Projekt Padající hvězda

2. října 2011 v 10:35 | Mniška |  Kniha projektů
Na svém blogu už jsem párkrát psala o projektu Padající hvězda, který vede má kamarádka. Tedy díky tomuto projektu jsem se s ní seznámila a jsem tomu ráda. Pro ty, kteří však ještě nevědí, o co jde, zprostředkuji krátké seznámení, a proč? Protože, žel Bohu, se s ním budeme zároveň také loučit.


Projekt Padající hvězda existuje už pět let. Na svých internetových stránkách přechovává povídky odvážných dobrovolníků, kteří se rozhodli se zapojit. Ačkoli tento projekt slouží primárně k tomu, aby autoři svých povídek měli možnost se podívat zpět na své výtvory a zjistili tak, že tenkrát byli úplná paka, když vytvořili, co vytvořili a viděli zkrátka, jakých chyb se v minulosti dopouštěli, nebylo podmínkou, aby každý autor psal a zasílal povídku každý rok. Na těchto stránkách objevíte i autory, kteří tomuto projektu věnovali pouze jednu svou povídku. Jsou však i tací, kteří splnili očekávání a každý rok svěřili projektu jednu svou povídku (pět povídek na jednoho autora je tedy maximum). Pro každou povídku však bylo vždy stejné téma: padající hvězda. Žánr už však byl na každém z nás.

Autorka projektu byla tak zapálená pro věc, že měla v úmyslu použít tyto sebrané povídky a vytvořit z nich sborník, který by vydala. Sháněla rovněž šikovné výtvarníky, kteří by sborník ilustrovali. Balú (tedy oná autorka PH) však v ten čas studovala v Anglii a ačkoli na realizování svého plánu získala grant, nakonec nebylo možné se s tím vypořádat. Možná, že časem se k tomu Balú zase vrátí a předloží nám oný sborník.

V nejlepším se má však přestat a pět let je dlouhá doba k tomu, aby si lidé uvědomili, co dříve napáchali a jakých hrubých chyb se v povídkách dopustili. Tímto rokem tedy projekt Padající hvězdy končí. Je však pravděpodobné, že Balú se brzy vytasí s novým projektem, v což moc doufám.

Osobně jsem velmi smutná, že projekt je u konce. Velmi ráda jsem se jej účastnila a jakási "povinnost" povídku napsat mne vždy vedla k tomu, že jsem si dokázala najít někde nějakou skulinku v čase, abych jednu povídku mohla napsat. Bez této "povinnosti", avšak mně milé, není možnost, že bych si v čase, který musím věnovat hlavně psaní seminárek a bakalářky do školy, nějakou skulinku dokázala najít.

U mého jména, pokud byste na stránky PH zabrousili, tedy najdete všech pět povídek. Tu poslední jsem napsala s předstihem, jinak ty předchozí jsem většinou dodávala na poslední chvíli (tedy do smrtelného data 31.12.). Chci ji tu zmínit, protože je něčím zvláštní. V prvé řadě je kratší, než veškeré jiné mé povídky, které jsem Padající hvězdě odevzdala (většinou nejsou kratší než 8 stran ve Wordu, kromě povídky v pořadí druhé, jíž jsem věnovala lidem, trpícím maniodepresivní psychózou). Jelikož jsem měla na vědomí, že je tato povídka na téma padající hvězda úplně poslední (můžu říct, že poslední dva roky jsem měla hrozné potíže vymyslet povídku na stejné téma), chtěla jsem, aby to, co vytvořím, mělo nějaký smysl. A jelikož, jak už jsem zde na blogu také párkrát předeslala, se neustále nořím v dějinách druhé světové války....věnovala jsem svou poslední povídku padající hvězdě Davidově, tedy židovským obětem a přeživším koncentračních táborů. Upřímně, když o tom mluvím, je mi smutno. Nejen pro to, že si vždy vzpomenu na hrůzy koncentráků a na tragédii, kterou lidé dříve museli prožívat. I má povídka je taková chladná a nemůžu pochopit, proč k ní mám takový odtažitý vztah, necítím k ní vůbec nic, ani nadšení z toho, že jsem ji napsala, což většinou prožívám, kdykoli cokoli napíši. A nemyslím si, že by to bylo kvůli hrůznému tématu, které jsem si zvolila.

Kdokoli má možnost přečíst si jakoukoli povídku na této stránce, a proto pro zájemce píši odkaz (můžete jej najít i v Internetovém vesmíru) http://padajicihvezda.net . Mohu říct, že mnoho z nich je velmi kvalitních, takže, kdo si chce počíst nějakou pěknou povídku na téma padající hvězda, jíž každý bere podle svého vlastního pojetí, ať neváhá.
A abych mohla být trochu sebestřednější, tak tady je má poslední povídka. To víte, člověk je rád, když má nějakou zpětnou vazbu :)

Nakonec věnuji pohřbu Padající hvězdy jednu svou koláž, kterou pošlu své kamarádce a vynikající autorce Balú :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 2. října 2011 v 11:09 | Reagovat

Tak to mě šíleně mrzí.. Ten projekt musel být opravdu úžasný! Ráda bych se nějak zapojila, ale už je pozdě.. Co se dá dělat. Třeba se ještě nějaký projekt najde.
" Padající hvězda"- to zní nádherně!
PS: Děkuji za komentáře na mém blogu.

2 Mniška Mniška | Web | 2. října 2011 v 11:33 | Reagovat

Jestli ještě chceš napsat nějakou povídku, nebyl by to myslím problém, do konce prosince je čas, a jak jsem psala, jsou tam tací, kteří napsali jen jednu, takže jestli ještě chceš něco napsat...tak napiš :)
A nemáš zač, já taky teď děkuji!

3 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 2. října 2011 v 11:55 | Reagovat

[2]: Jestli mě něco napadne, každopádně se ozvu :)

4 pavel pavel | Web | 2. října 2011 v 12:32 | Reagovat

Zajímavé, jistě se tam podívám, ale před chvíli jsem byl na tvém původním blogu a prohlížel si fotky, líbíš si mi i jak jsi na jedné nebezpečná. :D A ta mrkev na konci.:D
O kamenech si jistě s tebou rád promluvím a až budu Praze, můžeš mne navštívit a podívat se na moji sbírku. Neboj, není to lákadlo jak tě "dostat." :D :D

5 Vendy Vendy | Web | 2. října 2011 v 13:36 | Reagovat

Projekt Padající hvězda - to slyším poprvé. Ale je fakt, že na internetu asi koluje hodně zajímavých věcí, o kterých ještě nevíme...
Škoda že to nemohla tvá kamarádka a guru celého projektu, vydat. Ale nic není ztraceno, třeba se zadaří.
Možná bych to mohla umístit ke mně na blog, nebo rozeslat výzvu několika psavcům, o kterých vím. Myslím že tento projekt si zaslouží být zviditelněný....
Určitě se na ty stránky podívám. Tvůj nápad s padající Davidovou hvězdou je opravdu zajímavý, zní to originálně a jsem zvědava, jak ses s tím vypořádala a povídku napsala.
Dobrý tip, díky díky!

6 signoraa signoraa | Web | 3. října 2011 v 11:32 | Reagovat

Projekt je opravdu zajímavý a myslím si, že je velká škoda, že nebyl víc propagován.
Tva povídka je báječně napsaná. Dopisy dítěte, které nechápalo tu hrůzu kolem a pak ... ta syrovost příběhu.
Můj táta byl za války v lágru, přežil tu dobu a moc nám o ní nevyprávěl. Jen v náznacích, kdy jsem třeba nechtěly jíst, tak se znínil o teplé vodě s kouskem tuřínu a kousku černého chleba.

7 Mniška Mniška | Web | 6. října 2011 v 20:39 | Reagovat

[4]: :D jo, dík, ale vypadáš normálně, takže se zdá, že jsi tam neutrpěl žádnou újmu (snad). Jo, proč ne, je teda fakt, že ted zrovna nekdy cestu do Prahy nemam, ale klidne se tam rada pojedu podivat, treba si i hezky popovidame :)

[5]: Inu, je pravda, že opravdu asi měl být více zviditelněn, párkrát jsem o něm psala hlavně u sebe na starém blogu, mezi novinkami to tam bylo. Často jsem psala o radosti, jakou jsem měla, když jsem tam svou povídku poslala. Ale já osobně si trochu myslím, že už je pozdě na nějaké výzvy, jelikož projekt sloužil především k tomu, abychom se dokázali ohlédnout zpět a teď už je to takové za pět minut dvanáct. Jistě, bude-li tu někdo z vás chtít, klidně vám zprostředkuji potřebné kontakty a máte-li do toho chuť, klidně pište, ale nevím, jak by se na to Balú tvářila, kdyby to bylo moc hromadné, když je to tak na poslední chvíli. Samozřejmě nemůžu mluvit za ní, ale je to můj názor.

[6]: Hrozně moc ti děkuji, že jsi se odvážila do toho čtení a hrozně moc děkuji za tvoje milá slova. A co se týče tvého táty, obdivuji ho, všechny ty, kteří dokázali přežít. Vždycky mě zajímalo, jestli rodiče o něčem takovém svým dětem vyprávějí a proč ano a proč ne. Myslíš, že o tom nechce mluvit, protože na to chce zapomenout?

8 Vendy Vendy | Web | 8. října 2011 v 0:37 | Reagovat

[7]: Víš, já jsem děsnej sklerotik. Tvůj blog jsem procházela celý (psala jsem představení tvého blogu a tak jsem chtěla vědět, o čem je), a možná jsem to i zaznamenala. Jenže, co je dýl než dva dny, pouštím z hlavy. Ne proto, že by to bylo nudné, ale proto že bych to množství informací neunesla...asi by mi pukla hlava. :-P
Po pravdě, kolikrát ani nevím, co jsem vůbec chtěla udělat před minutou, takže se nediv, že mi to vypadlo... :-D

9 Reina-sun Reina-sun | Web | 8. října 2011 v 20:02 | Reagovat

aktože o tom projektu nevím? Byla bych se zapojila...No nic, asi pozdě. Koláž je krásné, určo udělá kámošce radost :) ;-)

10 signoraa signoraa | Web | 9. října 2011 v 0:59 | Reagovat

[7]: Táta už bohužel nežije. Taky jsem mockrát přemýšlela nad tím, proč nám o tom nevyprávěl. Možná nás chtěl ušetřit těch hrůz, nevím. Jen občas nějaký náznak, malá vzpomínka.
Osobně se musím přiznat, že jsem odmítala kdysi vše německé, od dětství jsem věděla, že z Německa přišlo to zlo v podobě války. Tak nějak podvědomě, nebo z útržků tátových vzpomínek jsem nebyla schopná se dívat na filmy s válečnou tématikou. Až pak s věkem jsem byla schopná si o válce něco přečíst. Do Terezína jsem jezdívala jako dítě k tetě, ale do Malé pevnosti jsem nikdy nešla. Vždycky jsem skončila v růžovém sadě. Až před pár lety jsem sebrala odvahu a Malou pevnost jsem navštívila.

11 Berry Berry | Web | 18. října 2011 v 11:32 | Reagovat

Teď už to nestihnu, ale doma na tu povídku kouknu, dost mě to zajímá. Mám teď válečné období - Hemingway, Rolland, Remargue, ..., návštěva Osvětimi, film Lidice, Nickyho rodina,...
Je toho na mě opravdu hodně, ale asi se těším, že si to přečtu, třeba bud schopná si to období uzavřít a překonat...
A k samotnému projektu, je to opravdu dobrý nápad. To ohlédnutí si dělám taky a chytám se za hlavu. Ale když je to stejné téma, je to dle mého ještě přínosnější :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama