Rozhovor o dešti

29. října 2011 v 11:28 | Mniška |  Pergamen a brk
"Nesnáším to!"
"Co nesnášíš?" ptám se udiveně.
"Když prší. Mám pak špatnou náladu a to počasí je celkově hnusný!"


"Aha," pochopím vzápěti a zase se mi začne volně dýchat, "ale tohle je cyklus. To je příroda. A ta by to nedělala, kdyby to nebylo vyloženě nutné."
"Nutné? Spíš otravné, ne?"
"Ne, nutné! Země potřebuje vláhu a my jí taky potřebujeme."
"My jí potřebujeme? To teda nechápu k čemu. Abychom byli nachcípaný, viď? A teď my řekneš, že tohle přesně taky potřebujem."
"Ale ne," povzdychnu si zoufale, "poslyš, chceš žít v zemi, kde nic neroste? Chceš žít tam, kde by nebyla voda a ty bys neměla co pít? Tak mi řekni, co vlastně chceš! Buď to nevíš anebo nepřemýšlíš. A navíc, kdyby nebylo toho, podle tebe ´ošklivého počasí´, tak by sis pak nedokázala vážit ani toho slunečného. Brzy by tě taky přešla chuť na slunce, to mi věř."
"Myslíš? Já nevím, já mám slunce ráda."
"Máš ho ráda právě proto, že existuje i ´ošklivé počasí´. Pojď, projdeme se teď po Africe, ano? Představ si to, představ si poušť - písek, který ti podpaluje chodidla, voda žádná, zeleň žádná, jen a jen slunce, kdybys tam byla, začala bys ho brzy proklínat."
"Hmm," ozvalo se zamyšleně, ale stále trochu neurčitě, "ale..."
"Anebo třeba savanu, představ si savanu. Půl roku sucho, půl roku období dešťů. Víš, jak jsou všichni živí tvorové šťastni, když se jich po půl roce dotknou ty milé kapky deště? Ne...promiň, to si ani nedovedeš představit, to bys totiž musela chtít, ale ty máš slunce ráda. Prostě zvířata toho půl roku hledají vodu, protože koryta s vodou postupně vysychají. Hledají, hledají, někdy marně. A co pak, když slunce zapálí stromy? To už pak není ani potrava, jen popel..."
"Já ale na savaně nežiju."
"No, to je přesně ten problém, o kterém teď zrovna mluvím," sprásknu ruce," a právě proto by sis měla vážit toho, že žiješ tady, kde normálně prší. Ale chápu to, žiješ tady, prší tady, je to tu hrozný. Tak si zajeď na výlet, třeba na onu savanu, uvidíš, jak moc tě to přejde."
"Víš, dneska je ale moderní doba, proč bych letěla na savanu, proč by se mi mělo chtít letět do pouště, když můžu letět třeba do Ameriky do New Yorku?"
"Jo, ale tam taky prší."
"Tak k moři."
"Ale tam přeci taky prší!" to byla brutální nechápavost...
"Ty jsi hrozná! Musíš mi kazit radost?"
"Jakou radost? Právě si teď dokázala, že o ten déšť taky stojíš. Na savanu, ani do pouště by se ti nechtělo, ale do míst, kde normálně prší, by se ti chtělo, tak mi vysvětli tvou logiku, protože do ní přestávám vidět."
"Prostě se ti snažím dokázat, že ty se na to díváš jinak! Jak můžeš říct, že déšť je krásnej?"
"Ach," povzdychla jsem si, tentokrát s úsměvem, "protože vedle něj vyniká slunce, které máš přesně proto ráda, díky němu může vzniknout duha - a neříkej, že se ti duha nelíbí! Duha se líbí všem - díky němu existuje příroda, kterou miluji, díky němu jsem i já! A navíc mě naplňuje jakousi energií. Je to příroda. Jako jsem původně já. Bez toho všeho oblečení taky patřím do přírody, potřebuji to, co potřebuje ona. A jako rostlinka pije kapky deště a svou spokojenost dává najevo svým rozkvětem, tak já dávám najevo svou radost."
"Jo, jenže, když se třeba podíváš do knížek, tak ve většině případů se bere déšť jako symbol smutku, špatnýho znamení a když se odehrává bitva, málokde si přečteš, že přitom svítí slunce."
"To je lidská konstrukce. A ta mě nezajímá."
"Ty seš vážně divná!"
"Jo, to ty taky!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 29. října 2011 v 19:53 | Reagovat

Tak to se mi líbí. Jen mám pocit, že déšť se nebere v literatuře jen jako smutek ...,  ale i očištění (teď mě napadá Murakami). Myslím, že i v Bibli.

2 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 29. října 2011 v 20:06 | Reagovat

Dokonale originální, Mniško, ty jsi prostě dokonalá duše. Vždycky mi svými články zvedneš náladu o sto procent výš. Bravo! :)

3 Jannie Jannie | Web | 29. října 2011 v 20:44 | Reagovat

Moc hezké, líbí s emi to :)

4 Krasivija Krasivija | Web | 29. října 2011 v 21:31 | Reagovat

J8 nevím, co proti dešti všichni mají. Já ho mám ráda. Dokonce víc než horka. Ale slunce mě nevadí. Jen to horko v létě. Ale i to jsem se naučila tolerovat. A naučila jsem se tolerovat i zimu.

Jinak, krásně jsi vystihla, jak někteří lidé myslí jen na sebe a berou všechno jen z vlastního úhlu pohledu. Řeknou si třeba: "Déšť je špatný a otravný." a nechápou, že jiní ho potřebují k životu.

5 Vendy Vendy | Web | 29. října 2011 v 22:51 | Reagovat

Skvělý dialog.
Trochu mi cukaly koutky.
Dobré argumenty tvoje a klasické naučené argumenty druhé strany...
A máš pravdu, aby si člověk dokázal vychutnat a užívat slunce, musí přijít občas déšť, stejně tak aby byl chvíli šťastný, musí se občas trápit. Aby si pochutnal na jídle, musí mít chvíli  hlad. A tak by se dalo nacházet další a další... :-D
Výborný textík!
Nebo výborná povídka? ;-)  :-)

6 Mniška Mniška | E-mail | Web | 2. listopadu 2011 v 12:42 | Reagovat

Moc vám děkuji za vřelé komentáře, které mne opět velmi potěšily :) a také za pěkné a výstižné připomínky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama