Popelem černých listů

27. října 2011 v 22:51 | Mniška |  Společenský sál
A máme zde poslední soutěžní úkol o knihu Hladová přání. Na první pohled se zdá být vcelku jednoduchý, ale na následné poklepání jsem zjistila, že je to snad ten nejtežší úkol této soutěže. Je jím vyzvednutí kvalit mé oblíbené knihy. Nu, jenže které? Mám tolik oblíbených knih, a to rozhodně nepočítám jen Harryho Pottera, Tolkienova nebo Pratchettova díla a samozřejmě Posledního jednorožce, který je mou srdcovou záležitostí. Nicméně už jsem o něm vyprávěla dopodrobna už dříve. Ale abych dokázala, že nejsem jen "moderní čtenář", zamýšlela jsem se nad hodnocením klasických knih jako je Ivanhoe, Sophiina volba nebo Evžen Oněgin. Mám ale v zásobě ještě jinou specialitku...


Chcete se bát? Chcete se ocitnout pod zšedlými oblaky, vidět neviděné a na vlastní kůži pocítit podivuhodné příběhové zážitky, u kterých vám zatrne? Patříte mezi ty, kterým jaro nekvete a rádi se pohybujete mezi stíny melancholie? Ať už patříte mezi temnáře a temnářky, nebo jen toužíte po tom se zachvět a okousat si pár nehtů, pak čtete ty správné řádky. Tou odpovědí je Edgar Allan Poe a jeho Jáma a kyvadlo.

Jáma a kyvadlo je soubor povídek, a to ne jen tak ledajakých. Mistrem jejich slov je totiž americký hororový generál Edgar Allan Poe, který je dokonce stvořitelem onoho strašidelného žánru. S ním se přesouváme do 1/2 19. století, v němž prožil svůj krátký a smutný život. Možná právě jeho nelichotivý způsob života a nezřízeného opilectví měl na Edgarovu tvorbu vliv větší, než si jen dokážeme připustit.

Poevým povídkám je vlastní halit čtenáře do tajemné a ponuré atmosféry, nechat ho vnímat pocity hlavních postav a vyvolat v něm údiv a nezkrotný hlad po dalším takovém čtení. V některých zajímavých příbězích jsou nenápadně zakomponovány i úvahové pasáže. A tomu věřte, vážení, že vás zaujmou více, než si nyní troufáte přiznat, neb není snad pravdivé a fascinující tvrzení, že bezpodmínečně každý z nás v sobě nosí nůši zvrácenosti? A chcete vědět, jak se to projevuje?

Ještě pořád se nechcete nechat zlákat? Ještě pořád je vám lhostejné, kdo stojí tam v plášti opodál a zve vás svými zkostnatělými prsty blíže? Jestli vás zajímá, jaké to asi je být pohřben zaživa, jak skutečně škaredou smůlu může přinést černá kočka (v tomto případě kocour), jaké je rozmlouvat s mumií, popadněte knihu černých, hororových listů Edgara Allana Poea a naučte se knihy bát. Z bezpečí svých peřin pak už nevystrčíte ani nos!


Ano, my víme, a přece se jim beletristického zpracování dostalo, že...

Mimochodem Edgar Allan Poe má ještě jedno tajemství, nebo lépe řečeno, já mám jedno Edgarovo tajemství. V hororové antologii Krypty a draci (vyšla roku 2004) lze nalézt jednu jeho nedokončenou povídku s názvem Maják. Pro antologii ji dokončil Robert Bloch. Nejspíš právě proto, že povídka nebyla Poem dokončena, se o ní nikde nic nedozvíte. Nicméně vám musím sdělit, že Maják je zatraceně dobrá a tajemná povídka, která vám vyjeví skutečný význam toho být sám. Takže, kdo má rád tohoto autora, doporučuji vám si Maják dohledat. Právě přes tuto povídku jsem se dostala k Poeovi jako k autorovi, jehož další povídky jsem přečetla jedním dechem.

Pozn. Slovo "temnář/ka" jsem si vypůjčila od Terezy Matouškové, není to narážka, to slovo se mi prostě hodilo do krámu.
Obrázek jsem upravila v Picasu a ve PhotoFiltru (doplnění citátu).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 28. října 2011 v 12:47 | Reagovat

Mistr Poe, ejhle!
Konečně po dlouhé době vidím upoutávku na klasiku. Nové knížky jsou fajn, některé jsou i skvělé, ale ve starších vodách loví málokdo. Povídky tyto strašidlácké znám moc dobře, Jáma a kyvadlo, Maska Červené smrti, Zánik domu Usherů, a pamatuji si, jak příšerně na mě působila povídka Pád do Maelströmu. Tyto povídky miloval i sám Bradbury, rád je zmiňoval i ve svých povídkách, odkazy na ně jsou v Marťanské kronice.
Poe je skvělý, díky za připomnění.
A fotková koláž se ti povedla!

2 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 28. října 2011 v 16:13 | Reagovat

Páni,
nečekala bych, že zrovna takovou knížku popíšeš, ale dobrá volba. Je to moc originální, ač v téhle době je čím dál víc milovníků moderní literatury a málokdo sáhne po klasice :)
Pěkně napsáno!

3 Lucie Lucie | Web | 29. října 2011 v 19:10 | Reagovat

Jáma a kyvadlo, tuhle knihu jsme měli na seznamu povinné četby na gymnáziu. Naše paní profesrka nám ji vylíčila jako pořádně strašidelné čtení :-) Bohužel jsem však tuto knihu nečetla, možná bych to měla napravit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama