Děkuji vám, víte, jak člověka potěšit a také proto mě pak baví psát a dává mi to motivaci. Samozřejmě tím nechci říct, že kritiku nepřijímám i ona je dobrým rádcem, ale jsem ráda za vaše slova!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama